Když si projdu svou profesní historii, tak musím přiznat, že nejhorší šéf, co jsem kdy poznal, byl muž a nejlepší šéf byla žena. Jestli dovolíte, jméno toho muže bych si nechal decentně pro sebe. Avšak asi nic nezkazím, když tady nabonzuju svou nejlepší šéfovou. Tou byla Anička Šabatová, dnes již bývalá zástupkyně ombudsmana.
Co čekáme od šéfa? Tak samozřejmě my narcisové nic. Jsme totiž přesvědčeni, že jsme první po Bohu, vymýšlíme hesla, žádného šéfa nepotřebujeme, a ergo každý šéf je blbec. Ale jak člověk stárne, tak nevím, jestli ho ten narcismus pouští, nebo začíná chápat své limity, ale každopádně pomalu chápe, že být dobrým šéfem je velké umění. A mohu-li dodat - je i požitek se mu dostat do spárů, protože z nás dostane to lepší, co v nás je.
Prvotní soupeření a oťukávání se postupně mění ve střízlivě procitnutí, že třeba na místě Aničky bych byl mnohem horší - jak coby nadřízený, tak v oné politické funkci. Je to kupodivu příjemný zážitek, když mě vede někdo, kdo toho umí víc než já a kdo dělá svou práci lépe než já. Ráno jdete do práce a víte, že ten den máte šanci se něco naučit, někam se posunout, třebaže budete chvílemi jen stát a poslouchat s otevřenou pusou. Ale řekněme si na rovinu: Pořád lepší koukat jak tele na nový vrata, než naopak - čučet celý den na nadřízený tele.
První laický intuitivní odhad by řekl, že větší problém, aby přijali ženu jako nadřízenou, budou mít spíše chlapi než ženy. Že to pro ně bude ponižující, že s ní budou neustále soupeřit a bojovat o moc ap. V druhém sledu půjde přesvědčení, že je to otázka výchovy, že obě pohlaví to budou mít tak nějak nastejno. Ale chyba lávky! Psychologie totiž začíná být zajímavá v tom okamžiku, když přestává být intuitivní. A to je i tento případ.
Na torontské universitě v Kanadě na poměrně velkém vzorku lidí, cca 1800, zjistil profesor sociologie Scott Schieman, že každá pátá žena uvádí více strachu, úzkostí, bolestí hlavy a depresí, když pracuje pro šéfovou, než když pracuje pro šéfa. Na proti tomu muži kupodivu nevykazují žádný rozdíl, když pracují pro muže nebo pro ženu. Ba dokonce mají o 30 % méně zmiňovaných obtíží, když pracují pro dva šéfy - muže a ženu. Na rozdíl od žen. Ty totiž i zde uváděly ve dvaceti procentech popisované potíže. Tak teď nevím, jestli moje spokojenost s Aničkou Šabatovou nevyplývala z toho, že jela v tandemu s Dr. Motejlem, ale buď jak buď, tento výzkum by to jen potvrzoval.
Skoro dva tisíce respondentů a důkladná statistická analýza nasvědčují, že se zřejmě nejedná o náhodu, ale to stále neznamená, že máme jasno a že známe příčinu tohoto jevu. Osobně nemám rád teorie, které vysvětlují rozdíly mezi pohlavími naučeným chováním či výchovou. Třeba v tomto případě mi přijde absurdní, že by snad ženy byly výchovou formovány k vzájemné rivalitě či soupeření. Osobně dávám přednost spíše genetickým vysvětlením, které by se daly pregnantně vyjádřit nesmrtelným moudrem z lavice Gymnázia Vimperk: "Muži a ženy nejsou stejní. Ženy kupříkladu nemají penis, a to po celou dobu svého života."
Předpokládám, že je to modifikovaný citát naší přísné učitelky biologie, profesorky Prokopové. Ta do nás pečlivě nahustila, že muž a žena se liší v chromozómu Y. To pravda není žádný macek. Ač se skládá jen ze čtyřech písmen v různých kombinacích, má jich na 53 miliónů. To je pravda hodně ve srovnání s tímto článkem, který má mít jen pouhých 4700 znaků, ale přeci jen je to málo ve srovnání s ostatními chromozómy. Když ale vyjádříme tento rozdíl mezi pohlavími v procentech, zjistíme, že muž a žena se liší v necelých dvou procentech genetického kódu.
Dvě procenta. Je to hodně nebo málo? Jako sleva na špekáčky samozřejmě málo, ale podívejme se na to jinak. Mezi mnou a třeba Romem či jiným jakkoli rasově odlišným mužem je rozdíl asi jedno promile. Takže vzato čistě procenticky bych si měl 17krát lépe rozumět s cikánem než se svou vlastní ženou. Dokonce rozdíl mezi mnou a šimpanzem, co se týká genomu, je pouhé procento. Proto asi muži, když jdou z hospody, tak se vracejí se zpěvem, smíchem a opicí. Proč ne s manželkou? Mají prostě k tomu šimpanzovi dvakrát blíž než k vlastní ženě.
Ale nechejme vtipkování. Chci jen říci, že rozdíl mezi pohlavími, co se týká genomu, je opravdu velký. Jestliže i ti prostoduší si dlouho před pubertou všimli velmi nápadných rozdílů mezi mužem a ženou od krku dolů, tak je dost pravděpodobné, že genetické rozdíly budou i od krku nahoru. Tedy žádný div, že mužské a ženské myšlení se liší kvůli tomu, že máme odlišné geny.
Tento závěr má možná jeden nepříjemný důsledek - co je zakódováno v genech, se jen pracně dá utlumit výchovou. Je tedy třeba pečlivě respektovat skutečná specifika jednotlivých pohlaví a nedělat z lidí unisex. Unisex jsou možná záchody, ale rozchodně ne lidi.
Copyright 2008 The Globe and Mail, a division of CTVglobemedia Publishing Inc.
All Rights Reserved
The Globe and Mail (Canada)
September 10, 2008 Wednesday
SECTION: REPORT ON BUSINESS: GLOBE CAREERS; GENDER; Pg. C1
LENGTH: 507 words
HEADLINE: Tougher for women to work for women;
Study finds more mental, physical problems than if they work for a man
BYLINE: WALLACE IMMEN
BODY:
Distressful to work for a woman? It is if you're a woman, a study finds.
Women who work for female bosses develop more mental and physical health problems than those who work for a man, according to the study.
In fact, women working for women reported up to 20 per cent more anger, anxiety, headaches and depression than women who worked for men, University of Toronto sociology professor Scott Schieman found, based on a survey of 1,800 U.S. working adults.
Women also had similarly higher distress levels with two bosses, one male and one female, over a single male boss.
Men, meanwhile, had no differences in levels of physical or mental problems working for a male or female boss. And men who worked for two bosses, one male and one female, reported up to 30-per-cent fewer health complaints than men who work for men.
What's behind the women's distress? It isn't because of cat fights, Prof. Schieman says. His study results disputed notions that women are prone to have more conflict with other women. He and PhD candidate Taralyn McMullen found no statistical difference in women's and men's reports of workplace conflicts with supervisors of either gender.
It also wasn't because the working conditions for women were any more stressful, demanding or unhealthy than those for the men studied. Those polled were matched for occupations, job sectors and working conditions, as well as job pressures and satisfaction with their role and co-workers, Prof. Schieman says.
The researchers posit that the differences are probably due to either the kind of work that women choose, or to the expectations that women have of other women, he says.
"For example, women who work with a women supervisor might tend to cluster in the kinds of work or in certain sectors that involve stressful activities that our survey didn't identify. This might be in the caring sector or in jobs that tend to be under-resourced, under-funded, or under-valued," he says.
"Moreover, women supervisors in these jobs might be particularly stressed by the responsibilities and challenges. This could trickle down to influence the quality of working life for subordinate women."
Another possibility relates to the nature of relationships between female supervisors and their subordinates, Prof. Schieman says.
Women may perceive female leaders to be less legitimate than male ones. Or women may expect female supervisors to be more caring than male ones but not get the support they expect.
Women supervisors may also play up to male subordinates more than they do other women.
But he says that the current study can't draw any firm conclusions.
"There is definitely something good for men working for a woman and something bad in the same scenario for women. We just don't know what it is," Prof. Schieman says.
The researchers plan a follow-up study that looks more closely at how female bosses handle both their male and female subordinates.
The current study's findings are published in the September edition of the Journal of Health and Social Behaviour.
LOAD-DATE: September 10, 2008