v Praze 2. 5. 2004

Vážený pane arcibiskupe Graubnere,
Vážení biskupové,

Potěšilo mě, že od Vás přišla alespoň jedna odpověď od arcibiskupa Graubnera. Jsem rád i za její vstřícné vyznění a předpokládám, že representuje názor většiny z Vás.

Celá odpověď by se dala shrnout do věty: Krize je především v žitém křesťanství; farnosti se ruší především kvůli nedostatku věřících. S tím se dá zčásti souhlasit. Za stávající stav nemají odpovědnost jen biskupové a klérus, ale celá Církev, tj. včetně laiků. Stejně tak je všem jasné, že celibát řeší tento problém pouze zčásti. Na druhé straně se moje výzva netýkala těchto nepochybných faktů. Nesměřovala primárně ke zrušení celibátu, ale k výběru kandidátů kněžského svěcení mezi staršími muži pevnými ve víře.

Úbytek kněží je psychologicky mnohem citelnější než úbytek věřících. Z údajů Statistického úřadu můžeme zjistit, že katolické populace ubylo od války z 80 % na 20 %, tj. přibližně na jednu čtvrtinu počáteční populace. Dříve bylo i více kněží na farnost, ale dnes máme přibližně 70 % neobsazených farností. To je přibližně stejná úměra, ale rozdíl je v praxi. Jestliže se sto věřících zredukuje na 25, je to stále 25 živých lidí, kteří však vyžadují celého kněze. Zkrátka čtvrtka kněze nestačí. A to je dnešní situace - máme třetinu až desetinu kněze na farnost. Víte sami nejlépe, že stávající praxe tuto zoufalou situaci nezlepší. Kněží redukují pastoraci na pouhé objíždění farností, ale nejhorší negativní důsledky jsou ve kvalitě.

Lidé a klienti mi čas od času svěří tajemství, které se zpravidla veřejně nešíří. Je mi trapně, když se dozvídám, že jeden kněz má kromě alkoholismu zvyk rozesílat svým milenkám sms zprávy stylu: "Dobrou noc, prdelko." Vím, že víte o koho se jedná, protože byl několikrát přeložen z farnosti do farnosti. Vím, že i Vám je trapně, když toto slyšíte. Vím též, jakou pociťujete bezmoc, když mu nemůžete na rovinu říci: "Podívej, máš problémy s alkoholem a s ženami, zvaž odchod alespoň do doby, než si vyjasníš, co vlastně chceš." Protože v tom momentě Vám přibude pět nepokrytých farností. Stejně tak berete na zkoušku do semináře kdekoho jen proto, že splňuje podmínku celibátu.

Není však zcela pravda, že farnosti se zavírají, protože nejsou věřící a nejsou muži, kteří by se vysvětili na jáhny, jak odpovídá arcibiskup. Například u nás ve Vlachově Březí prý končí náš pan děkan k 30. 6. a jsem přesvědčen, že se tu najdou muži středního věku silní ve víře, kteří by mohli vykonávat kněžské povolání (i vedle civilního povolání) lépe než mnohý celibátní kněz.

Mám z Vás biskupů pocit, jako byste byli zavřeni ve večeřadle a ze strachu před lidmi máte dveře zavřené. Vím, že Vás svazuje strach. Leží na Vás řešení této situace a případná změna evangelizace. Avšak jen díky tomuto strachu je vaše chování jiné, než bylo Kristovo. Kristus vstal a šel hledat rybáře lidí mezi svobodnými i ženatými. Vy čekáte, až Vám Pán pošle studenty do seminářů. Pasivní rybolov není špatný, ale když nefunguje, musí se zvážit změna techniky. Pohleďte tedy na vzkříšeného Pána a vyjděte z večeřadla. Vydejte se do farností. Hledejte muže silné ve víře. Pověřujte je kněžskou službou. K tomu musíte poprosit sv. Otce, aby Vám dovolil světit takové muže. Víte, že Vás vyslyší, budete-li jedno v Kristu. Nejste-li schopni hřivnu sami rozmnožit (jakože nejste), dejte ji alespoň penězoměncům.

Církev valem vymírá a zatím se diskutuje o kosmetických úpravách. Vzpomeňte, jak dlouho se řešila taková banalita, jako bylo podávání Eucharistie na ruku. Stejně tak se bude zpětně hledět na zrušení celibátu - ve srovnání s úkoly, které před námi leží, to bude kosmetická úprava.

s úctou a přáním pokoje

Jeroným Klimeš

PS. Pro ty, kteří odpověď pana arcibiskupa neznají:

Vážený pane doktore Klimeši,

vítám Váš zájem o život církve. Je třeba však si uvědomit, že vycházíte ve svém návrhu z nedostatečných informací. Není totiž jen nedostatek kněží, ale i nedostatek věřících. Jestli se někde uvažuje o zrušení farnosti, pak je to ne proto, že tam chybí kněz, který by tam mohl klidně dojíždět, ale proto, že tam není komu sloužit a v tom případě tam nemůžete najít ano toho muže vhodného pro jáhenské svěcení.

Celibát rozhodně není hlavním problémem. Tím je poctivý život křesťanů podle evangelia, schopnost lidí předávat víru a vydávat křesťanské svědectví, často i ochota zakládat rodiny a mít děti, vychovávat je. Církev je součástí společnosti a proto krize společnosti se odráží i na ní. To není omluva, ale výzva k řešení problému v kořeni.

Jsem vděčný každému, kdo se na obrodě života víry podílí.

S přáním všeho dobra od Pána zdraví a žehná

Olomouc, 2004-04-23