Obecně nás štve, když nedostáváme to, co očekáváme. Očekávání však může být oprávněné či naivní. Například většina podruhé vdaných žen říká: "Kdybych v 25 věděla to, co dnes, tak jsem se vůbec nemusela rozvádět." Tím reagují na své naivní představy očekávání v prvním svazku i možná zbytečný rozvod. Řada vztahů se rozpadá prostě proto, že naše očekávání se míjí se realitou a zdravým rozumem. Podobně neslučitelný je mužský a ženský narcismus. Život je prostě těžší, než jsme si okolo puberty vysnili.
Stejně tak křivdí mužům ty ženy, které trpí sebenenávistí. Každý takový člověk totiž očekává od svého partnera, že jeho láska, kompenzuje vlastní sebenenávist. Ale to je marná snaha. Ať muž udělá pro ženu cokoli, přesto ta má takový neurčitý pocit, že to nedělá proto, že ji má rád, ale z vypočítavosti, z blbosti nebo proto, že o něj žádná jiná stejně nestojí.
Partnera též nemůžeme vystát, jakmile začneme snít o rozchodu. Věci, které jsme vcelku v klidu tolerovali před pár lety, se stávají nesnesitelnými, když si začneme pobrukovat: "Všechny starosti vyřeší rozvod..." Pak nás štve vše, i to jak se drbe na nose.
Nesnesitelnost partnera násobí i dnes rozšířená spánková deprivace a obecně únava. Obecně existuje mnoho případů, kdy za vlastní chyby obviňujeme partnera, protože vcelku iracionálně, ale o to houževnatěji od něho očekáváme, že on je bude kompenzovat.
Z oprávněných výtek na adresu mužů je především asymetrie v investici do rodiny. Muži bývají mylně přesvědčeni, že jejich hlavním úkolem je vydělávat peníze a materiálně zabezpečit rodinu. Odjedou pak třeba vydělávat peníze do ciziny, nebo se věnují rodině jen o víkendech a diví se, že se jim vztah na dálku rozpadá. Naopak bylo by divné, kdyby se nerozpadal.