Kundera a křesťanství

Kundera a křesťanství?

Poznámka: Kunderu jsem kdysi opravdu žral. Bohužel nemám ani čas ani finanční motivaci, abych psal rozbory zajímavých knih, ale znám mnohé, které by za to stály.

Málokdy máme příležitost si uvědomit, jak naše kultura prýští z dědictví křesťanství, které je v nás hlouběji zakořeněno, než bychom si sami chtěli přiznat. Cílem tohoto článku je ukázat na rozboru Kunderova románu Žert, že se křesťanské zázemí nevyhnulo ani tomuto spisovateli.

Karel Vrána ve svém poutavém článku Experiment Evropa vypočítává tři charakteristické znaky křesťanství nebo křesťanské kultury: "

1) Je to předně hluboké přesvědčení, že člověk je nejen nejvyšším tvorem ve viditelném světě, ale že je osobou, to je nenahraditelnou, nezaměnitelnou, jedinečnou bytostí.

2) Druhou jistotou, na níž stojí evropský životní styl, je přesvědčení, že viditelný a hmotný svět, do něhož jsme se zrodili a v němž žijeme a tvoříme své osudy, se nedá obejít nebo jaksi opominout a přeskočit. Patří nerozlučně k nám a my patříme do něho. Nehotový, ale skutečný svět věcí je plný možností.

3) Třetím znakem je tragický pocit života. My jsme se světem svázáni a neseme za něj odpovědnost, kterou nelze setřást nebo se z ní vysvléci tak, jako se nemůžeme vysvléci ze své vlastní kůže."

V Kunderově románě Žert jsou všechny tyto charakteristiky zřetelně vyznačeny.

Sujet románu je v podstatě jednoduchý: Ludvík Jahn přijíždí do nejmenovaného moravského města, které je jeho rodištěm. Zde se má setkat s Helenou, redaktorkou přijíždějící sem udělat reportáž o folklórní slavnosti tzv. jízdě králů. Helena je manželka Pavla Zemánka, muže, jež se podstatnou měrou zasloužil o vyloučení Ludvíka z fakulty. Cílem Ludvíka je pomstít se Zemánkovi tak, že svede a následně opustí jeho ženu. Což se mu v podstatě podaří, nicméně svůj cíl, zasáhnout Zemánka, nakonec stejně neuskuteční. Ukáže se totiž, že Helena s ním už přes tři roky intimně nežije. Po osobním setkání Ludvíka se Zemánkem se snaha po pomstě nakonec ukáže jako neuskutečnitelná. Závěr knihy je jakési finále, jehož metaforou se zdá být právě jízda králů. Jsme svědky hlubokého přerodu hlavních postav románu: Ludvíka, Heleny a Jaroslava.

Helena se pokusí o sebevraždu, která však končí pro ni velice ponižujícím způsobem. Kundera tak chce zřejmě ukázat, že Helena nechápe smysl událostí. Jaroslav naopak si konflikt minulosti a přítomnosti uvědomuje, avšak nemůže ho unést a tak v závěru knihy dostává infarkt. Pouze Ludvíkovi se podaří, jako už po několikáté v životě, překonat "tíhu bytí".

Do tohoto rámce je zasazena široká retrospekce hlavních postav románu. Mistrovství Kundery spočívá právě v tom, jak dokáže zachytit jedno časové období očima pěti hlavních postav románu: Ludvíka, Heleny, Jaroslava, Kostky a nepřímo i Lucie. Takže čtenář může sledovat, jak jedna událost byla percipována více lidmi. Například Ludvíkovi vadilo, že Jaroslav na své folklórní svatbě pokrytecky vypustil všechny zmínky o náboženství. Pro Jaroslava však byl tento fakt nedůležitý, neboť, když popisuje svoji svatbu, všímá si úplně jiných okolností. Vzhledem k této mnohoúrovňové koncepci díla, je prakticky nemožné podat úplný obsah díla, neboť ten se odehrává na několika rovinách. Proto se zde omezíme pouze na zmíněné charakteristiky hlavního hrdiny, Ludvíka.

Pro všechny hlavní hrdiny Kunderových děl je charakteristický pocit vlastní výlučnosti a jedinečnosti. Ludvík je intelektuál, který se cítí být jakýmsi trestajícím bohem, který má nastolit spravedlnost na světě. Tímto jsou naplněny první dvě charakteristiky: jedinečnost osoby a skutečnost světa. To, co Ludvík chce učinit, je nutno učinit v tomto světě, protože jiný svět pro Ludvíka neexistuje. Kármická spravedlnost by byla pro Ludvíka nepřijatelná, neboť nová bytost vzniknuvší přestěhováním jeho duše do jiného těla by zrušila jeho identitu, to už by nebyl on. Princip reality se projevuje i v tom, že často zjišťuje, že jeho mínění o lidech bylo klamné, že ho musí opravovat. Svět ideí není nadřazen světu věcí, je nedostatečný pro nastolení spravedlnosti. Ludvík má onu křesťanskou charakteristiku, kterou je obrácenost do světa, aniž by s ním splýval v neurčitou jednotu.

Nicméně jeho pokus být bohem mstitelem, který je strážcem spravedlnosti, končí neúspěchem a zde se objevuje poslední charakteristika, totiž tragický pocit bytí. Je to uvědomění si mezí vlastních schopností. Ludvík nakonec zjistí, že nemůže "být jako Bůh", že nemůže "poznat, co je dobré a zlé".

Román je však celý zaujat hledáním smyslu křivdy a nespravedlnosti, hledáním způsobu, jak se s těmito překážkami vyrovnat. Krásně je ukázáno, že cesta msty nespěje k cíli.

POZNÁMKY:

Vrána Karel: Experiment Evropa III., in Studie, Křesťanská akademie v Římě, IV-V, 1989, číslo 124-125

Počet normovaných stran (30 řádek po 60ti úderech): 2.70

Počet slov: 745, Datum vytištění: 12.09.93