Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!
Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!
PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D. 2017-12-25
Poslechněte si přednášku na toto téma: Audio, Prezentace
Rozchodů i v církvi narůstá jako hub po dešti a papež František si uvědomuje, že se s tím musí něco dělat. Bohužel jeho exhortace Amoris laetitia i s ní související biskupská synoda vyzněly zcela jalově. Důvodem podle mého názoru je fakt, že nemáme žádnou teologickou teorii, která by dokázala církevní rozvod zakomponovat do stávajícího učení církve, aniž by celé učení o manželství neztratilo vnitřní konzistenci a logiku.
Ježíš ve své době měl asi s rozvody stejně otřesnou zkušenost, jakou s nimi a následnými válkami o děti máme i my. Jeho postoj k rozvodům byl tak radikálně zamítavý, že se i jeho učedníci podivovali. Jeho hlavní výrok k rozchodům je tato disputace s farizei (Mt 19, 2-12):
Přišli k němu farizeové a pokoušeli ho: "Je dovoleno propustit manželku z jakékoli příčiny?"
Odpověděl jim: "Nečetli jste, že Stvořitel od počátku 'muže a ženu učinil je'? A řekl: 'Proto opustí muž otce i matku a připojí se k své manželce, a budou ti dva jedno tělo'; takže již nejsou dva, ale jeden. A proto co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!"
Namítnou mu: "Proč tedy Mojžíš ustanovil, že muž smí propustit svou manželku tím, že jí dá rozlukový lístek? (Dt 24,1)"
Odpoví jim: "Pro tvrdost vašeho srdce vám Mojžíš dovolil propustit manželku. Od počátku to však nebylo. Pravím vám, kdo propustí svou manželku z jiného důvodu než pro smilstvo a vezme si jinou, cizoloží."
Učedníci mu řekli: "Jestliže je to s mužem a ženou takové, pak je lépe se neženit."
On jim odpověděl: "Ne všichni pochopí to slovo; jen ti, kterým je to dáno.
Někteří nežijí v manželství, protože jsou k tomu od narození nezpůsobilí; jiní nežijí v manželství, protože je nezpůsobilými učinili lidé; a někteří nežijí v manželství, protože se ho zřekli pro království nebeské. Kdo to může pochopit, pochop."
Z toho církev odvozovala a stále ještě odvozuje, že není možné rozloučit manželství za života člověka. Ano, to je hlavní otázka, kterou si musíme odpovědět.
Může svátostné manželství zaniknout za života manželů jinak než smrtí jednoho z nich?
Tento i podobné Ježíšovy výroky zmiňují jako dovolený důvod pro rozvod tzv. smilstvo (Mt 5, 31):
"Také bylo řečeno: 'Kdo propustí svou manželku, ať jí dá rozlukový lístek!' Já však vám pravím, že každý, kdo propouští svou manželku, mimo případ smilstva, uvádí ji do cizoložství; a kdo by se s propuštěnou oženil, cizoloží."
Problém je v tom, že tehdejší význam slova smilstvo byl hodně jiný než dnes. Kdybychom chápali ten výrok v dnešním významu slov, tak vůbec nedává smysl. Já, jako manžel, nemohu nikdy smilnit, protože smilstvo je sex mezi svobodnými lidmi a to už nejsem. Od svatby mohu jen cizoložit. Proto je dobré se podívat do řeckého textu evangelia.
Slovu "smilstvo" tam odpovídá řecké "porneia - πορνεια", což zdaleka nebylo jen manželství mezi pokrevně příbuznými (krvesmilstvo) či sex mezi neprovdanými, ale jakýkoli brutální, zpravidla sexuální čin proti manželství. Jedna moje klientka používala o takových činech svého manžela termín, který se mi zalíbil, a tak ho sám používám: Masakr vztahu. To je to, co myslím měl Ježíš na mysli. Vztah se dá zmasakrovat tak, že se manželství zabije.
Stejně tak používám toto Ježíšovo doporučení v psychologickém poradenství: "Dokud není ve vztahu skutečný masakr, nerozcházejte se, nerozvádějte se." To, že jste se zamilovali jinde, to, že vaše láska vyprchala, že máte přechozený vztah, že ten druhý má mouchy, které vás štvou, krize manželství trvající méně než dva roky - ano, všude je něco, ale to není masakr vztahu. Masakr vztahu je těžká závislost na drogách či gambleringu, chronické domácí násilí, opakované nevěry trvající řadu let ap.
Manželství je organismus
Všimněte si, že Ježíš explicitně odkazuje na Ge 2, 24, čímž nám ukazuje, v jakém smyslu máme chápat manželství:
"Proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem."
Termín tělo by se dnes v biologii označil za organismus. Ježíš tedy používá biologickou definici manželství, kdy manželé se stávají jedním organismem či metaorganismem. Asi jako mraveniště je metaorganismus, reprodukční jednotka, srv. též 1Kor 12, 27.
Je-li manželství organismem, může se také jako každý organismus zabít, zavraždit. To myslím označuje Ježíš oním slovem "smilstvo/porneia". Život člověka, stejně jako život manželství jsou proto Boží rezerváty. Člověku není dovoleno je ukončit. Život člověka, stejně jako život manželství dává Bůh ("Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj."). Z těchto důvodů jsem přesvědčen, že Ježíš připouští, že i svátostné manželství je možno za života manželů ukončit masakrem vztahu (porneiou), stejně jako můžeme nedovoleně ukončit život člověka vraždou. Takový masakr vztahu je proto co do tíže srovnatelně závažný hřích, jako kdyby manžel svou manželku zavraždil. Konec konců by tím také ukončil svátostné manželství.
Lékaři též není dovoleno člověka zabít, ale může konstatovat jeho smrt - ohledání mrtvoly. Podobně lidé, např. církevní soud, mohou konstatovat smrt vztahu, pokud nastala. Vztah ale jen tak neumírá. Pokud zanikl během života partnerů, tak na tom má někdo vinu. Někdo musel ten vztah zmasakrovat. To mohl být někdo z partnerů, nebo i lidé z okolí, např. nucené odtržení partnerů.
Rozlišovat vinnou a nevinnou stranu
Když se rozpadne manželství, musí existovat jeho "vrah". Takže soud by měl konstatovat, jako u pravoslaví, kdo z partnerů vztah zabil. Ten by měl mít dlouhé pokání, epitimii, cca 15 let. Nevinná strana by měla mít prodloužený vdovský čas 2 - 3 roky, tzn. za dva roky po rozvodu by se mohla znova oženit/vdát, za předpokladu, že původní manželství již nejeví známky života.
Příznaky života manželství
Hlavní známkou, jak poznáme, že manželství - byť už jen ve zlém - po rozchodu stále ještě žije, jsou zejména silné emoce, např. návaly vzteku a nevyřešené účty mezi manžely - boj o děti, boj o majetek, napjaté vztahy, urážlivá komunikace. Jak vždy připomínám rozvádějícím: Podle toho poznáte, že máte rozvod za sebou, když je vám expartner asi tak lhostejný jako Pythagoras. To nezřídka trvá pět let.
Ve své knize Křesťanství, vztahy a sex uvádím následující příklad, že ani po šestnácti letech po rozvodu nezaniklo manželství nevěřících, které oficiálně trvalo pouhé dva roky:
„Měla jsem nyní rozhovor se svým prvním manželem ohledně navýšení výživného na Martina, to, že nesouhlasí a bude soud, mě moc nepřekvapilo, ale co nechápu, že začal na mě do toho telefonu bezdůvodně řvát, že z něj dělám blbce a pitomce a vyčítat mi, že jsem mu kdysi před x-lety řekla, že je nýmand (moc si to nepamatuji, ale myslím, že je to tak 10 let).
Pak vyčítal, že jsem na něj celou dobu srala, nikdy jsem s ním nic neřešila ani ohledně Martina, a vždycky jsem si vše dělala podle svého a Franta mi v tom pomáhal. Přitom mě před Frantou pomlouvá, i mu kvůli tomu extra volá, aby mu sdělil dojmy z našeho ani ne dvouletého manželství. Když jsem se ho ptala, proč mi nadává, tak asi třikrát 19 mi zopakoval, že jsem mu úplně ukradená a je strašně rád, že již se mnou není. Vůbec to nechápu, po 16 letech od rozvodu???“
Na tomto příkladu vidíme, že nerozlučitelnost manželství není teologický výmysl, ale u mnoha párů spíš empirický fakt. Lidé se zjevně umí rozvést jen papírově, ale mentálně jim to moc nejde, i když samozřejmě nahlas vykřikují, jak jim je bývalka ukradená a jak jsou šťastně rozvedeni. Jenže o Pythagorovi nikdy nevykřikovali, že je jim ukradený a že jeho větu šťastně zapomněli.
Úkol církevního soudu
Takže církevní soud by měl rozhodnout tři věci:
a) rozlišit vinnou a nevinnou stranu, popř. zda oba nenesou podstatnou část viny.
b) zda manželství ještě žije, byť už jen ve zlém (něco jako ohledání mrtvoly lékařem - konstatuje smrt). Pokud žije, tak není možno ho rozvést (Boží rezervát). Žadatel o rozchod by pak musel počkat ještě třeba 3 roky na nové přezkoumání.
c) vynést délku pokání, epitimie.
Teologická teorie rozvodů musí být ve shodě s Ježíšovým pohledem na ně
Je mi jasné, že zde navrhuji nový pohled na rozpad manželství. Nicméně je úkolem Ducha pravdy uvádět nás postupně do veškeré pravdy (J 16, 13). Nechceme-li rozvedené fakticky vyhnat z kostela, je třeba přesněji uchopit, jak to Ježíš s rozvody skutečně myslel, zejména co myslel oním odkazem na porneiu. Učedníci tomu tehdy dobře rozuměli, proto se ohradili, že by bylo lepší se neženit, ale my dnes bohužel musíme pravý smysl toho slova hledat...