Kristův temperament a modlitba v Getsemanech

Poznámka: K těmto úvahám mi pomohl Skoblík a R. Guardini. Dík jim za ně. Škoda, že to nikdy nevyšlo.

Křesťanská víra učí, že Kristus měl přirozenost člověka. Z tohoto prostého tvrzení vyplývá i možnost zamýšlet se nad jeho povahou či temperamentem a porovnávat ho tak s jinými lidmi.

Mezi zakladateli nových myšlenkových směrů můžeme najít v zásadě dva typy. První je klidný myslitel, který systematicky buduje nějaký systém, který předběhne svou dobu a bývá pak doceněn třeba až dlouho po své smrti. Příkladem takových lidí mohou být J. G. Mendel, zakladatel genetiky nebo sv. Tomáš Akvinský. Druhý typ je konfliktní, který jde do srážky s okolím. Sem patří z vědců například Freud, a všichni zakladatelé velkých náboženských systémů jako Luter, Mohamed ap.

Je téměř charakteristické, jak probíhá vznik vývoj takové společnosti. Zakladatel nejprve sebevědomě vystoupí na veřejnosti, čímž vznikne konflikt. Společnost se rozdělí na úzký kruh následovníků, zaryté nepřátele a dav přihlížejících. Zakladatel používá často svoji svéráznou mluvu, která často vede k nedorozumění. (např. pojmosloví Freudovy psychoanalýzy)

Také pozdější vývoj hnutí má své zákonitosti. Původní skupinka si udržuje pocit vlastní výlučnosti, je uzavřená a nové členy přijímá až po delší zkušební lhůtě. Nicméně navenek je stále činná. Tato fáze trvá první dvě nebo tři generace. Během této doby se členové hnutí pomalu ale jistě otvírají komunikaci s okolím. Tato etapa je příležitostí pro již zmíněné systematiky, kteří dávají nové učení do souvislostí se staršími systémy. Kupříkladu již zmíněná psychoanalýza se sama dívá kriticky na svého zakladatele a v mnohém slevila z jeho nevhodného sexuálně laděného pojmosloví.

Z uvedeného je zřejmé, že i Kristus patřil do kategorie konfliktních zakladatelů nových směrů a byl si toho vědom. (Mt 10.34) "Nemyslete si, že jsem přišel na zem uvést pokoj; nepřišel jsem uvést pokoj, ale meč." a nn.

Jeho sebevědomé vystoupení ilustruje např.: (Mk 4, 16nn), kdy přišel do Nazareta, v synagoze přečetl úryvek z Izaiáše: "Duch Hospodinův je nade mnou...", a prohlásil, že "Dnes se splnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli."

Podobně i Kristus měl svou svéráznou mluvu, která byla těžko srozumitelná. Představme si, že by s námi někdo hovořil jako Kristus s Nikodémem (J 5. kap). Kristův styl hovořit v podobenstvích vedl i k vytvoření učitelského úřadu církve, tak jak ho známe dnes: Učedníci k němu přistoupili a řekli: "Proč nim mluvíš v podobenstvích?" On jim odpověděl: "Protože vám je dáno znáti tajemství království nebeského, jim však není dáno. ... Proto k nim mluvím v podobenstvích, že hledíce nevidí a slyšíce neslyší ani nechápou." (Mt13,10-13)

Tento zákonitý proces formoval i hierarchii církve, z úzké skupinky 12 apoštolů se vytvořil sbor biskupů, kterým nadále zůstávají pravomoci apoštolů.

Konfliktní povaha Krista je vcelku dobře známý fakt. Například touto otázkou se zabývá sv. Tomáš Akvinský ve své Summě (S.th. III. qu. 42, a. 2). Zde bych však chtěl ukázat, jak Kristus si byl vědom konsekvencí, které z toho pro něj vyplývají.

Existuje dogma (S.th. III. qu. 46 a.1 nebo 5 ad 3), podle kterého nemusel Kristus zemřít na kříži, které se často cituje v podobě, že sebemenší jeho utrpení stačilo k vykoupení lidstva. Důvod tedy, proč musel zemřít musíme hledat někde jinde, než v dogmatice.

Uvedený psychologický či sociologický proces vzniku hnutí může být odpovědí na tuto otázku. Z psychologie je známo, že lidé trpící těžkými depresemi jsou trápeni sebevražednými myšlenkami a trvá jim hodně dlouho, než tento strach překonají. Potom jsou zcela klidní. Okolí má dojem, že se konečně uzdravili, nebo že se jim už daří lépe, když v tom nečekaně spáchají sebevraždu. Tento proces není omezen pouze na sebevraždy, ale týká se i každého, kdo má položit život za nějakou ideu. Například Jeroným Pražský byl r. 1415, ve stejném roce jako M. J. Hus souzen a ze strachu před smrtí odvolal. Přijel do Prahy, kde mu tento čin byl vyčítán. Celý rok zápasilo jeho přesvědčení s se strachem ze smrti, až konečně za rok znova odjel na Kostnický koncil, kde s klidem vypovídal tak, že získal obdiv všech, byl odsouzen a posléze upálen roku 1416.

Tento proces se nevyhnul ani Kristovi. Dlouho hovořil o své smrti, kterou však stále neviděl jako nutnost. Vzpomeňme prudkou reakci proti Petrovi (Mt 16, 21-23), který svým dobře míněným přáním nabourával výsledky jeho vnitřního boje. Bible nám však zaznamenala okamžik, kdy došlo ke zmíněnému přerodu, okamžik, kdy padlo definitivní rozhodnutí:

(Matouš 26, 36 - 46) 36Tu s nimi Ježíš přišel na místo zvané Getsemane a řekl učedníkům: "Počkejte zatím zde, já půjdu dál, abych se modlil." 37Vzal s sebou Petra a oba syny Zebedeovy; tu na něho padl zármutek a úzkost. 38Tehdy jim řekl: "Má duše je smutná až k smrti. Zůstaňte zde a bděte se mnou!" 39Poodešel od nich, padl tváří k zemi a modlil se: "Otče můj, je-li možné, ať mne mine tento kalich; avšak ne jak já chci, ale jak ty chceš." 40Potom přišel k učedníkům a zastihl je ve spánku. Řekl Petrovi: "To jste nemohli jedinou hodinu bdít se mnou? 41Bděte a modlete se, abyste neupadli do pokušení. Váš duch je odhodlán, ale tělo slabé." 42Odešel podruhé a modlil se: "Otče můj, není-li možné, aby mne ten kalich minul, a musím-li jej pít, staň se tvá vůle." 43A když se vrátil, zastihl je opět spící; nemohli oči udržet. 44Nechal je, zase odešel a potřetí se modlil stejnými slovy. 45Potom přišel a k učedníkům a řekl jim: "Ještě spíte a odpočíváte: (Teď už spěte a odpočívejte.) Hle přiblížila se hodina, a Syn člověka je vydáván do rukou hříšníků. 46Vstaňte, pojďme! Hle, přiblížil se ten, který mě zrazuje.

Všimněme si prudké změny nálady před první a po třetí modlitbě. Pohled na spící učedníky mu byl odpovědí, proč musí zemřít. Řečeno obrazně musí zemřít, aby vyburcoval své následovníky ze spánku. Dále už se modlí, jako někdo, kdo pochopil. Jen ještě jednou se došel přesvědčit, že učedníci stále spí. Zde padlo rozhodnutí, které pak bylo důvodem, proč se vůbec neobhajoval před Pilátem a Herodem.

Zde bych chtěl poukázat na skutečnost, že výrok: Kristus za nás nesl naše hříchy, nebo že za nás umřel na kříži, nesmíme chápat úzce kauzálně. Jako kdyby každý náš jednotlivý hřích byl příčinou nějaké určité Kristovy bolesti. Ale spíše tak, že Kristus musel umřít, aby si jeho učedníci a následně i my uvědomili svou nedokonalost a slabost, svůj spánek.

Počet normovaných stran (30 řádek po 60ti úderech): 3.60

Počet slov: 1037, Datum vytištění: 12.09.93