Křesťanský Bůh je slaboch, co nedokáže ochránit svůj lid

PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D. 2018-10-16

8. června roku 793 je cílem Vikingů malý klášter na ostrůvku Lindisfarne. Důležité poutní místo v severní Anglii. V klášteře žijí pouze mniši. Zbožní muži jsou bohatí a mírumilovní. Své poklady chrání pouze slovy, ne zbraněmi. Vikingové považují křesťanského Boha za slabocha. Bůh, který nebojuje, umírá na kříži a nedokáže ochránit svůj lid. To je pro seveřany podivná představa, a proto považují poklady mnichů za snadnou kořist svých nájezdů.

Volná citace: Vzestup civilizace III – Vikingové; ZDF 2014

Všechny bitvy vyhráli, ale válku prohráli

Občas zaslechneme z medií podobnou kritiku našeho Boha jako v tomto dokumentu. Ano, je to podivná představa nejen pro seveřany, ale i pro dnešní lidi. Píše se rok 793, Vikingové vyhlašují tomuto slabochovi na kříži válku a zdá se, že všechny bitvy lehce vyhrávají. Je však dobré si připomenout, jak ale dopadla celá válka? Za dvě stě let éra Vikingů skončila. Severské Vikingské země – Švédsko, Dánsko, Norsko i Rusko – se staly hluboce věřícími křesťanskými zeměmi. Vikingská filosofie se rozpustila jako sníh na jaře – všechny bitvy vyhrála, ale válku prohrála. Oni křesťanskému Bohu zabili pár mnichů, ale křesťanský Bůh získal srdce jejich vlastních žen a dětí.

Náboženství stejně jako jiné ideologie patří mezi tzv. memy, které žijí v symbioze s geny. Zvyšují či snižují fitness organismů a stejně jako geny se rozmnožují a vytlačují jiné memy. Geny Vikingů zůstaly, ale jednoduché memy jejich náboženství neměly ve střetu s Bohem křesťanů šanci:

• Křesťanství bylo náboženství, které prosazovalo osobní morálku. Kdo chtěl být zadobře s žido-křesťanským Bohem, musel se mu zalíbit tím, že bojuje proti vlastním hříchům, tzn. inherentní osobnostní rozvoj. To nemá každé náboženství. Starší náboženství udobřovala bohy tím, že jim obětovala třeba něco z úrody, ale nebylo možno zalíbit se bohu Apolonovi tím, že jste adoptovali osiřelé dítě, nebo že jste bojovali se svými zlozvyky. To přineslo až židovské náboženství a jeho odnož křesťanství.

• Dávalo návody na nejčastější životní chyby (Desatero, Ježíšova podobenství), například jak smířlivě řešit války v rámci rodiny. Znáte nějaké jiné náboženství, které tuto otázku řeší? Já ne.

• Zastávalo se slabých a bezmocných - těch je vždy nejvíc. ("Kdo z vás chce být největší, ať služebníkem všech.")

• Bylo prorodinné - skýtalo ochranu ženám a dětem. Děti vychovávaly ženy, ne muži, kteří trajdali po "vítězných" výpravách. Vrátili se s velkým hurá domů a doma našli dítě vychované v té ideologii, kterou za mořem okrádali.

• Bylo vcelku neútočné a dobře symbiotizovalo s jinými ideologiemi. Vyhybalo se konfliktu s vládnoucí elitou. Dávalo císaři, co je císařovo. Oni se ti vládnoucí psychopati stejně mezi sebou navzájem vyvraždí.

• Učilo věřící optimálně fungovat v situacích, kde se necítí dobře (frustrační tolerance, cesta kříže), tím mnohonásobně zvyšovalo jejich potenciál či fitness oproti těm, kteří situace vzdávají, když je přestávají bavit, když opustí svou komfortní zónu.

• Učilo lidi nehledat jen svůj egocentrický prospěch, ale dívat se na svět z nadhledu - budovat Boží království pro blaho celku. Myslet stylem - jsme na jedné lodi.

Zjevně to byl nerovný boj, i když ze začátku to vypadalo úplně jinak. Ve svých životech ale nejsme generály po bitvě, naopak jsme ve stejné situaci, jako byli oni mniši. Žijeme svůj život a na obzoru vidíme proplouvat lodě. Máme strach, že některá z těch lodí budou vražední Vikingové, kteří smetou náš život, kariéru, životní úspěch do popela. Člověkem cloumá pokušení taky vzít do ruky meč a jít stejnou silou proti meči Vikingů. Ano, asi bych šel taky touto cestou meče, kdyby šlo o mou rodinu. Snažil bych si ale zachovat vědomí, že kdo mečem zachází, taky mečem schází (Mt 26, 52). Pohled na celkovou prohru Vikingů nám totiž připomíná, že existují ještě jiné zbraně, jiné cesty, jiné rozměry a jiní ještě mnohem horší vrahouni, než byli Vikingové (Lk 12, 4-5): "Říkám to vám, svým přátelům: Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale víc už vám udělat nemohou. Ukážu vám, koho se máte bát. Bojte se toho, který má moc vás zabít a ještě uvrhnout do pekla. Ano, pravím vám, toho se bojte!"

Ano, mniši možná podcenili svou obranu vůči Vikingům, ale milióny lidí stále podceňují svou obranu vůči neviditelnému zlu, které na ně číhá u bran jejich nitra. Válčí s Vikingy, se svou exmanželkou o děti, se svým zaměstnavatelem o plat, se sousedem o píď půdy, se sestrou o dědictví, ale nevšimnou si, že se jim při těch nefér způsobech boje rozkládá charakter, degeneruje pohled na mezilidské vztahy a naplňuje pocit marnosti života. Proto nebojte se Vikingů, kteří vás mohou vyhodit z práce, sebrat dědictví či připravit o děti, bojte se toho, abyste ve střetu se svými Vikingy neudělali ze svého vlastního života a nejen z něho peklo. Copak máte málo příkladů takových lidí ze svého okolí?