V České republice připadá 1,4 dítěte na plodnou ženu, přičemž aby se společnost reprodukovala a nevymírala, mělo by to být alespoň 2,1 dítěte. Co brání současným ženám, aby se staly matkami na plný úvazek?
rozhovor s PhDr. Mgr. Jeronýmem Klimešem, Ph.D. 2013
„Odpověď ženy na otázku, zda chce mít nyní děti, závisí především na tom, zda má partnera a zda je s ním spokojená,“ shrnuje často základní problém současné ženy k založení rodiny psycholog Jeroným Klimeš. Kromě partnera touží i po útulné domácnosti, tedy bezpečném zázemí a většinou i po dětech. Životní oblouk plodné ženy tvoří dvě období: Prvnímu dominuje modlitba: "Pane Bože, hlavně ať nepříjdu do jiného stavu!" doprovázené přehnaným důrazem na antikoncepci a případně i potraty. Pokud se jí kolem třicátého roku věku, podaří sehnat jakž takž uspokojivého partnera, žena usoudí, že už si na dítě troufne. Jenže po roku až dvou přichází zjištění, že otěhotnět není tak snadné. Následuje další období stresu, které opět můžeme vystihnout modlitbou: Pane Bože, ať už konečně přijdu do jiného stavu!, kde místo antikoncepce nastupuje přehnaný důraz na asistovanou reprodukci.
Období takzvané psychologické plodnosti, kdy jsou lidé schopni a hlavně ochotni počít dítě, se stále zužuje. Do třiceti let současná generace často prožije dva přechozené bezdětné vztahy, a když pak ve třiceti vstupuje do dalšího, doufá, že bude trvalý a vhodný k založení rodiny. Nicméně si z něj přenáší špatné zkušenosti a návyky z těch předchozích, proto většinou to opět nekončí happyendem a rodičovství nabývá čím dál rozplizlejších obrysů, případně ženy zvažují, že si dítě pořídí samy a roste počet samoživitelek.
Klasickým modelem dnešní doby je podle psychologa Jeronýma Klimeše také žena ve věku přibližně 36 let, která má jedno dítě, a doma jedno „Prozření“ neboli manžela. A stojí před dilematem, zda se s Prozřením rozejít a najít si prince Bajaju, Marka Ebena a Roberta Redforda. Jenže všude kolem ní jsou jen samí Jaroslavové Duškové s nabídkou kvalitního sexu. „Pro ni je logicky výhodné si s Prozřením pořídit ještě další dvě děti, čímž by si splnila alespoň jeden ze svých velkých životních plánů. Pak by se ona sama změnila v Jaroslava Duška a vstupovala do nových vztahů jako královna: "Nechci po tobě žádné děti. Přicházím s nabídkou kvalitního sexu."
Jenže cesta dnešních žen vede jinudy - s Prozřením se rozejdou. Prozření se ale jen tak vyhodit nenechá, a protože bylo zasaženo jeho ego, začne zavilá zoufalá válka o to jedno dítě. Přesněji řečeno ne o dítě, ale o střídavou výchovu. Pokud je to syn, tím hůře, protože je pro něj velice důležitá ta vazba na otce. To trvá tak do 14 let dítěte, kdy syn často uteče k otci či se jinak odcizí. Žena se tak postupně dostane do situace, kdy nemá ani manžela, ani dítě, ani barák, a chodí po světě a ptá se mužů „jsi Bajaja?“ A dostává se jí odpovědi: „Ne ne, já jsem Dušek“, shrnuje Jeroným Klimeš úděl současné generace takzvaných zhrzených manažerek. Ty tak dlouho odkládaly mateřství a dávaly na "moudré" rady svých maminek: „Ne aby ses zahodila s prvním, kterýho potkáš, nejdřív si dodělej školu, najdi práci, a pokud možno i svůj byt, ať se jednou nemusíš spoléhat na žádnýho budižkničemu,“ až už bylo pozdě. Jiné vyústění této situace je nepravé manželství mezi synem a matkou čili mamahotel a to pro změnu jede podle pravidla "dokud máma funí, tak budeme u ní" a končí jako pohádka - pokud neumřeli, žijí spolu dodnes.
Šest N, čůrání a třaskavé páry - jak se to rýmuje?
Generaci zhrzených manažerek v současné době podle Jeronýma Klimeše střídá generace šesti N, kterou tvoří většina odchovanců mamahotelů. Šest N znamená Nikdy Nedělám Nic Nač Nemám Náladu. „Pokud si pak taková holčička N6 najde partnera, který je také N6, vzniká třaskavý pár N na dvanáctou! A takový pár pak v noci leží v posteli a z dětské postýlky se ozve "mami, čůrat". Maminka řekne tatínkovi mně se nechce, běž ty, ale tatínek N6 taky nemá náladu, páč měl perný den a blablabla, takže následuje napřed hádka, pak počůraná postel, pak Prozření, o kterém jsme si říkali na začátku,“ shrnuje Jeroným Klimeš a nabízí možné vysvětlení, proč se rodí stále méně dětí. S dnešními vztahy se to podle něj má stejně jako s vypínači ať od PC, TV či obyčejné žárovky, se kterým také lidé neumějí zacházet - nedokáží je vypnout, když už mají jít spát. „Stejně tak nemají děti v době, kdy je mohou mít, a prokaučují tak životní šance. Je škoda jejich životů, protože přijdou o dvacet let nejlepšího života,“ dodává.
Hlavně neotěhotnět!
Lékařka Helena Máslová upozorňuje na skutečnou epidemii poruch menstruačního cyklu u mladých dívek. Důvodem je podle ní fakt, že jejich mentální a biologická zralost se zrychluje, zatímco ta sociální stagnuje. Na začátku dvacátého století byly patnáctileté dívky mnohem sociálně vyspělejší, byly zvyklé starat se o sourozence i domácnost, menstruovat začínaly v sedmnácti, v osmnácti se vdávaly a v devatenácti měly první dítě. Rozpětí mezi první menstruací a porodem tak bylo velice krátké. Dnes začínají dívky menstruovat ve dvanácti letech. „Mezi první menstruací a prvním těhotenstvím ale stojí model, že je třeba nejdříve vystudovat, odjet na stáž, odstěhovat se do většího města, zajistit si kariéru, byt a auto, ale v žádném případě nechodit na prodavačku a neotěhotnět. S tímto zadáním se hormonální systém oddělí od reprodukční role. Dívky jsou velmi brzy ochotné zahájit sexuální život, ale z původní pauzy mezi menstruací a těhotenstvím vzniká pauza dvacet let,“ říká Helena Máslová. Životní styl poslední generace tedy vypadá na první pohled docela lákavě. Studium, stáže, a spousta sexu. Ale hlavně neotěhotnět! Podle Heleny Máslové ale tento rozpor nutí dívky stavět se do různých rolí, které je dřív míjely. Klasickým příkladem je maskulinní role, kdy se o sebe musí žena sama postarat, sama se živit a zajistit si bydlení. „To dříve neexistovalo. Dcera bydlela u rodičů, a pak se přestěhovala do domu svého manžela,“ vysvětluje Helena Máslová. A protože taková žena zpravidla odmalička slýchá, že se musí spoléhat sama na sebe, učí se přejímat maskulinní postoje jako je rozhodnost, soběstačnost a dravost. V období „námluv“, kdy hledají partnera a chtějí založit rodinu, jsou pak takové ženy extrémně výkonné, protože tvrdě pracují, aby se dokázaly postarat samy o sebe, ale zároveň běhají, sportují a posilují, aby vyhověly poptávce, kterou je podle Heleny Máslové jakási anorektická forma ženy. Do infantilní, tedy dětinské role, se pak staví často dívky z bohatých rodin, které jsou zvyklé na peníze a luxus, a mají obavy, aby si zajistily stejný standard v budoucnu. To u nich paradoxně vede k regresi, kdy se v pětadvaceti letech chovají jako patnáctileté, protože se podvědomě bojí, že je rodiče vyhodí z domu. Třetí strategií je pak extrémní posilování erotické role, kdy se stává hlavním měřítkem úspěchu sexappeal. „Tento trend lze mimochodem skvěle vypozorovat i v showbyznysu, například na skupině Space Girls, kde se zpěvačky ze začátku prezentovaly jako holčičky. Jejich geniální manažer ale skvěle vyhodnotil tehdejší společenskou situaci a navlékl je do latexu. Prodej jejich desek se okamžitě zvýšil asi desetinásobně,“ dodává Helena Máslová. Všechny uvedené strategie mají ale jedno společné, a sice, že dávají minimum prostoru pro mateřskou roli. A to se podle Heleny Máslové odrazí i na hormonech, jelikož je endokrinní soustava je extrémně citlivá na vnější podněty. U žen stoupá hladina testosteronu, a dívky přestávají menstruovat. Svoji roli hraje pak i další hormonální intoxikace, ale i smog, stres a další podněty, a to vše vede k poruchám plodnosti.
Muž není třeba
S otěhotněním má dnes problémy každý sedmý pár, přičemž plodnost rapidně klesá zejména u mužů. „To, co bylo před dvaceti lety považováno za podnormu, je dnes norma,“ shrnuje sexuolog Zlatko Pastor dnešní situaci ohledně stavu mužských spermií. Snižující se porodnost tedy nesouvisí pouze s odkládáním mateřství na pozdější dobu, protože problémy s otěhotněním mají i mladé páry. Otázka je, jak velkou roli v klesající porodnosti sehrál vynález antikoncepce. Ženy dlouho bojovaly za to, aby mohly regulovat početí, a to, kolik dětí budou mít, což jim antikoncepce konečně umožnila. Zatímco hlavní rozhodovací právo bylo spíše na straně muže, dnes je hlavní rozhodnutí v rukou ženy. Ne každý muž se s tím ale dokáže srovnat a dominantní role muže minimálně v západní Evropě rapidně klesá. Podle Zlatko Pastora není úplně vyloučeno, že jednoho dne nebude přítomnost muže u oplodnění ženy potřeba vůbec. Už dnes je umělé oplodnění běžnou součástí života, a v případě České republiky jen právní hranice brání tomu, aby o umělé oplodnění anonymním dárcem mohly žádat i svobodné single ženy nebo lesbičky. „Podle mého názoru dítě potřebuje otce i matku, a pokud si žena není schopna najít partnera, může to svědčit o jakési sociální neadaptabilně, nebo se za tím může skrývat něco hlubšího. Mám obavy, že kdyby se umělému oplodnění otevřely dveře úplně, bude jeho nárůst stoupat geometrickou řadou,“ domnívá se Zlatko Pastor. Antikocepční pilulka je součástí života už třetí generace žen. Nelze jednoznačně říci, že by právě antikoncepce byla důvodem klesající porodnosti, ale jednoznačně přibylo na rozdíl od dominantního modelu se dvěma dětmi rodin s jedním dítětem, a v posledních dvou desetiletích přibývá dobrovolně bezdětných žen. S tím souvisí i demografické změny, kdy staří, svobodní, bezdětní a málodětní získávají početní převahu nad rodinami s více dětmi, a tím se zmenšuje vliv těchto rodin na rozhodování. Na častý argument, že uživit více dětí je v dnešní době problém, má přitom Jeroným Klimeš jednoznačnou odpověď: „Dneska má průměrná rodina tolik peněz, že by z nich dříve uživila i deset dětí, ale člověk musí žít stylem „udělej si sám, a trochu se uskrovnit. Dnešním problémem není uživit rodinu finančně, ale uživit ji časově, protože nejsou babičky a na děti není čas a rodiče jsou vyčerpaní časově i energeticky,“ říká Jeroným Klimeš, zatímco Helena Máslová vyvrací domněnku o generaci ambiciozních „babochlapů“, kteří dávají přednost kariéře před rodinou. „Dnes panuje představa, že dnešní ženy dávají přednost penězům a kariéře před rodinou, ale většina žen úspěšných v práci si tak kompenzuje právě chybějící mateřskou roli. Existuje univerzální touha mít vlastní rodinu, a tu sdílí 99 % žen.“
Autorku rozhovoru nemohu dohledat. :-) jk