v Líbeznici 16. 6. 2004
Vážený pane kardinále, vážení biskupové,
odepisuji s delším časovým odstupem, protože jsem si chtěl svou odpověď rozmyslet. I když vím, že vaše odpověď měla být slovem útěchy, vyvolala ve mně spíše opačné emoce, protože mi připomněla následující vtip:
Velitel křičí na nastoupenou posádku: "Znova se vás ptám, kdo zmáčkl to červené tlačítko?!" Ticho. "Nikdo se nepřihlásí? Tak naposled. Kdo zmáčkl to červený tlačítko?" Ticho... "No co… Co já se tu budu rozčilovat… Čert vem Nový Zéland…"
Tomuto vtipu se opravdu podobá vaše odpověď o tom, že z Říma to vypadá jinak. Ale jestliže v Římě platí politika "čert vem církev v Čechách a na Moravě, hlavně že máme Asii", tak si připadám jako hlupák, že se tu o něco snažím. To není otázka víry v prozřetelnost, protože v Boží prozřetelnosti jistě není politika "čert vem Evropu, hlavně, že mám Asii."
Když s biskupy hovořím, tak si uvědomuji, že jsou milí a snaživí. Jsou to prostě takoví hodní dědulové, na které se člověk holt ani zlobit nemůže. Ani já bych se nezlobil, kdybyste byli mými dědečky. Řekl bych si: "No co, děda už má své za sebou. Starého psa novým kouskům nenaučíš." Ale co dělat s dědou, kterému patří celé hospodářství, které chátrá, krov je shnilý a každou chvíli mu to celé spadne na hlavu. Ale děda odmítá změnit cokoliv, na co je zvyklý z První Republiky. Já jsem jeden z těch pomatených vnuků, kteří se snaží dědu přemluvit, aby se už konečně vzpamatoval. Většina ostatních už resignovala a našla si hospodářství, která vzkvétají - například buddhismus, islám, konzum aj. Tito vnuci odešli většinou bez konfliktu, jak je typické pro vícegenerační odpady od víry - první generace jsou katolíci aktivní, druzí jsou vlažní, třetí jsou nevěřící nebo jsou u jiné církve.
Mnozí z Vás si postesknou: "Proč jen nejsem obyčejným knězem…" Abych řekl pravdu nezávidím Vám vaši pozici. Chci Vám jen ukázat, kudy vede cesta, kterou nevidíte. Je to prosté - podívejte se, co děláte jinak než Pán, neboť on je ta cesta. Například já jsem každou neděli v kostele, pohybuji se po celé republice, a přesto si nepamatuji, že bych někoho z biskupů v kostele potkal. (Pouze u sv. Ignáce jsem viděl kardinála Špidlíka.) Jak to, že Vás ovce musí cíleně hledat, pokud Vás chtějí vidět? Nemělo by to být naopak? Pastýř hledá ovce a volá je jménem. Tak to dělal Pán, který byl neustále na cestách, proč to neděláte Vy?
Pořád voláte po kněžských a řeholních povoláních, ale jen si všimněte tohoto rozdílu mezi Vámi a Pánem. Když si vybíral Apoštoly, tak oni šli za ním. Ne do semináře. Stejně tak Pavel musí své následovníky krotit a říkat jim, že nejsou učedníci Petrovo či Pavlovo, ale Kristovo. Všimněte si, že tento jev z Církve vymizel. Nikdo nemá ani náznak potřeby říci: Já jsem Škarvadovo, Posádovo či Paďourovo. Kde jsou vaše ovce? Vždyť za Vámi nikdo nejde! Toto není problém pokažených oveček, ale Vás - promiňte mi tu upřímnost - pokažených pastýřů, kteří nevidíte, jak to dělal Pán.
Jak je možné, že na Lamu Ole se sjíždí davy z celé republiky a naše biskupy většinou všichni ignorují? Lama Ole Nydahl prostě asi nehraje politiku na "silentia sacra" a "čert vem Českou Republiku", nestěžuje si, že se věřící nevyvedli, ale naopak je vcelku neustále na cestách (viz http://www.lama-ole-nydahl.org), před příchodem jej ohlašují plakáty, na setkáních rozmlouvá s celým schromážděním ap. Proč vy, když nejste jako Kristus, proč nejste alespoň tak dobří jako Lama Ole, což není lepší Kristus než Budha?
Když přijedete do farnosti, máte v kostele kázání, ale pak se zavřete s pěti věrnými farníky na faru. To je přeci selhání pastorační péče. Proč nevyužijete příležitosti mše a přítomnosti celého společenství a nemluvíte s celým společenstvím? Nikoli formálně a na oko prohodit dvě věty, ale hovořit s lidmi - tázat se, ptát se na věci, které nevíte, společně hledat řešení a odpovídat na jejich dotazy. Takto interaktivně se přece pohyboval Pán mezi lidmi, a proto se na něj tlačili. Proč k této interakci nevedete kněze? Je jasné, že bez ní to dále nepůjde.
Sportovní stadiony jsou plné, ale kostely zejí prázdnotou, ale což není psáno: "Hle, ve svém domě zůstanete sami. Pravím vám, že mě neuzříte, dokud nepřijde chvíle, kdy řeknete: Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově."
Já vím, že je těžké být kapitánem na Titaniku. Největší problém však není v tom, že se Titanik potápí, ale že kapitán říká "Já nic, já muzikant," oprašuje si šaty a pasažéry ponechává svému osudu. Všechny myšlenky, které jsem od biskupů obdržel, obsahovaly totiž pouze:
1. Vina není v nás, ale v laicích a'la: "Ovce se nám, Pane, nevyvedly."
2. Je málo lidí.
3. Evropě už není pomoci. Křesťanství se šíří jinam.
Ani jednou nezaznělo: "Ano, musíme změnit politiku. Musíme něco aktivně podniknout. Musíme zkusit změnit to či ono. Cítím, že mým úkolem je to či ono. Myslím, že selhávám zde či tam. Potřebuji pomoc v tom či onom." Myslím, že přesně na to se vztahují Ježíšova slova: "Kdybyste byli slepí, hřích byste neměli. Vy však říkáte: Vidíme. A tak zůstáváte v hříchu."
Váš hřích je ten, že zaprvé popíráte vinu, a dále, že nevyužíváte možností, které máte od Pána. Někdy je dobré si uvědomit, co to vše zahrnuje pojem "svoboda dětí Božích". Mít Petrovy klíče znamená, že v zásadě můžete:
- Zrušit či opustit kostely, pokud brání v interaktivní komunikaci s věřícími.
- Zrušit organizaci církve do územních farností, ale pastorovat skupiny věřících bez ohledu na místo, přesně jak to bylo za dob apoštolů.
- Výrazně překopat liturgii a zavést do ní mnohem více rozmlouvání s lidmi, protože naši věřící nejsou schopni o víře hovořit, natož ji šířit.
- Sloužit mši v civilních šatech v domácím prostředí, pokud třeba.
- Můžete se na stará kolena oženit, pokud budete chtít.
- Můžete vyjít ze svých paláců, být neustále na cestách a přespávat u obyčejných věřících, jako to dělal náš Pán, který neměl kde hlavu složit.
- Nenechat se živit státem, ale žít z darů věřících a vlastní prací. Tak to dělal Pán a apoštolové.
Na toto vše máte v zásadě licenci - to můžete nebo nemusíte udělat, ale nikdo Vám nedal právo říci: "Čert vem Českou Republiku. Tady už to jiné nebude."
Nevím, jestli si uvědomujete svou podobnost s farizei vyčítajícími Kristu: "Přece na základě pár zázraků nepřekopáme celou židovskou tradici?" Kristus jim vážně řekl: "Překopejte!" Jestliže Vy mi naznačujete: "Přece kvůli problémům v Evropě, nezrušíme tisíciletou tradici církve?" tak i já Vám zcela vážně odpovídám: "Pohleďte na Pána. Ten by Vám asi řekl: 'Zrušte!'" Zanechávat ovce bez pastýře je do nebe volající nezodpovědnost, která se při vší úctě k vašemu stáří nemůže už dál tolerovat.
Podobenství o useklé ruce je právě o tomto: "Lépe vstoupit do budoucnosti bez celibátu a tisíciletých tradic, než být i s celibátem a tradicemi hozen do ohně." Lépe je předstoupit před Pána se slovy: "Už jsme nevěděli, co dělat, když jsme měli prázdné farnosti. Tak jsme je začali objíždět a vždy nějakého schopného věřícího jsme ustanovili knězem bez ohledu na to, zda byl ženatý či měl vysokou školu. Moc to není, ale alespoň něco." Ale vy vykopáte celibát a řeknete: "Pane, tu máš, co ti patří! Není v našich možnostech změnit fakt, že jsou velké farnosti bez kněze." Copak si nespočítáte, dokud je Pán daleko, co Vám asi řekne, až se vrátí? Když nevěříte mně, proč nevěříte Písmu? Vždyť nic jiného nedělám, než na ně ukazuji.
Abych se přiznal, celé mé snažení pro Církev mě naplňuje bezmocným vztekem, neboť cítím z vašich činů neupřímnost. Proč se kardinál Vlk táže Pána, co má dělat, když nakonec stejně bude tvrdošíjně lpět na naukách lidských? Není jeho tázání pokrytecké, když to vlastně udělat jako Pán nechce? Proč nikdo z biskupů neslyší, že Kristus je cesta, že jedinou odpověď, kterou mohou najít, je podívat se, jak to dělal Pán. Na druhou stranu si uvědomuji, že Pán založil svou církev na slabých a ustrašených učednících. Měl v ně důvěru, takže i my musíme mít důvěru ve Vás. Popisované změny zkrátka uskutečníte buď Vy nebo vaši nástupci. Teď jde jen o to, že pokud se k Pánu obrátíte už Vy, tak zachráníte velkou část naší vymírající církve. A tak prosím, najděte tu odvahu. Stojí to za to.
S přáním pokoje
Jeroným Klimeš
6.5.04
Vážený pane Dr. Klimeši,
četl jsem Vaše listy a chápu Vaše city a obavy. Tu z Říma ovšem vidím situaci ze širší perspektivy. Podle mé zkušenosti není horší v Čechách než v ostatních zemích Evropy. Není to lehké si přiznat, že Evropa beznadějně vymírá po všech stránkách. Křesťanství se přenáší jinam. Kněžská a řeholní povolání slibně rostou v Asii a Jižní Americe, ba i v Africe. Evropské země nemají děti. Tak tomu bylo na konci starověku. Ale Boží prozřetelnost zasáhla a nečekaně obrátila nové národy. Věřme v prozřetelnost i dnes!
S mnoha pozdravy z Říma
T. kard. Špidlík