Staronová svatá Maří z Magdaly

PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D. 2005

Katolíci se prostě nezapřou. I když se mezi sebou hádají, přesto si udržují svůj oblíbený folklór. Mám teď na mysli svaté. Jakmile se objeví v rámci katolické církve nějaký nový proud naprosto instinktivně si vyhledá svůj vzor či svatého, které ho si namaluje na standardu. Katolický feminismus takto vykopal sv. Marii z Magdaly a už už ji staví na piedestal, který podle jeho názoru je lepší než ten, na kterém stála doposavad.

Sousloví "ta, ze které Ježíš vyhnal sedm démonů" je pravda krásné projekční plátno, na které si můžeme namalovat, co chceme. Takže opravdu není žádný důvod se domnívat, že sv. Máří nutně musela být prostitutka či jiná lehká ženština, jak se po staletí tradovalo. A i kdyby byla, nebyl by to zřejmě ten největší démon, kterého z ní Kristus vymítil. Nicméně bojovný feminismus se s tímto nehodlá smířit a svou vizi rozvádí do druhého extrému. Marie, coby první svědek Kristova zmrtvýchvstání, prý podle něho byla vůdkyně ženského hnutí v rané církvi, jakýsi ženský apoštol. Toto hnutí pak bylo během pátého století potlačeno a zmínky o něm zničeny a vymazány.

Z Nového Zákona je opravdu patrné, že ženy měly v Kristově životě a zmrtvýchvstání velkou úlohu. Mnohem větší, než bylo na tehdejší židovskou společnost zvykem. Nicméně zde si musíme dát pozor, abychom se nedopustili anachronismu a neznásilnili obraz rané církve do podoby, který ji není vlastní. Mužsko-ženský antagonismus, který bojovný feminismus razí, je cizí všem dobám. Je to produkt dvacátého století. V žádném ideálu mužství, ať je to svatý, gentleman nebo rytíř, není ani špetka povyšování, soupeření či válčení s ženami. Jak novověký gentleman, tak středověký rytíř ženy chránil, ale nesoupeřil s nimi. Téma soupeření mezi mužskou a ženskou církví či společností je téma zcela nedávné a v historii je nikde nenajdeme, vyjma bájí. Ne proto, že bylo vyzmizíkováno z dějin, ale prostě že tam zřejmě z ekonomických důvodů dosud nebylo.

Stejně tak ranou církev netrápil ani celibát, ani role žen v církvi, ale obřízka, kontakt s pohany, konzumace zapovězených pokrmů atd. Přesně to, co na oplátku netrápí nás, proto jim pak nechceme věřit, že by jejich hlavy mohly zaměstnávat takové "malichernosti". Je to stejné, jako když se dnešní humanisté pohoršují nad tím, že se ve středověku upalovali lidé, a zaštiťují se M. Janem Husem. Neuvědomují si však, že kdyby mohl promluvit, tak by nic nenamítal proti upalování kacířů ("nic jiného si nezaslouží"). Jediné, co by jistě namítal, by bylo, že on sám není kacíř, ale pravověrný katolický kněz.

Udělat z sv. Maří z Magdaly vůdkyni ženského hnutí v rané církvi se ze stejného důvodů míjí zdravým rozumem a historickými prameny. Bez ohledu na to, že postavení žen v církvi je třeba vážně řešit, přesto je roztomilé pozorovat, jak tento proud v katolické církvi si zcela instinktivně vytváří svou staronovou svatou - symbol myšlenek, které prosazuje. Škoda jen, že sv. Marie z Magdaly stejně jako M. Jan Hus už nemohou promluvit. Tak nám zbývá jen ona staronová střelná modlitba: "Kéž by nás Pán Bůh při zdravém rozumu zachovati ráčil."