v Praze 28.8.2004
s radostí jsem vyslechl našeho vikáře z Netolic, Jana Slánčika, který oznámil, že do našeho děkanství ve Vlachově Březí příjde v dohledné době kněz. Jestli se nemýlím, tak se jmenuje Jiří Kalaš. Proto bych Vám rád poděkoval, že jste to takto vyřešili.
Naší největší prioritou je opravdu to, aby ve farnostech byli kněží, jedno jestli svobodní nebo ženatí, jedno jestli se seminářem nebo bez, ale ve farnosti musí být kněz - pastýř.
Jestliže máme dostatek až nadbytek kněží, pak můžeme diskutovat, jestli je lepší kněz celibátní nebo ženatý. Dokud ale žijeme v katastrofálním nedostatku kněží, nemůžeme si dovolit tento luxus. Vzorem je náš Pán, který když neměl následovníky, tak šel, aktivně si je povolal a nehleděl, zda jsou ženatí nebo svobodní.
Vy jste jeho nástupci a na Vás nyní leží stejný úkol - jít, hledat a aktivně povolávat dělníky na jeho žeň. Pokud nesouhlasíte s mou interpretací Písma, měli byste přesvědčit především Krista:
1) že založit církev na postarším, ženatém muži byla hloupost,
2) že menší zlo jsou farnosti bez kněze než ženatí kněží,
3) že vaším úkolem je pasivně vyčkávat v biskupských palácích, až se do seminářů
přihlásí dostatek nových a kvalitních bohoslovců se zájmem o celibát.
To je zjevně absurdní a já věřím, že v tomto se všichni shodneme. Možná se rozcházíme jen v názoru, zda již nastal či nenastal čas to začít řešit třeba způsobem, který jsem navrhl:
Jít především do uprázdněných farností a nějaký čas tam pobýt, abyste poznali místní komunitu. Takto vyhledat starší, zralé muže s odrostlými dětmi, kteří jsou pevni ve víře, a ty vysvětit na kněze. A samozřejmě jim podle možností umožnit hlubší teologické vzdělávání. U stabilních starších mužů navíc není takové nebezpečí sexuálních skandálů.
Možná dnes již ani nejde o otázku, zda nastal čas pro takovou změnu. Možná jen hledáte sílu k takovému kroku, který předpokládá si aktivně vyžádat svolení z Říma. Ale ať už se rozhodnete pro ten či onen způsob řešení, přesto bych Vám rád důrazně připomenul, že aktivní hledání Pánovo rybářů lidí je jednou z vašich hlavních povinností. Před touto povinností nemůžete utéci, nemůžete ji ani delegovat na nás laiky. To je prostě váš úkol. Toto bylo více méně hlavním poselstvím mých dopisů.
Na základě tohoto argumentu, bych byl též rád, kdybyste změnili i svůj postoj k modlitbě. Ptát se před Bohem, co máte dělat, když je nedostatek kněží, je něco tak vulgárního jako plivnout Kristovi do tváře a dělat si blázny z celé jeho radostné zprávy. Prostě nemůžete říkat: "Co máme dělat?" Jeho příklad je naprosto neodiskutovatelný stejně jako jeho příkaz: "Vy jim dejte najíst." Můžete jej prosit: "Pane, pomož, toneme." Můžete říkat: "Pane, dej sílu naší nevěře." Můžete i volat: "Je-li možné, odeber tento kalich od nás." Ale nic z toho z Vás nesejme onu odpovědnost sehnat dostatek dělníku na jeho žeň.
Ještě o jednu radostnou zprávu bych se rád s Vámi rozdělil. Narodila se nám dcera (http://web.ff.cuni.cz/~klimjaff/svatba/judita/). Se ženou jsme se rozhodli, že jí dáme jméno Judita. I tato starozákonní žena byla obdivuhodná tím, že ve chvíli, kdy se všichni hroutili strachem, ona jediná našla odvahu k aktivnímu, cílevědomému činu, při kterém porušila desítky tehdejších zvyklostí a pravidel. Udělala to na základě teologické analýzy a po vzoru svého otce. I dnes vypadá situace v naší církvi bezvýchodně, ale to je jen známkou toho, že je čas k radikální, "Juditině" akci.
Ještě jednou děkuji, že jste vyřešili situaci s knězem v našem děkanství.
S přáním Kristova pokoje
Jeroným Klimeš
608221075
Jeronym.Klimes@seznam.cz