Zamyšlení Rodinných listů
Vztahy, sex, rodina
PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D., psycholog
Dočetl jsem knihu(*), která mě inspirovala k mnoha myšlenkám, někdy souhlasným a jindy nesouhlasným, které rozvíjím na následujících řádcích. Její autor Dan Drápal, jehož komentář přinesly březnové Rodinné listy, se označuje za evangelikálního křesťana, já za katolíka. Tedy s autorem se ve většině otázek shoduji, když ne doslova, tak alespoň ve smyslu textu a úmyslu pisatele. Zkrátka naše názory zapadají do širšího křesťanského rámce. Za nejsilnější stránku knihy považuji touhu autora poprat se s krizí novodobé společnosti a s tím souvisejících otázek křesťanství.
(*) Drápal, Dan (2013): Vztahy, sex, rodina. Návrat domů, Praha. ISBN: 978-80-7255-304-4
Všeobecná sebedestruktivnost moderní doby
S Danem Drápalem souhlasím, že ateistická a agnostická společnost je sama sobě nebezpečná. Co se týče oblasti sexu a rodiny, objevila volnou lásku, zrovnoprávnění homo- a heterosexuálních vztahů, dosáhla 55% rozvodovost, životní styl singles a střídavou výchovu. To se nedá nazvat jinak než sociální sebevraždou, protože takto klesla úhrnná plodnost na 1,4 dítěte na ženu, čili každou generaci žen nám ubude 30 % populace. To si nezadá se středověkými mory! Zřejmě bude ještě mnohem hůř, protože společnost se navíc časem destabilizuje. Obávám se, že se toho ještě dožiji.
Vcelku se dá chápat, že ateisté nevyznávají Boha, ale těžko se dá pochopit, proč nevyznávají evoluci, na kterou přísahají? Vždyť základní premisa evoluce zní: Kdo se nerozmnoží, bude vyselektován. Bohužel ani my křesťané nemáme z tohoto úhlu pohledu, čím se chlubit. Církve nejsou schopny v novém světě najít účinné pastorační a evangelizační nástroje, aby udržely mladé lidi mezi věkem 15 - 30 let ve svých řadách. To je bohužel období předmanželského sexu a není síla, která by to změnila, protože zároveň chceme, aby naše děti měly vysokoškolské vzdělání. Takže to jsou dvě síly, které jdou proti sobě. Výsledkem je masivní úbytek počtu věřících (cca 100.000 katolíků za rok).
I když jsme my, křesťané, přesvědčeni, že náš pro-rodinný pohled na svět je lepší a zdravější než to, co mladým lidem nabízí svět, přesto chybí ekumenický konsensus, jak si pastoračně poradit s předmanželským sexem a masivní rozvodovostí, a to tak, aby byla klíčem, který i nevěřícím mladým otvírá cestu do Božího království, tak aby oni byli schopni církvi říci to, co řekl sv. Petr Ježíšovi: „Za kým bychom šli, vždyť ty máš slova věčného života."
Ano, ztráta stability je cena za dynamičnost moderní doby. Ta proto není zdaleka tak stabilní, jak byly společnosti v minulosti. Bude se muset buď transformovat, nebo se zhroutí. Jenže pro každou revoluci je typické, že lidi před ní jsou sice nespokojení, jen nikdo pořádně neví, co s tím, a nikdo netuší, co přijde po ní. Každopádně je třeba o tom přemýšlet, psát a diskutovat.
Převážně teologický přístup Dana Drápala
Dan Drápal odvozuje teologickými argumenty manželství od vztahu Krista a církve. Ale já osobně jsem přesvědčen, že je to spíše naopak. Jak vztah Krista a církve, tak vztah muže a ženy jsou dva odlišné vztahy sui generis, byť se oba mohou sobě navzájem podobat. Protože ale my lidé známe lépe partnerské vztahy než těžko uchopitelný vztah Krista a církve, tak si připodobňujeme to, co neznáme, tím, co známe důvěrně, tedy vztah Krista k církvi si vysvětlujeme vztahem muže k ženě. Není to však naopak, jak píše D.D.
To samé platí i pro Boží vztah k nám. Jeho jedinečný vztah nemůžeme pochopit, tak si jej zjednodušeně představujeme jako vztah, který máme my sami k našim dětem. Pohled na kombinaci roztomilosti a zároveň intelektuální omezenosti našich robátek nám pomáhá alespoň trochu, per analogiam, uchopit to, co je jistě zcela nad naše chápání, totiž jak se na nás samotné dívá Bůh. Navíc my lidé fungujeme optimálně, když jsme milovaní. Tedy pocit „jsem Bohem adoptované a milované dítě“ je velkou vzpruhou křesťanů v boji s životními trably.
Setkání s Bohem na hranici svých možností při rozvodu
Při rozvodu člověk krutě pocítí hranice svých možností. Nicméně psychicky mu velmi pomůže, když vyčerpá všechny své možnosti a zároveň jede podle lékařské zásady „především neškodím“ (primum non noceo). Když nedělá naschvály a najust akce, ale vztah se stejně rozpadne, pak nemá „ruce od krve“ a nemá pocit „vraždy“ vztahu. Má pocit, že mu partner umřel, že je jakýsi vdovec. Vdovci se, jak známo, se ztrátou partnera vypořádávají mnohem lépe než rozvedení. Vzpomeňte staré zásady na zvládání ovdovění: „Pán si ho vzal k sobě. Pán dal, Pán vzal. Boží jméno budiž pochváleno.“ Absence vlastní viny, vyčerpání všech svých konstruktivních možností a potlačování návalů agrese z frustrace (o mrtvých jen dobře) vede ke klidnému vyrovnání se se ztrátou partnera. Právě pocit, že procesy rozvodu byly za hranicemi mých možností, vede k poznání, že to nebyla má vůle, aby se vztah rozpadl, ale že to byla vůle někoho jiného, něčeho, co mě přesahuje - pojmenujte si to, jak chcete.
Buduj Boží království nebo Nevaž se, odvaž se?
Hodnotový žebříček moderního člověka by se dal charakterizovat jako nedůsledně individualisticky hedonistický. I ve vztahu setrvává především proto, že se v něm cítí dobře. Když se přestane dobře cítit, je to důvod vztah ukončit, nebo si alespoň pořídit milenku, a to bez ohledu na city partnera či dopad těchto kroků na děti. Autenticita jeho citů má větší hodnotu, než aby jeho děti měly klidné dětství a nezažily rozvodovou válku: "Přece se nebudu přetvařovat? Co by to bylo za život?" Tito lidé netvrdí, že by se nedokázali přemoci, ale tvrdí, že by to nebylo správné počínání, protože nejvyšším cílem života je "mít dobré pocity".
To je úplně jiný hodnotový žebříček, než jaký mají křesťané. Ti naopak budují Boží království, tzn. dělají věci tak, aby maximalizovali vyvážený kolektivní prospěch, čili snaží se posuzovat své činy jakoby z ptačího pohledu Boží vůle, či moudrého panovníka, který chce optimalizovat fungování své říše. (Například nebuď nevěrný, protože to ubližuje tvé ženě i dětem a ty já, Hospodin, chráním.) Při tom křesťané věří a průběžně se i přesvědčují, že když budují Boží království, tak vše ostatní jim bývá přidáno, tedy i ony příjemné city. Oni neusilují přímo o příjemné city, stejně city neumíme ovládat vůlí. Ale nebojí se citům vzdorovat a často jednat i zcela opačně, než kam směřuje jejich nitro. Při tom očekávají, že když se nastaví Boží království (vyvážený kolektivní prospěch), tak po čase jim city budou jaksi přidány třetí stranou, Bohem čili samy se objeví.
Když si obejdete vícero věřících a zeptáte se ji, zda se jim tato nezvyklá životní strategie vyplácí, tak až na výjimky vám přitakají, protože je to strategie výhodná především pro dlouhodobý běh a celoživotní plány, a tak umožňuje překlenout přechodné krize. Navíc dává člověku pocit smysluplnosti života i v těch situacích, kdy příjemné city dlouhodobě chybí, například v péči o nevyléčitelně nemocné, v předem prohraných bitvách, při vleklém mimomanželském vztahu partnera ap. Právě tím, že sledují vyvážený kolektivní prospěch (Boží království) jsou optimálněji nastavení na realitu než ti, kteří jen monitorují své momentální city a jedou podle pravidla kam vítr (citů), tam plášť.
Tomuto antihedonistickému jednání křesťanů říká psychologie podle kontextu různě, např. oddálené uspokojení, frustrační tolerance, reciprocita, inkluzivní fitness ap. V teologii se totéž označuje též různě - očekávání budoucích zaslíbení, nebe, ochota jít cestou kříže či příchod Božího království. Různé termíny, stejný význam. Přesto tato schopnost dává křesťanům tu neuvěřitelnou sílu - dokázat nemožné a fungovat efektivně i za velmi neutěšených podmínek. To je i důvod, proč se považuji za katolíka a skrz prsty hledím na moderní společnost, která pod praporem "lidských práv" týrá a neochraňuje vlastní děti v rozvodových bojích (a to ani úřady) a jede pod hesly - nevaž se, odvaž se; následuj svou žízeň...
Porneia dnešní doby a masakry vztahů
Dan Drápal ve své knize Vztahy, sex, rodina píše na straně 115: "Ježíš řekl, že jediným legitimním důvodem rozvodu je cizoložství" a míní odkaz na Mt 19, 9: "Pravím vám, kdo propustí svou manželku z jiného důvodu než pro smilstvo a vezme si jinou, cizoloží." Já vím, že toto je tradiční protestantská interpretace tohoto místa, právě proto bych rád připomněl, že je to, když ne vysloveně chybná interpretace, tak jistě nepřesná. Z citátu samotného vyplývá, že Ježíš rozlišoval dva termíny smilstvo a cizoložství (v řeckém originálu porneia, versus moichaoči moicheia). Tedy nemůžeme klást mezi ty dva termíny rovnítko. Jinak by Ježíš řekl: "Pravím vám, kdo propustí svou manželku z jiného důvodu než pro cizoložství a vezme si jinou, cizoloží." To však neříká. Rozlišuje mezi těmito dvěma pojmy, přičemž z reakce učedníků můžeme vyčíst, že porneia bylo pro ně něco hodně mimořádného, proto říkají "Jestliže je to s mužem a ženou takové, pak je lépe se neženit." Tedy z pohledu učedníků je "porneia" něco tak vzácného, že to prakticky vylučuje rozvod. I z této reakce je možno vyčíst, že se nejednalo o ekvivalent cizoložství či nevěry.
Když si najdeme ve slovnících, v jakých významech se v dobovém kontextu nachází slovo porneia, zjistíme, že to je mnohem širší význam než cizoložství - od krvesmilstva, přes sodomii, homosexualitu, ano, až po to cizoložství, tedy obecně nedovolený pohlavní styk ale s podtextem "masakr vztahu". Například představte si, že by si to vaše milovaná žena rozdala se sousedovic dogou. To byste pravděpodobně taky považovali za masakr vašeho vztahu. Ano, Ježíš připouští, že existují činy, které představují masakr vztahu, které fakticky ten vztah zabijí a znemožňují jeho další pokračování. Ale je třeba si uvědomit, že to jsou z povahy věci takové činy, které znamenají nejen faktickou likvidaci partnerského vztahu, ale zároveň, ipso facto– činem samým - i exkomunikaci z církve čili duchovní smrt. Pak je možno ve stejném smyslu aplikovat i Pavlovo výjimku (1K 7, 15): "Chce-li nevěřící odejít, ať odejde. Věřící nejsou v takových případech vázáni. Bůh nás povolal k pokoji."
V kontextu dnešní moderní společnosti ale porneia samozřejmě nepředstavuje jen činy sexuální povahy, ale mnoho dalších činů, které je možno považovat za masakr vztahu. Například nezvladatelný gamblerismus, nekontrolovatelné zadlužování rodiny, těžký alkoholismus či jiná drogová závislost, kterou dotyčný nechce léčit, dále mezi to patří chronické a bezdůvodné domácí násilí (tedy ne občasná facka v hádce), sexuální excesy jako faktická dlouhodobá bigamie, promiskuitní životní styl ať homo- či heterosexuální ap. To jsou často mnohem horší masakry vztahu než pouhá nevěra, cizoložství. Proto s Danem Drápalem nesouhlasím, že jediným legitimním důvodem je cizoložství. Každopádně tyto činy většinou nejsou ojedinělé či krátkodobé, jako je jednorázová nevěra, ale zpravidla dlouhodobé a chronické nastavení osobnosti, které vylučuje vybudování jednoho těla čili toho metaorganismu, kterému říkáme manželství. (Viz definice manželství v knize Genesis: „Proto muž opustí otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem,“ jedním organismem.).
Když člověk začíná tyto věci dlouhodobě dělat, popř. odmítá léčbu či jiné řešení, tak činem samým nejen ničí manželství, ale i svůj život a samozřejmě i křesťanskou identitu, čím se ipso facto sám exkomunikuje z církve. Proto Ježíšův citát musíme číst v tomto významu: "Pravím vám, kdo propustí svou manželku z jiného důvodu než pro masakr vztahu z její strany a vezme si jinou, cizoloží." To je význam, který je zcela srozumitelný i v dnešní době, i nevěřícím. Ti též velice dobře vědí, co je to masakr vztahu.
Kompenzační strategie morálky a náboženství
Když něčemu v Písmu nerozumíme, tak často pomůže, když si odpovíme na otázku: "Jaký přirozený sklon lidí má za cíl toto přikázání či doporučení kompenzovat?" Nerozlučitelnost manželství je kompenzační přikázání, které vyvažuje tendenci rozvést se se ženou "protože neumí vařit", protože k němu pociťuji citový odpor, protože "naše láska vyprchala", ba dokonce slyšel jsem i argument "nikdy jsi mi neuvařila čaj". Jinými slovy lidé mají sklony rozvádět se z naprosto banálních důvodů, ze stejně malicherných pohnutek si pořizují milenky a milence, z egoistických důvodů válčí o děti tak, že je celoživotně zmrzačí ap. Proto přichází Ježíš a znova potvrzuje to, co platilo od počátku: Ano, existují činy, které představují masakr vztahu (porneia), ale pokud se člověk rozvádí z jiného, méně závažného důvodu, tak je to velmi těžký hřích proti Bohu, proti partnerovi i proti dětem.
Stačí se podívat na dnešní rozvody, kolik z nich je naprosto bezdůvodných, a hned vidíme, proč si Ježíš potvrdil nerozlučitelnost manželství. Dnes by to jistě udělal také i reakce dnešních lidí by byla jistě identická, jako byla reakce jeho učedníků. I dnes platí Ježíšova doložka exklusivity: "Ne všichni pochopí to slovo; jen ti, kterým je to dáno. Kdo to může pochopit, pochop." Jen na okraj připomínám, že slovo pochopit v Bibli nikdy neznamená pouhé intelektuální přikývnutí, ale naplnění Ježíšových slov vlastním životem. Je to podobné, jako když sousloví "poznat ženu" znamená v Bibli "mít s ní pohlavní styk", ne výměna telefonních čísel v KFC.
Při rozchodech je většinou vina asymetrická
Nepochybně to celé komplikuje neschopnost přesně diagnosticky uchopit příčiny krachu vztahu. Laická diagnostika jede podle zjednodušujících kritérií - na vině je ten, kdo je nevěrný, kdo je navrhovatel rozchodu, popř. ten, kdo se dopouští fyzického násilí. Ano, i my psychologové máme velké problémy určit příčiny a dynamiku rozchodu. S vinou na rozvodu je to ale jako s vinou při dopravní nehodě. Ano, jsou případy, kdy za dopravní nehodou mohou oba účastníci, ale zpravidla je to tak, že vinu má z větší části jen jeden. Stejně tak je tomu i u rozchodů. Jsou případy, kdy je to podle přísloví jeden za osmnáct a druhý bez dvou za dvacet, ale většina rozvodů je, co se týká viny, zřetelně asymetrických. Ale jakkoli je to složité, měli bychom se o to co nejpoctivěji pokoušet.
Společné dílo
Pokusil jsem se zde spíš teologickými než psychologickým argumenty reagovat na knihu Dana Drápala, který rozvíjí křesťanský způsob řešení moderní krize rodiny a hrozící reprodukční kolaps naší společnosti. Ale ať se na to díváme jako věřící či jako ateisté, je třeba mít před očima, že všichni jsme na jedné lodi. Všichni řešíme stejný úkol: Nepořizovali jsme si děti kvůli tomu, abychom jim předali svět na pokraji zhroucení.