O vztazích pro Art in box - Umění v krabici

PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D. 2014-11-22

Moje generace za mlada nešetřila kritikou výchovy svých rodičů a byla přesvědčena, že my své děti budeme vychovávat rozhodně mnohem lépe, než jak naši rodiče vychovávali nás. Dnes s odstupem 30 let bychom se měli omluvit nejen svým rodičům, ale hlavně svým dětem, že se nám to z větší části nepovedlo. Ano, pýcha předchází pád, ale není ani jasné, kde soudruzi z NDR udělali chybu. Nevíme dokonce ani, kde se vzalo takové hurá nadšení? Proč se to celé vymklo z rukou? Proč je tolik rozpadlých manželství? Proč vztahy nic nevydrží? Proč nejsou děti? Proč je tolik svobodných matek? Proč péče o staré jde od deseti k pěti? ...

Pět stádií budování (nejen) socialismu:

a) předrealizační nadšení
b) realizační vystřízlivění
c) hledání viníka
d) potrestání nevinných
e) odměnění nezúčastněných

Po předrealičním nadšení vždy následuje realizační vystřízlivění. Ano, postupně střízlivíme a zjišťujeme, že vztahy jsou mnohem složitější, než si kdy kdo dřív dokázal představit. Například klasici komunismu chtěli vybudovat společnost bez hladu, ale ani jeden z těchto utopistů nedokázal předpovědět, že se v této dokonalé společnosti zhroutí každé druhé manželství, že okolo poloviny dětí se narodí jako nemanželské, že mnoho dětí bude zažívat válečné hrůzy, při kterých budou mít každý pocit, že jim umírá jeden rodič.

Čím srdce přetéká, to ústa mluví (Mt 12, 34). Proto i dnešní společnost věnuje partnerským vztahům tolik pozornosti, protože si s nimi naprosto neví rady. Můj křestní patron sv. Jeroným byl ve třetím století unešen dobovými ideály asketizmu, bezženství a poustevničení - nic nám nemůže být víc teoreticky vzdálené. Jenže v praxi zjistíte, že tak žije až příliš lidí, a to nejen singles - na rozdíl od sv. Jeronýma nedobrovolně. Dokonce i ta sexuální revoluce se mění na svou vlastní parodii.

Zkrátka vztahy se řídí svými vlastními zákony, které sice žijeme, ale vůbec jim nerozumíme. Člověk může stokrát padnout nosem na zem a přesto nepochopí gravitaci. Můžeme se desetkrát rozvést a rozejít, můžeme mít partnerů stovky nebo jen jednoho, stejně to neznamená, že budeme rozumět zákonům, které řídí vztahy. To je prostě stejná věda jako třeba termodynamika, která není postižitelná intuicí či selským rozumem. Vztahy se prostě chovají jinak, než by to od nich lidi očekávali.

Eros, eros, eros

Pohlavní dimorfismus, tedy fakt že existují dvě různá pohlaví, a přitažlivé síly, které je přitahují, je nejen starší než lidstvo samo, ale i starší než rybstvo samo, najdeme je dokonce i u měkkýšů. I takovému šnekovi připadá druhý šnečí hermafrodit nadmíru sexy, jinak by žral raději trávu a nevěnoval se tak nevýživné aktivitě jako je rozmnožování. Poměr mezi přitažlivými a odpudivými silami je funkcí vzdálenosti mezi partnery a je též důvodem, proč v páru vždy miluje víc, kdo chce být blíž, a ten komu je těsno, zase méně. Ten dokonce někdy ani nežárlí a nemá chuť na sex. Prostě láska je funkce vzdálenosti. Řekla vám to někdy maminka?

Něžný fotoerotikon

K čistě erotické přitažlivosti mezi pohlavími vynalezli savci ještě další přitažlivou sílu, a to vazbu mezi matkou a dítětem, která je samozřejmě především důsledek kojení. Od tohoto primárního něžného vztahu dítěte k matce, se odvozuje i něžný vztah muže k ženě. Proto ženy si již dávno všimly, že v podstatě mají děti tři - dvě nezletilé a třetí dítě - manžela. Zřejmě kvůli faktu, že ženy byly nuceny děti odstavovat dříve než bylo zdrávo, vznikla i fixace mužů na prsa, a tak se s nimi musejí ženy, na rozdíl od jiných živočišných druhů, vláčet celý život. Jinými slovy prsa žen se nafoukla stejným mechanismem jako vyrostl ocas páva. Obojí je zcela nepraktické a existuje to jen proto, že se to poněkud nelogicky líbí druhému pohlaví.

Umění porodit

Někdy si v metru prohlédněte hlavy vašich spolucestujících a zkuste si nějakou z nich jen tak cvičně prostrčit skrz otvor pánevní, co máte po ruce. Zjistíte, že to není žádná brnkačka, ale regulérní porod. Je až s podivem, jak málo při tom ženy umírají. Já například bych umřel najisto. U lidí se totiž pánev zmenšuje kvůli chůzi a naopak hlava zvětšuje kvůli myšlení. Proto ženy umírají při porodu mnohem více než třeba gorily. Třeba šimpanz, jak tak šplhá po stromech, má hlavu dvakrát menší a pánev dvakrát větší. Evoluční obrannou reakcí na tento fakt bylo, že se začaly rodit fakticky nedonošené děti. Takže „těhotenství“ se skládá z devíti měsíců, co žena nosí dítě v břiše, a pak dalších dvou let se z plodu stane nošenec a nosí se na rukou. Chtějí-li muži pochopit ženskou mysl, měli by své ženy nosit na rukou alespoň 2 minuty denně, aby věděli, jaké je to umění „prorodit“ děti z dělohy až do dospělosti.

Matky

Rodit nedonošence není jen tak. Znamená to mnohem větší rodičovskou investici. Proto žena hledá pomoc sobě rovnou, Pečlivým měřením se zjistilo, že potřebuje přesně π/2 (čteno pí půl) chlapa. Jednoduchým výpočtem si můžete ověřit, že je to přibližně 1 a půl člověka. Když si pořídí jednoho manžela, tak se jí stále ještě polovina muže nedostává. Kde ho vzít? Tak se ta půlka muže vyfutruje prarodiči, kamarádkami a staršími sourozenci, zejména dcerami mezi 6 až 12 rokem.

Ekonomové by řekli, že řádný muž je vzácný statek, a proto partnerská láska je exkluzivní, výlučná. Mají-li ženy takový chronický nedostatek mužů, je logické, že se o něj nemohou dělit s jinou ženou a vůbec nemají sklon si ho vzájemně vypůjčovat. Bigamie je porušení tohoto pravidla, a proto by se dala připodobnit k sendviči - jeden nespokojený muž mezi dvěma nespokojenými ženami. Nevěříte? Tak to stejně raději ani nezkoušejte. Naopak poučte se, jak vyřešil praotec Abrahám svůj sendvičoidní vztah se Sárou a Hagar.

Láska je slepá, sex je jinde

Celé dětství říkáme dětem, aby si nebraly od žádných cizích lidí bonbóny, aby se kamarádily a bavily jen s blízkými lidmi. Pak příjde puberta a všechno je naruby. Děti mají jít do světa a hledat za partnera geneticky úplně cizorodý matroš. Aby takový koperníkovský obrat byl možný, tak je třeba aby se občas vyvalily hormony zdola a roztáhly se v širá kola, čemuž se odborně říká hypománie či laicky zamilovanost. Nebýt této poruchy pozornosti, která vede k třeštění, by asi lidi vůbec nebyli schopni se rozmnožit. Bohužel přesto se dnes o sexuální revoluci jen mluví, ale skutek utek'. Kupodivu se totiž ukázalo, jak spolehlivá antikoncepce je i obyčejná žárovka: Ona chodí spát v deset, on ve čtyři. Kdyby nebylo Edisona, tak by chodili oba spát společně po Slunce západu a s otázkou “Co s načatým večerem?“ Chcete-li tedy sex, je dobrým začátkem naučit se ovládat vypínač.

Na jiné planetě (ve jménu lásky…)

Muži a ženy jsou dva živočišné druhy říká se v Samotářích a je to pravdě velmi podobné tvrzení. Geneticky vzato se obě pohlaví liší jen o chromozom Y, ale to vyjádřeno v genetických bázích je větší rozdíl než mezi mužem a šimpanzím samcem. Proto se muži z hospody nevracejí se svou manželkou, ale s opicí - prostě k ní mají geneticky blíže. Vtip ale stranou. Obě pohlaví se liší v těch aspektech, kde na ně byly kladeny různé nároky. Muži nerodí, ženy neválčí. Tyto specializace rozrůzňují jednotlivá pohlaví. Ale pohlavní výběr muže a ženy též sbližuje. Ženy si vybírají muže sobě podobné, takže vzhled mužů se stále zjemňuje. Koneckonců už dávno Béďa Engelsojc napsal knihu: Podíl ženy na polidštění opice. Ženy to bohužel přepískly, ve jménu lásky vytvořily našňořené metrosexuály a teď se diví, že mají pocit, jako že jsou na jiné planetě.

Geny a generace

Jistý Richard Dawkins si všiml, že geny a lidi jsou sice na jedné lodi, ale přesto si často konkurují, jako by to byly dvě prolínající se živé bytosti v jedné. Co je výhodné pro člověka nemusí být výhodné pro jeho geny a naopak. Například muži mají velkou touhu v krizi středního věku si pořídit druhou rodinu. Pro jejich geny je to jistě výhodné, ale oni sami díky tomu příjdou prakticky o vše, co do té doby vybudovali v první rodině. O ženu, o dům i o děti. Ty si v lepším případě ťukají na čelo, v horším se s ním vůbec nebaví. Navíc geny nebývají vždy nejlepší rádci. I šedesátiletí muži mají zálusk na 20leté maso a roztoužení geny zapomínají, že mladá žena je užene k smrti. I zde, co je pro geny výhodné, je pro starce vražedné. Stačí se podívat na vztah Markétky a Jiřího Fausta Suchého.