P. Jan Maria Vianney Dohnal

Jungmannovo nám. 753/18

110 00 Praha 1 - Nové Město

curia@ofm.cz

http://www.ofm.cz

v Praze 6. 12. 2006 - 2. 1. 2007

Vážený pane ministře,

chtěl bych Vám poděkovat za dopis, který jste mi poslal. Jsem rád, že chcete celou záležitost prošetřit.

Na začátku bych rád poznamenal, že snad nikde nevyplynulo, že bych byl s Vámi v kontaktu. Byl jsem v kontaktu s biskupy a to především prostřednictvím biskupa Herbsta. S františkány jsem byl v kontaktu prostřednictvím SM Ludmily Pospíšilové OSF, která, jestli se nemýlím, u Vás zastávala nějakou významnější pozici a se kterou jsem byl v kontaktu již dříve. Nicméně zdá se, že přímo k Vám se ta informace nedostala, což mě mrzí. Možná, že kdyby někdo ze jmenovaných reagoval pružněji, tak to nemuselo dojít takto daleko.

Myslím, že by bylo funkční, kdyby biskupové v nějakém pastýřském listě dali jasně najevo, jak v takových případech postupovat. Stejně tak by se asi vyplatilo nařízení, aby kněží a řeholníci hlásili Vám a biskupům všechny případy, kdy my laici s nimi mluvíme o nemanželských dětech kléru, nebo je osobně obviňujeme.

Teď totiž nevím, co vše víte a co ne. Zkrátka ne zrovna bezvýznamní lidé mě informovali o tom, že prof. Ctirad Václav Pospíšil má dceru ***** a co hůř se o ni nestará a zapírá ji. Poslal jsem jeden článek panu profesorovi, kde jsem jej výslovně nejmenoval (http://klimes.mysteria.cz/clanky/teologie/nazaprenou.htm). 3. 1. 2005 mi odpověděl toto:

Odpověď CVP:

Z jeho odpovědi jsem vyrozuměl, že dobře pochopil, že daný článek je o něm, i když jej nejmenuji, tedy buď je to pravda, nebo o té kolující pověsti musel už dávno dobře vědět. (Tedy je divné, že on ví, ale vy ne.) Protože pak už dále nekomunikoval, dospěl jsem k přesvědčení, že se jedná o tu horší variantu. Kromě toho zajímavá je i absence očekávané reakce. Nepokouší se ani náznakem vysvětlit, jakou genezi mají ty případné pomluvy.

Tak, co jsem měl v tu chvíli dělat? Máme tu kněze, řeholníka, který káže Mariině mateřství, ale sám se o vlastní dítě nepostará. Biskupové nereagují, františkáni také ne. Tak jsem začal jednat s Christnetem. Sice mě posléze napadlo, že jsem mohl přímo vyhledat nějakého přímého nadřízeného prof. Pospíšila. Víte, zkušenosti s církevními představiteli nestojí za moc. Povětšinou mlčení. Ale asi máte pravdu, měl jsem to alespoň vyzkoušet, prostě škoda, že ta spojka Herbst - vy nezafungovala dřív. Jsem přesvědčen, že našimi nadřízenými jsou biskupové s papežem - ne řádoví představení, tak bych čekal akci především od nich. Ale každopádně nebyl to poslední pokus dobrat se pravdy.

V Christnetu se znovu otevřela stejná otázka a opět se posílaly dopisy panu profesorovi. Odpovědi byly opět vyhybavé:

Tedy opět žádná jasná informace. Pouze vyhybavé chování, sebelítost, moralizování, podezřelé odvolávání se k Pánu atd. Každopádně jsme se s redakcí dohodli, že napíšu článek bez konkrétních jmen. To jsem také udělal. Článek však vyvolal diskusi. V té mě napadly nějaké ženy, že takové věci jsou pro forum internum a že se to má řešit v soukromí. To mě dožralo, protože právě o to jsem se snažil už asi přes rok s nulovým výsledkem. Tak jsem to tam napsal natvrdo.

V zápětí se mi ozvala nějaká žena, kterou jsem před tím neznal:

Nechtěla jsem to psát rovnou na diskuse Christnetu, protože se ženou, (***** *****) se kterou má p. Ctirad děti, jsem známá, občas se s ní vídám, i s jejich dětmi a přestože jsme se dosud bavily o spoustě věcí, tomuto tématu jsem se vždy vyhly, a tak jsem nepovažovala za dobré, napsat to na veřejném fóru, protože by to mohla cítit jako podpásovku. Ano, píšu dětí, kromě pětileté ***** má p. Ctirad s touto ženou ještě asi ročního syna. Všichni kolem víme, kdo je otcem, všichni jsem z toho rozpačití, nikdo se o této věci nebaví, ačkoliv tyto záležitosti se nikdy zcela neutají, nikdo z nás neví, jak se zachovat, ba ani o tom neumíme mluvit. Je více než zřejmé, že veřejné přihlášení k dětem a celé rodině, by bylo dobrým krokem, už pro samotné děti. Nevím, jak se zachovat, nevím, zda tento mail odešlu, ale možná by bylo dobré vědět, že situace je ještě vážnější, a jde o více dětí, o více osudů. Jak s touto informací naložíte, nechávám na Vás, jen prosím , vzhledem ke křehkým vztahům s paní *****, (nechci ztratit možnost se s touto dívkou a jejími dětmi stýkat) aby jste nejmenoval mě jako "informátora". Díky předem. Pokud máte jiný názor, prosím, konzultujte ho se mnou dříve, než vyjdete s touto věcí na veřejnost, mohu se mýlit v tom, jak jim pomoci. Děkuji vám!!!

To je další z lidí, které osud ***** a ***** trápí. Když jen srovnám autenticitu její výpovědi s tím, jak vyhybavě reaguje pan profesor, tak obě výpovědi spolu s předchozími svědectvími směřují ke stejnému závěru. Ty děti reálně existují.

Mě opravdu mrzí, s jakým alibismem se církevní představitelé chopili této kauzy. Vždy si zavolají pana profesora a zeptají se ho. Ten to popře a tím se celá záležitost smázne ze stolu. Copak pan profesor nemá kolegy, přímé nadřízené v práci? Copak nemají biskupové dost nástrojů, jak žádat od svých věřících spolupráci? Copak nestačí se pozeptat v ***** na ***** ***** *****, co tam o tom vědí? Když budou chtít se dobrat pravdy, tak se jí doberou.

Varování před pokrytectvím

Bohužel v celé kauze dostávám ještě emaily tohoto druhu:

Víte, to jsou emaily, které mě důrazně varují před Vaším pokrytectvím. Že dnes se pana profesora zastáváte, ale pak jej se stejnou vehemencí zavrhnete. Ale já nechci, abyste mu sebrali kanonickou misi - učení na fakultě. Já chci, aby v červnu pan profesor slavil narozeniny se svou dcerou a říjnu se svým synem. Protože tak jeho děti uvidí, že je otec miluje. Stejně jako Kristus viděl, že ho jeho Otec miluje, když mu byl vždy nablízku, když se k němu veřejně přihlásil, když mu dal vykonat jeho činy.

Dnes se Kristus jmenuje ***** ***** a ***** ***** - přesně podle podobenství "Cokoliv jste neudělali jednomu z těchto nejmenších, mně jste neudělali." Jinými slovy je dost důvodné předpokládat, že se Vás Kristus zeptá, co jste udělali proto, aby tyto děti mohly slavit vánoce se svým otcem prof. Pospíšilem. Nebude se Vás ptát, jestli jste ho odstřelili z fakulty. To po Vás nikdo nechce. Stejně tak asi tyto děti jsou přiměřeně finančně zabezpečeny. Nejde o to jim poslat nějakou almužnu. Jde o to poslat k nim otce.

Opravdu si nedokážete představit, jak se bojím toho, že Vy budete usilovat o to, aby pan profesor přerušil s matkou těch dětí všechny styky, jak je běžná praxe. Proto bych rád zdůraznil se vší svou autoritou: Jde naopak o to, aby s ní pan profesor nadále udržoval kontakt, protože každý otec má udržovat pozitivní vztahy s matkou svých dětí. Tak to žádáme od rozvedených rodičů. Tak i nebeský Otec udržoval dobré kontakty s matkou svého Syna. Pouze naše církev razí absurdárium - otcové dětí musí přerušit veškeré kontakty s matkou, aby nezavdali pokušení, jinak jim sebereme kanonickou misi. To si děláme z Krista totálně blázny? To přeci po otcích nežádají ani pohané!

Víte, mně o prof. Pospíšila osobně nejde, ale vy přeci znáte desítky takový případů a jste to vy - vysoký klérus - který razí tato zvrácená pravidla. Proto jsem rozjel tuto kauzu, aby se tato hříšná praxe zastavila.

K tomu, aby se dosáhl tento cíl - otcové mají udržovat kontakt se dětmi, ne jej přerušovat - Vám nyní poskytnu adresu matky dětí pana profesora:

Mgr. ***** *****, 1. 1. 1999, bytem

***** 99/999

999 99 *****

Jinak paní magistra ***** ***** ***** ***** ***** ***** ***** ***** ***** ***** ***** ***** ***** ***** ***** ***** ***** ***** ***** ***** ***** ***** ***** *****.

Děti se jmenují:

***** *****, 1. 1. 1999

***** ***** *****, 1. 1. 1999

O povaze jejich vztahu je možno si částečně udělat představu z článku: http://**********.htm. Zjevně se jedná o funkční konzumovaný vztah - mají se vzájemně rádi a tedy je téměř jisté, že ona jej bude krýt, pokud bude přesvědčena, že by mu svým přiznáním způsobila újmu. Tedy konečný důkaz o jejich vztahu a dětech nemůžeme odvozovat od jejich společného prohlášení. Je třeba buď udělat test DNA, nebo si získat svědectví lidí z ***** *****.

Pokud nebudu nucen, rád bych se vyhnul zveřejnění těchto jmen. Proto bych Vám byl vděčen, kdybyste vy řádoví představení s biskupy tuto kauzu začali účinně řešit. Nejlepší by bylo myslím setkání všech stran - prof. Pospíšil, Mgr. *****, církevní nadřízení a mě, eventuálně dalších lidí, kteří o tom něco vědí. Na tomto setkání se pokusili dobrat pravdy a nejmoudřejšího řešení.

Původně jsem myslel, že tento dopis dám anonymizovaný na web, pak jsem to konzultoval se známými a dospěli jsme k názoru, že na medializaci je vždycky dost času. Tedy ještě vyčkám nějaký čas, abych viděl, jak se k tomuto případu postavíte, ale to rozhodně neznamená, že nebudu všemi svými možnostmi i nadále usilovat o jasné řešení. Ať se ukáže pravda. Buď já v dobré víře šířím pomluvy, pak se samozřejmě omluvím, nebo prof. Pospíšil je otcem zmíněných dětí, pak se k nim má přihlásit a starat se o svou rodinu. V tomto druhém případě se já osobně budu zasazovat o to, aby mohl zůstat na svých akademických postech, i když odejde z kněžské služby a z řádu. Přeci se nezbavíme tak nadaného teologa. Tolik jich zase nemáme.

Uvědomte si, že já jsem nyní v nevýhodě - já nyní držím před veřejností černého Petra a jsem za pomlouvače, i když znám konkrétní jména a adresy. Ode mě lidi čekají, že jasně řeknu, kde jsou ty děti a kdo je ta žena. Celá kauza je nyní ve stavu, že není možno ji ututlat. V praxi by to totiž znamenalo definitivní ukončení vztahu pana profesora k jeho dětem. Již kvůli této kauze pan profesor svou rodinu neviděl bůhví jak dlouho.

Opravdu bych byl rád, abyste to poctivě vyřešili vy - nadřízení a biskupové, protože od začátku tvrdím, že není šťastné, když takové problémy řeší samozvaní pošuci. Uvědomte si, že disponujete s úplně jiným arsenálem možností. Já mám k dispozici pouze bulvarizaci, tak mě do ní prosím nenuťte ať svou pasivitou nebo alibismem.

Nevím, jak moc Vás zajímá moje představa, jak bych řešil tuto situaci být na Vašem místě či na místě biskupů, ale dovolím si Vám ji popsat jen ke zvážení:

1. Jako biskup (řádový představený) bych například pastýřským listem veřejně deklaroval oficiální křesťanský postoj k nemanželským dětem kněží a návody, jak by se kněz měl v takovém případě zachovat a jak budou postupovat biskupové, když se o takovém dítěti dozvědí. Nevím, jakou máte vy představu o takovém veřejném sdělení, já bych navrhoval toto:

1. dítě je Boží dar v každém případě. Kněží a celá církev se k těmto dětem hlásí a chovají tak, jak odpovídá vznešenosti daru. (Jsem katolík též proto, že toto nepovažuji jen za nezávazné líbivé řečičky z kazatelen.)
2. Církev udělá vše pro to, aby tyto děti měly volný a veřejný přístup k oběma svým rodičům.
3. Knězi se udělí veřejné pokání a po dobu výchovy dětí nebude moci působit jako kněz či řeholník.
4. Pokud se dotyčný kněz bude chovat jako řádný otec a křesťan (bez ohledu na to, jestli si matku vezme nebo ne) - bude pravidelně navštěvovat děti, zabezpečí rodinu ap., pak se po dosažení jejich zletilosti může vrátit do duchovní služby.
5. Církev nebude takového kněze nijak sekundárně sankcionovat. Nebudou mu kladeny další překážky v jiných jeho aktivitách v rámci církve. Nezruší se jiná pověření a kanonické mise, pokud bude řádně plnit své otcovské a jiné povinnosti.
6. Aby nevznikal syndrom odcizeného rodiče bude církev podporovat pravidelný kontakt a přátelský vztah kněží-otců a matek jejich dětí a bude přiměřeně pamatovat na jejich finanční zabezpečení.

2) Dal bych nařízení, že každý, kdo se dozví o případech, kdy klérus má děti a nestará se o ně, musí to bezodkladně hlásit svým biskupům (tedy ne nadřízeným dotyčného kněze). Tito biskupové se postarají o transparentní řešení celé kauzy. (Tím se zabrání tomu, aby půlka olomoucké fakulty věděla, že prof. Pospíšil má děti, jen biskupové a řádoví představení neví nic.)

3) Vyvrátit či potvrdit otcovství není žádný problém. Testy DNA stojí tuším okolo pěti tisíc. (Musí se jen dát pozor, aby matka nepřivedla na test jiné dítě, například kamarádky. Tedy nejlépe dělat test DNA obou rodičů zároveň.) Při potvrzeném otcovství bych postupoval, podle zmíněných veřejných předsevzetí. Při nepotvrzení otcovství bych žádal omluvu - veřejnou nebo soukromou - podle rozpracovanosti a publicity kauzy.

4) Jako biskup bych vešel v kontakt s matkou těchto dětí a udělal bych vše pro to, aby taková rodina byla vzorem pro nevěřící. Neboť tak se ukáže, jak vážně bereme Kristovo poselství o dětech.

1. Test dopadne negativně, tzn. u obou dětí se prokáže příbuznost s matkou, ale nepříbuznost s prof. Pospíšilem.
2. Budu mít jistotu, že skutečně prof. Pospíšil, Mgr. ***** a jejich dvě děti odevzdali vzorky DNA, tj. že nedošlo k záměně fyzických osob. Jak by se to uskutečnilo v praxi, bychom se samozřejmě museli všichni domluvit.

Pane ministře, opravdu nevím, do jaké míry se s mými názory a postoji ztotožňujete nebo rozcházíte. Jsem si vědom, že můj postup porušil mnoho nepsaných pravidel naší církve a tím je minimálně dobře zviditelnil. Církev, na které nám oběma záleží, vymírá tempem 1 % ročně. Jestli nezačneme si rychle vyndávat trámy z očí, tak za dvacet let by tady nemusel být jediný katolík.

Když se měl Pilát vyjádřit o Ježíšově vině či nevině, tak si ho s Herodem přehazovali jako horkou bramboru. Já bych nechtěl, aby se biskupové této kauzy chopili se stejnou iniciativou - ať si to vyřeší Graubner nebo Dohnal, my si myjeme ruce.

Jen na okraj. Dokážete odpovědět na otázku: Kde se vzala ta umanutost Nátana, aby šel za Davidem v kauze Uriáše, který už byl stejně mrtvý a nikdo mu už nemohl pomoci? (2Sa 12, 1nn.) Jestliže ano, pak budete mít i odpověď, proč se angažovat v této kauze. Vždyť zde jsou minimálně dvě děti, kterým se dá pomoci. To je křesťanství, které zastávám a které jsem konec konců přijal od Vás - kněží. To je též důvod, proč tento dopis posílám na vědomí všem našim biskupům a děkanům fakult a čekám od nich více než jen pilátovský alibismus. Konec konců nejsme přeci učedníci Piláta.

Celá tato záležitost je o prioritách a o tom, jak chápeme Kristovu zvěst. Pro mě je prioritou číslo jedna, aby děti měly svobodný přístup ke svým rodičům, a abychom je vždy brali jako Boží dar, i když mohou být původně nechtěnými následky hříchu. To je totiž svědectví o Kristu, které chceme předat světu, protože i on byl považován za nemanželské dítě.

S úctou a přáním Božího požehnání

PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D.

U Kola101

25065 Líbeznice

Email: Jeronym.Klimes@seznam.cz

Telefon: 608221075

URL: http://klimes.mysteria.cz

Tento dopis byl poslán na vědomí:

Mgr. ***** *****

***** 99/999

999 99 *****

Prof. Ctirad Václav Pospíšil

Jungmannovo nám. 753/18

110 00 Praha 1 - Nové Město

Mons. ThLic. Vojtěch Cikrle

Mons. Petr Esterka

Petrov 8

601 43 Brno

brno@biskupstvi.cz

Mons. ThLic. Dominik Duka OP

Mons. Josef Kajnek

ThLic. Karel Otčenášek

Velké nám. 35

500 01 Hradec Králové

Miloslav kardinál Vlk

Mons. Václav Malý

Mons. Karel Herbst SDB

Mons. ThDr. Jaroslav Škarvada

Hradčanské nám. 56/16

119 02 Praha 1

apha@apha.cz

Mons. Jiří Paďour, OFMCap.

Biskupská 4

pošt. schr. 14

370 21 České Budějovice

biskup@bcb.cz

Mons. Mgr. Pavel Posád

Mons.ThDr. Josef Koukl

Dómské nám. 1

412 88 Litoměřice

ordinariat@biskupstvi-ltm.cz

Mons. František Radkovský

Nám. Republiky 35

301 14 Plzeň

bip@bip.cz

Mons. ThDr. RNDr. Ladislav Hučko, CSc.

Haštalské nám. č. 4

110 00 Praha 1

arcibiskup Jan Graubner

Mons. Josef Hrdllička

Wurmova 9

771 01 Olomouc

arcibol@arcibol.cz

Mons. František Václav Lobkowicz OPraem

Kostelní nám. 1

728 02 Ostrava 1

ordinariat@doo.cz

kurie@doo.cz

J.E. arcibiskup Diego Causero

Voršilská 140/12

110 00 Praha-Nové Město

nunciatgc@mbox.vol.cz

prof. PhDr. Ludvík Armbruster

Katolická teologická fakulta

Thákurova 3

160 00 Praha 6

dekanat@ktf.cuni.cz

RNDr. Ivana VLKOVÁ, Th.D.

Děkanát Cyrilometodějské teologické fakulty UP

Univerzitní 22,

771 11 Olomouc

e-mail: dekanat.cmtf(at)upol.cz

e-mail: ivana.vlkova(at)upol.cz

doc. Dr. Jiří Kašný, Th. D.

Kněžská 8

370 01 České Budějovice

tel.: +420 387 773 501

fax: +420 386 354 994

e-mail: dekanat@tf.jcu.cz

e-mail: dekan@tf.jcu.cz