Poznámka: Mám pocit, že vyšlo v Getsemanech.

Popeleční středou začala postní doba a s ní jako obvykle přišly i otázky, copak si odepřeme tento rok. Pokusme se však nejprve zamyslet na vlastním smyslem postní doby, ten nás pak dovede k závěru, jaký by byl nejlepší projev postního smýšlení a jaké jsou naopak nevhodné nebo přímo škodlivé projevy postu.

Postní doba představuje v liturgickém roku období, kdy Kristus před svým veřejným vystoupením odešel na poušť, aby se 40 dní postil. Je to tedy doba přípravy na blížící se velikonoce a oběť, kterou měl podstoupit. Tak bychom měli rozumět každému postu: Není to bezúčelné sebetýrání, které je projevem masochistických sklonů věřících, jak můžeme slyšet od některých kritiků, ale je to účelová příprava čili trénink, jehož cílem je připravenost věřícího k nutné oběti v zájmu víry nebo dobré věci obecně.

Někdy bývá chybným sklonem věřících považovat dobu postu za dobu smutku. Post není dobou smutku, tou je Velký pátek. Cílem postu je zvýšit připravenost člověka k oběti, a nemusí (i když samozřejmě může) spočívat v odepírání si 'světských radovánek'. Zřejmě ze starších dob přetrvává v podvědomí představa, že o postu by se nemělo chodit na plesy či diskotéky. Bezmyšlenkovité prosazování tohoto projevu postu je chybné. Proto toho, kdo chodí na taneční zábavy každý týden, je tato forma postu jistě vhodná, ale představme si jiný příklad.

Mějme manžela, který nerad chodí na plesy, i když ví, že by tak udělal své ženě velkou radost. Doba postu je mu pak záminkou, aby uchlácholil svoje svědomí a odbyl svoji ženu. Argumentace tohoto muže: "Nemůžeme jít na ples, protože je postní doba." Je názornou ukázkou zneužívání náboženství v zájmu egoistických pohnutek. Pro něj by bylo nejlepším druhem postu chodit každý týden s ženou na ples a snažit se být velice milý a společenský.

Se slovem post je tradičně spojená představa odpírání si něčeho, zpravidla určitého druhu jídla. I tato představa poněkud zužuje možné projevy postu. Post nemusí spočívat v odpírání, ale naopak třeba ve zvýšeném úsilí v jednom směru. Někdo má například sklon mít nepořádek v pokoji, nebo má sklon chodit všude pozdě. I proto lidi je lepším projevem postního smýšlení pokus o změnu svého jednání, než bezmyšlenkovité odpírání si nějakých požitků.

Postní doba tedy nespočívá v bezmyšlenkovitém odpírání si jídla či plesů a není ani obdobím smutku, kdyby člověk musel chodit se svěšenou hlavou a nesměl se zasmát. Postní doba je výzvou člověku po změně zaužíváných vzorců chování. Období tréninku a zvyšování připravenosti k oběti pro víru či bližní. Každý schématismus ve víře je nebezpečný, protože vyzývá k zneužití a nepřináší opravdovou změnu smýšlení.