PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D. 2015
Zákoník se však chtěl ospravedlnit, a proto Ježíšovi řekl: "A kdo je můj bližní?"
Ježíš mu odpověděl: "Jeden člověk šel z Jeruzaléma do Jericha a padl do rukou lupičů; ti jej obrali, zbili a nechali tam ležet polomrtvého.
Náhodou šel tou cestou jeden kněz, ale když ho uviděl, vyhnul se mu.
A stejně se mu vyhnul i levita, když přišel k tomu místu a uviděl ho.
Ale když jeden Samařan na své cestě přišel k tomu místu a uviděl ho, byl pohnut soucitem;
přistoupil k němu, ošetřil jeho rány olejem a vínem a obvázal mu je, posadil jej na svého mezka, zavezl do hostince a tam se o něj staral.
Druhého dne dal hostinskému dva denáry a řekl: 'Postarej se o něj, a bude-li tě to stát víc, já ti to zaplatím, až se budu vracet.'
Kdo z těch tří, myslíš, byl bližním tomu, který upadl mezi lupiče?"
Zákoník odpověděl: "Ten, který mu prokázal milosrdenství." Ježíš mu řekl: "Jdi a jednej také tak."
Karel byl podnikatel, jel obchodně z Ostravy do Chebu, ale už usínal za volantem, tak sjel z hlavní silnice na polní cestu. Sklopil sedadlo, že se chvíli prospí. Ani neví, jak dlouho spal, když ho vzbudilo prudké otevření dveří. Než se stačil vzpamatovat tak ležel před autem a mlátila do něj partička mladíku. Pak ho svázali, zacpali pusu roubíkem, hodili do kufru a někam odjeli.
Z kufru ho vytáhli v nějakém lese či zapomenutém lomu. Tam ho přivázali ke stromu a řekli, mu že má tři dny na to, aby někdo z jeho blízkých dovalil tři melouny. Pokud ne, tak v tom lese klidně sgebne. Z jeho telefonu zavolali jeho ženě, že nemá dělat blbosti, ať dodá prachy na místo určení. Jestli cekne, tak bude vdovičkou.
Karel polostál, polovisel v lese, den, noc. Už byla skoro zima, venku tři stupně. Karel se pomočil, pokálel. Nevěděl, co se s ním děje. Když tu slyší hlasy. Dospělé i dětské. Najednou nějaké dítě piští: „Hele tamhle je nějaký gádžo u stromu.“ Po čase vykoukl nějaký dospělý a povídá dylinou: „Ty, píčo, ty vás zřídili...“ Karel neodpověděl, páč s roubíkem v puse se špatně mluví.
Cikáni ho pak rozvázali. Z kárky vysypali měď různého původu. Karla do ní naložili na svoje kabáty a vezli ho do města. Karel cestu vnímal jen jakoby z dálky, občas k němu doléhali vtipné poznámky na jeho adresu. Dovezli ho do nemocnice a raději zdrhali, aby je nikdo nenačapal s dotazem, co dělali s kárkou v starém lomu...
Z nemocnice doktoři zavolali policii a informovali ženu, která tou dobou již měla po hromadě jen asi něco přes dva miliony. Policie se vyptávala, obcházela místo činu, ale po čase se šetření uzavřelo s tím, že neznámého pachatele se nepodařilo identifikovat. Jenže Karel od známých dozvěděl, že rozhodně není první, bohužel ani poslední, že za tou partou je místní zlatá mládež, jmenovitě povedený synáček jednoho z nejbohatších podnikatelů, který všechno kryje. Jojo, ale pivo se pije a řeči se vedou. Nikdo do toho raději nestrká čumák. A tak Karel je rád, že přežil, ani neví, komu by měl poděkovat. Ví jen, že to říká: „Ty píčo...“
Jsou dvě období, kdy člověk zákonitě odkázán na druhé. Jedním je narození, druhým smrt. Pak ale existuje řada dalších nahodilých chvil, kdy náš život visí na libovůli druhých. Není možno se vůči nim zcela obrnit naopak jedinou obrannou je sám poskytovat pomoc v takových chvílích druhým. Karel myslel, že jeho život má dokonale zabezpečen, ale nestačil se divit, co ho ve střední Evropě může potkat.
Stejně by s divili, kdyby třeba dostal schizofrenii a skončil na uzavřeném oddělení našich psychiatrických léčeben, stejná hrůza je to na LDNkách. Prostě lidé dříve i dnes dělí životy na důstojné a bezcenné podle toho, jestli člověk je či není na druhých závislý. Každopádně jediný způsob, jak to vše pořešit, je myslet na bezcenné životy druhých, aby na oplátku bylo dost takových, které budou někdy někde myslet na náš bezcenný život.
(smyšlený příklad jako analogie na dnešní poměry)
"Neboť s královstvím nebeským je to tak, jako když jeden hospodář hned ráno vyšel najmout dělníky na svou vinici.
Smluvil s dělníky denár na den a poslal je na vinici. Když znovu vyšel o deváté hodině, viděl, jak jiní stojí nečinně na trhu,
a řekl jim: 'Jděte i vy na mou vinici, a já vám dám, co bude spravedlivé.'
Oni šli. Vyšel opět kolem poledne i kolem třetí hodiny odpoledne a učinil právě tak.
Když vyšel kolem páté hodiny odpoledne, našel tam další, jak tam stojí, a řekl jim: 'Co tu stojíte celý den nečinně?' Odpovědí mu: 'Nikdo nás nenajal.' On jim řekne: 'Jděte i vy na mou vinici'.
Když byl večer, řekl pán vinice svému správci: 'Zavolej dělníky a vyplať jim mzdu, a to od posledních k prvním!'
Tak přišli ti, kteří pracovali od pěti odpoledne, a každý dostal denár.
Když přišli ti první, měli za to, že dostanou víc; ale i oni dostali po denáru.
Vzali ho a reptali proti hospodáři:
'Tihle poslední dělali jedinou hodinu, a tys jim dal stejně jako nám, kteří jsme nesli tíhu dne a vedro!'
On však odpověděl jednomu z nich: 'Příteli, nekřivdím ti! Nesmluvil jsi se mnou denár za den?
Vezmi si, co ti patří, a jdi! Já chci tomu poslednímu dát jako tobě;
nemohu si se svým majetkem udělat, co chci? Nebo snad tvé oko závidí, že jsem dobrý?'
Tak budou poslední první a první poslední."
Jak by to vypadalo dnes?
K tomuto podobenství se těžko hledá jednoznačný korelát v dnešní době, protože se jedná spíše o vykonstruovaný příběh, který má ukázat dvojí pohled na jednu situaci.
Jedna perspektiva je pohled dělníků, kteří mají jasnou smlouvu s pánem vinice: Budu pracovat na vinici a dostanu denár na den. V dobovém kontextu byl denár finanční obnos, který stačil rodině na obživu na jeden den. Tedy jednalo se o lidi, kteří žili takříkajíc z ruky do huby. Jejich myšlení nešlo dál za tuto smlouvu, a tedy chápali peníze toliko jako kompenzaci svého pracovního nasazení.
Tato perspektiva dělníků se ale dostává do střetu s jinou perspektivou pána vinice, který myslí nejen na svůj zisk, ale zohledňuje i životní úroveň těch dělníků, kteří pracovali jen část dne. Když jim dá nějaký zlomek denáru, tak to znamená, že jejich rodina bude hladovět. To onen pán nechce. Je mu těch lidí líto, a tak chce zohlednit obě dvě perspektivy. Jak dostát smlouvě s ranními dělníky, a jak nenechat strádat rodiny těch, kteří jak předpokládá podobenství, nemohli začít pracovat již ráno? Pán řeší tento dvojí pohled na věc tak, že ranním dělníkům dává to, co s nimi sjednal, a těm odpoledním dává tolik, aby nehladověli. Zřejmě sám pán neměl na vyhazování a nemohl dát ranním dělníkům nějaké "prémie".
Ranní dělníci, kteří mají jen jednu perspektivu, to vyčítají pánovi, který kontruje právě tím, že to není jeho chyba, ale naopak chyba jejich, když jejich pohledu chybí širší úvaha daná dvojí perspektivou a solidaritou s těmi, kteří nemají takové životní štěstí jako oni.
Toto podobenství je vystavěno jako kontroverzní, aby bylo kontroverzní a je tedy správné, když kontroverzní je. Tedy evokuje otázky dvou konceptů spravedlnosti. Tzv. spravedlnosti podílné a směnné. Smlouva mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem je otázka směnné spravedlnosti, tedy smlouva, odvedená práce a výplata. Podílná spravedlnost je svobodné rozhodnutí toho, kdo má, aby dal komu chce, kolik chce. Ti, kteří takto nedostanou nic nebo málo, by se pak měli řídit 9. a 10. přikázáním desatera, čili "nebudeš závidět bližnímu svému ani dům, ani ženu, ani osla...", jak na to možná naráží i majitel vinice v posledním verši.
Tedy toto didaktické podobenství vede k životnímu postoji, kdy ti, kteří dostali od života víc, nemysleli jen a jen na zvýšení své životní úrovně, ale stejně jako pán mysleli na ty, kteří mají horší startovní pozici.
Je třeba zmínit ještě teologický rozměr tohoto podobenství, protože ten byl možná primárnější než ten sociální. Zde šlo o to, že v době raného křesťanství lidé konvertovali k víře a všem se nabízela stejná odměna - spása. S tím samozřejmě šla i úvaha, jak tomu přijdou ti, kteří dodržují náročné požadavky víry, mnohá desetiletí, od těch, kteří přijmou křest "na smrtelném loži".
Toto podobenství vždy svádí k úvahám a debatám o tom, zda odpolední dělníci nezneužívají dobroty pána, nebo k otázce, co udělají ranní dělníci zítra? Je třeba ale mít na mysli, že tyto úvahy jdou zcela mimo smysl sdělení vypravěče, Ježíše. Jen kontaminují původní přímočaré sdělení tohoto podobenství. To je prosté: I když s někým řešíte otázku směnné spravedlnosti, myslete i na širší sociální dopad svých činů.
V našem světě se může tato myšlenka týkat sociálních dávek pro chudé, nezaměstnané. Nebo debat nad dědictvím, kdy rodiče jednomu dítěti dávají více, než druhém ne podle matematické rovnosti, ale podle sociálního stavu. Tedy bohatému synovi dají málo, víc majetku převedou na dceru, která žije na hranici bídy. Ve vyrovnání podmínek přístupu ke studiu či zdravotní péči ap.