Rozhodnutí zavést Etickou výchovu jako nový předmět na základní školy nepovažuji za šťastné.
Hlavní problém vidím v tom, že samo slovo etika je dnes bezobsažné. Tedy se ani neshodneme na tom, co by mělo být náplni osnov takového předmětu. Dnešní společnost je rozpolcená a neshodne se na elementárních otázkách - postoj k romům, k sexu, k náboženství atd.
Osobně si myslím, ze na mravní vyspělost dětí bude tento předmět mít nulový dopad. Zavedené etiky jako školního předmětu by mělo předcházet vytvoření společenského morálního konsensu, aby bylo jasnější, co je v tomto světě důležité. Větší efektivitu ve výchově mravního uvažování očekávám od organizací, které dokáží bezprostředně k morálce vychovávat, tj. církve, skauti apod.
Prednášet o morálce ve škole dále nebude účinné, pokud to nebude založeno na práci s pocity viny, lítosti apod. Neznám osobně jiné techniky práce se svědomím, než jsou ty buď náboženské, nebo psychologické. Copak je pedagogové ovládají? To budou dělat, co je napadne? Navíc psycholové jsou alergičtí na teology a naopak. Psychologové se snaží pocity viny brzdit, teologové je naopak kultivují. Jedni mají zpovědní zrcadlo, druzí se mu vysmívají...
A hlavně také – důležitá je ortopraxe, tedy dělat to, co učím, v realitě, ne to jen teoreticky znát. Výchova k mravnosti může být vedena buď rodiči, nebo nějakou velkou charismatickou autoritou. Třeba vedoucím ve skautu. Ale učitelé přeci charismatickými autoritami na základní škole nejsou. Vždyť když je problém mezi kantorem a dítětem, tak rodiče naprosto jednoznačně dávají za pravdu dítěti. Jestliže sami rodiče kantory na škole jako autority neuznávají a děti to samozřejmě vidí, jak tací učitelé mohou být pro stejné děti morální autoritou?
Když sám zavzpomínám na kantory na našem gymnasiu či základní škole, jak nám vykládají, jak se k sobě máme chovat a co je (ne)etické, tak většinu z nich bychom poslali do háje. Snad o jednom se dalo říci, že měl charismatickou autoritu - ne tu nevybudovanou na strachu. A to ještě ti, co měli alespoň tu autoritu založenou na strachu na tom byli líp, než ti, kteří byli jen pro smích...