(c) Jeroným Klimeš 1996

Poznámka: To mělo být asi něco na disertační práci, ale pak mě už toto téma přestalo bavit, tak jsem to opustil.

Není tajemstvím, že psychologové a moralisté se nemají příliš v lásce. Podle moralistů psychologové relativizují všechny hodnoty a naopak psychologové vyčítají moralistům, že by jejich pedantsví udělalo ze života peklo. Můžeme si připomenout známé rčení, kterým popisujeme vztahy lidí, kteří se nemají příliš v oblibě. V takových případech říkáme: “Mají se rádi jako pes a kočka.” Tato fráze poukazuje na zběsilé chování těchto jinak roztomilých zvířátek, když náhoda zkříží jejich cesty. Často teprve pak si uvědomíme, že naši miláčci jsou ve své podstatě dravci.

Málokdo se však zamyslel nad tím, proč vlastně se tyto živočišné druhy tak nemají rádi. Odpověď nám může dát kočka Šklíba z Alenky v říši divů: *** Tato odpověď opravdu vystihuje příčinu tohoto jednání. Kočka a pes mají opačné instinkty, takže co u jednoho znamená projev přátelství pro druhého je výzvou k boji a naopak. Takže oba postupně dospějí k závěru, že právě ten druhý je ukázkový příklad zákeřnosti a lstivosti – napřed vrtí ocasem a pak sekne drápkem versus napřed přátelsky přede, pak kousne.

Možná, že toto vysvětlení vystihuje i vztah mezi morálkou a psychologií. Obě vědy se snaží pomoci člověku a přivést jej k pravému štěstí a životní spokojenosti, ale každá z těchto věd vidí onu klikatou cestu vedoucí na vrchol hory, která sluje dokonalost, někde jinde. Morálka je normativní věda, to znamená určuje člověku normy, podle kterých se ma chovat. Psychologie je popisná věda, spíše tedy popisuje, jak se lidé chovají, než že by jim předepisovala, jak se chovat mají. V morálce se mnoho závěrů odvozuje deduktivně, když se před psychology zmíníte o deduktivních systémech, rozpačitě pokrčí rameny, ale rozzáří se, když vzpomenete nějakou experimentálně ověřenou korelaci, v tom se moralista s hnusem otáčí k publiku – o pravdě se přeci nedá hlasovat. Tento popis je trochu nadnesený, ale v podstatě ukazuje na zdroje nedorozumění.

Možná si čtenář řekne, že s tím se nedá nic dělat, podobně jako s vrozenými instinkty zvířat se nedá nic dělat. A přeci není tomu tak: Pokud od malička vychováváme štěně a kotě pospolu, tak se v dospělosti nenapadají. Podobně ani kočky v dospělosti nechytají a nezabijí myši, pokud byli s nimi od malička vychovávány. Podobně ani konflikt mezi morálkou a psychologií by neexistoval, kdyby se zastánci obou směrů lépe znali a možná, kdyby lépe znali hranice možností vlastních věd.