PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D. 2014-05-22
Nejstarší dcera jela se třídou na jarní vodu a nám rodičům bylo nabídnuto, že můžeme jet s nimi. Tak se naše těžko přemístitelná rodina dala do pohybu směrem k řece Otavě a na té strávila čtyři dny rozplizlá do délky 52 kilometrů. Při jedné snídani se okolo ranní kávy z ešusu rozproudila debata o dárcovství krve, která plynule přešla v debatu o transplantaci kostní dřeně.
Jedna paní, jejíž jméno ani neznám, se začala pohoršovat nad tím, že když chcete dát kostní dřeň svému příbuznému, tak prý musíte svolit s tím, že vás zapíšou do registru dárců kostní dřeně. Jinak prý vás ani nevyšetří. Abych pravdu řekl chvíli jsem na tu paní nevěřícně zíral a přemýšlel, jestli se mi to nezdá. Abych vychladl, došel jsem si proto na záchod a vrátil se zpět k diskutující skupince. Pak jsem se jí zeptal:
„Jestli tomu dobře rozumím, tak vy jste názoru, že své dceři byste pár buněk kostní dřeně separovaných ze své krve dala, ale pokud by to potřeboval třeba tady pan Kouba, tak tomu byste je nedala?“
„Já bych je tady panu Koubovi ráda dala, ale mně vadí, že je to povinné.“
„A jak se může lékař dozvědět o tom, že zrovna vy jste vhodný dárce pro něho, když nebudete v registru?“
„Ale proč tam zapíšou člověka automaticky?“
„A co mají podle vás lékaři dělat? Vy jim řeknete: Pomožte mé dceři, ale jiným lidem já odmítám pomoci, protože by mi to mohlo být nepříjemné. Není to zcela amorální postoj? Proč by lékaři měli takové amorální lidi vůbec léčit?“
„Vy z toho děláte něco úplně jiného, než jsem chtěla říci.“
Tím debata víceméně skončila. Ale paní nemá pravdu, že z jejích slov dělám něco jiného. Já jen domýšlím do důsledků, co by takové chování v praxi znamenalo. Ta paní ale má pravdu v tom, že tyto amorální zásady ona nechtěla říci, ani je nezamýšlela. Omlouvám se, že to řeknu to možná tvrdě: Ona opravdu není programově amorální, ona je jen prostě blbá a nemyslí.
Co dělat, když světu vládne blbost?
Být blbý a nemyslet samo o sobě špatné není. Není každý Einstein, ale problém je v tom, že nemyslet v praxi stojí životy těch, kteří by díky kostní dřeni nějakého nepříbuzného dárce mohli žít ještě pár let. Tedy člověk nemůže za to, že se narodí blbý, ale přesto by měl naplno využívat těch mozkových závitů, které mu ještě fungují. Nevyužívat je nutně znamená bezděky škodit. Proto Židé již dávno říkali: „Kůň je nebezpečný zezadu, kozel zepředu a hlupák ze všech stran.“ Dlužno dodat, že je i nebezpečný všem - i sám sobě.
Jak vidíme na snídaňovém rozhovoru, ta paní byla schopna svým intelektem pochopit důsledky své věty, pokud si někdo dá tu práci jí to vysvětlit a pokud někdo najde odvahu jí to i vysvětlit. Například moje žena to viděla taky, stejně ji to zarazilo jako mě, ale nic neřekla. Tedy problém není v tom, že by paní měla nízké IQ, ale problém je v tom, že díky tomu, že svou hlavu nepoužívá, tak se v konečném důsledku chová, jako kdyby nízké IQ měla.
Paradox dále je, že ta samá paní, kdyby četla tyto řádky, tak se urazí. Ona je jistě o sobě přesvědčená, že je inteligentní, a při tom zjevně nevyvíjí nikterak pozorovatelné úsilí své myšlení více kultivovat a dát si záležet na tom, aby její mozek jel opravdu naplno.
Netřeba zdůrazňovat, že tímto rozhovorem jsem u paní rozhodně body za sympatii nezískal. Bohužel mám potřebu bojovat za registr dárců kostní dřeně. Ale nepochybně existují na světě lidi, kteří by té paní byli nesmírně sympatičtí. Totiž psychopati. Těch je v populaci okolo 6 %, tedy jeden člověk z dvaceti.
Ti často bývají chladně amorální, ale přesto mají jednu velkou zásluhu na evoluci lidského intelektu. Oni totiž jedou podle manipulativního pravidla: „Být hloupý je trestuhodné.“ Když uvidí tuto paní, tak se nezhrozí jako já, ale naopak zaradují se: „Hele ženská-blbec a má barák. To skvělý!“ a mezi dvěma lichotkami na její inteligenci milé paní nabídnou nejeden spotřebitelský úvěr. Vůbec jí nebudou říkat jako Klimeš, že nevyužívá svůj intelekt, jak by měla. Ona to podepíše byvše věrna své zásadě „především nemyslet, protože myšlení bolí“ ... a dál ten příběh znáte a doufám, že ho neprožíváte, prý se tomu říká exekuce. Pozor hon na blbce už dávno začal, a jak vidíme z novin, je velmi úspěšný.
Tím, že psychopati takto vybíjejí z populace geny hlupáků, má možná za následek, že lidská inteligence evolučně roste, ale bohužel je to ta krutá, psychopatická inteligence. Možná právě ze stejného důvodu si my lidé na svou inteligenci tak potrpíme a okázale se s ní chlubíme, i když nás nebaví ji v praxi moc využívat. Přemýšlejme tedy nad tím, jak to udělat, aby v populaci rostla ta altruistická inteligence, která bojuje za dárcovství kostní dřeně a ne ta psychopatická, která bojuje za spotřebitelské úvěry. Netřeba dodávat, že aby se to podařilo, tak je třeba minimálně roztočit naplno ty mozkové závity, které nám ještě zbývají.