Příslušníci vymírajících societ mají zvláštní druh rigidity. Jak se blíží jejich neodvratný konec, naplňuje je to zoufalstvím, které jim brání flexibilně hledat nové způsoby, jak zvrátit nepříznivý trend. Když se blížeji podíváme, o jaký druh rigidity se jedná, zjistíme, že tito lidé úzkostně lpí na těch metodách, které přinášely úspěch kdysi, když daná societa byla ještě v plném rozkvětu. Tento jev je vcelku universální. Můžeme vidět jak u hroutících se politických stran, tak manželských párů, které se blíží k rozvodu, tak u církví.

Situace katolické církve v Čechách je vcelku zoufalá. Za posledních padesát let ji podle údajů ČSÚ opouští jedno procento obyvatel ČR za rok, což převedeno do absolutních čísel znamená, že každý den přibližně 270 lidí přestane být katolíky. Ještě zoufalejší situace je v počtu kněží. Nové adepty v Pražské arcidiecézi můžeme spočítat opravdu na prstech. Zatímco neobsazené farnosti se počítají na stovky.

Když si uvědomíme tato fakta, nepřekvapí nás, že výše popsanou rigiditu nalezneme u i u katolíků ve vrchovaté míře. Projevuje se především v neschopnosti otevřeně mluvit a reagovat na objektivní situaci církve. Katolický týdeník je sice hlavní katolické periodikum, ale protože je pod dohledem biskupů, zejména arcibiskupa Graubnera, je jeho obsah mírně cenzurován. Dále se tato rigidita projevuje neschopností zkoušet a aplikovat nové metody pastorace - vedení věřících, sloužení mše, způsoby kázání, využívání novodobých médií a reklamy. Tuto neschopnost komunikovat a přesvědčovat lidi ilustrativně dokumentuje negativní ohlas, který pravidelně provází články arcibiskupa Vlka v denním tisku.

Za této situace asi pochopíte, proč jsem nadšený, že existuje Christnet (www.christnet.cz) - internetový portál, kde je možno otevřít a komunikovat i tyto bolestné otázky vcelku otevřeně a bez cenzury. Kromě diskusních rubrik Christnet přináší i aktuální zpravodajství ze světa církví, například velkou sledovanost mělo odstoupení Kalouska.

V oddílu akce naleznete informace o probíhajících a plánovaných akcích, například poutě, setkání, přednášky či nejrůznější představení. I když se Christnet už dlouho pohybuje ve finančních potížích, přesto se najde dost nadšených a obětavých lidí, kteří jej drží při životě - ať finančně, svou prací, nebo jen tím, že jej navštěvují.

Přednedávnem jsem se díval na výsledky šetření postojů ke katolické církvi. Na otázku: "Katolický týdeník je hlavní katolické periodikum. Jak moc byste uvítali, aby se v něm řešily složité a někdy i konfliktní otázky současné církve?" Z 225 lidí, převážně věřících, 73 % odpovědělo "Rozhodně ano", nebo "Spíše ano".

To je možná přání lidu, ale realita je jiná. I když se za posledních pár let kvalita tohoto týdeníku výrazně zlepšila, přesto stále neslouží k hledání odpovědí na složité otázky dnešní katolické církve. Když narazíte na nějaký skutečný problém, pak je prakticky nemožné tento problém otevřít v Katolickém týdeníku. Ať chcete nebo ne, musíte jej začít diskutovat v jiných světských periodikách.

Například před nějakou dobou mě pobouřil případ prof. Ctirada Pospíšila. To je sice vynikající christolog i oblíbený pedagog, ale když si pořídil dcerku Klárku, tak by se k ní měl nejen veřejně přihlásit, ale především ji vychovávat, aby ji nečekal osud nechtěného dítěte se všemi psychickými traumaty s tím spojenými. Jenže mezi knězi stále platí praxe, že se ke svým nemanželským dětem nehlásí, zapírají je, nevychovávají, a tak prostě celým svým životem jim dávají najevo, že jsou nechtěné. Kristus sice řekl na adresu dětí: "Kdo přijme takové dítě ve jménu mém, přijímá mne; a kdo přijme mne, přijme toho, který mě poslal." Jenže když přijde na vlastní nemanželské děti, tak celý klérus na tuto větu Krista unisono zapomene. Své děti pak zapudí pod záminkou, že se musí cele oddat službě Kristu.

Ve zmíněném dotazníku byla i otázka na toto téma: "Na fakultě je řeholník, který má nemanželské dítě, ale nežije s ním v jedné domácnosti. Do jaké míry si myslíte, že by takoví otcové měli alespoň dočasně odejít z duchovní služby a přímo se podílet na výchově svých dětí?" Jak je vidět z grafu názory věřících jsou v obou otázkách podobné. Ale když upozorníte na tento problém přímo biskupy, tváří se, že se jich osud Klárky netýká. Přesněji řečeno, ani vám neodpoví. Zkrátka patová situace...

Ano, toto je problém pokrytectví katolické církve, ale ještě větší tragédie je, že takové problémy není možno řešit interně - v Katolickém týdeníku. Pro světská periodika jsou samozřejmě otázky vymírající církve nezajímavé, proto jsem rád, že existuje Christnet, který se nebojí čas od času otevřít a diskutovat ty problémy, o kterých se jinak v katolické církvi jen spiklenecky mlčí.

Na fakultě je řeholník, který má nemanželské dítě, ale nežije s ním v jedné domácnosti. Do jaké míry si myslíte, že by takoví otcové měli alespoň dočasně odejít z duchovní služby a přímo se podílet na výchově svých dětí?

Rozhodně ano	96	47%
Spíše ano	39	19%
Tak napůl	35	17%
Spíše ne	17	8%
Rozdhoně ne	18	9%
	205

Katolický týdeník je hlavní katolické periodikum. Jak moc byste uvítali, aby se v něm řešily složité a někdy i konfliktní otázky současné církve?

Rozhodně ano	131	64%
Spíše ano	34	17%
Tak napůl	30	15%
Spíše ne	19	9%
Rozdhoně ne	11	5%
	225