Oko za oko, zub za zub versus, kdo po tobě kamenem, ty po něm chlebem

Oko za oko, zub za zub versus, kdo po tobě kamenem, ty po něm chlebem?

Poznámka: Mám dojem, že tento článek vznikl jako reakce na diskusi na BBS Liana a následně vyšel v Getsemanech, které jsem svého času lámal.

Kristův požadavek je provokativní a často nepochopený: Máme se slabošsky podrobovat, nechat si všechno líbit? Jak máme reagovat, když nám někdo úmyslně ublíží? Odpověď jistě není snadná a většinou ani jednoduchá. Proto bych se chtěl v tomto článku zamyslet nad smyslem Kristova požadavku a porovnat jej s mechanismem krevní msty, coby ne triviálním representantem msty jako takové. Nebudeme se zde tedy zabývat s primitivními podobami msty, které jsou pouhým vybitím vzteku, tj. určitého afektu spojeného s frustrací a pocitem ublížení.

Když budeme nezaujatě zkoumat funkci krevní msty ve společnostech, které mají spíše kmenové či rodové uspořádaní než charakter právního státu, zjistíme, že není možno kritizovat existenci jakéhokoliv druhu krevní msty, která existuje. Krevní msta má totiž často velice složitá pravidla, která slouží jako určitý druh justice založené na obecně přijímaném konsensu.

Pravidlo oko za oko, zub za zub totiž mělo významnou ochrannou funkci v dobách, kdy se za 'oko' platilo životem celé vesnice a ne jako dnes 'omluvou'. Proto bylo by krátkozraké toto pravidlo apriori kritizovat, ale můžeme se zamyslet na tím, zda neexistuje ještě dokonalejší cesta.

Všechna zmíněná pravidla slouží k ochraně spravedlnosti, která sama vede k minimalizaci zla ve společnosti. Jejich cílem je zabránění vzniku a překotného šíření zla. Cesta, kterou navrhuje Kristus, vychází z odpovědnosti, kterou klade na své následovníky (Jan 15, 15): "Už vás nenazývám služebníky, protože služebník neví, co činí jeho pán. Nazval jsem vás přáteli, neboť jsem vám dal poznat všechno, co jsem slyšel od svého Otce." Být přítelem Boha a znát jeho úmysly je jistě velká pocta, ale zdá se, že je to ještě větší odpovědnost. Být přítelem znamená být spolupracovníkem při budování Božího díla či Božího království. Křesťan přestává být alibisticky odpovědný pouze za to, co sám dělá, ale začíná být odpovědný za všechno dění ve světě, které mohl svým jednáním ovlivnit. Jeho morálka nyní přestává být omezena slovy 'musíš - nesmíš', ale slovy 'můžeš - nemůžeš'.

Tato změněná perspektiva ve vztahu ke světu se odráží i na mezilidské úrovni. Konkrétně v našem případě člověk přestává být odpovědný pouze za to, že nic neudělá špatně, nebo že nezpůsobí druhému větší škodu, než která byla způsobena jemu, ale je odpovědný za to, aby celá záležitost dopadla, co nejlépe, bez ohledu na to, zda sám bude muset něco "spolknout", že možná bude částečně ztrátový.

Nepřátelství jistě představuje mezilidské zlo. Nepřítele se člověk může zbavit různě: může jej zabít, může od něj utéci, může jej v nestřežené chvíli ponížit a tak jej znemožnit v očích jeho příznivců atd. Existuje však paradoxní cesta, která všechny tyto metody překonává: Zbavit nepřítele se můžeme tím, že si z něho učiníme přítele.

Pravidlo, kdo po tobě kamenem, ty po něm chlebem, je tak dráždící právě proto, že neznamená, abychom měli nechali druhé žít na náš úkor, ale znamená naše vnitřní postoje: I když má druhý potřebu nám ublížit, my musíme mít potřebu jemu pomoci. Neneseme odpovědnost jenom za to, co uděláme my, ale i za to, jak jsme mohli zapůsobit na druhého a ovlivnit chování tak, aby se náš vztah se změnil z nepřátelského na přátelský. Je pochopitelné, že tento paradoxní přístup k nepřátelům vede k využívání paradoxních metod, které většinou není lehké vymyslet. Nicméně nejvíce paradoxní a překvapující je samotný postoj: zatímco jeden je veden egoistickou potřebou ublížit nebo přinejmenším egocentrickou potřebou odplaty, druhý přemýšlí, jak vyřešit celou situaci ke vzájemnému prospěchu a nenechá si od druhého indukovat pocity nepřátelství. Již sám tento postoj je zdrojem paradoxního chování a neotřelých nápadů jak naše konflikty vyřešit.

Kristus přinesl mnoho podobných paradoxních požadavků na člověka, jako například, kdo z vás chce být největším, ať je služebníkem (otrokem) všech. Všechny tyto zásady není těžké odvodit i ze všeobecného požadavku: Miluj Boha a svého bližního jako sama sebe, nicméně bylo to právě nabourání těchto tradičních a z části přirozených postojů lidí ke zlu, které bylo příčinou tak zjevné ideové převahy křesťanství nad jeho konkurenty a příčinou jeho rozšíření po celém světě.

Počet normovaných stran: 2,0 Datum vzniku: 11.8.1996