Kouzelný svět Michaela Endeho

Kouzelný svět Michaela Endeho

Poznámka: Pamatujte, ty nejlepší knihy jsou nejlevnější a ještě o trochu zlevněny. To platí i Endym. Jeho kniha se prodává na Hlaváku zlevněná na 35 Kč. Kupuji ji při každé příležitosti jako geniální dárek pro blízké. Přečtěte si rozhodně Popo aneb ukradený čas. Neuvěřitelně krásná metafyziky dokonale vybudovaná pohádka, ještě lépe, než od Bulgakova Mistr a Markétka.

Každý spisovatel se podobá Bohu. A jako teologie vidí svět jako znamení Božího stvoření. Můžeme i my mezi řádky, skrze vymyšlený svět nalézat duši autora. "Čím srdce přetéká, o tom ústa zpívají". Tato lidová moudrost je psychologický klíč, díky kterému můžeme nahlédnout i tam, kam životopisy nesahají. Je pravda, že takto odhalované nitro autora je zčásti jen naším výmyslem. Ale proč ne. Máte za to dvojí dobrodružství: Jedno prožíváme s hrdiny díla, a to je taky vymyšlené, v druhém jsme sami "hrdiny", které se snaží nadzvednout závoj, které zahaluje autorův myšlenkový svět.

Zkusme se těmito brýlemi pohlédnout na svět Michaela Endeho, kterému v roce 1994 v nakladatelství Arcadia vyšla kniha Vězení svobody. Tento soubor povídek nezapře autorův obdiv k jinému velikánu světové literatury, k Jorge Luis Borgesovi (například povídky Kolonáda Borromea Colmiho, Dům na periferii a další). Nás však zajímá M. Ende, kterého spíše známe jako autora Nekonečného příběhu či Děvčátka Momo. V jeho dílech se často opakuje motiv hledání domova, tužba "po světě, kde je vše nadpřirozené všední a zázraky samozřejmostí".

Životopisný charakter mají povídky Dlouhé cesty cíl a především Legenda o Ukazateli na křižovatkách cest, která obsahuje závažné náboženské motivy: Hlavního hrdinu Hieronima od maličká vychovávala chůva, která mu vyprávěla mimo jiné i o zázracích Krista. S důvěrou v Ježíše se jako malé dítě modlil za uzdravení svého psa, který však zemřel. Pro Hieronima to znamenalo těžké náboženské zklamání. Bez úspěchu zkusil dále přenášet "horu" sena a málem se utopil při pokusu chodit po vodě jako sv. Petr. Z psychologického pohledu tento jev není ojedinělý, vzniká u dětí před pubertou a pokud není vhodně usměrňován může vést ke ztrátě víry v dospělosti (Viz B. Grom: Nábožensko - pedagogická psychológia, Trnava 1992, str. 143n). To byl zřejmě případ i našeho hrdiny:

Po necitlivé výchově nějakým kanovníkem a po smrti otce se stává učněm cirkusového kouzelníka, který si stěžuje na mlčení Boha: "Předpokládejme, že existuje. Dělá se neviditelným, dělá, jakoby ani neexistoval. Mlčí, je neviditelný, zdá se, že mu záleží na tom, abychom se obešli bez něho." "Mlčící Bůh" je rovněž často frustrovaná potřeba, která může vést k odmítnutí náboženství či agnosticismu, jak to vidíme u kouzelníka. Bývá pravidlem, že lidé, kteří nemají potřebu nemají, ji ani nechápou, a proto se koukají na tyto lidi jako na bezvěrce či zatvrzele ateisty, aniž by jim pomohli či vůbec mohli pomoci.

Dalším opakujícím motivem u M. Endeho je brána, kterou se prochází do vytouženého lepšího světa (domova?) v kombinaci s pocitem vlastní nehodnosti či špatnosti. To je vize sama o sobě silně nábožensky zabarvená stejně jako následující rozhovor se "Světlem". Tato scéna doplňuje a zároveň kontrastuje s výpovědí o mlčícím Bohu a o zklamání náboženstvím.

Naposled si všimněme nápadné podobnosti mezi projevy otce a kouzelníka a podobností výbušnosti otce a trestajícími ranami "Světla". Zde se kruh uzavírá.

Nyní se vraťme k prvotní otázce. Do jaké míry je dětství a osud Hieronima Hornleipera shoduje s dětstvím autora knihy. Nevím, odpověď musím přenechat čtenáři a samotnému Michaelu Endeovi.

Počet normovaných stran (30 řádek po 60-ti úderech): 1,84

Počet slov: 517, datum vytištění: 04.01.95