20. července 2004 0:01
Desítky kněží opustily římskokatolickou církev, aby se mohli oženit a mít děti. A říkají, že nelitují. Byla to velká láska. Taková, že si Řehoř Zywczok strašně přál, aby se ráno probudil a byl obyčejným pohřebákem nebo třeba popelářem. Čímkoliv, jen ne knězem.
"Dávat ke kněžství podmínku celibátu je něco strašného," kroutí hlavou.
"Je to stejné, jako kdyby se nesměl ženit třeba pracovník pohřební služby," říká dnes už bývalý římskokatolický kněz. Kvůli své lásce se vzdal práce, na kterou se léta připravoval. A přestoupil ke starokatolické církvi, která sňatky povoluje.
"Zjistil jsem, že nutně potřebuju někoho, kdo mě pohladí, utěší. Pochopil jsem to, když jsem se dostal na faru, kde jsem se musel sám prát s problémy. Najednou jsem potřeboval mít někoho vedle sebe. Někoho, kdo mě pochopí," říká.
"Samozřejmě - říkali nám, že Bůh je blízko. Jenže to nepomůže. Asi víte, kam mířím," přiznává Zywczok. Dnes má dvě děti a dvě starokatolické farnosti v Pacově a Pelhřimově, kam pravidelně chodí do kostela necelá dvacítka lidí. A tvrdí, že je šťastný.
Byla milenkou kněze
Není sám. Mezi katolickými kněžími je řada těch, kterým chybí žena. A tak si pořizují přítelkyně a někdy i střídají milenky závratným tempem.
"Jsou to čtyři roky, co za mnou přišla žena, která byla jednou z mnoha milenek oblíbeného kněze. Posílal jí esemesky: Dobrou noc, prdelko. Zamilovala se, jenže on měl takových jako ona řadu," vypráví psycholog Jeroným Klimeš. "Zvláštní je, že on měl černé svědomí ne z toho, že spí se ženami, ale že jede načerno tramvají," dodává.
Přesná statistika, kolik římskokatolických duchovních v Česku prožilo milostný vztah, však neexistuje. "Myslím, že kněží, kteří odešli z církve a oženili se, je asi jedno procento, ale to je jen hrubý odhad. Spočítat ty, kteří se zapletli se ženou a jsou dál kněžími, je skoro nemožné. Dost často se to řeší mezi čtyřma očima a zůstane to mezi postiženým a biskupem," říká biskup Václav Malý.
Jak tedy církev podobný poklesek řeší? Oficiálně tak, že kněze, který podlehne ženě, biskup napomene, a pokud svůj kontakt nepřeruší, suspenduje jej. Ale skutečnost je trochu odlišná.
"Hraje se hra: škatulata, hýbejte se," míní Jeroným Klimeš. Církev má podle něj tak velký nedostatek kněží, že si nedovolí o ně přijít tím, že je suspenduje. A raději je překládá z místa na místo.
Závazek zříci se ženy je pro muže obtížný, přesto se mnozí svůj slib Bohu rozhodli dodržet. "Po důkladných úvahách," říká devětadvacetiletý Tomáš Roule, sekretář kardinála Miloslava Vlka. "Tušil jsem, že to bude cesta náročná, což se mi potvrzuje. Ale smysl celibátu začíná kněz chápat, když vidí, jak mu pod rukama roste farnost," říká Roule.
Je celibát věčný?
Někteří církevní hodnostáři připouštějí, že celibát nemusí platit věčně. "Do budoucna je klidně možné, že celibát bude dobrovolný a že vedle sebe budou žít ženatí kněží s těmi, kteří si vybrali tu druhou cestu," říká biskup Václav Malý.
"Církev bude muset mnohem hlouběji uvažovat o tom, jestli bude celibát závazný pro všechny," uznává i prezident České katolické charity Miloslav Fiala. Zatím to však občas vypadá tak, že kněží žijí dvojí život.
"Žiju se svou o několik let mladší přítelkyní," říká kněz středního věku. Jméno zveřejnit odmítá. Nechce totiž opustit svou práci. "Já vím, že je to pro ni těžké," říká o své přítelkyni. "Jdeme třeba spolu s několika lidmi po ulici a ona musí jít pár metrů za mnou." Že dojde ke zrušení celibátu, o tom nepochybuje. "Já už se toho ale nedožiju," míní.
Autoři: MF DNES , Jan Jandourek, Lenka Petrášová, Jakub Pokorný
Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/rada-knezi-taji-pritelkyne-a-deti-d4r-/domaci.aspx?c=A040719_213625_domaci_pol