PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D. 2019-08-10
Zkuste napsat bez jediné gramatické chyby následující větu:
co je dole jejako to coje na hore a to cso je nahore je jakoto co jedole
Zdatnější si mohou tuto větu přeložit do latiny, protože se jedná o hermeneutický princip.
Pište sem:
Ještě si to po sobě jednou zkontrolujte, protože co chyba to známka dolu.
Jste připraveni na to, že dostanete kuli? Tak se na to připravte! Následuje kontrola...
Co je dole, je jako to, co je nahoře, a to, co je nahoře, je jako to, co je dole.
Osobně mě na té větě zaujal les čárek, který vyplývá z toho, že se jedná o jedno souřadné souvětí se spojkou "a", ze kterého jdou čtyři podřadné, vedlejší věty. Všechny jsou to věty podmětné, i když rozvíjejí tu podmět, tu předmět, ale vždy zájmeno "to". Obecná nepřesná pomůcka - kolik sloves, tolik vět a podle toho i napsat čárky.
Hodně lidí dává řečnickou otázku, k čemu je větný rozbor dětem dobrý. Pokud je připravujete na oslnivou kariéru hráče her na telefonu a mačkače ikonek, tak odpravdu k ničemu. Ale osobně na větný rozbor nedám dopusit, protože kromě interpunkce oceníte větný rozbor v cizích jazycích - angličtině, hebrejštině, kde je třeba sledovat vazby mezi slovy a větami kvůli případné gramatické shodě (stejný pád, rod, číslo, člen ap.) a hlavně kvůli pochopení složitějšího textu.
Každopádně, kdo má všechny čárky správně, může nosit hrdinný titul K-Brňák čili K-Peristedion cataphractum.
Pro latiníky slíbený překlad
Quod est inferius est sicut quod est superius, et quod est superius est sicut quod est inferius. Co je dole, je jako to, co je nahoře, a to, co je nahoře, je jako to, co je dole. (Tabula Smaragdina)
Já bych šel ještě dále při srovnání Leibnitzova Principium identitatis indiscernibilium, což je aplikace Ockhamovy břitvy: "Co nemůžeme rozlišit, považujme za totožné." I zde, pokud postupně zjišťujeme, že nemůžeme odlišit to, co je nahoře od toho, co je dole, pak je to obé třeba považovat za "idem", za totožné. Takže bych ten výrok hermeneutiků přeformuloval: Quod est inferius est idem, quod est superius, et quod est superius est idem, quod est inferius. (Co je dole, je totéž, co je nahoře...)
Například to udělal Newton, když řekl, že pozemská tělesa dole i nebeská tělesa nahoře podléhají stejným zákonům mechaniky. Do té doby přírodověda měla za to, že existují dvě druhy těles. Ta, co se pohybují přímočaře, tzn. pozemská, a ta, co se pohybují po kruhových drahách, čili nebeská. O pár století pozdeji podle tohoto principu ekvivalence Einstein sjednotí setrvačnost a gravitaci - dlouho mi trvalo, než jsem to nahrubo pochopil. (Moje chápání s bídou stíhá Pytagorovu větu, Newtona chápu mizerně, Einsteina mizivě, kvantovku mi hlava nebere. Vcelku to kopíruje moje neznalosti matematiky.)
V Bibli je tento citát též zmíněn (Mt 18,18): "Amen, pravím vám, cokoli odmítnete na zemi, bude odmítnuto v nebi, a cokoli přijmete na zemi, bude přijato v nebi." popř. Mt 16,19: "Dám ti klíče království nebeského, a co odmítneš na zemi, bude odmítnuto v nebi, a co přijmeš na zemi, bude přijato v nebi."
Jsou-li tyto tvrzení pravdivá, pak to podle výše uvedených principů znamená, že nebeské králoství vzniká přímo tady na zemi, že není hranice mezi nebem a zemí. Konec konců stejné tvrzení nacházíme v Lk 17,20: Když se ho farizeové otázali, kdy přijde Boží království, odpověděl jim: "Království Boží nepřichází tak, abyste to mohli vypozorovat; ani se nedá říci: 'Hle, je tu' nebo 'je tam'! Vždyť království Boží je mezi vámi!" Bohužel mutatis mutandis z toho vyplývá, že totéž platí pro peklo. I to už nyní vzniká mezi námi.
Citát samotný z Oldřich Vinař: Zlí a hodní chlapci mezi neurotransmitery; Chemie strachu, úzkosti a agresivity. Vesmír 74, 65, 1995/2 viz www.vesmir.cz