(c) Mgr. Jeroným KLIMEŠ 1994?

Kauza restituce církevního majetku se vleče už několik let bez hmatatelných výsledků. Ačkoliv církev netrvá na vrácení veškerého majetku, nepodařilo se dosud dojít souhlasu ani mezi koaličními partnery ani ve veřejném mínění. Je to situace svým způsobem paradoxní. Církev požaduje navrácení majetku, který jí skutečně patřil a který by mohl napomoci k uskutečnění tak potřebné odluky od státu. Tím by se zároveň ulehčilo i státnímu rozpočtu.

Vztah nevěřící většiny a církve připomíná ony patologicky stabilní manželství, které fungují na principu: "Přece se s ním nerozvedu, vždyť to je právě to, co on chce!" Ale státem placená církev znamená, že každý občan nezávisle na přesvědčení musí svými daněmi živit církve. Ale proč by měli nevěřící financovat věřící?

Přiznejme si otevřeně, že bývalý církevní majetek stejně nedostane nikdo z "obyčejných" lidí. Naprostá většina národa z něj nebude mít užitek, ať patří církvi nebo ne. Ale naprostá většina národa musí nyní svými už tak vysokými daněmi živit církve ať chce či nechce, a to jenom proto, že se celá záležitost ohledně restituce nemůže hnout dopředu.

Ideálním stavem by bylo, kdyby se bývalý církevní majetek nějakým poměrovým klíčem rozdělit mezi stávající církve. Církve by se z části sami financovaly a každý občan by měl možnost se na daňovým přiznání přihlásit ke zvolené církvi a věnovat jí takový podíl ze svých zisků, jaký uzná za vhodné.

Počet normovaných stran: 0,8