Jednou duši třeba zvážíme

Kašpar Lukáš & Jeroným Klimeš 2022-02-06

Slovenské PDF   České PDF   Definice duše - uvedení do problematiky   Česká verze HTML   Slovenská verze HTML  

Psycholog PhDr. Jeroným Klimeš, Ph.D. není k možnostem existence (ne)hmotné nesmrtelné duše vůbec skeptický. Tvrdí jen, že dokud nebudeme mít dostačující instrumenty, jak její existenci prokázat či vyvrátit, bude odsunuta z oblasti psychologie do filozofických kategorií, kde je naopak jasně definována už od Aristotela.

Existuje duše?

O duši dříve, tedy před více než dvěma staletími, nebyla žádná pochyba, jen se debatovalo, kde je, jaká je a jaká je její podstata – jestli je hmotná nebo nehmotná, trvalá nebo dočasná. Tento pohled změnily až přírodní vědy, které rozmetaly tradiční důkazy, které platily přinejmenším do 18. století. Psychologie dnes používá pojem osobnost, nicméně z filozofického hlediska pojem duše stále existuje.

Kdy duše vzniká?

Duše vzniká v tom okamžiku, když se neživý předmět stane živým. Představte si velmi zjednodušeně, že člověk spadne do rybníka a vytáhnete ho utonulého. Jde o stejnou hmotu, stejné tělo, ale přesto tam něco chybí, je mrtvý. Analogicky k zákonu o zachování hmoty se soudilo, že to něco - duše - muselo zůstat pod vodou. A fantazírovalo se, že si ji tam třeba vodník strčil do hrnečku. Za jasným rozdílem mezi mrtvým a živým člověkem měla stát právě duše, coby zdroj života.

Duše se tedy brala jako princip života?

Ano. Ve stejných podmínkách máte dvě úplně stejná semínka, ale jedno roste, druhé ne. Pak ten rozdíl mezi nimi se definoval jako duše. Už od Aristotela, který napsal knihu O duši (Peri psyché), máme takto definovanou duši pro všechny živé organismy. To platilo nejen ve starověku a středověku, ale i dlouho v novověku. Aristotelovu definici převzalo i křesťanství.

Takže duši má i virus, třeba covid?

Ano, rostliny i zvířata. Hlavní debata tehdy byla jen, zda lidská duše je nesmrtelná a přetrvává po smrti, a zda pak přechází do nějakého paralelního prostoru či prázdnoty.

Do nebe, do pekla?

Pozor, peklo nemá být místo, ale sebedestruktivní stav duše. Spokojené fungování naopak nebe. Vize obláčků či kotlů se sírou jsou jen metaforické obrazy^(*). Podle Ježíše ale tyto stavy začínají už na zemi, do příštího života si je jen odnášíme. Když smrt zastihne člověka plného nenávisti vůči expartnerovi, riskuje, že v tomto pekle zůstane navždy.

Kam tedy přijde duše po smrti?

To bych taky rád věděl. Experimentálně nejsme schopni změřit, co se s duší děje po smrti. Je to za hranicí měřitelnosti, ať se to týká fyziky nebo psychologie, takže tyto jevy zůstávají za hranicemi vědy. Optimisticky dodám „zatím“.

Zatím?

Lidé mi vyprávějí příběhy o tom, že dcera přišla do kuchyně a plakala, že právě umřel děda, že za ní přišel. Rodiče ji utěšovali, že to je nesmysl. Za pár minut zazvoní telefon, že dědeček skutečně umřel. Tak na tisíc klientů se objeví jeden takový příběh, což není málo. Nepředvídatelné jevy se nedají přeměřit, ani opakovat. Protože ale podobných příběhů je celkem hodně, myslím, že v této oblasti jistě existuje něco, co ještě neznáme.

Spor se vede hlavně o to, jestli duše existuje sama o sobě, tedy i bez lidského těla.

Údajné důkazy o tom, že něčí duše opustila během klinické smrti tělo a pak se do něj vrátila, přesvědčují vždy jen dotyčného člověka, ale ne ostatní. Můžeme jim to věřit, ale je to důkaz jen pro toho, kdo to sám zažil. I když věřím v posmrtný život, není to pro mě důkaz, že duše může existovat i bez těla. Během zážitků blízkých smrti mozek stále ještě nějak funguje, nevíme, jak dobře, ale o úplnou smrt se ještě nejedná.

Změní taková zkušenost člověka?

Ano. Tihle lidé tvrdí, že se už nebojí smrti, že už si to vyzkoušeli. Po návratu z prahu smrti se často dívají na smrt jinak, občas se jim změní i hodnoty. Zážitky blízké smrti ale nejsou nic výjimečného, o jejich existenci dobře víme, ale jako objektivní důkaz posmrtného života se opravdu použít nedají.

Když před více než sto lety zvážil lékař Duncan Macdougall duši s tím, že má 21 gramů, odborníci se mu vysmáli. Může na tom něco být?

Ve vědě na začátku vždy stojí experiment. Když se potvrdí experiment, pak teprve se k němu vymýšlí teorie. Možná kdybychom měli přesnější přístroje, dokázali bychom úbytek hmotnosti při úmrtí. Dřív se také nedaly gravitační vlny měřit prostě proto, že přístroje na to tehdy nestačily. Navíc se dobře prosazují myšlenky, které zapadají do nějaké zavedené teorie. Newtonově fyzice musely odporovat tucty nových experimentů, než vědci začali vymýšlet nové teorie na jejich vysvětlení. I kdybychom tedy dokázali úbytek váhy při úmrtí, stejně by psychologové potřebovali řadu dalších experimentů, aby začali říkat: Kurňa, co s tím? Musíme vymyslet novou teorii.

A opravdu k tomu může dojít?

Proč ne? Taková teorie strun, což je ve fyzice jedna z teorií všeho, má velký problém, že neexistuje experiment, který by ji potvrdil či vyvrátil. Zastřešila by kvantovou teorii i teorii relativity, ale dnes je to pro fyziky stejné intelektuální cvičení jako duše v psychologii či filosofii.

Duše mimo vědu (kapitola v článku)

Psychologie používá slovo duše jako neurčitý pojem pro označení vědomí, vnímání, cítění či myšlení člověka. Podle psychologa Jeronýma Klimeše, který vystudoval též přírodovědeckou fakultu a jakožto katolík věří v nesmrtelnost duše, se dnes v psychologii místo duše říká osobnost, neboť terminologie se změnila.

„Vůle znamenala rozumovou aktivitu, žádostivost smyslovou. Teď se tomu souhrnně říká motivace. A místo duše máme osobnost. Takže duše působí jako historický pojem, který moderní psychologie nedefinuje. Zůstává ale součástí filozofie, kde Aristoteles jasně vymezuje, že duše je princip (počátek či zdroj) života každého organismu. Dokud ale nebudeme mít opakovatelný experiment prokazující aktivitu duše oddělené od těla, musíme tento termín nechat za branami experimentální psychologie,“ říká doktor Klimeš.

Podivuhodné jevy tu mohou existovat odjakživa, ale věda je objeví, až když dozraje technologie. „Bez dalekohledů se nedalo rozhodnout, jestli je svět heliocentrický nebo geocentrický. V psychologii též nemáme žádnou metodologii, jak měřit například telepatii. To ale neznamená, že neexistuje. Hypnóza bývala taky nevědecká, ezoterická zábava na jarmarcích a posvíceních, potom ji začali zkoumat vědci a dnes už skoro nikoho nezajímá, protože to je otřepaná záležitost. Už je to nuda, o které vyšlo tisíce knih,“ dodává.

Další odkazy

Jak dnes už i vzdělaní lidé nevědí, co vlastně slovo duše znamená.

Poznámky pod čarou

Představa kotlů plných síry se zřejmě odvozuje od Apokalypsy, ale tu je třeba číst se dobrou znalostí tohoto dobového literárního žánru, jehož barvité obrazy se zjevně nedají brát doslova (Zj 14, 9-10): "Za nimi letěl třetí anděl a volal mocným hlasem: "Kdo kleká před šelmou a před její sochou, kdo přijímá její cejch na čelo či na ruku, bude pít víno Božího rozhorlení, které Bůh nalévá neředěné do číše svého hněvu; a bude mučen ohněm a sírou před svatými anděly a před Beránkem."

Naopak k otázce nebe, coby stavu člověka před či po smrti, se vztahuje tento citát (Lk 17, 20): "Když se ho farizeové otázali, kdy přijde Boží království [tzn. nebe], odpověděl jim: "Království Boží nepřichází tak, abyste to mohli vypozorovat; ani se nedá říci: 'Hle, je tu' nebo 'je tam'! Vždyť království Boží je mezi vámi!" Více o tomto tématu...

Návrat zpět