Nedávno mi přítel sdělil, že by možná bylo lepší se rozejít, než pokračovat ve vztahu, který prožíváme. A že jestli to takhle půjde dál, tak se za chvíli budeme nenávidět. Máme totiž takový problém: přítel nedávno dostal anonym, ve kterém mu kdosi tvrdil, že se s někým za jeho zády scházím. Není to pravda, což jsem svému příteli řekla. Od té doby ale cítím, že mě podezírá a že mi moc nevěří. Stačí abych se podívala z okna a už se mě ptá, na co myslím, proč mu to nechci prozradit... Připadá mi to velice ponižující a asi proto reaguju podrážděně. Výsledkem je pak zkažený večer - bez objektivního důvodu k hádce, jen kvůli nevyslovené výčitce... Máme naději na to, že se náš vztah vrátí do starých bezstarostných kolejí? Mám něco udělat já? Nebo on?
U vašeho přítele se objevil syndrom podváděného partnera, a to bez ohledu na to, zda byl nebo nebyl skutečně podváděn. Představa vaší nevěry v něm vyvolává strach, že o vás příjde. Této ztrátě chce zabránit a následně vy máte zkušenost s jeho obrannými reakcemi na tyto představy. Jeho hlavní obranou jsou pokusy kontrolovat vaši mysl - na co myslíte, proč mu to nechcete prozradit ap. To je zvláštní. Většinou nás totiž moc nezajímá, co se děje v mysli našich partnerů nad rámec obecné zvědavosti. Muži netouží proniknout to všech tajů chodu domácnosti, stejně ani ženy moc nestojí o zasvěcený úvod do programování v SQL. Ani vašeho muže obecně nijak zvlášť nezajímá, o čem sníte při pohledu z okna. Důvod, proč vás tentokrát tak kontroluje, vyplývá ze strachu, že ve vaší mysli se odehrává něco, co jej bytostně ohrožuje. Proto se to snaží poznat a ovládnout.
Díky tomu máte možnost na vlastní kůži poznat, co je to sebedestruktivní obranná reakce. Ta má několik známek: Vzniká naprosto spontánně, je to intuitivní a nepromyšlená reakce. Muž do ní investuje mnoho energie, i když na první pohled je zřejmé, že všechny tyto pokusy ovládnout vaši mysl nevedou k jeho cíli, ba naopak, spíš mu vztah s vámi rozbijí. Zkrátka čím více se snaží vztah zachránit, tím více jej rozbijí.
Těchto sebedestruktivních obranných reakcí tady vidíme celý řetěz. On se snaží zachránit vztah tím, že bude kontrolovat vaši mysl. Vy se bráníte tím, že jste podrážděná. On má pocit, že Vás ještě víc ztrácí, tak ještě zvýší úsilí vztah zachránit. Vzájemná averze narůstá. Muž proto pak přijde s další intuitivní obrannou reakcí - ceny našeho vztahu na burze padají, zkusme zbytkovou cenu našeho vztahu zakonzervovat alespoň tím, že se rozejdeme... Bohužel tento i pokus o záchranu vztahu je spíše sebedestruktivní než konstruktivní. Načež vy zareagujete další obrannou reakcí a pošlete váš příběh do poradny Yellow. Doufejme, že toto už nebude sebedestruktivní obranná reakce, ale že Vám to alespoň trochu pomůže.
Nekonečné řetězce sebedestruktivních obranných reakcí jsou i důvodem, proč jsou rozchody tak smutné. Na jedné straně totiž vidíte, že obě strany dělají vše, aby vztah zachránily, ale na druhé straně jejich akce jsou chaotické a z větší části sebedestruktivní. Je to pohled na tonoucí lidi, kteří čím více se chtějí zachránit, tak tím usilovněji zvedají ruce z vody. Jenže váha těchto rukou je zatlačí pod hladinu a oni se utopí. I vy dva děláte řadu pokusů na záchranu vztahu, ale bohužel možná právě kvůli nim se váš vztah rozpadne.
Mysl podváděného partnera je poměrně vážná porucha partnerského soužití, na kterou tyto intuitivní obranné reakce prakticky nezabírají. Je však možno ji překonat soustředěným a cíleným úsilím z obou stran. Pokud se bude snažit jen jedna strana, tak se této poruchy nezbavíte. Z vaší strany je to transparentnost vašeho chování, například daný anonym nespadl z nebe, musel mít nějakou příčinu a genezi. Předpokládám, že byste mohla tušit, odkud vítr vane - kdo se vám mstí, nebo kdo by rád váš vztah rozbil. Když vašemu příteli předestřete realistickou verzi, kdo za tím anonymem může stát a proč, pak by to mohlo zmírnit jeho žárlivost. Stejně tak se pokuste identifikovat jeho obranné reakce a rozdělit si je na dvě části - tu, s kterou souhlasíte, a tu, kterou odmítáte. Reagujte pak selektivně na každou z nich, například takto: "Hele, Karle, víš, já bych byla ráda, abys věděl, že si vážím tvé snahy zachránit náš vztah. Byla bych ráda, abys věděl, že s tebou chci zůstat a že tě opravdu miluju. Na druhou stranu je fakt zbytečný, abys mi kontroloval sms, emaily či se mě pořád ptal, co mi běží hlavou. Vždyť ti přeci musí být jasné, že tím se přeci žádný vztah nedá zachránit. Mně to jen ponižuje a já pak jsem podrážděná. Ty cítíš, že mám na tebe vztek, a z něho mylně odvozuješ, že tě nemiluju. Celé to pak směřuje do kytek."
Stejně tak váš přítel musí udělat inventuru svých pokusů o záchranu vztahu. I on je musí roztřídit na dvě kopičky: Ty, které směřují k jeho cílům, a ty, kterými si spíše podřezává větev pod vámi oběma. Ty sebedestruktivní musí bezpodmínečně zastavit. Mezi ně patří právě manipulace přitažlivými silami, které jak dokumentujete vlastním příkladem, jsou většinou nefunkční. Jestliže chce vztah zachránit, tak především musí oslabit odpudivé síly, tj. omezit to své chování, které vás od něho odhání.
Dokáži si představit, že máte mnoho nezodpovězených otázek, například váš přítel si nemusí vědět rady, co dělat s tou neodbytnou představou vašeho milence, která se mu neustále dere do vědomí, na kterou musí neustále myslet. Takových problémů tam může být celá řada. Každopádně základní úvaha je jasná. Dříve, než podniknete nějakou hurá akci v realitě, rozmyslete si dobře, jestli opravdu vede k cíli, který zamýšlíte. Stejně tak není obecně dobré laškovat s nevěrou, protože jakmile se vám ve vztahu uhnízdí tato mysl podváděného partnera, tak dám dá dost práce, než zase odletí pryč.