Z toho, co nevíme o Michaele S....

PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D. 2016-07-26

Z kusých informací, které jsou dostupné v tisku, se nabízí několik zdrojů, které by společným působením mohly vysvětlovat prožívání a vražedné chování Michaely S.

A) Pobyt v kojeneckém ústavu. "Michala byla adoptovaná v relativně nízkém věku - v pěti měsících. To je poměrně málo, každopádně na velmi těžké problémy s prožíváním stačí pobyt dítěte v kojeneckém ústavě rok či dva. Tedy i pět měsíců je dostatečných na to, aby si z nich dítě odneslo zárodky psychické lability. Problém je v tom, že dnešní praxe upřednostňuje nekonečné "sanace biologických rodin", které v praxi znamenají, že děti tráví v kojeneckých ústavech příliš času, a to mrzačí jejich prožívání. Pro kojence a novorozence by bylo lepším řešením, kdyby šly do adopce hned po dvou měsících, pokud si je jejich biologická matka nevezme do své péče. První roky jsou pro citovou stabilitu dítěte stěžejní a není divu, že toto trauma nedokáží děti z kojeneckých ústavů v pozdějších letech kompenzovat.

Z dostupných informací se jeví nejpravděpodobnější, že Michaela S. trpí tzv. emočně nestabilní čili hraniční poruchou osobnosti. Na rané poruchy a citovou deprivaci v dětství by svědčily i tyto projevy Michaely S.: Emoční nestabilita, až nymfomanický postoj k sexu, poruchy sexuální identity (neví, jestli je muž nebo žena), impulzivní výbuchy hněvu, nekontrolované kolísání emocí.

Pobyt v kojeneckém ústavu ale zřejmě nebylo největší její životní trauma. Největší konflikt zdá se být:

B) neporozumění mezi Michaelou a její adoptivní matkou. Není divu, že ta se nedokázala vžít do mysli své adoptivní dcery. To vedlo zřejmě k pobytům v pasťáku (asi diagnostický ústav). Každopádně pokud vidíme konflikt a agresivní chování Michaely, tak je to vždy konflikt se ženou. Nikdy ne s mužem. S muži vycházela dobře. Tedy konflikt dcera - matka se jeví jako primární pro pochopení jejího činu. Odpor k ženství se projevuje i v tom, že nechce být tím, co nenávidí. Usiluje o změnu pohlaví. Ještě cca v roce 2013 píše: "Jsem grácie, jsem žena. Kdybych byla muž, mám vyhráno. Ale naštěstí jsem žena. A ženou zůstanu." Jak víme i toto se mělo v průběhu let změnit.

C) Nepovedená změna pohlaví. Změna sexuální identity zřejmě nepřinesla tu úlevu, kterou od ní Michaela čekala. Přestala být pohlednou ženou a stala se nepovedeným chlapem, který byl skutečným mužům jen pro smích. Navíc se v ní neustále třískala touha být něžnou ženou (v jejích básních "gracií") a být tvrdým mužem (v jejích básních gladiátorem s tetováním), tedy když se zkusí mužem, tak frustruje touhu být tou něžnou ženou, o které píše ve svých básních, a naopak být ženou znamená frustrovat touhou být pokérovaným chlapíkem. Tyto pochyby o vlastní identitě (nejen sexuální) jsou typické pro tzv. emočně nestabilní poruchu osobnosti. Změnu pohlaví vždy provází hormonální stimulace, která pravděpodobně podpořila útočně agresivní fantazírování, které u ní do doby léčby nebylo pozorované. Je trochu s podivem, že lékaři provádí změnu sexuální identity u ženy, které prý byla diagnostikována agresivní sexuální deviace.

D) Sociální debakl. Michaela v posledních letech byla chronicky neúspěšná. Neměla partnera, přecházela z jedné práce do druhé, neměla bydlení, s penězi asi také byla na mizině. Muselo jí deptat vědomí, že každý záchranný krok, který v posledních letech podnikla, směřoval od deseti k pěti. Nikdo ji nechápal, nikdo nerezonoval s její touhou po něze. Najednou byla pro smích i mužům, se kterými dříve obstojně vycházela. Viz níže báseň Nechtěn.

E) Snění o vraždě ženy se stává úlevným manévrem. Nevíme, co se dělo v mysli Michaely pár dnů před incidentem v kavárně, kde škrtila zákaznici na záchodě. To sama označila za svůj první, nepovedený pokus o vraždu. Tento fakt nasvědčuje, že nacházela úlevu ve snění o tom, jak vraždí nějakou ženu (ne muže). To byl zřejmě nový jev, který se objevil po začátku hormonální léčby. Do té doby nebyl pozorován.

Tento úlevný manévr je konstitučním znakem sériového vraha. Seriový vrah se totiž liší od masového v tom, že pro něj je vraždění vášnivým koníčkem. Michaely agrese je směřována na jiné ženy, které zřejmě symbolicky představují její ženství i její matku (lhostejno jestli biologickou či adoptivní).

D) Situační proměnné. Mezi řadu situačních proměnných, které napomohly dokonání vraždy, patří nezpracovaný pokus o vraždu v kavárně, konflikty s jinými ženami v psychiatrické léčebně, vyloučení z léčebny, následně ji odmítá ubytovat i bývalý přítel (vždyť už to není žena), zřejmě i finanční tíseň. Michaela patří navíc mezi lidi, kteří když jsou ve stresu, tak fungují stylem - jen houšť. Má tedy sklon krizové situace ne zklidnit, ale ještě víc roztáčet do naprostého extrému. Možná, že ten extrém má být tím kýženým dnem, od kterého se má odrazit. A nebo - a to je také řešení - má ukončit už takto bezvýchodnou situaci.

Vraždu ženu v Tescu musíme považovat jako dokončení hádky s jinými pacientkami v psychiatrické léčebně a s primářem tohoto oddělení. Zavražděná Hana H. byla vybrána zřejmě jen na základě povrchní podobnosti. Mysl Michaely S. v Tescu byla v době činu ještě zakotvena v ranním konfliktu na psychiatrii. (To není omluva, jen vysvětlení psychického pochodu.)

Mezi situační proměnné a chyby patří i nedostatečná spolupráce mezi policií a psychiatry. Málo prostředků a času, který má psychiatr v Bohnicích na své pacienty atd. To by se samozřejmě mohlo zlepšit, ale obávám se, že jedna vražda nebude dostatečnou pobídkou pro politiky pro změnu přístupu k psychiatrii.

Rozbor básní

Básně jsou přibližně tři roky staré - z roku 2013. Tedy vzhledem k současnému prožívání M.S. jsou historií. Je to v podstatě milostná lesbická poezie, většinou lyrická, vzácně epická. Zachycuje převážně jen momentální prožitky autorky a ne hlubší vhledy. Pravděpodobně sbírka zachycuje jen jednu část osobnosti M.S. Ostatní polohy (například agresivní) jsou autocenzurovany.

Pár věcí je nápadných.

a) Jsou gramaticky nesprávné. Např. "Mladičká si nymfa vkládá do své náruče tělo si stařičké nymfy." Se zálibou v nesprávných archaismech. Těžko odhadnout, zda je to umělecký záměr nebo příznak počínajícího onemocnění.

"Vaše ruce sbírají podzimní pokrývku a rozhazuje jej do výšin." nebo nesmyslný agramatismus: "Mužnost máčí v inkoustu pero a nýbrž stvořena si báseň nymfy."

Podobné chyby, kterými se to v básni jen hemží se nezdají být uměleckým záměrem. Osobně bych proto rozhodně neopomněl udělat neurologické, popřípadě i neuropsychologické vyšetření, neboť roztřesený rukopis, změna osobnosti, nárůst agresivity, prazvláštní vložená slova do textu, změna povahy ap. bývají nepřímý příznak i mnoha nádorů na mozku.

b) Básně jsou prakticky prosté agresivních projevů. Naopak jsou psány veskrze žensky - s důrazem na něhu. Typické věty jsou např. "Ach Vaše citlivé oči plné křehkosti mě vyzývají k omluvě." Tedy rozhodně nevystihují aktuální prožívání Michaely S., které je jistě mimořádně nenávistné a agresivní. Otázka jestli tedy nesouvisí s nevhodnou hormonální stimulací při přerodu na "muže".

c) Básně jsou psány přímočarým substitučním symbolismem. Tedy vcelku můžeme nahradit jedno slovo jeho významem:

Gracie = sama Michaela S. Například větu "Gracie dopila kávu" je třeba můžeme přeložit jako: "Dopila jsem kávu"

Gladiátor (mužnost) = vysněná mužská identita Michaely S., popř. její sexuální touha ("Boky Nymfy jest mocné si pro touhu řvoucího gladiátora." je možno přeložit: Partnerka ve mě vyvolává násilné erotické touhy.)

Stará nymfa (umírající) v náruči mladé nymfy = změna sexuální identity Michaely S.

Nymfa (oslovovaná v básni či v básních, kde se nehovoří o druhé, staré nymfě) = milovaná bytost, zřejmě jiná žena

Něha = místy synonymum pro sex

Myšlenkově nejnosnější jsou asi úvodní básně sbírky. Každopádně jako při každém psychologickém rozboru básní bychom měli do každé věty vložit slova: možná, snad, pravděpodobně, asi, ví Bůh. Rozbor básní by proto vždy měl být autorizován samotným poetem. Berte jej tedy s rezervou a s vědomím, že básně jsou od toho, aby zachycovaly prchavé vidiny a počitky.