v Líbeznicích 25. 2. 2006

Vážený pane generální vikáři,

s netrpělivostí jsme očekávali reakci od arcibiskupství a jsme rádi, že přišla. Přesto potvrzuje řadu našich obav. Z Vašeho dopisu mimo jiné vyplývá, že problém není jen v komunikaci.

1) Chybění zpětné vazby

Náš farář tvrdí (a není důvod mu nevěřit), že od Vámi zmiňovaného roku 2002 nedostal od vedení žádnou instrukci či informaci, že jmenovitě naše farnosti budou slučované. Jinými slovy o slučování se s knězi hovořilo toliko na obecné, nekonkrétní rovině. Možná výše na úrovni biskupů či vikářů padla konkrétní jména farností, ale nikdo z těchto vikářů nekomunikoval tento fakt přímo s naším knězem, například otázkou: "Jak myslíte, že budou vaši věřící na tento návrh reagovat?" Obcházení při komunikaci tedy nejsou jen laici, ale i kněží.

To, že se i s knězi jedná tímto způsobem, je možno nahlédnout, když si vezmeme k ruce rozhodnutí, která sloučení našich farností provázela. Jedná se o změnu ustanovení, rozhodnutí o území farnosti, rozhodnutí o sloučení církevních právnických osob. Všechna jsou totiž antidatována do září. Kdyby tato rozhodnutí opravdu postupně vznikala a byla doručena v září, pak by byl čas na reakci, nejen ze strany kněze, ale i celého společenství.

Jen zmatky vznikly tím, že

a) všechna antidatovaná rozhodnutí byla poslána najednou po Novém Roce. Kdyby definitivní rozhodnutí včetně datumu opravdu padlo již 9. listopadu 2004 za přítomnosti vikářů, jak píšete ve svém dopise, pak byste měli více než rok na informování věřících. V tomto období nás totiž navštívil i kardinál Vlk a od kterého právem očekáváme, že především on by s námi měl projednat tuto stěžejní událost naší farnosti.

b) náš kněz nedostal potřebné informace v žádné, ani ústní, natož písemné formě, jak bychom nejspíše očekávali. Zdá se tedy, že jasnější rozhodnutí o sloučení farností k datu 1. 1. 2006 vzniklo ad hoc na sklonku roku 2005, a předpokládáme, že bylo uměle uspíšeno a antidatováno, aby se zřejmě neprotáhlo o další účetní rok.

c) nemáte žádnou zpětnou vazbu o tom, zda Vaše úmysly a rozhodnutí nacházejí své adresáty. Řízení a informování vašich podřízených od kněží až věřících je chaotické.

Musíte uznat, že tento postup ani při velké toleranci nemůžeme označit za ozdravné čištění či řez podle J 15, 1.2, který citujete. Máme-li tedy hledat příhodné citáty v písmu, zdá se být trefnější Mt 24, 45 (když pán ustanovuje služebníka...). V našich farnostech máme totiž spíš pocit, že jsme biti, než že včas dostáváme pokrm, který potřebujeme.

2) Periodicita mší

V slučovacím dopise nás sice kardinál ubezpečuje, že slučování nebude mít žádný vliv na duchovní správu. Najednou vy sám píšete, že ani filiální, ani farní kostel nemá zaručenou periodicitu mší, protože jednoduše nejsou kněží. Váš výrok se jeví jako logický a spíše se podobá pravdě.

Na místě je tedy očekávat, že právě tento nedostatek se budete snažit kompenzovat při slučování farností. Vy z pověření, nebo lépe přímo biskupové při pravidelných návštěvách by měli zde vytipovat a pověřit laiky silné ve víře, aby se připravili na tuto možnost. Tedy vyřešit praktické otázky typu: kdo povede laickou liturgii, kde ji sežene, kde získá potřebné znalosti či školení, zda budou na webu arcibiskupství pravidelně vyvěšena kázání ap.

Samozřejmě, že všichni bychom byli nejraději, kdyby byla zachována mše s eucharistií, ale chápeme, že to nejspíše nebude možné. Tím spíš by měli biskupové zvážit, zda nepožádat svatého otce, aby jim dovolil světit na kněze zralé, byť ženaté muže, kteří jsou přirozenými vůdci v komunitách, kde se nedostává kněze.

3) Pověření a jáhenská svěcení

Pokud opravdu stojíte o to, aby ve farnostech byli jáhni, či pověření a proškolení laici, pak je třeba vzít do úvahy, že tato příprava bude trvat nějaký čas. Například magisterské jáhenské studium trvá okolo pěti let. Ani jeden s biskupů, co nás v nedávané době navštívili, s námi nehovořil o tom, kdo by z naší farnosti byl na tuto službu vhodný. Tedy v naší farnosti chybí pověření laici a studenti na jáhenství, protože je žádný biskup nepovolal, i když mohl.

Z tohoto též vyplývá i odpověď na Vaši výtku v bodu 6: "Kolik kněží za posledních padesát let vzešlo z našich farností?" Ta zní: Právě tolik, kolik jich biskupové osobně povolali, tj. nikdo. I v tomto je nám vzorem sám náš Pán: "Ne vy jste si vyvolili mě, ale já jsem vyvolil vás." (J 15, 16) nebo sv. Pavel ohledně jeruzalémské sbírky (1 kor 16, 3): "Až budu u vás, vyšlu ty, které doporučíte, s průvodními listy..." Tam je krásně vidět, jak oba připravovali a vedli své věřící. Ale ani jeden z těchto principů nebyl uplatněn v naší farnosti. Je bláhové od věřících očekávat, že se budou sami hlásit do semináře a studovat, když neví proč, když nemají jasné osobní povolání a pověření biskupem a vůbec neví, co od nich jejich biskupové očekávají.

Proto se zcela logicky ptáme, jak můžete slučovat farnosti a zároveň osobně neznat pověřené laiky a osobně nepovolat nové adepty jáhenství? Jestliže takto nepřipraveni začnete svévolně slučovat farnosti, je toto vaše chování zřetelným dokladem nezájmu o osud naší farnosti a nás věřících. Takto totiž zanecháváte naše farnosti na pospas chaosu, který nastane v tom okamžiku, jakmile onemocní kterýkoli kněz v okolí a u nás nebude, kdo by sloužil mši. I tento problém není primárně v komunikaci.

4) Kdo je dole?

Píšete: Návrh na slučování vzniká dole v příslušném vikariátu. Dole ovšem není vikariát, ale my laici. Jestliže by se o slučování mělo začít jednat zdola, tak od nás laiků, protože my v naší farnosti především žijeme. I náš kněz pouze dojíždí. Vezměme to však i naopak. Jestliže zdola se rozumí vikariát, pak bychom očekávali, že zástupci z řad laiků budou mít možnost se těchto vikariátních setkání pravidelně účastnit. Jak je možné, že všechna vaše rozhodnutí nejsou alespoň vyvěšena na webu arcibiskupství, abychom si mohli přečíst, co nás čeká?

Důsledky

Vzhledem k tomu, že problém není jen v komunikaci, ale v celkové přípravě farností na slučování a fakt fyzické nepřítomnosti kněze, opět důrazně žádáme, aby pan kardinál naše farnosti obnovil. Naše farnosti vůbec nejsou připraveny na faktické důsledky případného slučování.

Pokud je proces slučování nevýhnutný, pak žádáme, aby sloučení bylo provedeno lege artis, tj. s řádnou přípravou věřících a s osobní angažovaností a přítomností biskupů, osobním povoláním a školením laiků či zahájením vzdělávání jáhnů.

Aby se předešlo dalším nedorozuměním, je třeba zlepšit proces komunikace a zpětné vazby, například v písemném informování pověřených laiků a zvaním je na vikariátní jednání a jiné akce, kde se jedná o osudu jejich farností.

Metodika slučování farností žádá minimálně roční přípravu. Po té sloučení farností by mělo být provedeno ne antidatovanými dopisy ale naopak důstojně při slavnostní bohoslužbě za přítomnosti biskupa s případným svěcením jáhnů či pověřováním laiků pro vybrané služby, slavnostním předáním liturgie pro laiky ap.

Věřte, i my bychom společně s Vámi rádi překonali pocity zklamání, zmaru a resignace, které dnes postihují celou naši zmírající církev v České republice, a vidíte sám, že zčásti oprávněně. Hledejme proto společná řešení, které můžete v budoucnu využít i jinde než v našich farnostech.

Za farníky a občany z farností Klecany, Líbezníce, Hovorčovic a Měšic

Kontaktní adresy:

Ing. Karel Stoll, CSc.

Hovorčovická 378

250 65 Líbeznice

PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D.

U Kola 101

250 65 Líbeznice

Anna Sirotková

U Tratě 83

250 64 Měšice

Růžena Pancířová

Lánská 253

250 65 Líbeznice