Stavba liturgického kalendáře

Petr Handlar
E-mail: handlar@katolik.cz
WWW: http://www.katolik.cz/

Liturgický rok je velmi jednoduchá záležitost. Začíná 1. nedělí adventní a končí v sobotu před první nedělí adventní. Na rozdíl od občanského roku, který začíná 1. ledna, není počátek svázán s konkrétním datem, ale je „pohyblivý", to proto, že je spojen se 4. nedělí před 25. prosincem. Protože 25. prosinec připadá každý rok na jiný den v týdnu, tak i 1. adventní neděle má každý rok jiný datum. Pokud si počátek liturgického roku chcete spočítat sama, pak od 25. prosince odpočítejte zpět 4 neděle.

K Vánocům se pojí další pohyblivý či posuvný svátek. Je to Svátek sv. Rodiny, který se slaví vždy v neděli po Narození Pán, a Svátek Křtu Páně, který se slaví v neděli po Zjevení Páně, tj. po 6. lednu.

Z toho, co jsem dosud napsal, je již zřejmý rozdíl mezi pevným svátkem a pohyblivým. Pevný je svázán s konkrétním datem (např. Narození Páně 25. prosince, Zjevení Páně 6. ledna, Uvedení Páně do chrámu 2. února, sv. Petra a Pavla 29. června atd.), pohyblivý svátek je vázán na určitý den v týdnu, ještě třeba s další závislostí, proto se každý rok slaví s jiným datem.

Typickým pohyblivým svátkem je největší slavnost liturgického roku – Velikonoce. Ty se slaví v neděli po prvním jarním úplňku. Takže k určení, kdy bude, potřebujeme vědět, kdy úplněk bude. To se ovšem dá spočítat. A v neděli po něm jsou Velikonoce. Počátek postní doby zase odpočítáme od Velikonoc: napočítejte zpět 6 neděl a dostanete 1. neděli postní. Středa před ní je tzv. Popeleční, a to je začátek postní doby. Od Velikonoc se pak počítají další svátky a slavnosti: 40. den po Zmrtvýchvstání se slaví Nanebevstoupení Páně (je to vždy ve čtvrtek), 10 dní po něm je neděle Seslání Ducha Svatého. V neděli po Seslání slavíme Slavnost Nejsvětější Trojice, po ní na čtvrtek připadne Slavnost Těla a Krve Páně. Pátek dalšího týdne je věnován oslavě Nejsvětějšího Srdce Ježíšova. A poslední pohyblivý svátek je poslední neděle liturgického roku, která připomíná Krista Krále.

Liturgické barvy

Bílá - slavnostní bílá barva je vlastní Velikonočnímu období, Narození Páně (a dalším svátkům Páně pokud se netýkají utrpení), svátkům Panny Marie, andělů, svatých (nemučedníků) a tedy i Všech svatých. Navíc ješte Jana Křtitele (24.6.), katedry svatého Petra a obrácení svatého Pavla.

Červená připomíná utrpení a oheň. Proto se používá na Květnou neděli, Velký pátek, o Seslání Ducha svatého, při slavení utrpení Páně, apoštolů, evangelistů a mučedníků.

Zelená barva se využívá během roku v tzv. mezidobí.

Fialová - kající - přísluší Adventní a Postní době, dále i mším za zemřelé (všech verných zesnulých) a smírným obřadům.

Černou lze vybrat, je-li to zvykem, ke mším za zesnulé.

Růžová radostná, zase podle zvyklostí, je vhodná pro III. adventní neděli (začíná "Radujte se") a IV. neděli postní doby ("Vesel se").