PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D. 2017-10-26
"Klimeš se rouhá!" Tato věta zaznívá, když říkám, že "rozchod je horší než rakovina". Chápu, že to vypadá neuvěřitelně, ale v podstatě jsou to jen výsledky 50 let starého výzkumu. Podle toho lidé, kteří prošli jak rozchodem, tak i těžkou nemocí, říkají, že rozchod (ztráta blízké osoby) byla horší než nemoc. Ten výzkum realizovali Holmes a Rahe(*) a publikovali jej pouhých 9 dnů po mém narození (taky si lenoši mohli trochu pospíšit). Když však vidíte, jak to frčí v praxi, tak ani obojím nemusíte projít, abyste jim dali zapravdu.
Pavlík byl ten kluk nejblíž k naší dceři v tyrkysovém triku na následující fotografii. To je záběr na nejoblíbenější hračku našich dětí na táboře family skautingu. Byl to takzvaný bahnostroj úžasné pedagogické síly zdroj. Jak byl geniální, tak byl jednoduchý. Prostě vezmete dva kýble pomalé vody z Ploučnice, vylejete je do písku a ve vzniklém blátě se dětí baví klidně tři hodiny. Ani lanovka neměla takový úspěch a jakou práci dala postavit! Nevděčníci!
Touto dobou ještě rodiče Pavlíka nebyli rozvedení. Pak to vše začalo s veškerým folklórem: Válka o děti, střídavá výchova, nenávist na všechny strany. Celý skaut se nakonec rozdělil do dvou skupin - ti, kteří jsou na straně táty, a ty kteří jsou na straně matky. Kluci pendlovali od mámy k tátovy. Je asi zbytečné spekulovat, zda to bylo následkem rozvodu, nebo ne - to stejně nikdo není schopen posoudit, ale Pavlík dostal letos na jaře rakovinu plic. Však to znáte - najednou škaredá boule na krku. Lítalo se po doktorech, biopsie, ozařování, chemoterapie. Cimrmanovo střídání naděje a zoufalství, až Pavlik v září umřel. Byla u něho matka. Otec do nemocnice nechtěl...
Skauti uspořádali velkolepý rozlučkový obřad, mluvil pan starosta, přišly minimálně dvě stovky lidí, dojemně se pouštěly Pavlíkovi do nebe balónky s přáními. Jo, bylo by to celé krásné, kdyby to nemělo malý háček. Chybělo Pavlíkovo mrtvé tělo. To si tou dobou odvážel otec na Moravu, kde měl Pavlík druhý pohřeb. Ani po smrti nemá od války rodičů trochu klidu.
Zbyl druhý z bratrů, též na fotografii nejblíž k Pavlíkovi. Hmm... Kolik kilogramů živé váhy zůstavšího syna připadá matce a kolik otci? Kdo to rozsoudí? Existuje vůbec někdo, kdo by to mohl rozsoudit? Co myslíte? Že ne? Ale jo, existuje soudce, který to rozsoudí a kterého si již zvolili sami rodiče.
Když jsem byl malý, vnímal jsem následující Ježíšův citát jako zbytečně krutý: "Slyšeli jste, že bylo řečeno otcům: 'Nezabiješ! Kdo by zabil, bude vydán soudu.' [narážka na přikázání desatera - nezabiješ] Já však vám pravím, že již ten, kdo se hněvá na svého bratra, bude vydán soudu; kdo snižuje svého bratra, bude vydán radě; a kdo svého bratra zatracuje, propadne ohnivému peklu."
Teprve až tváří v tvář rozchodům jsem pochopil, že to platí doslova a bez nadsázky. Proč bude vydán soudu každý, kdo se hněvá na svého bratra? Protože obchází všechny okolo a žádá po nich, aby mu dali zapravdu. Stejně tak oba rodiče chtějí nyní po zbylém synu, aby dal zapravdu jim. Každý - nejen syn - je nakonec nucen se rozhodnout buď pro matku, nebo pro otce. Každý včetně bratra otce, strýc Pavlíka, se musí rozhodnout, jestli pojede na pohřeb matky nebo otce. Jinými slovy - soudci již byli povoláni a rodiče byli, jsou a budou souzeni. I zbylý syn nakonec vynese soud, protože on je ten poslední, komu je dovoleno být neutrál. Jeden z rodičů tedy příjde ještě o druhého syna. Bude zavržen a propadne ohnivému peklu bezmocného sžíravého vzteku, protože po něm dlouhé roky volal. Já to rodičům nepřeji, já jim to jen oznamuji - stejně, jako starozákonní proroci oznamovali pád Jeruzaléma. Předvídali to, ale nemohli s tím už nic dělat.
Tak co bylo smutnější na příběhu Pavlíka - jeho rakovina a smrt nebo rozchod a válka rodičů? Jak též říkal Ježíš: Nebojte se toho, který zabijí tělo. Bojte se toho, který zabijí duši. Prostě stále lidé zapomínají, že duchovní a morální smrt je horší než fyzická. Pravda, fyzická smrt je smutná, ale jen ta morální je skutečně hnusná.
Emailová reakce na článek
Ten [článek] o Pavlovi a rozchodech je až neuvěřitelně pravdivý. Malý J. se chystá vyřešit to po svém. Chce jít studovat střední školu na druhý konec republiky. To se fakticky rovná odchodu z domu. Chudák máma.
(*) Holmes H. Thomas, Rahe H. Richard: The social readjustment rating scale. Journal of psychosomatic research, Vol. 11, pp. 213-218. Pertamon Press 1967