ad článek pana Klimeše, 21.10. 2006 22:21:24

Anna Talianova, annatalianova@seznam.cz

Vážený pane Klimeši,

vyslovujeme svůj rozhodný nesouhlas s Vaším skandálním článkem "Přichází pošuci".

1. Píšete zde věci, které patří do forum internum katolické Církve. Psát takto veřejně hříchy, které jsou citlivého charakteru není ani moudré, ani vhodné, ani slušné a je to indiskrétní. Jistě znáte přísloví, že "špinavé prádlo se pere doma". Jak by se líbilo Vám, kdyby někdo psal o Vaších hříchách veřejně?!

2. Kněžský celibát viníte za všechna selhání určitých konkrétních katolických kněží (uvedených anonymně). Je to však zjednodušený, zkreslující a povrchní pohled. Nevěříme tomu, že vinu na osobním selhání určitých kněží katolické Církve nese celibát. Není-li Vám známo, že každého křesťana - tím spíše katolického kněze - který je alter Christus a správce Božích tajemství pokouší tělo, svět a ďábel?

3. Všeobecná generalizace článku není objektivním pohledem na otázku kněžského celibátu.

4. Cíl vidíte takto: "Proč neslyšíme jejich hlas, jak jednomyslně volá do Říma, aby mohli světit i ženaté muže?"

Skutečně si myslíte, že je tím "problém" vyřešen?

Problém je v srdci katolického kněze - ne v celibátu. Miluje-li katolický kněz upřímně a pravdivě Toho, komu zasvětil a dobrovolně daroval celý svůj život - Ježíše Krista, našeho Pána a Spasitele, nechce Mu být nevěrný a zradit Jeho nesmírnou lásku tím, že by hledal lásku lidskou (ženu). Neříkám, že nemůže přijít chvíle zkoušky, pokušení - ale že pokud dal celé své srdce Ježíši Kristu a skutečně Ho má rád, být "opravdový až do morku kostí", jak říkával kněžím Služebník Boží P. ThDr. Antonín Šuránek - pak ve zkoušce s pomocí Boží obstojí a Krista vědomě a dobrovolně nezradí.

Podobně to je přeci ve svátosti manželství - miluje-li muž/žena skutečně, upřímně a opravdově jen svou ženu/muže, pak vědomá a dobrovolná nevěra prostě nepřichází v úvahu (i kdyby se objevila nějaká příležitost).

Řeckokatolická Církev má možnost, aby než bude řeckokatolický kněz vysvěcen na kněze, mohl uzavřít manželství. Přesto počet zájemců o kněžství v řeckokatolické Církvi není z tohoto důvodu vyšší než u Církve římskokatolické.

5. Celibát katolických kněží (nemluvíme-li o celibátu obecně) skutečně není žádné "volské jho, které podváže celý život církve".

Celibát žitý z pravdivé a upřímně lásky k našemu Pánu Ježíši Kristu, který vyvolil katolického kněze a povolal ho, aby Jej následoval, je uschopněním kněze k tomu, aby dokázal s pomocí Boží milovat nejen Krista Ježíše (jemuž dobrovolně a vědomě dal celé své srdce), ale i všechny lidi, které na cestě za Spasitelem potká, ať jsou to muži, ženy, děti, staří, nemocní, lidé na okraji společnosti ...

N.B.:
Četl jste někdy nějaký spis od svého patrona svatého Jeronýma, Učitele Církve? Kéž Vám svatý Jeroným vyprosí možnost zahlédnout nový pohled na celibát v katolické Církvi!

Mgr. Anna Taliánová
Mgr. Zdeňka Němcová

RE: ad článek pana Klimeše, 22.10. 2006 9:36:55

Jeroným Klimeš, jeronym.klimes@seznam.cz

Vážené paní magistry, jsem rád, že se snažíte o diskusi, i když mě samozřejmě mrzí, že jsem nebyl pro Vás dostatečně přesvědčivý a, jak vidím, i mnohdy srozumitelný.

Ad 1. forum internum

Problém je v tom, že naše špinavé prádlo se nepere. Kdyby se pralo, nebyl by důvod o tom psát do novin a hovořit do rádia. Jde mimo jiné o prof. Ctirada Václava Pospíšila, který má asi čtyřletou dceru Kláru. Psal jsem jak jemu, informoval jsem biskupy, mluvil s generálním vikářem a lidmi z řádu a nic. Prádlo se nepere. Jdu tedy podle Kristových instrukcí do většího fora.

(Když tvůj bratr zhřeší, jdi a pokárej ho mezi čtyřma očima; dá-li si říci, získal jsi svého bratra. Nedá-li si říci, přiber k sobě ještě jednoho nebo dva, aby 'ústy dvou nebo tří svědků byla potvrzena každá výpověď'. Jestliže ani je neuposlechne, oznam to církvi; jestliže však neuposlechne ani církev, ať je ti jako pohan nebo celník.)

Kdyby někdo takto probíral mé hříchy, tak by se mi to samozřejmě nelíbilo, ale zde nejde o prof. Pospíšila, ale o jeho dceru Kláru. To je nechtěné dítě, to celý život bude na čele vypálený cejch - jsem tátova ostuda, chodící parohy, které nasadil celé církvi.

Když jsem byl v pátek u voleb, tak se mě ptali: Kde máte Ťutínka? Ano, celá Líbeznice mě nezná jinak, než že všude ťapiťapi s Juditkou. Když přijdu domu večer, tak Juditka, i když už skoro spí, vyskočí: Tata tata. Pak mi ukazuje, kde mam spát, co je můj poštář a kde je její atd. Toto Klárka nikdy nezažije. Nikdy nebude mít pocit, že má táta radost, když ji vidí.

Nechtěná Klárka je přeci nejlepší representací Krista, kterou může prof. Pospíšil ve svém životě mít (a konec konců i celá církev). Vždyť i Ježíš byl osvojené dítě, který svého skutečného Otce usilovně hledal. On věděl, co to stojí práce přijmout cizí dítě, protože i on byl pro sv. Josefa cizí dítě.

Možná znáte termín scandalum crucis (Ga 5, 11 11 Kdybych já, bratří, dosud kázal, že obřízka je nutná, proč bych byl vlastně pronásledován? Vždyť by tím bylo odstraněno pohoršení, jímž je kříž.). Ano, je skandální, že židi si zabili svého Mesiáše. Je skandální myšlenka, že by Bůh mohl umřít na kříži. Je též opravdu skandální, že je náš vlastní katolický klérus, který řadu těchto dětí - tohoto nechtěného Krista - znova a znovu přibíjí na kříž - bezmoci, sebenenávisti, nelásky. A to bezdůvodně - církev se může k těmto dětem přihlásit a "zjevit na nich skutky Boží" - ukázat světu, že každý život - i život nechtěných dětí kněží - je radostný Boží dar.

Ad 2 Nevěříme tomu, že vinu na osobním selhání určitých kněží katolické Církve nese celibát.

Já také ne. Nikdy jsem nic podobného netvrdil. Když byli pedofilní skandály kněží, tak to katolickou církev v USA málem zruinovalo. Ale ta nebyla odsouzena za to, že selhali tito kněží, ale že biskupové a celá církev kryli jejich zločinecké počínání.

Já bojuji za štafetový princip. Nikdo z nás nevydrží běžet celý závod. Já padnu v pondělí, náš kněz v úterý, moje žena ve středu, prof. Pospíšil ve čtvrtek, kardinál Vlk pátek, otec Benedikt v sobotu, vy v neděli atd. V okamžiku, kdy padáme, tak musíme předat štafetový kolík někomu jinému. Když k tomu nemáme sílu sami, musí to udělat církev, především prostřednictvím biskupů. Vynikajícím příkladem je sv. Jan:

Diotrefés, který si osobuje právo být mezi nimi první, nás neuznává. Proto až přijdu, ukážu na jeho jednání, jak nás zlomyslně pomlouvá; a na tom nemá dost - ani bratry nepřijímá, a těm, kdo je chtějí přijmout, v tom brání a vylučuje je z církve. Můj milý, neřiď se podle zlého, ale podle dobrého. Kdo jedná dobře, je z Boha; kdo jedná špatně, Boha neviděl. Demétriovi všichni vydávají dobré svědectví, ano i sama pravda; i my mu vydáváme svědectví, a ty víš, že naše svědectví je pravé. Měl bych ti ještě mnoho co psát, ale nechci to svěřit inkoustu a peru; doufám totiž, že tě brzo uvidím, a budeme spolu mluvit tváří v tvář.

Ano, takto jedná biskup, který je skutečným pastýřem stáda. Já neviním celibát. Já viním biskupy - za nečinnost a pasivitu. Za neřešení problémů církve. Za neochotu bojovat za osudy bezmocných, kterým ubližují naši vlastní kněží.

Proč se takto chovají? Zčásti proto, že si udělali celibát, takže nemohou kněžstvím a vedením farnosti pověřit žádného ženatého muže, i kdyby měl jakékoliv dary Ducha. Nemají náhradu za hřešící kněze proto, že za prvé jsou pasivní a neakční, a za druhé že si svázali ruce celibátem a jinými lidskými přikázáními. Ale máte pravdu - za tuto pasivitu biskupů bezženství jako takové nemůže.

To je i vysvětlením důvodu, proč řeckokatolíci nemají o moc víc kněží. I zde vládne pasivita. I když jsem teď řešil jednu podobnou kausu a měl jsem pocit, že řeckokatolický biskup byl mnohem akceschopnější než naši římskokatoličtí. Ale interní záležitosti řeckokatolické církve bohužel podrobněji neznám.

ad 4 Cíl vidíte takto: "Proč neslyšíme jejich hlas, jak jednomyslně volá do Říma, aby mohli světit i ženaté muže?" Skutečně si myslíte, že je tím "problém" vyřešen?

Nemyslím. To není cíl, ale prostředek. Problém tím nebude vyřešen, ale bude řešen. Biskupové problémy neřeší - ani nedostatek kněží, ani nemanželské děti kněží...

Ad N.B. sv. Jeroným

Samozřejmě. Stejně jako Krista, tak i sv. Jeronýma obdivuji mimo jiné i pro jejich údernost. Jejich řeč byla vždy ano ano, ne ne.

s úctou a díky

jk

RE: ad článek pana Klimeše, 22.10. 2006 18:11:01

Kateřina Grygová, katerina.grygova@centrum.cz

Souhlasím s Jeronýmem. Nejedná se o pomluvy. Situace se zmíněným knězem je ještě vážnější: nehlásí se totiž ani k druhému dítěti, sourozenci Klárky.
Myslím, že je situace zralá k nějakému "řešení", ne k tutlání.

RE: Svatý Gerard Majella, 22.10. 2006 18:53:05

miloslav pletanek, miloslav.pletanek@prolife.cz

Svatý Gerhard Majella byl obviněn jednou ženou, že s ní má dítě a sv. Alfonz mu zakázal svaté přijímání. Gerhard se utěšoval tím, že má Ježíše v srdci. Žena později své obvinění odvolala a všichni se divili, že se nechal tak dlouho pomlouvat.

RE: ad článek pana Klimeše, 22.10. 2006 19:27:37

Kateřina Grygová, katerina.grygova@centrum.cz

V dnešní době by se rychle a snadno udělal spolehlivý lékařský test otcovství. Pokud by byl potřeba.

Ale o to tu nejde,jde o pokrytectví, kdy někdo má rodinu i své kněžství, k rodině se veřejně nezná, což ji poškozuje po všech stranách, všichni kolem o tom ví, všichni se tváří, že se nic neděje, jen si o celé věci šeptají, ať už pohoršeně, nebo pobaveně, nebo s dovětkem "hlavně o tom nikomu neříkej".

Dům ze skla?

Klidně ať slouží dál jako kněz. Jen ať se ke své rodině postaví jako chlap.
Pokud ho církev nebude trestat a bude moci dál dělat, co dosud, budu také tleskat. Všem zúčastněným.

V čem je paradox, 22.10. 2006 13:56:30

Prokop Remeš, prokop.remes@plbohnice.cz

Nejsem si jist, zda se debata nezačíná stáčet směrem, který Jerom nezamýšlel - k obecnému moralizování a vybídkám k dodržování mravního řádu. Mám pocit, že Jeromovi nešlo o to, aby řešil upadlost kněžstva, problematiku celibátu či současnou "fluidní" společnost. Pochopil jsem to tak, že mu jde o konkrétní malé děti, které vyrůstají bez otce, respektive jako jeho "hanba". A to problém je a veliký, a když to shrnu, řešení mohou být velmi různorodá -apel na sexuální čistotu, zmírnění povinnosti celibátu, pokud apel nepomáhá (jako třeba pro kněze konvertující z církví, kde jako duchovní mají své rodiny s dětmi), vyhození z kněžské služby, pokud celibát zmírnit nelze, celou věc ututlat.

Jerom má pravud, že v postojí současné hierarchie je těžký rozpor: Pokud kněz s dítětem odejde z kněžské služby a laicizuje se, MUSÍ i jako ne-kněz (ve smyslu služby) dodržovat celibát. Jinak nesmí přistupovat je svátostem. Pokud však celibát nedodržuje, lež nelaicizuje se (= kašle na své otcovství), může po jednom každém rozhřešení ke svátostem přistupovat!

Paradox je ovšem nejen v tom, že čestní muži jsou takto trestáni a je jim odpírán svátostný Kristus, ale i v tom, že paradoxně je teologicky možné oženělému knězi klidně přijímaní eucharistie doporučovat. Protože pokud žije v nesvátostném naželství, tak jako tak jde do zatracení. Tak proč poslouchat církevní předpisy o zpovědi a zákazu eucharistie? Ironicky řečeno může k osudu, jenž mu určil Bůh, klidně směřovat se svátostným Kristem v srdci.

Davidovi Č., Jardovi atd., 23.10. 2006 7:24:23

Josef Barton, barton@ktf.cuni.cz

Je SAMOZŘEJMÉ, že biskup ani nikdo jiný nemá co nařizovat knězi, který zplodí dítě, aby ŽIL S MATKOU DÍTĚTE.

Přece to, že zplodíte dítě, Vás žádným způsobem nezavazuje k SŇATKU. Bohužel taková mentalita přetrvává (i mezi katolíky), a pak se není co divit zbytečným rozvodům.
(Nebo tomu, že kněz-celibátník, celý zmatený věcí nevídanou, vlastním droboučkým potomkem, se "čestně rozhodne" pro "attentatio matrimonii"...)


To, že se o dítě musí otec nějakým způsobem starat, je myslím také samozřejmé.
Znám případ kněze, kde to takhle funguje, je to "poloveřejná věc" (nikdo to neroztrubuje, ani se nikdo nerozčiluje), kontakt mezi knězem a matkou jeho děcka je přátelský, a myslím, že je to korektní.

Řeči Jeronýma Klimeše o "ťapiťapi s Juditkou" a "Tata tata..." jsou sice možná dojemné (asi hlavně pro ženské publikum - "hle: světlá výjimka, chlap, který je celý rozněžnělý z malinkého dítěte" ;-) ), ale patří úplně jinam.

Copak David, Jeroným nebo někdo další, kdyby se třeba přihodilo, že by zplodil dítě s někým jiným než se svou manželkou, by každý druhý den hrdě "ťapinkal" po promenádě s dítětem ze své "druhé sady" a družně komunikoval se všemi svými ženami dohromady? :-)

Nebo by snad bylo jeho povinností se rozvést a následně oženit, aby jeho další děti mohly aspoň chvíli taky říkat "Tatatata"?

Jasně, že nejlepší by asi byla polygamie, ale tu náš právní systém zatím nezná. ;-)
Ale ani tam asi není řešení: ony ty ženy by nejspíš ani moc nestály o nějakou společnou domácnost.
RE: Kniha Emocionálně zdravá církev - doporučuji, 23.10. 2006 9:27:37

Jeroným Klimeš, jeronym.klimes@seznam.cz

Vazeny pane Bartoni,

chtel bych upozornit. Ja jsem nikdy nerikal, ze by pan profesor mel zacit s danou zenou zit.

Ja neresim to, ze knezi selhavaji, ale jak se k tomu stavi klerus a cela cirkev.

- Otcove ziji na zaprenou, tedy se nemohou o sve deti starat - aby nedali pohorseni. Coz je absurdni. Meli by se verejne priznat, nasledovalo by pokani a pak by se hledelo, jak se o to dite stara a jak vychazi s matkou. Podle toho by se mohl vratit do sluzby nebo ne.

- Kdyz se dotycny rozhodne odejit z knezske sluzby, tak mu Vatikan dlouho brani, aby mohl vytvorit funkcni rodinu. To je naprosto bezcharakterni chovani cirkve vuci cloveku, ktery se snazi dustojne napravit nasledky svych cinu.

- Biskupove a radovi predstaveni takovym knezim a reholnikum poskytuji azyl, kryji je a tak neberou zadny ohled na dite. Jejich pohled je "klerocentricky".

- rodicovstvi neni a nikdy nebylo ciste soukroumou zalezitosti cloveka (narozdil od pohlavniho styku). Nemuze se zapirat a skryvat, protoze pak dochazi k systemovemu tyrani deti ze strany cirkve.

Ja nechci, aby pan profesor odesel z fakulty, ale chci aby se ke svym detem verejne prihlasil, aby se o ne verejne staral. Aby se opravdu nestydel je vzit na verejnosti za ruku, posadit si je za krk na konika, aby je vodil do skolky ci do Skautu a nemusel pri tom lezt kanalama a stydet se a hrat si "na rodinneho znameho" atd.

Toto neni o muzske infantilite, to je o plnem a funkcnim rodicovstvi.

Mozna by knezi dokazali byt lepe duchovnimi otci, kdyby pochopili hloubeji, co znamena byt obycejym otcem. Nerikam zazili z vlastni zkusenosti, ale pochopili. Protoze zda se, ze zatim to moc nechapou.

s uctou

jk

RE: Kniha Emocionálně zdravá církev - doporučuji, 23.10. 2006 11:25:03

Kateřina Grygová, katerina.grygova@centrum.cz

Milá Aničko Taliánová,

Ohledně toho, co jsem tu napsala:
1. Dotyčný se nezná ani ke Klárce, ani k jejímu sourozenci. (Za tím si stojím, to je evidentní.)

2.Situace je zralá k řešení, ne k tutlání. (Stojím si za tím.)

3.Záležitost prof. Pospíšila není čistě jeho soukromou záležitostí, vzhledem k jeho kněžství, přinejmenším... (Stojím si za tím.)

4.Bylo by dobré, kdyby zmíněný kněz situaci řešil (ať se již přihlásí ke svým dětem, či věrohodně vyvrátí to, co se veřejně už delší dobu o situaci vykládá...).
(Stojím si za tím.)

RE: Odpověď paní Kateřině, 23.10. 2006 8:21:28

Kateřina Grygová, katerina.grygova@centrum.cz

Vážená paní Zdeňko,
pokud by byla záležitost prof. Pospíšila čistě jeho soukromou záležitostí, přijala bych apel na uvědomění si vlastních hříchů bez námitek. Jenomže ... během 2-3 posledních let mi přišlo tolik lidí z různých společenství, různého pohlaví a různého zaměření si ověřit, zda -li vím, kdo je otcem dvou dětí naší společné známé, že usuzuji, že se věc stala "veřejným tajemstvím", nikoliv záležitostí soukromou.
Podle mého, by bylo dobré, kdyby se zmíněný kněz ke svým dětem nějak čestně veřejně přihlásil, případně, pokud se jedná o fámu, aby ji věrohodně rozptýlil.

RE: Odpověď paní Kateřině, 23.10. 2006 9:04:54

Jeroným Klimeš, jeronym.klimes@seznam.cz

Vazena pani Nemcova,
ono je to opravdu verejne tajemstvi. Ja to vim od lidi z arcibiskupstvi a z katolicke fakulty. V Brne jsem jednomu pravnikovi daval cist obecny clanek, kde jsem jen zminil reholnika s ditetem, a on se me pta: "To myslis Pospisila?" Pak sedim s jednim bohoslovcem o Olomouce, proto toho to byla taky davno znama vec...
To neni ńeznama vec.
Dale otcovstvi neni souloz. Souloz je primarne intimni zalezitost. Ale dite potrebuje otce objektivne a psychicky angazovaneho. Neprihlasit se ke svemu diteti a zapirat ho je tyrani deti. POkud toto chovani vynucuje cirkev, tak to naplnuje definici systemoveho zneuzivani deti. Proste to je neco, co bychom v nasi cirkvi trpet nemeli.

(Samozrejme, ze se stane, ze nekdo ma dite, ale dulezity je postoj cirkve.)
jk

K čemu je dobrá celá tato šaráda?, 23.10. 2006 21:08:17

Jeroným Klimeš, jeronym.klimes@seznam.cz

Vážení a milí,

Vzpomínám si na naši ruštinářku Flaškovou z Vimperka - taková drobná poctivá kantorka: "Mě to mrzí, ale já Vám tu pětku prostě dát musím…" říkala zarputile a podupávala nohou na stupínku. Pak ještě chvíli mlčela, prohlížela si zadní stěnu třídy a mezi tím se v ní praly protichůdné emoce, pak se to v ní náhle zlomilo, vzala notes a zapsala: "Za pět!"
Takový nějaký pocit mám z celé této šarády. Podobně jako Flašková, tak i já jsem to dlouho rozebíral a zvažoval a psal a diskutoval, až jsem dospěl k závěru, že ano, je mým úkolem to zveřejnit. I nyní, i když se už v té debatě přestávám orientovat, si stále víc říkám, že je dobře, že jsem zveřejnil konkrétní jméno prof. Pospíšila.
Uvědomme si, že on se svou ženou nemá jedno dítě, ale jsou-li informace přesné, tak si v průběhu pěti let společně pořídili druhé. To není "nové selhání". To pět let setrvalý stav. Nikdo mě nepřesvědčí, že spolu spali právě dvakrát. To není nahodilá známost, ale zřejmě je to stabilní konzumovaný vztah. Ty dva poutá vztah, který přerůstá sex či erotiku. Tady máme co dělat s osobnostním směřováním obou. Řekněme si to na rovinu - ti dva si víceméně pořídili neoficiální rodinu všem navzdory.
Pan profesor byl a zůstane dobrým teologem, překladatelem, přednášejícím. To mu nikdo nevezme. Může ještě být dobrým otcem, když bude mít možnost se ke své rodině přihlásit i veřejně. Obávám se, že ale nikdy nebude moci být dobrým celibátním knězem. Ne proto, že to řekl Klimeš, ale že neumlčitelná část jeho já řve: "Já chci rodinu! Za posledních pět let jsem udělal vše proto, aby ji měl."
Jenže tyto dvě rozhádané části jeho já mají za následek, že žije celibát-necelibát, má manželko-milenku, má s ní rodinu-nerodinu, o tu se stará-nestará. Celý jeho život je spíš takový položivot plný polovztahů, provizorních záplat, pocitů viny a prý i alkoholu. On z toho sám není schopen najít cestu ven. Na to prostě jeden člověk nemá sílu. To plně chápu, protože bych si s tím na jeho místě asi taky nevěděl rady.
Proto jsem přesvědčen, že opravdu je úkolem církve mu v tomto pomoci tím, že jej byť trochu nedobrovolně nasměruje do nějaké jasné polohy. Církev by neměla být ta, která jej nutí pokrytecky žít v polovztahu a polocelibátu, kdy se nehlásí ke svým dvěma dětem a k ženě, kterou bezpochyby miluje (jinak by s ní pět let nespal a nezakládal rodinu).
Myslím si, že bude lépe, když jeho život bude mít jednu funkční polohu - rodinu a vztah, než když se bude snažit udržet obě - celibát a rodinu a s nimi spojený život plný strachu, lží, pokrytectví, pocitů viny, sebelítosti, alkoholu atd. Uvědomme si, že prakticky žádná jeho zpověď za posledních pět let nemůže být platná, protože se předpokládá účinná lítost, tj. chtít opustit ženu a rodinu. Jenže on musí sloužit mše, tedy ke zpovědi musí běhat po každé souloži. Při každé zpovědi mu musí být jasné, že slibované nemůže a v podstatě ani nechce splnit. Do této karikatury zpovědi jej taky nutíme našimi pravidly.
Já doufám, že celá tato šaráda bude mít jeden pozitivní dopad - pan profesor už nebude mít, co skrývat - může jít se svými dětmi na hřiště, nemusí hrát komedii na to, že se neznají, děti mu mohou říkat "tati" i na ulici, prvního září může dovést Klárku do první třídy, může chodit na třídní schůzky coby otec, může vzít svou ženu kolem ramen na ulici, může s ní jít na koncert a tam ji chytnout za ruku, může ji donést růže a nemusí je nosit v igelitce atd. Jinými slovy bude moci být naplno to, po čem touží polovina jeho srdce - skutečný otec a skutečný manžel.
Opravdu se zlobím na biskupy a řádové představené, že takovou analýzu neudělají sami. Jestliže vidí svého podřízeného, který si pořídí dvě děti s jednou ženou, jaký jiný závěr z jeho chování mohou udělat? Prostě nemělo se čekat na Klimeše, ale sami měli tuto schizofrenii už dávno aktivně ukončit. Přijít k tomu běžci, který se už jen plazí, a ten kolík z jeho ruky vyjmout jemně a ohleduplně, pak jej předat někomu, kdo je odpočatý a kdo tu církev potáhne dále.
Prostě jak jsem psal v tom článku - tuhle práci mají dělat biskupové, ne pošuci ala Klimeš. Říkám to furt dokola. Biskupové mají začít dělat svou práci. Kdyby tu byla paní profesorka Flašková, tak by řekla: "Mě to mrzí, že vám tu pětku musím dát... ale nedá se nic dělat. Za pět!"

P. S.: Bulvární mentor J. Klimeš, 24.10. 2006 8:04:18

Josef Barton, barton@ktf.cuni.cz

Dojemná péče o duši profesorovu...

Jeronýme, já osobně být na místě profesora, asi bych byl nucen vám dáti obyčejně po chlapsku přes hubu.

(A to i v případě, kdyby vaše pomluva měla třeba i nějaké pravdivé jádro. Ono vám totiž v principu nic není do toho, jestli a s kým mám nebo nemám nemanželského potomka, jestli jsem s někým spal jednou, dvakrát nebo kolikrát... A pokud jde o platné zpovědi, zamyslete se nejdřív nad svými vlastními hříchy, a nezapomeňte ani na osmé přikázání.
Vážil jsem si doposud leckterých vašich postřehů, ale touto diskusí se validita vašich populárních i odborných vývodů a rad v mých očích posunula k úrovni "okének Blesku".
Za sebe musím konstatovat, že od nynějška už si netroufnu někomu doporučit, aby si od vás nechal radit ve věcech psychologických, zvlášť ne v záležitostech rodiny. Především pro obavu, že třeba po nějaké době klidně zveřejníte intimnosti, které by vám někdo svěřil, a ještě je "rozvinete" na základě kdovíjakých podkladů, svědectví a dojmů /čekám, kdy třeba pro změnu udáte jména osob vystupujících ve vámi "šikovně naznačené" kauze "matky se třemi dětmi", kněze a "neplatného manželství od samého začátku"; hádejte, jak a čemu tím pomůžete - hlavně dotyčné matce a dětem.../.)

RE: J. Klimešovi, 24.10. 2006 8:35:27

Karel Gardas, kgardas@iol.cz

Dobry den,
po pravde receno cely tento thread je "maso". Na Vas prispevek pane Bartoni ale zareagovat musim otazkou: je zverejneni pravdive informace pomluva? Predpokladam p. Klimes veri tomu, ze zverejnuje pravdive informace. Myslite si, ze p. Klimes p. Pospisila zatracuje? Ptam se protoze z tech asi tri delsich prispevku p. Klimese mam naopak pocit touhy p. Pospisila osvobodit od jeho "hrichu" a zverejnenim cele kauzy ho/situaci nasmerovat k "chlapskemu" narovnani vztahu vsech zucasnenych. Otazka: je podle Vas takoveto chovani spise Bozim atributem a nebo spise atributem dablovym?
Preji pekny den,
Karel

RE: Volba menšího zla, 24.10. 2006 16:23:34

Jan Kirschner, jankirschner@seznam.cz

Co se týče článku pana Klimeše. Z novinářského hlediska jsme článek s konkrétním jménem Jeronýmu Klimešovi bez dukazu a nejlépe dvou zdrojů tvrzení nemohli uveřejnit. Jeho zveřejnění v dikuzích je již jeho rozhodnutí, které nebylo vázáno žádnou dohodou vůči redakci Magazínu a ani jsme se na tom předem nedomluvili.

Téma ale považujeme za závažné a neřešené a proto vyšlo v Magazinu a myslím,že se netýká jen pana Pospíšila.