Koneckonců konec světa…

PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D. 2004

Vzpomínám si na svou pratetu ze Slovenska. Když jsem ji kdysi navštívili, stýskala si, jak je sama, jak život nemá smysl, jak jsou nyní lidi zlí a nepřející, a mimo jiné i mi opakovala, že konec světa bude co nevidět. Tetu jsem navštívil opět až asi za pět let, kdy se jí mezi tím narodilo několik vnoučat, o které se teď starala, a které jí dávaly opravdu zabrat. Teta byla sice z vnoučat unavená, ale deprese zcela zmizely. Již nehovořila o zlých lidech, kamsi se vytratil i konec světa. Když jsem na toto téma schválně zavedl řeč, zdálo se, že to téma ztratilo na své emocionální přitažlivosti. Touto změnou mluvy jsem byl sám překvapen. Jako každý mladý člověk jsem tenkrát považoval svou pratetu za neměnnou bytost, kamenný monolit, který nemá nárok na změnu.

Na svou pratetu jsem taky myslel, když jsem při studiích do dotazníku pro věřící dával otázku: "Kdy myslíte, že přijde konec světa?" Chtěl jsem tímto způsobem změřit onu rétoriku či city, které jsem viděl u své pratety. Přesněji řečeno chtěl jsem testovat hypotézu: Vedou depresivní pocity k očekávání, že konec světa přijde už brzo? Problém s tou otázkou je ten, že každý soudně uvažující věřící, který alespoň jednou v životě četl Bibli, musí říci "Nevím. Jak bych mohl, když to neví ani Syn, jen Otec." Kdybych tedy dal respondentům možnost zaškrtnout odpověď "Nevím", měřil bych jen jejich zdravý rozum a soudnost. Tedy přemýšlel jsem, jak to udělat, abych mohl změřit jejich city, tedy něco, co je jaksi nezávislé na zdravém rozumu či soudnosti člověka. Nakonec jsem tedy možnost odpověď "Nevím" vyškrtl, hluboce se nadechl a nutil jsem nebohé lidi vybrat jednu z následujících odpovědí: "Brzo / spíše brzo / spíše zadlouho / zadlouho". Mnohým tato nucená volba vadila a bouřili se, proklínali psychology, někteří otázku dokonce přeskočili, ale přesto jsem získal dost odpovědí na ověření mé hypotézy, kterou mi vnukl pohled na mou depresivní tetu. Výzkum (analýza korelací) nakonec prokázal, že ti lidé, kteří mají sklon odpovídat otázkami "brzo" či "spíše brzo" více trpí náboženskou vyprahlostí a mají pocit, že s nimi manipuluje Ďábel. Naproti tomu ti, kteří odpovídali "spíše za dlouho", současně vypovídali, že se dobře cítí v přítomnosti kněží a řeholníků.

Můj prvotní intuitivní odhad nebyl zcela přesný. Otázka konce světa netrápila lidi trpícími pouhými depresemi. Tato otázka provází ty lidi, kteří mají nějakým způsobem narušený vztah k druhým bytostem - tedy deprese, které mají sociální či mezilidský rozměr: Náboženská vyprahlost tedy vypovídá o narušeném vztahu k náboženskému prostředí, k Bohu a lidem okolo církve. Pocit ohrožení Ďáblem má taky sociální charakter, stejně jako nepřítomnost averze vůči kléru u těch, kteří se neobávají blízkého konce světa. Tento závěr dokonce lépe vystihuje lépe životní situaci mé pratety, která v době mé první návštěvy trpěla samotou a která pominula až s příchodem vnoučat.

Složitá situace na přelomu letopočtu

S těmito zjištěními je v souladu i všeobecné přesvědčení, že představy o konci světa se dostaly do židovského myšlení právě díky chronicky se zhoršující politické situaci Izraele v době po Šalamounovi. V době Krista tyto eschatologické situace vrcholily, protože i římský útlak tou dobou byl poměrně vyostřený. Například Josef Flavius popisuje kruté akce tzv. horlivců (Zélotů), kteří chtěli být jakýmsi Božím katalyzátorem, který urychlí příchod Mesiáše či konec světa. Na tom si můžeme uvědomit, jak složitá byla situace Krista v té době.

Představte si na chvíli, že byste byli v kůži Kristově. Byli jste vysláni na svět nejenom spasit lidstvo, ale i založit církev a připravit ji na dlouhou cestu do konce světa. V takových chvílích je opravdu těžké vážit slova. Například jak mluvit tak, aby se vaši následovníci nezačali hromadně křižovat jen kvůli fanatickému přesvědčení, že vás mají následovat i ve smrti. Vždyť takových případů sebevražedných sekt známe hned několik. Stejně tak je obtížné předat faktickou informaci o konci světa a zároveň zchladit horké hlavy některých pošetilých následovníků, kteří jej očekávají každou chvíli a mají tendenci tento konec ještě urychlovat. Kristus zastavuje tyto extrémní tendence hned dvojmo. Především ustanovuje nekrvavou Eucharistii (To čiňte na mou památku! Toto je krev, která se za vás vylévá.), která nahrazuje nejen starozákonní kult, ale jistě brzdí i mnohé sebevražedné tendence. A dále Kristus hledá moudrý střed tím, že přirovnává konec světa k pupenu na jaře: Je pošetilé celý podzim a zimu pozorovat pupeny. Kristus doporučuje postup opačný, když už se pupeny nalévají mízou, nebude již nikdo mít pochyby o tom, že jaro je blízko. Na jedné straně je na místě připravenost, ale na druhé také klid či pokoj Kristův.

Magická hranice 1000

Konce a začátky jsou a byly vždy pro lidi fascinující svou neodvolatelností, absolutností a výjimečností. Nemusíme chodit daleko. Máme studenty, kteří mají problém dokončit školu, protože s promocí jako by končilo jejich dětství. Dobře známe strach mnoha lidí z manželství, ze smrti ap. Tento pocit vyvolává každá absolutní a nevratná změna či hranice, za kterou není návratu. Tento způsob našeho myšlení využívají a možná i zneužívají i například banky, když nabízejí klientům kontokorent: Posunou jim hranici konta o 12000 nahoru a ví, že lidé budou mít stejně sklon vyčerpat konto na nulu - na tu čarovnou magickou hranici. 12000 není žádná magická hranice. Magická a přitažlivá je nula. Stejně magicky uhrančivý je přelom tisíciletí - milénium. Tedy není divu, že se na něj nalepí mnoho fantazií související s koncem. Stejně jako má svou romantiku, když se vdáte či oženíte 20.02.2002 v 20:02.

Souznění psychologie a teologie

Na úvahách okolo konce světa můžeme vidět souznění teologie a psychologie. Není pochyb, že psychicky naléhavé očekávání konce světa vyvolala u Židů jejich těžká sociální situace, a tak se dostala skrze svatopisce i do Bible, například v podobě slastného očekávání blížícího se "Armagedonu", což je mimochodem jen místní název úrodného údolí kdesi v Izraeli. Na druhé straně tento psychický proces možná představuje právě způsob, jakým byli svatopisci inspirováni Duchem sv. o tom, co se v budoucnu skutečně stane. Ale nenechejme se uchlácholit: Konec světa zcela nepochybně bude mnohem složitější, než si dnes dokážeme představit, jak už to koneckonců u konců světa chodí.