Komunikace mezi sférami

Komunikace mezi sférami

Poznámka: Všimněte si, jak pořád řeším mlčení Boha. No to mi to dalo práce a trápení, než jsem pochopil, že mlčící Bůh je jen projikovaná sebenenávist, že to není skutečný Bůh, ale já sám, který se nenávidím, jakoby vkládám do božích úst odsuzující postoj. Právě dneska bylo kázání o blahoslavenství a tam: Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství. Kdo není milosrdný k druhým, nedokáže být milosrdný ani k sobě. Jeho projektivní Bůh jej odsoudí stejně, jako on soudí druhé, protože není to Bůh, který odsuzuje, ale jsme to my sami.

Představme si a považujme za zcela samozřejmou strukturu světa z pohledu katolické věrouky. Ve špici této hierarchie stojí trojjediný Bůh, oproti němu existují stvořené věci, které se dělí podle vztahu ke hmotě. Andělé jsou nehmotné bytosti nepotřebující hmotu či hmotné tělo. Pak jsou bytosti smíšené, totiž lidé, po kterých po zániku hmotného těla zůstávají nehmotné duše. Dále existují ryze hmotné věci, které se dělí na živé, živočiši a rostliny neživé věci.

Je ze zkušenosti zřejmé, že je dobrá komunikace mezi hmotnými věcmi a stejně tak se předpokládá dobrá komunikace mezi Bohem, anděly a dušemi zemřelých.

Avšak chybí přímá komunikace mezi člověkem a nehmotnými bytostmi. Rovněž přímé působení nehmotných bytostí na věci není zřejmé. Nevidíme, že by se věci dávaly do pohybu bez hmotné příčiny, smrtí je přervána možnost komunikace se zemřelými. Na přímou otázku Bohu nedostáváme okamžitou odpověď jako při rozhovoru s člověkem ap.

Existuje vysvětlení, které částečně ozřejmuje tento empirický fakt. Když hovoříme s člověkem, nebo čteme knihu dostáváme najednou několik druhů informací: Jsou to

1. smysl toho, co nám dotyčný říká

2. vnímáme řeč ať slyšenou či psanou

3. vnímáme zdroj informace - člověka, knihu a okolí

Poslední dva body nepřicházejí v úvahu u nehmotných bytostí, takže člověk se uvědomuje pouze smysl toho, co jemu nehmotnou bytostí sdělováno, nemá tedy informace o původu či zdroji informací, předávání informace se děje rovněž nehmotnou cestou, tj. bez prostřednictví slov. Subjektivně člověk prožívá toto předání informace jako nápad či náhlé pochopení, jako AHA zážitek ap. Zkrátka člověk nemůže o nápadu rozhodnout, zda pochází z jeho hlavy, či je to vnuknutí Boha, anděla ďábla či zesnulého člověka.

Ale i přes tuto teorii zůstává faktem, že na otázku adresovanou nehmotné bytosti nedostáváme odpověď okamžitě, jak je slušností mezi lidmi. Tento stav je možno vysvětlovat různě, můj osobní názor je, že je to pozůstatek dědičného hříchu či právě jeho podstata. Aniž bychom důkladněji rozebírali první knihy Genesis, můžeme strom poznání dobrého a zlého interpretovat nejen jako pouhé poznání, jak by nás vedla řecká myšlenková tradice, ale i jako možnost dělat dobré i zlé. Připomeňme si, že ani sousloví "poznat ženu" v hebrejštině neznamená pouhé poznání. Podobně se nedopustíme hrubého zkreslení, budeme-li chápat strom poznání dobrého a zlého jako rozhodnutí dělat si, co já považuji za dobré a zlé.

Tato teologicko-historická událost by vysvětlovala komunikační oddělení světa nehmotného od hmotného, symbolizované vyhnáním z ráje, a nastolení komunikace nepřímé.

Mlčení Boha či jiných bytostí si na základě rozhodnutí dědičného hříchu můžeme vysvětlit v zásadě dvojím způsobem:

1. Máš dostatek informací, aby jsi si logicky odvodil, jaké je nejlepší rozhodnutí v dané situaci.

2. Máš svobodu rozhodnout, co je v dané situaci lepší, Bůh ti nechce stanovit bližší omezení, než ta, která jsou dána přirozeným rozumem či zjevenou morálkou.

Popisovaný stav světa můžeme interpretovat jako nechuť nehmotných bytostí po apriori těsnějším vztahu v oblasti poznání. Bůh a ostatní nehmotné bytosti po dědičném hříchu vstupují do individuálního kontaktu pouze s vybranými jedinci. Toto je mimo jiné princip starozákonní smlouvy. Vidíme však, že ani novozákonní oběť nezměnila zásadně způsob komunikace Boha se žijícími lidmi, i když dogmatika tvrdí, že došlo k hlubokému přerodu v tomto směru u zemřelých duší - vzkříšení.

POZNÁMKY:

1) V tomto směru odkazuji na odbornější publikace, např. Jarolím Adámek: Výklad prvních tří kapitol Genese, Česká katolická charita (v Ústředním církevním nakl.) Praha 1970, kterou by bylo vhodné znovu vydat.

Počet normovaných stran (30 řádek po 60ti úderech): 2.20

Počet slov: 602, Datum vytištění: 12.09.93