Podpořte tuto vyzvu nebo napište našim biskupům svůj názor na tuto otázku

v Brně 16.4.2004

Vážení a milí biskupové,

Po déle trvající úvaze jsem se odhodlal napsat Vám dopis. Bezprostředním podnětem byl dopis M. kardinála Vlka ohledně obnovy farností. I když s řadou jeho výzev souhlasím, přesto jsem nabyl přesvědčení, že se schyluje k chybě, na kterou se cítím být povinen reagovat podle Kristovy a Pavlovy výzvy (Mt 18,5; Kol 3,16; Žid 10,25).

Pan kardinál píše: “Ptáme se tedy před Bohem, co máme dělat, když je v arcidiecézi málo kněží.” Nepochybuji o upřímnosti jeho tázání, ale rád bych poukázal, že odpověď je nasnadě při pohledu na Krista: Vyvolit si nástupce. Víme, že to není otázka libovůle, ale povinnosti. Biskupové jsou povinni jmenovat nástupce do té doby, dokud ve farnostech zbudou alespoň někteří pravověrní muži – bez ohledu na to, zda jsou tito nástupci ženatí, ovdovělí či svobodní.

Uvědomme si, že Kristovi nevadil ženatý Petr. Je tedy možno upírat jeho církvi kněze jen proto, že se držíme lidských pravidel – semináře a celibátu? K tomu jistě neexistuje od Krista pověření. Zamysleme se, zda instrukce o useknutí pokoušející ruky se nevztahuje právě na tyto případy.

Všem nám je jasné, že nic tak nedevastuje církev jako farnosti bez kněží. Na mladých mužích neleží povinnost vstupovat do seminářů a celibátu, pokud se necítí být povolaní Pánem, a nebo pokud jim to vy, jako biskupové, nenařídíte. Avšak pouze na Vás biskupech leží povinnost jmenovat nástupce. Nemůžete přece předstoupit před Krista a vrátit mu jeho hřivnu se slovy: “Tady máš, co ti patří.” Jste správci jeho církve a máte povinnost vynášet staré i nové. Dříve celibát nebyl, jak jsem řekl, ani Kristovi nevadili ženatí apoštolové, těžko tedy obhájíte, že jste hleděli na jeho lid, který je jako ovce bez pastýře, a nepocítili jako Kristus lítost a nepodnikli opatření.

To, co mě zarmucuje na kardinálově dopise nejvíce, je pasivita. Například věta: “Povolání, za která nyní prosíme, budou nám darována – dá-li Bůh – za pět, deset let.” Ale vy nemáte být pasivní, což neřekl Ježíš svým apoštolům: "Nemusejí odcházet; dejte vy jim jíst!"

Dovolil bych si tedy navrhnout příklad řešení situace:

1. Všichni biskupové by měli napsat sv. otci a poprosit ho, aby vzhledem ke katastrofální situaci v naší zemi a vzhledem k odpovědnosti, kterou na ně Kristus klade, třebas jen dočasně zdobrovolnil celibát a uvolnil pravidla ohledně seminární výchovy.
2. V každé farnosti, kde hrozí že bude v brzké době neobsazena (starý farář), vybrat jednoho až dva zbožné muže, kteří jsou známi, že žijí spořádaným životem a jsou pravověrní. Je lhostejné, zda jsou svobodní, ženatí či vdovci, ale neměli by být rozvedení, promiskuitní, známí svými mravními poklesky. Stejně tak by neměli zastávat zjevně bludné názory, jako je reinkarnace, pantheismus ap.
3. Těmto dopřát základní teologické vzdělání - základní kurzy, ověřit jejich pravověrnost a bezkonfliktnost a poměrně rychle je vysvětit na jáhny.
4. Připravit pro ně dočasnou mešní liturgii (možná již existuje) tak, aby neobsahovala proměňování, ale jinak aby byla velmi podobná mši, tak jak ji známe. Tuto bohoslužbu by tito jáhni sloužili, když by byl starý kněz nemocný či jinak indisponován. Kromě toho by se v této době stále vzdělávali, aby si doplnili teologické vzdělání.
5. Pokud by starý kněz umřel, pak by byli tito jáhni bezprostředně vysvěceni na kněze za předpokladu, že by stále trvaly dvě podmínky - spořádaný život a pravověrnost. (To však předpokládá výše popsané zrušení povinného celibátu.)

Tímto postupem by se zachovala duchovní kontinuita a zamezilo by se šíření duchovní pouště, která vzniká v místech neobsazených farností. Myslím si, že výběr ze starších a zkušenějších mužů, kteří jsou pevni ve víře, je prozíravé řešení stávající situace, za které nás Pán pochválí. Je moudřejší než vybírání mladých mužů, kteří by ještě neměli ujasněnou volbu manželství.

Omlouvám se za ostrá slova, ale celá ta záležitost mě velmi trápí. Vidíme všichni, že prosby o nová kněžská povolání nejsou evidentně vyslyšeny už celá desetiletí, tedy do budoucna se téměř jistě nezlepší. Stejně tak víme, že nebudeme vyslyšeni pro množství slov. Bůh není hluchý, ví sám nejlépe, co potřebujeme, dříve než jej prosíme. Vy, jako biskupové, můžete legitimně žádat od Pána znamení, ale osobně si myslím, že žádné jiné znamení nám nebude dáno než to, které již velmi dobře vidíme: Prázdný presbytář. Duch svatý přece už nemůže hovořit jasnější mluvou.

Pocit bezmoci, který vyzařuje z dopisu kardinála Vlka, není na místě, protože vy, biskupové stále můžete a tedy i máte co činit. Vím, že je to trochu kruté to tak říci, ale ponechávání Božího lidu bez pastýřů se za těchto okolností rovná odpírání poskytnutí svátostí bez dostatečného důvodu. Jak dlouho se ještě bude čekat na zázrak, než pochopíme, že tak jen opovážlivě spoléháme na Boží milost?

Vím, že tato výzva neobsahuje nic, co byste již nevěděli sami. Jejím účelem není poučovat, ale dodat odvahy a síly. Když Petr zapíral Krista, taky mu nechyběla dobrá vůle, chyběla mu síla a odvaha. Stejně tak i náš kardinál Tomášek dlouho sbíral síly a odvahy než se dokázal vzepřít komunistickému režimu a pak byl v pravdě oporou svým bratřím a sestrám, jak pravil Pán Petrovi. Stejně tak má-li naše církev zase být solí země, aby se po ní nešlapalo, budeme potřebovat hodně síly a odvahy, abychom uskutečnili všechny změny, které před námi stojí.

Nevím, čím více Vám mohu být nápomocen než touto výzvou. Napadlo mě též, že bychom mohli vyzvat ostatní věřící a občany, aby se k této výzvě přidali. Pohled na postoje ostatních věřících by Vám mohl být určitým vodítkem při rozhodování. Všichni jsme na jedné lodi - arše - a buď se všichni utopíme nebo tuto potopu přežijeme. Faktem ale je, že na Vás leží odpovědnost a rozhodnutí, neboť Petrovi byly svěřeny klíče.

s úctou a přáním pokoje

PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D.