Lidi vrahům moc nerozumí. No, není divu. Ale rádi by rozuměli. Proto případ z Havlíčkova Brodu se bude přetřásat řadu týdnů v médiích. Novináři budou zpovídat všechny, kteří k tomu mají co říci - od blízkých až po psychology, kteří podobně jako já nikdy Petra Zelenku neviděli. Co jim mohu nabídnout? Bohužel nemohu říci, co se odehrávalo přímo v hlavě PZ, ale mohu nabídnout to, co psychologie ví, o těchto lidech. Tedy popsat, jak asi funguje taková hlava sériového vraha.
Sympatická tvář seriového vraha poprvé
Někdy se můžeme setkat s označením Zelenky za masového vraha. To je chybná terminologie. On nebyl vrah masový, protože nikdy nezabil najednou mnoho lidí. On byl vrah sériový, protože své oběti zabíjel postupně. To o mnohém vypovídá. Masoví vrazi, například atentátníci, často smrt lidí používají jako komunikační prostředek s okolím. Chtějí něco říci. Sérioví vrazi to mají jinak. Těm někdy vůbec o komunikaci s okolím nejde a jsou naopak posedlí procesem vraždění. Proto se jím nemohou nasytit. Se svými činy nejsou schopni přestat, i když už cítí, že by měli. Například v zájmu svého neprozrazení, protože se kolem nich stahují smyčky. Ano, to byl i případ pana Zelenky. I když udělal vše proto, aby jeho činy zůstaly skryty, přesto nebyl schopen omezit toto chování, takže primář viděl, že má jen za květen víc případů krvácení než za celý rok.
Tedy zde vidíme první nepochopení těchto vrahů, o kterých bulvár tak rád píše, že vraždili chladnokrevně. To vůbec není pravda. Vraždění je pro ně vášeň. Jakmile mají příležitost, tak na ně padne doslova neodolatelná touha, kterou nejsou schopni regulovat ani v rámci své sebezáchovy či maskování stop.
Při výslechu policií však už nejsou pod vlivem této vášně. Tam buď spolupracují nebo ne, ale každopádně není žádný důvod, proč by o svých činech neměli hovořit klidně. To však veřejnost mate. Ta by ráda viděla silné emoce, okázalou lítost, slzy, pokání ap. Tu často nejsou schopni tito lidé na požádání předvést. Pokud by tak činili, byla by to přetvářka a účelové chování, aby manipulovali s médii a veřejným míněním. Po pravdě řečeno, i toto někteří z nich umějí dobře. Tato schopnost však nesouvisí s jejich posedlostí vraždit.
Citové prožívání těchto lidí je dost nepředstavitelné, ale je třeba si uvědomit, že oni jiné nikdy v životě nepoznali. Taková vražda je pro ně jeden z nejsilnějších a nejopojnějších zážitků, které v životě zažili. Je to velice krátký, ale za to neuvěřitelně mocný zážitek, který do pozadí zatlačí všechny ostatní prožitky a problémy. Hlavu jim sice třeští, ale mají ji zcela jasnou, srdce divoce buší. Je to jakési těžko popsatelné "suché vzrušení", kdy chybí jakékoli halucinace či denní snění. Naopak se objevuje intenzivní bdělost.
Tento hrotový zážitek rychle pomíjí, jak výhra v automatu. Bohužel je i stejně návykový. Rozhodně to není tak, že by všichni takoví vrazi zabíjeli bez pocitů viny. Někteří ji pociťují a intenzivně. Bohužel jejich lítost není účinná - nevede ke změně chování, vyhledání odborné pomoci, vyhybání se blízké příležitosti další vraždy, například změnou povolání.
Vlastně toto je důvodem jejich potrestání - věděli, že dělají něco nesprávného, a přesto v mezidobí mezi vraždami, kdy své činy mohou ovládat, neudělali nic proto, aby sami sobě překazili další činy. Ti lidé se musejí jaksi sami sebe obelstít, jako Jekyll chtěl obelstít Hyda, protože v okamžiku, kdy to na ně přijde, tak své chování neovládají.
Pro jejich psychiku je též příznačná intenzivní fantazijní příprava. Své činy a plány si dlouho a pečlivě přehrávají v mysli a zkouší vymyslet různé způsoby, jak je zakamuflovat. Tyto fantazie je zbavují pocitů prázdna a často i viny, proto je nedokáží zastavit.
Rád vzpomínám na případ svého profesora PhDr. Stanislava Hájka, který popisoval příběh takového vraha. Ten se dostal z vězení po první Havlově amnestii a prošel se po Václaváku. Pak se vrátil a povídá: "Pane doktore, já musím zpátky do lochu. Už to na mě zase jde." Znova si představoval, že ty holky z Václaváku má zcela ve své moci, jak je svazuje, čtvrtí ap.
Sympatická hlava seriového vraha podruhé
Všimněme si, že si uvědomuje, že to není správné, přesto své tužby nedokáže ovládnout, a to často ani s pomocí psychologa. To není zcela lidská zrůda či člověk zcela bez morálky či bez citu. Jestliže budeme tyto lidi věnčit takovými přívlastky, tak tím sice dáváme najevo, jak moc nesouhlasíme s jejich činy, ale tím zároveň si deformujeme obraz o tom, jak funguje jejich mysl, prostě jim pak nerozumíme.
Důvod chladného chování před policií bývá totiž i důsledkem toho, že mnohým z nich se uleví, když je dopadnou. Nejsou sice schopni své chování utnout, ale jsou v podstatě rádi, že už to všechno skončilo. Stejně tak mohou pociťovat ataky okolí, a tak udělají z nouze ctnost - svou slabost prezentují jako úmysl a plán. To však je jen "kamufláž", kterou veřejnost ráda akceptuje, protože jinak jejich mysli nerozumí a líbí se jí démonizující popis. Kromě toho manipulátoři hrozně rádi schovávají své skutečné motivy a baví se pozorováním, jak jim lidi nerozumí.
Hrotové zážitky mohou, ale nemusí být propojeny se sexem. To bývá případ sexuálních seriových vrahů. U žen se v souvislosti s těmito hrotovými zážitky objevuje tzv. afektivní orgasmus. To bývá orgasmus, který žena dostane ze silného citového vzrušení, aniž se dotkne svých pohlavních orgánů. Setkal jsem se s případem, kdy žena s těmito hrotovými zážitky nebyla schopna tyto zvláštní pocity označit termínem orgasmus, i když tyto prožitky měly všechny jeho znaky. Důvodem byl zřejmě nedostatek jiných sexuálních zkušeností.
Již jsem řekl, pana Zelenku neznám. Nevím, jak fungovala konkrétně jeho hlava. Třeba vraždil starší lidi, protože měl nevyřešené účty se svými rodiči, pro které byl život ta největší hodnota. Bez jeho výpovědi je toto jen věštění z křišťálové koule. Na druhou stranu svět sériových vrahů je dost plochý, proto bude to zas nějaká variace na zmíněná témata…