v Brně 13. 5. 2004
vážím si vaší odpovědi. Ano, poslal jsem ten dopis všem biskupům. Vy jste byl jediný, kdo odpověděl jinak než vyhýbavě, tedy stylem ano, ano, ne, ne, proto, jak říkám, si vaší odpovědi vážím a pokusím se odpovědět na otázky, které jste přednesl.
Vím, že odpověď musí přijít z Říma, ale když by všichni biskupové Čech a Moravy poslali výzvu či prosbu, tak to má jinou váhu. Tedy debata je spíše o tom, zda tak mají učinit, a co si od toho slibovat.
Je pravda, že dochází k distribuci viny mezi věřícími a klérem. Věřící se domnívají, že vinu za stávající stav nesou především biskupové. Biskupové ji zase posílají zpět (mimochodem to je unisono všech odpovědí, které jsem od biskupů obdržel). Já, coby laik, mohu být z tohoto procesu vyvázán, tedy i já se domnívám, že odpovědni jste především vy, ale rozhodně bych nerad tuto distribuci viny kladl do centra diskuse, protože je nesmyslná, jako téměř všechny hádky o distribuci viny, například partnerské. Tedy raději bych se bavil na téma, jak z toho ven, než kdo za to může.
Možná znáte z přírodovědy jev vařené žáby. Když vhodíte žábu do horké vody, tak z ní okamžitě vyskočí. Pokud ji vložíte do hrnce studené vody, tak si žába vesele plave a nevyskočí ven, ani když postavíte hrnec na vařič a uvaříte ji. Prostě studenokrevný živočich nemá senzory k rozpoznání kritické teploty. U lidí byly zdokumentovány podobné jevy. Například v případech rozptýlené odpovědnosti není člověk schopen pozvednout hlas na ochranu druhého, dokud nedojde k otřesu, který jej jaksi probudí. Je možno citovat řadu experimentů a pozorování. Dokonce i z Bible známe Petrovo zapření, kde teprve třetí zakokrhání bylo tím otřesem, který Petra probudil, třebaže se před tím dušoval vlastní smrtí.
Já s vědomím těchto procesů nazývám stávající stav katastrofální, protože je dán nezvratný směr a neexistuje otřes, který by nám řekl: "Tak, teď je ta kritická nouze, teď je třeba udělat opatření." Doufám, že i vy jste si plně vědom toho, že nikdy takový otřes nepřijde. Prostě věřících bude ubývat a kněží též. Každá generace bude zvyklá na horší a horší podmínky, které bude brát za normál přesně tak, jak to popisujete vy.
Jednoho obyčejného, ničím nevýznamného dne se musí biskupové postavit a říci: "Dobře, tak dneska je ten den, kdy už to nebudeme dál snášet. Teď uděláme radikální opatření." Vzpomeňte, jak se čekalo na Augustina Navrátila, aby on byl tím otřesem, který rozpoutal petici za věřící občany a získal 600.000 podpisů. Toho tehdy žádný kněz nebyl schopen. Kdo rozpoutá petici za nové kněze? Myslím, že stejně jako za dob Navrátila a z věcného hlediska byste to měli být vy - pastýři. Opravdu nás čeká osud uvařené žáby? Vždyť je řečeno: "Sekera už je na kořeni stromů; a každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně." Opravdu dnešní církev nenese ovoce. Není důležité, čí je to vina, ale co udělat, aby ji sekera neskosila.
K 30.6. končí v naší farnosti kněz. Nový není. Farnost ve Vlachově Březí čítá o nedělích asi tak 50 - 70 lidí na mši. Kněz není, ale věřící jsou. Je tam jeden kluk, co vystudoval teologii v Českých Budějovicích, a pár dalších zralých mužů, otců odrostlých dětí, kteří myslím, by byli schopni být dobrými kněžími. Tam není jedna babička. Tam je farnost.
Náš pan děkan si hodně přál, aby měl ze své farnosti kněze, a byl hodně zklamaný, když jsem nakonec šel na geologii a ne na teologii. Na druhé straně za ta léta s jistotou vím, že bych nebyl dobrým celibátním knězem. Zabýval jsem se celibátními selháními dost podrobně (viz kniha Hluboce zraněni), takže vím, že můj vstup do semináře by byl nezodpovědný. Problém našeho pana děkana byl v tom, že přání bylo, ale schopnosti nebyly. Jako dítě jsem trpěl řadou neurotických problémů, které pan děkan nedokázal uchopit a spíš je prohluboval než ulehčoval. (Byl jsem v úzkém kontaktu s ním, protože jsem celé dětství ministroval a pak ještě varhaničil.) Já mu to za vinu nekladu, ale nedivím se tomu, proč z jeho farnosti žádný kněz nevzešel.
Proto od ženatých kněží očekávám, že budou blíže k lidem. Když někdo vychová tři děti, tak samozřejmě není geniální etoped, ale má praktický odhad, co se dá od dnešního mladého člověka čekat. To náš pan děkan neměl. Toto sblížení laického stavu a kléru bych uvítal i z toho důvodu, že na laický stav přenese mnoho odpovědnosti, které dnes leží výlučně na celibátních knězích, a který oni neumějí na laiky přenést. Náš pan děkan byl klasickou ukázkou takové neschopnosti. Sice jmenoval farní radu, ale nedal ji žádné pravomoce.
Když jsem šel k potvrzení o křtu, tak si stěžoval, že zmíněný student teologie mu přislíbil, že mu udělá na vánoce jesličkovou pobožnost, a pak z toho potichu vycouval. Na to jsem mu ukázal, co neudělal: Měl vzít milého kluka a při mši ho představit celé farnosti, aby řekl, čí je syn, co studuje, o čem píše seminární práce, co chce dělat v budoucnu ap. Kdyby při této chvíli přislíbil celé farnosti, že tu jesličkovou pobožnost udělá, tak by z ní nemohl tak lehce vycouvat. Ale pan děkan s ním mluvil jen soukromě. Prý s kostelničením je to stejné. Ale i to se řeší mimo farní společenství: Nikdo nevstoupí mezi lidi a neřekne: Tak přátelé, nemáme, kdo by nám uklidil kostel. A tak dlouho tam stát a diskutovat s lidmi, až odpovědnost přejde na farní společenství. Pak ale také vzít dotyčné k ambonu a představit je, poděkovat ap. Když odříznete život laiků od kostela, není možno se jim divit, že jsou odříznutí od celé církve, vždyť život církve vychází ze mše, aby se to do ní vrátil.
Podobně, který z dnešních laiků má pocit, že jeho působení ve světě je působením církve? Já to vím teoreticky, ale prakticky tam chybí jakýkoli prožitek. Proč? Jak bych mohl? Kdy je v církevní liturgii prostor, aby se věřící vyslali? Při biřmování? Kde ještě? Nikde. Proto vás biskupy kritizuji, že nehledíte na Pána. Ten poslal apoštoly a po návratu se jich ptal, jak dopadli. I vy byste měli brát systematicky ženy či muže společenství k ambonu a poprosit ho, aby pohovořil o tom, kam ho Pán v životě poslal a jak se mu toto poslání daří a znova je vysílat do světa, aby jim bylo jasné, že není hranice mezi církevním a laickým životem. Že každá naše činnost je činností církve.
Vzpomeňte na sen sv. Petra: 'Co Bůh prohlásil za čisté, nepokládej za nečisté.' Jestliže nepovažoval Kristus Petra za nečistého, nemůžeme považovat ženaté kněze i přes tisíciletou tradici za nečisté. Celibát je dobrý, pokud nese ovoce. Nesl je tisíc let, ale již dlouho je znamení doby jiné. Copak nemáte tento rok jen jednoho nového bohoslovce za Pražskou arcidiecézi z celkem deseti? Na jaké jiné znamení od Pána čekáte?
Myslím, že chybí ochota k oběti z části proto, že ovce neslyší váš hlas. Oslovil jsem všechny biskupy, proč vy jste ten jediný, kdo se zmohl na osobní odpověď? Proč si z Vás věřící dělají legraci, že jedinou odpovědí na kritiku je "silentia sacra". Kde je osobní angažovanost biskupů, jakou měl Kristus? Kdy jste si vy sám zavolal problematického věřícího a osobně s ním pohovořil, coby jeho nadřízený - pastýř? Jak to, že například věci například okolo Štampacha se neřešily v našem ;lickém týdeníku, ale v normálním tisku? (Já vím, že Štampach je podivín, ale to na věci nic nemění.)
Ale jak jsem řekl, mám pocit, že biskupové jsou zavřeni ve večeřadle. Bojí se vystoupit, protože neví jak. Například Václav Malý. Když byl chartista, tak měl vždy odvážné nápady. Proč je dnes myšlenkově tak chudý? Kde je jeho řeč 'ano, ano, ne, ne'? Proč i ten hraje hru na "silentia sacra". Vím z druhé ruky, že například má reservovaný postoj k některým lidoveckým aktivitám, proč si ale ty politiky nezavolá a nepohovoří s nimi dříve, než napáchají medvědí službu církvi. Nebyl lepší chartista než biskup? A to patří k těm lepším biskupům.
Kristus byl mladý kluk - třicet let - povahou nezávislý rebel. Já chápu, že při průměrném věku biskupů je to trochu absurdní chtít po nich, aby mysleli jako Kristus. Ale na druhé straně nic lepšího než Krista neznáme. Proto na něj musíme ukazovat prstem a Vám připomínat: "Hleďte a dělejte to jako on. Bořte staré chrámy a stavějte nové."
Ale toto je problém celého křesťanství, tedy nejen Vás biskupů. V Brně jsem měl diskusi s jedním pravoslavným knězem, který zpíval žalmy před porodnicí, kam chodí ženy na potraty. Má kříž, na kterém je nápis: "Potraty zavedl Hitler a Stalin." Měl jsem mu za zlé, že tam nemá: "Dejte přednost adopci před potratem! Pomůžeme Vám najít adoptivní rodiče pro vaše dítě. Umožníme anonymní porod. Najdeme Vám bydlení. Zajistíme Vám lidi, kteří pomohou s hlídáním. Nepotřebujete psychologické či duchovní poradenství?" Kristus začal tím, že zásobil vínem a chlebem - ne výčitkami. Kladl jsem tomu knězi otázku, zda náhodou neničí takto ženy a nevrhá špatné světlo na křesťanství, když začíná ne od služby ale od výtky. Sv. Pavel nemluví do větru, když varuje, že musíme bedlivě hledět, jak dál stavíme na základě, který je dán. Katolickou církev opustilo 80 % lidí ne proto, že by byla svatá, ale že ztratila svou chuť.
Biskup je nejbližší Kristův učedník, který se nemůže vymlouvat: "Pane, ovce se mi porouchaly." Je biskupem proto, aby našel způsob, jak je přivést do stáda. Nevyužitých a ještě nevyzkoušených možností je spousta. Syn člověka ukázal, že je pánem nad sobotou, ukažte i Vy, že jste pány nad zastaralými zvyklostmi. Jste správci, tak vynášejte staré a nové. Když nemůžete sami vstoupit, nebraňte těm, kteří vstoupit chtějí. Vím, že to říkám krutě a tvrdě, ale což neříkali našemu Pánu: "Tvrdá řeč. Kdo to může poslouchat?" Když však budu mlčet já, má snad křičet kamení?
Vážený pane biskupe, omlouvám se, že kladu tento důraz na Vás, i když bych to měl spíše poslat těm, kteří neodpověděli. (Klasický problém učitelů, kteří kárají přítomné za nepřítomné studenty.) Rád bych, abyste pochopil můj pohled, který sahá dále než k celibátu a debatám, kdo za to může.
s díky za váš dopis a přáním Kristova pokoje
Jeroným Klimeš
PS. Vaši odpověď budu považovat za vysloveně soukromou, ale už ne tuto svou reakci. Myslím, že patří především těm, kteří mlčí.