Jsou lidi, kteří nepociťují žízeň

Vedro může dohnat člověka k výbušnému jednání i kvůli malichernosti říká v rozhovoru LN psycholog Jeroným Klimeš.

Jaký vliv má vysoká teplota vzduchu na psychiku člověka?

Horko vyvolává v lidském organismu stres. Normálně náš organismus reaguje na stres, vyvolaný třeba nějakou nebezpečnou situací, útěkem či útokem, tedy aktivitou. Tak to dělávali naši dávní předkové, když se před nimi například objevil podrážděný lev nebo medvěd. Ovšem stres z horka vede k opačnému jednání. Tělo místo zvyšování aktivace vypíná a relaxuje. Zapíná chlazení v podobě odpařování potu, tlumí i činnost mozku, protože ten je velký “žrout” energie a nastává pocit psychické i fyzické ochablosti.

Může člověk z vedra i zešílet?

Při celkovém útlumu se člověk snaží odpočívat. Duševně i tělesně. Teď si ale představte, že musí podávat nějaký výkon, ať už v kanceláři nebo třeba na stavbě. V takové situaci se objevuje tzv. psychoastenické chování. Člověk je nevrlý, podrážděný a někdy vybuchne i kvůli úplné malichernosti.

Nedávno jeden klimatolog navrhnul, aby se v době vysokých teplot vzduchu zavedla na pracovištích siesta. Co si o tom myslíte?

Jsem všem deseti pro přizpůsobení pracovní doby klimatickým podmínkám. Konec konců je zvykem i v jiných zemích. Důvod je jednoduchý. Když tělo nestačí chlazením regulovat vnitřní teplotu může člověka za několik hodin zkolabovat. Proto by se firmám vyplatilo namontovat v kancelářích klimatizaci a na stavbách nebo v jiných venkovních provozech přerušit v odpoledních hodinách, nejlépe po obědě, práci a pokračovat až k večeru. Je prokázáno, že výkon v nadměrné teplotě klesá, takže by se takové opatření určitě vyplatilo.

A když to není možné?

Pak lze zmírnit přehřátí organismu alespoň zapnutím větráku, zedníkům a dalším fyzicky pracujícím profesím prospěje mokré tričko a čepice. Toto jednoduché opatření ochladí mozek i tělo a může zabránit kolapsu.

Jaké další riziko při vedru hrozí?

Dost lidí má sklony k tzv. překompenzaci. V praxi to znamená, že mírně nepříjemné situace obvykle zvládají tak, že ignorují varovné známky - únavy, žízně, hladu či jiné nepohody. Dodává jim to pocitu sebeuspokojení, že zvládli například nedostatek spánku a podobně.

A jak to souvisí s horkem?

Někdo se takto naučí ignorovat žízeň. Když se pohybuje v prostředí s běžnou teplotou vzduchu, nemusí to být pro jeho tělo žádný velký problém. Horší situace nastane v období tropických dnů. Člověk zvyklý pít jenom minimálně je mnohdy zdravotně ohrožen. Protože mylně a nepřesně vyhodnocuje svůj pocit žízně, nepije dostatek tekutin a jeho tělo dehydratuje. Následky jsou někdy okamžité, jindy udeří kolaps později.

Má tato situace nějaké řešení?

Takový člověk má problém si uvědomit "pocit žízně", subjektivně žádnou nepociťuje. Tedy jediné řešení je pít doslova podle časového plánu. To znamená, že když má během dne vypít tři litry vody, jak doporučují lékaři, měl by si ráno v osm nastavit budíka a každou hodinu vypít tři decilitry vody. Do 18. hodiny to vyjde přesně na tři litry tekutiny.