Vzpomínky z mého života

autor anonymní: Stopis 26.12.2011 na www.liter.cz

https://www.liter.cz/povidky-zezivota-740580-cist?oblibene=1

 


Předmluva JK

Vyprávění z normalizačního vězení se jeví jako autentické či autobiografické, byť přikrášlené. Dan Koutský, jak se sám v textu tituluje, nikdy nebyl zmlácený mukly, nikdy znásilněný, nikdy někoho neudal... Vypadá to, že si tímto příběhem vypořádává s vlastní minulostí, což je na jednu stranu dobře. Na druhou stranu mohl by být poctivější, alespoň sám před sebou si přiznat, co sám pokazil, jaké výčitky se mu vrací ve vzpomínkách, komu, kdy ublížil ap. Je vidět, že ani necelých třicet let nestačí člověku na to, aby se vnitřně vypořádal s 9letým pobytem ve vězení.

Nevíme sice, za co seděl, ale jestliže mu někdy před Sametovou revolucí bylo 28 let, tak dnes v roce 2017 je mu necelých šedesát let a znal tedy reálie komunistických věznic jako málokdo. Je poměrně sečtělý, inteligentní, vypadá to na střední školu, protože ovládá gramatiku a má i slušný přehled o literatuře.

Je dobré si všimnout sociální skladby věznic:

a) parta cikánů

b) parta homosexuálů a prostitutů

c) konfidenti a kolaboranti s bachařema

d) král věznice a jeho kumpáni

e) silní, nešikanovaní solitéři (tvrďák)

f) slabí, šikanovaní a zneužívání loseři, čimelík

g) političtí vězni

Z textu je zřejmé, že ve vězení nejde o žádnou nápravu či výchovu, ale jedině a pouze o separování těchto nebezpečných lidí od běžné populace. Většinou vyjdou z vězení ještě víc deformovaní, než jak tam vstoupili.

Každopádně člověk občas slyší různé historky. Říkal nám profesor na forenzní psychologii, že po Havlově amnestii se propustilo také pár sériových vrahů. Jeden z nich se za 14 dní vrátit a povídá profesorovi: "Já musím jít zpátky. Na mě to zase jde." Zkrátka začal na Václaváku pozorovat holky a představoval si, jak by je rozřezával a čtvrtil... Jinými slovy své patologické chování neovládá, ale snaží se ho potlačit. Odborně se tomu říká egodystonie, popř. kognitivní disonance. Byl to projev jeho charakteru, ale nevím, jak to dopadlo. Občas podobné věci slýchávám i ve vlastní praxi od klientů a kolegů.

Zajímavý je jeden fakt. Většina věznic, co máme, pochází z Rakouska Uherska a tehdy za mírových dob ubývalo vězňů. To pokračovalo ještě za První republiky, ale dnes bohužel za míru počet vězňů stále narůstá. Jinými slovy vězeňství v 21. století je na tom hůře, než bylo v 19. Kde asi soudruzi z NDR udělali chybu?

Jen o trochu mírnější obraz bohužel nacházíme ve výchovných ústavech (pasťácích), viz Karel Mísař: Pasťák. Ještě horší to bylo v dětských domovech v Rusku, viz Sergej Kourdakov: Sbohem Natašo. Pro pochopení psychicky sériových vrahů je též dobrá kniha John Douglas: Lovec duší.

K té nápravné funkci ústavů ještě jednu osobní poznámku. Jednou jsme dělali šetření v jednom výchovném ústavu, kde měli velké problémy s dětmi - víceméně válka mezi dětmi a vedením, chronické útěky ap. Abych se v tom trochu zorientoval, nechal jsem děti vyplnit takovou jednoduchou psychometrii, viz Wikipedia. Z té vyšlo, že nejoblíbenějším "pedagogem" byl bývalý pomocník pomocníka VB bez jakéhokoli pedagogického vzdělání, který tam dělal nočního hlídače. Když se večer nudil, tak si hodiny povídal s klukama, kteří nemohli spát. Povídám řediteli, který měl ve vlastním domě kompletní monitorovací velín snad z každé místnosti toho výchovňáku, že by vztahům mezi dětmi a vedením hodně prospělo, kdyby si s nimi někdo sedl navečer do společenské místnosti a dvě hodiny si s nimi jen tak povídal. Ne to bylo vyloučeno. Lépe se seženou 3 000 000 Kč na kamerový systém než přemluvíte PaedDr. ředitele, že kluky musí mít rád a musí si s nimi povídat.

Na okraj poznamenávám, že v textu zmiňovaný útěkář Klimeš není náš příbuzný, ale na druhou stranu ve Valdicích dělal dozorce můj praděda a děda za První republiky, neb si vzal jeho dceru, mou babičku. Takže z dětství mám z vězení hodně historek, jak to tam vypadalo tehdy a co se dělo po válce, když se vězeňství dostalo po patronát KSČ. Zajímavé je, že děda byl celý život velmi mírné a dobrotivé povahy. Mnohem mírnější, než mám já sám či můj táta. Nechápu, jak mohl s takovými lidmi vycházet. Dělal s vězni v lese a ti mu neutekli... Ale za První republiky byla prostě jiná doba.

Text jsem pro lepší orientaci nahrubo rozdělil do oddílů po číslech. Překlepy a gramatické chyby opravuji jen příležitostně. Text v originální verzi nebyl členěn do odstavců.

Čtyři vložené obrázky jsou právě z Kartouz, z Valdic. Jsou deset let staré. Tehdy jsem tam několik hodin hovořil jedním z bílinských vrahů.

Dál už vás nebudu zdržovat od poučné četby.

JK


1.

Zbytek trestu si odpykáte ve věznici pro dospělé a vy jak tady čtu vaše kázeňské lístky z vazební věznice, rád pálíte" Narážel tím, jak típnul vajgla o hlavu tomu konfidentovi co na něj nasadili na Ruzyni. "Budete tedy pálit ve prospěch ústavu na pracovišti Kovošrot. Kovošrot bylo také největší a nejhorší pracoviště, zvlášť teď s blížící se zimou v Libkovicích. Na tohle oddělení byli zařazováni problémoví odsouzení, nebo ti u kterých nebyl předpoklad, že by se zaučili v některých z řady dílenských provozů. Z pražské eskorty šli na Kovošrot společně s Danym i oba slovenští cikánští lapkové. Prcek s Markem se dostali na truhlářskou a krejčovskou dílnu, slušná zašívárna, teď na zimu. Danymu bylo celkem lhostejné kam jej komise umístila. Možná bude z nového pracoviště i lepší možnost útěku. Dobře si všiml při nástupech celého kriminálu na sčíták, kdy bachaři na buzeráku ráno a večer počítali vězně, že tam má z Prahy dost známých.

Na Kovošrotu se setkal hlavně s Rokym, který tam šéfoval své pražské partě. Dany se s ním i s jeho bráchou znal, dělali spolu na pár úspěšných bytových vloupačkách. Brácha Rokyho byl na svobodě a snažil se ho ze všech sil podporovat. Roky Danyho seznámil se svojí partou, ale hlavně s tím, jak to na oddělení chodí. "My gádžové" musíme držet při sobě, je tady menší převaha černejch, občas se snaží dělat dusno, ale zatím to úspěšně zvládáme. Jejich šéf se jmenuje Šarkézy, už se na tebe ptal. Vadí mu jak tě cikáni chválej, že sis poradil s tím buzerantem z přibyláku. Koncem léta pobodali jednoho z kluků ve sprchách. Zatím je v nemocnici na Pankráci, museli mu vzít slezinu. Nezůstali jsme jim ale nic dlužný. Tomu největšímu hajzlovi jsme těsně před koncem směny nalili na šatně do bagančat rozžhavený olovo, když se převlíkal z pracovních bot vlítnul ten zmrd přímo do té horké kaše. Vezli ho hned záchrankou do nemocnice v Mostu. Moc platný mu to nebylo, doktoři mu ušmikli hnátu těsně nad kotníkem. Eskorťáci říkali, že to řezali i s tou botou, jak to bylo přiškvařený. Bezpečáci i kriminálka se snažili něco vyšetřit, ale v obou případech přišli na hovno, myslím, že se ani moc nesnažili, vždyť šlo jenom o vězně".

2.

Dany obdivně hvízdnul "koukám, že jste tady sehraná parta, cikorka má aspoň jistej invalidní důchod, je to stejně jejich životní cíl. " Roky se souhlasně zasmál "a tady máš čuro, počítej, že Šarkézy na tebe co nejdřív nastoupí" vtiskl Danymu do dlaně úzký v jednom kuse vybroušeny nůž. Dany přejel palcem ostří nabroušené jako břitva "dík, pěkný zmiják."

Na útok Šarkézyho nemusel čekat dlouho. Hned při večerní hygieně vstoupil v doprovodu svých nohsledů do umývárny. Byl to o hlavu větší svalnatý pořez s dlouhýma opičíma rukama a obličejem rozrytým neléčeným akné. Danymu bylo jasné, že tohle je rozhodující chvíle. Může se Šarkézym prohrát a to by bylo zlé. Hlavně nesmí dát najevo strach, něco okecávat. Buď dostane nálepku čimelíka věčně kmitajícího na rajónech a stane se terčem šikany, nebo na Šarkézyho tvrdě nastoupí získá statut kmeta, který ho zařadí mezi místní tvrďáky.

Dany měl jednu výhodu, už od dětských let vše řešil pěstí a rád se rval. Pro jeho brutalitu a surovost před ním mnohdy ustoupili i mnohem silnější vrstevníci. Šarkézy zahalekal na celou umývárnu "prý sis, bílá hubo hrál na přibyláku na kinga, tady seš ale na Kovošrotu, hej gádžo slyšíš mě s tebou mluvím, zvedni ten ručník" Šarkézy ho schválně upustil na černě kachlíkovanou podlahu.

Dany obrácen zády k Šarkézymu stál u umyvadla a v ručníku měl zabalený darovaný nůž. Na poličce pod zrcadlem si všiml velké bakelitové nádoby plné čistícího prášku. Zprudka se otočil, popadl misku a celý obsah vysypal překvapenému Šarkézymu do tváře. Ten zahalen do oblaku bílého, štiplavého prachu ztratil orientaci a zuřivě si mnul slzící oči. Dany už na nic nečekal, vší silou nakopnul Šarkézyho do rozkroku, ten šel s bolestným heknutím do předklonu. Vzápětí mu Dany vrazil prsty do obou pálících očí. Šarkézy se bezmocně sesunul na dlaždičky a jenom sípavě oddechoval.

Dany věděl, že už je hotovej, chce to ale trochu divadla, výstrahu pro ostatní. Bleskově vybalil nůž a zaryl špičku Šarkézymu do krku. "Ještě jednou si mě všimneš, nebo někdo z té tvé černé bandy a vypárám tě jako prase a oběsím tě na tvých střevech". Dany se zvednul, kopnul Šarkézyho do žeber a prohodil k jeho partě "odtáhněte si toho svého debila, nebo má někdo zájem nastoupit" významně si při tom pohrával s nožem. Ne nikdo neměl zájem. Ve věznicích rozhoduje síla a bezohlednost, slušnost a úctu k životu, kdo chce ve zdraví přežít, je nejlépe nechat za hradbou věznice. Roky pochvalně pomlaskával "já to klukům říkal, že toho bakelita sejmeš".

3.

Pracoviště Kovošrot bylo od Libkovické věznice odděleno železnými vraty, jinak bylo střeženo jako hlavní část kriminálu, betonová zeď, dvojitý koridor a hlídkové věže. Samotné pracoviště je rozlehlá louka posetá hromadami drátů, kabelů a kusy motorů z vyřazených aut a letadel, v koutě louky se krčí budovy šaten pro vězně a kanceláře civilního mistra a dozorců. Dany byl určen do skupiny rozbíjet motory, byla to tvrdá, těžká práce. Pětikilovou palicí, přes obličej chránič z plexiskla, , mlátil do motorů. Danymu se ta práce celkem líbila, posílí si fyzičku a když ví kam praštit, má normu v poledne hotovou. Z motorů se oddělují zvášť litina, plasty a barevné kovy. Při mlácení do motorů měl možnost i vybít svůj vztek. Místo neforemné kupy železa viděl hlavy všech těch práskačů, prokurátorů a soudců, kterým by je s chutí rozmlátil, za to jak se postarali o tuhle nechtěnou dovolenou.

Vězeňská správa měla své představy, jak společně s dosazenou vězeňskou samosprávou a vychovateli bude pracovat na převýchově mladistvých. Moc se jim to nedařilo, věznice byla rozdělená na party, které se hlavně zabývali šmelinou s kuřivem a fetem. Na Kovošrotu si vládu udržovala Rokyho a Šarkézyho parta. Členové samosprávy se tak zmůžou na organizování rajónů z řad čimelíků a né příliš úspěšný nábor do různých zájmových kroužků.

4.

Vedoucí samosprávy byl ale ukázková figurka. V Brně žil s rozvedenou matkou a ta ho od třinácti let nutila k souloži. V šestnácti si našel svoji první holku a matka dělala příšerné, žárlivé scény. Jednou mu ruplo v bedně a utloukl mámu sekyrou. Usekl jí hlavu, postavil si jí na noční stolek, dva dny s ní mluvil a prosil jí za odpuštění. Uprostřed těch krvavých jatek ho našla jeho holka a s hrůzou v očích vše oznámila na bezpečnosti. Dostal pět let spojených s ústavním léčením. Celkově to byl rapl, dříč soustavně překračující normu, když ho to chytlo mluvil sám se sebou a veřejně onanoval, třeba i pětkrát denně. Výchova matky se na něm prostě podepsala.

5.

Odsouzení za svoji práci dostávali kapesné. Pouhý zlomek výdělku, dle nařízení Ministerstva spravedlnosti si dvě třetiny strhla věznice ve svůj prospěch, ze zbytku se platila vazba a soudní výlohy, způsobené škody, případně alimenty, něco na konto jako úložné a co zbyde jde na kapesné. V Libkovicích to bylo horší v tom, že v kantýně byl omezen nákup, přednost měly hygienické potřeby a na vězně je povoleno nakoupit dvěstě cigaret na měsíc. To nijak nemělo vliv na převýchovu, naopak černý trh jenom kvetl. Základ byl mít svého civilního koně a tím zajištěn přísun nedostatkového zboží. Rokyho parta ho získala v jednom z řidičů odvážejících pravidelně vytříděný šrot. Napojil se na Rokyho bratra, který se snažil bráchovi kriminál co nejvíce ulehčit. Koník nebyla laciná záležitost, stál nějakou tu škváru, vyvalilo se u něj nešetřit, sám dost riskoval, chytnout ho bachaři při filcuňku auťáku na bráně, měl by na krku paragraf maření úředního rozhodnutí. Dany dal Rokymu adresu strýce, jako bývalý mukl a Danyho překupník určitě rád vypomůže penězi i zbožím. Týden před vánočními svátky vzrušil celou Libkovickou věznici událost na které měl svůj skromný podíl i Dany s Rokym. Pokuřovali u ohně a vychutnávali si nikotin z čerstvé várky propašovaných kartonů Sparet. Zastavil se u nich mukl z nové várky přibylců. Dany o něm věděl jenom že je z Prahy a jmenuje se Klimeš. "Kluci, potřebuji od vás pomoc" "Co je?Svědí tě půlky, nebo nás chceš vykouřit" vtipkovali Dany s Rokym. Klimeše to nevyvedlo z klidu. "Ne chci odtud utéct" Dany zašlápl cigáro do čerstvě napadaného mokrého sněhu. "Ty vole to já taky jdu do toho s tebou" Při vyslechnutí plánu útěku ale vychladne "to je hotová sebevražda shodovali se Dany s Rokym. "Musím utéct, dostal jsem od soudu jenom rok za vyloupené obchody, ale minulý týden za mnou přijel vyšetřovatel z Prahy. Prasklo na mě pár elpíček, tak čekám pořádný nášup. Všimli jste si těch duralových tyčí co přivezli, aby se tady rozřezali a slisovali. Jednu z nich jsem už schoval a použiju ji jako při sportovní disciplíně skok o tyči. Jsem v tom dorostenecký mistr za středočeský kraj. Přes ploty koridoru a zeď se rormálně přehoupnu".

Dany s Rokym jenom užasle lapali po dechu. "Ty vole, seš magor dopadneš mezi ploty a stáže ze špačkáren tě rozstřílí na sračky, ty si neslyšel jak před dvouma rokama se dva snažili prokopat pod ploty, zachytil je světlomet z věže, neměli kam utéct a stejně je ty svině normálně popravili a ještě za to dostali z hlavní správy hodinky s věnováním". Klimeš si ale nedal svůj plán vymluvit. "Ke konci šichty teď v prosinci je už dlouho tma a brzy padá mlha, , to mi taky dost pomůže. Od vás potřebuji vyvolat na pracovišti zmatek, aby se pozornost bachařů obrátila na vás. " "Dobrý, pomůžem ti, ale z kapsy ti kouká úmrtní list. Roky navrhoval "Můžem napadnout Šarkezyho a jeho partu." Dany to zavrhnul "Vidíš ty hromady slisovaných papírových balíků se zbytky měděného zvonkového drátu, to zapálíme všichni se zaměřej na hašení i pozornost hlídek na špačkárnách, stejně tam chcípají nudou."

Dany pozoroval na obzoru mlhou zastřené vrcholky Krušných hor. Nemá to taky zkusit? Třeba by to vyšlo. Tam někde je vytoužená svoboda. Ne, na to se necítí o tyči nikdy neskákal. Stejně je to sebevrah a nemá šanci! Těsně před koncem směny hodil Dany s Rokym hořící zbytky mastných papírů z rozřezaných kabelů do připravené hromady na třídění. Po chvíli za pomoci ostrého fičícího severáku prohánějícího se po pláni, začaly k obloze šlehat vysoké plameny a po louce se valil dusivý černý kouř. Teď už to bylo na Klimešovi. "Pomóc, rychle, hoří! Nečumte pojďte hasit" hulákali Dany s Rokym. Neměli žádnou naději, během půlhodiny zbyla jenom hromada horkého popela. Bachaři vztekle řvali povely "Nástup! Odchod z pracoviště! Kdo to zapálil, přiznejte se!" Dany s Rokym se snažili odchod co nejvíce prodloužit. Rozhlíželi se po šatně. "Ty vole, ono se mu to opravdu povedlo! To je tedy borec!" Při průchodu branou do obytných prostor věznice stál vždy při příchodu a odchodu dévéťák. Odsouzení se museli zahlásit jménem a pořadovým číslem. Při projití posledního vězně dévéťák s cáchovnicí v ruce začal zmateně gestikulovat s ostatními dozorci. Jeden schází!" Je mezi vámi Klimeš 3512?" "ne není jestli se mu neudělalo špatně, soudruhu veliteli, stěžoval si na bolesti na prsou" ozývali se z nastoupeného útvaru Dany s Rokym. "Odchod do tábora" zavelel pracovní a nechal stát celé pracoviště na buzeráku. pod dozorem bachařů z přivolané pohotovosti. Část z nich se psy začala prohledávat celé pracoviště. Výborně říkal si Dany, každá minuta je pro útěkáře dobrá. Ten je už v prdeli soudruzi vychovatelé. Šťastné a veselé.

Po více jak hodině museli bachaři uznat, že vězeň Klimeš je na útěku. Zatím nevěděli jak utekl o to je to pro ně horší. První doměnka byla, že se vězňům podařilo nějakým zázrakem udělat podkop a Klimeš uprchl tunelem za zeď. Přece neměl křídla. Byla vyhlášena pohotovost a požádány o spolupráci jednotky bezpečnosti, armády a PS-VB. Na silnicích vyrůstaly zátarasy a ozbrojené hlídky kontrolovaly každé projíždějící auto. Nejhorší hodiny pro útěkáře, prorazit nepozorovaně sevřeným kruhem hlídek. Snad mu budou ty skoro dvě hodiny náskoku stačit. Bezpečáci z vnitřní ochrany lítali po lágru jako splašený. Začali s výslechy všech odsouzených z pracoviště. Z výslechů spoluvězňů si bezpečáci zmapovali poslední pohyby uprchlého vězně. Výpovědi směřovali na Danyho a Rokyho. Výslech vedl k jedinému a stále stejnému tématu. "Neříkejte, že nevíte jak utekl. Co vám říkal? Jaké má kontakty? Kam směřuje?" Padlo obvinění "to vy jste schválně způsobili požár, aby mohl v tom chaosu utéct". Roky s Danym strávili dva dny v izolaci na samotce. Výpovědi měli stále stejné "nic nevíme, stěžoval si akorát, že je mu špatně a že začalo hořet, co my s tím máme společného?" Dany se neubránil jedovaté poznámce "Chtělo by to zvýšit bezpečtnostní požární předpisy soudruhu vyšetřovateli". S výtězným úsměvem se oba vraceli zpátky na oddělení. Paráda Klimeše nechytli, to by se už bachaři chlubili.

6.

Po zdařilém útěku se na lágru zpřísnila bezpečnostní opatření. Sčítáky na pracovištích se prováděli každé dvě hodiny, bachaři se převlékli do zelených montérek a jak hladová sarančata se vrhli na generální filcunk. Na Rokyho skrýš vybodovanou pod uvolněnými prkny nepřišli. Udělali sice v ložnici pěknou paseku, ale na to už byli zvyklí. Byla by to pěkná pohroma, skrýš pod podlahou byla plná kartonů cigaret, platíček fetů, v civilu celkem dostupných léků, které zde měli cenu vody v poušti. Největší pýcha byly dvě pronesené lahve vodky a rumu. Ty se schovávali až na oslavu silvestra. Ani na štědrý den si vychovatelé neodpustili dvě hodiny pořadových cvičení. Po tom snad i do nich vstoupila vánoční atmosféra. Na kinosálu jim promítli western Sedm statečných a televizi v kulturní místnosti běželi tradiční pohádky. Štědrovečerní večeře byla opravdu královská. Na talíři přistála od kuchtíků každému odsouzenému hromada výborného bramborového salátu a obrovský, nerozklepaný řízek. Slavnostně vyzdobenou kulturní místnost doplňoval v rohu poblikávající vánoční stromeček. Věznici měl po patronátem Červený kříž a tak byl každému odsouzenému doručen potravinový balíček plný sladkostí a ovoce. Dokonce tam našli i dva pomeranče a banány. Předvánoční hit v obchodech normalizační vlády, která doufala, že národ s plným břichem a půlitrem zapomene v ulicích demonstrovat za nějaká bláznivá lidská práva. Vychovatel si neodpustil vánoční výchovný proslov o tom jak jim společnost nabízí pomocnou ruku, že pouze poctivou prací se zapojí do kolektivu budujícího socialismus. Některé vězně dohnal jeho proslov až k slzám. Dany si nebyl jistý zda to bylo tím, že poprvé ochutnali tropické ovoce nebo se snaží falešnou lítostí upozornit jak je zasáhla libkovická převýchovná vojenská drezůra. Nápadně mu to připomínalo scénu z filmu o Švejkovi, kdy ožralý feltzkurát Katz káral své neposlušné ovečky z kazatelny a výborný herec Rudolf Hrušínský v roli Švejka se mu snažil udělat radost a tak se také rozplakal. Ten debil snad těm svým kecům i věřil. Ještě můžou pozvat faráře, abychom se vyzpovídali ze svých hříchů a potom nás můžou pustit na půlnoční. Raději se z kulturky šikovně vytratil a věnoval se společně s Rokyho lidma výměnnému obchodu s kuchyní. Za pár platíček algeny dostali dvě pětilitrové lahve od okurek salátu a dvacet vepřových řízků. Budou se hodit, masa není nikdy dost.

Poslední den v roce už neproběhl tak klidně, jako štědrý den. Bachaři, na které vyšla služba byli pěkně nasraný, že nemůžou chlastat v okolních hospodách a dávali to odsouzeným pěkně sežrat. Vyhlásili celotáborový úklid, a do toho jak naschvál napadla přes noc pěkná peřina čerstvého sněhu a hned bylo o další práci postaráno. Odpoledne to už pří stalo dozorce bavit a zalezli do tepla na připravenou pitku na velitelství. Před večerkou se vytratil i vychovatel, mající službu na oddělení. Pravý čas aby i vězňové začali slavit svého silvestra. Na světlo vylezlo i těch pár propašovaných lahví alkoholu. Čimelíci připravovali z nanošených potravin občerstvení. Rokyho parta se dostala za pomoci několika plat algeny, meprobamatu a dinilu do nálady. Měli bychom se nějak pojmenovat, padnul návrh od Artura, bývalého gymnazisty z Krnova. Seděl za propagaci fašismu. Na gymplu strhnul z nástěnky obraz Husáka, generálního tajemníka KSČ a připíchl tam vystřiženou fotografii Adolfa Hitlera a se zdviženou pravicí začal hlasitě provolávat slávu třetí říši. Tahle srandička ho stála vyhazov ze školy a osm měsíců převýchovy v Libkárně. Artur zvítězil s návrhem SS komando. Nakonec přistoupili i na to, , že jako správní ssmani si navzájem vytetují do podpaží pravé ruky písmena SS a dva blesky . Nový rok přivítali za rachotu a záře světlic vystřelovaných bachaři ze špačkáren. Zvednutými pravicemi v nacistickém pozdravu a výkřiky sig hail ať žije vůdce, smrt rudému vysavči, smrt rudým kůžím.

7.

Leden dával znát, že se paní zima pevně ujala vlády. Dany oblečen v tenkých montérkách, bez rukavic a s vystříhanou hlavou podle vězeňské módy na rendlík se třásl zimou po celém těle, ve zmrzlých prstech sotva udržel těžkou palici. Mráz zvyšoval hvízdavě skučící vítr bláznivě se prohánějící po planině. Stále častěj se ohříval u ohně společně s Petrem, novým parťákem v mlácení do motorů. Petr proklínal svoji blbost, že si nevážil teplého místa v krejčovské dílně. Soustavně neplnil stanovenou normu a z trestu byl přeřazen na pracoviště Kovošrot. Řeč se stočila na zdařený Klimešův útěk "doufám, že už je v bezpečí za kopečkama, nebo někde v teple píchá nějakou myšku do huňatého kožíšku. Hned bych odtud vzal dráhu, jen vědět jak" odplivl si Dany znechuceně do ohně "jdem makat ať nějak zvládnem tu zkurvenou normu, nebo se ani pořádně nenažerem". "Počkej" zadržel ho Petr"možná by tady nějaký plán byl" "povídej jsem zvědav co z toho vyleze za kravinu" "Stárka a Haška znáš, byli na brigádě v kuchyni škrábat brambory. Zjistili, že jeden z ocelových přivařených plátů kryjících vstup do parovodu jde nadzvednout. Jestli sis všim, tak kotelna je za zdí, kotelník, mukl, co má povolen volný pohyb, tam chodí zatápět před čtvrtou hodinou ráno a v deset večer se vrací na barák to znamená, že do půlnoci parovod vychladne a není tam už horká pára. Vlézt tam přes den, tak se uvaříme zaživa. Vychouš, co bude mít v noci službu na oddíle, s tím se nebudeme srát, normálně ho omráčíme, máme na to propašovanou železnou tyč. Jeden bude předstírat sebevraždu na umývárně a další ho pod touhle záminkou vyláká z kanceláře. Sejmem ho a zmocníme se klíčů od katru, dostanem se do kuchyně, vlezem dovnitř a vylezem už v civilu v kotelně. Jestli maš odvahu do toho jít řeknu klukům a berem tě do party . Vím o tobě, že nejsi žádný béčko jak jsi sejmul toho Šarkézyho, to ví celý lágr". Dany musel uznat, že tenhle útěk má určitou naději, akorát ta přepadačka dozorce mu moc neseděla. "Nezní to špatně, nechám si to projít hlavou a dám vědět". Svěřil se s plánem útěku Rokymu "Já do toho Dany nejdu, mám do výstupu pár měsíců, to už nějak vydržím, tebe chápu, máš před sebou ještě slušnej flastr a čekáš na převoz mezi dospělý. Nevim je to pro tebe obrovské riziko, hlavně to přepadení bachaře. Co když ho tou tyčí praštíte tak, že už se neprobere, to by už nebyl obyčejný útěk, nezapomeň, že jsi plnoletý a máš nárok na plnou sazbu. Za vraždu dozorce to máš skoro jistej provaz. Toho Petra moc neznám, nepatří do žádný party, je to kluk z vesnice, sedí za nějaké zlodějiny v JZD. Stárek nemá moc dobrou pověst, je z Mostu a práskal prý kriminálce, dost lidí dostal za mříže a než ho pro zlodějiny taky zatkli. Podívej se na něj jak každýmu podlézá to sis nevšim jak se snaží dostat mezi ty buzny z vězeňské samosprávy a Hašek to je vypatlanec, věčně jenom schání něco k žrádlu, zvedá pořád nějaký železa a každou hodinu si měří svaly jak mu vyrostli. Vsaď se, že když se ho zeptáš jaký je hlavní město severočeskýho kraje, tak to nebude vědět, i když ho tam soudili. Jo a jen tak pro zajímavost tak Stárek s Haškem měli být viděni, jak si ve sprchách kouřej navzájem ptáky. Mě prostě nesedí . Dany nakonec došel k rozhodnutí, který mu schválil i Roky. "Nemusím přepadat žádnýho vychouše, hodím s nima řeč, zjistim co nejvíc o tom parovodu v kuchyni. Na dílně u kluků co dělaj na soustruhu si můžu nechat udělat katrák a v noci se sám dostat do kuchyně a pokusit se o útěk sám. Útěk ve čtyřech je stejně hovadina, nemáš šanci, to si tě všimne každá důchodkyně, která jde ráno do kravína pro mlíko". Roky souhlasně přikyvoval "za to nic nedáš a katrák není žádný problém, dám hned hlášku na dílnu". Dany se sešel s Petrem, Stárkem a Haškem po večerce, aby projednali podrobnosti připravovaného útěku. Stárek s Haškem organizátoři útěku hýřili optimismem a odvahou. Bachaře zmáknem bez problémů. Venku začnem vylupovat obchody, byty. Můžem zkusit i přepadnout menší venkovskou poštu. Spát se dá v chatových koloniích, teď v zimě jsou málo obydlené. Dany zarazil ten příval pitomostí "Jestli si venku chcete hrát na nepolapitelné Jánošíky, je to vaše věc, já se pánové za zdí loučím a jedu po své lajně. Základ je odtud zmizet za čáru. Plán útěku není špatný, zásadně ale nesouhlasím přepadnout vychovatele. Uvědomte si, že ho můžeme zabít, nebo přinejmenším vážně zranit, to na nás poštve bezpečáky z celé republiky . Vy jste ještě mladiství, můžete dostat nanejvýš deset let a i to je myslím slušný fábor. Mě bude jednadvacet a nerad bych skončil na Pankráci v cele smrti. Útěk parovodem zní zajímavě. Mám otázku byl někdo uvnitř?Nebyl!Co když tam jsou mříže, ocelová síť nebo nějaký železný poklop. Chce to sehnat páčidlo, kleště a pilku na železo. Z oddělení se dostanem bez násilí, nechám udělat katráky, tak co vy na to?Do týdne seženem všechno potřebné a potom je na každém z vás, jak si poradí z čerstvě nabyté svobody. "Petr se k Danymu nadšeně přidal "má pravdu kluci, za klasicky útěk nám při polapení hrozí maximálně pět let, ale za vraždu, nechci ani pomyslet" Stárek s Haškem dali najevo své zklamání. Nějakého bachaře sejmout by neškodilo, naparoval se Stárek "a co s tou tyčí?" vytáhl z rohu umývárny mezi pytli s odpadem schovanou asi metr vysokou železnou trubku. "Tu schovej, bude se hodit jako páčidlo" "Hele dáme ještě cigáro" navrhnul Stárek "i proberem pár detailů. Počkejte tady skočím na cimru, mám tam načatou krabičku startek".

8.

Dany si nestačil dát ani prvního šluka, když se rozletěli dveře umývárny a dovnitř vtrhlo osm bachařů, společně s vychovatelem, který měl noční službu. "Lehnout na zem! Ruce za záda!Co jste tady dělal? Na co tady máte tu tyč? Koho jste s ní chtěli praštit? Mluvte!" Dany obličej zabořený do vlhké dřevěné koupelnové rohože měl okamžitě jasno. Tohle je velká levota, připravovaný podraz. Jak tohle dopadne a kdo je práskač? Dozorci nasadili všem čtyřem pouta a vlekli je přes buzerplac na dévéťárnu. Dany jako ostatní byl oblečený do oranžového pyžama a na nohou měl ústavní kožené pantofle, které ztratil v hlubokém stále padajícím sněhu. Nikoho to nezajímalo, ještě že si na noc vzal teplé tlusté ponožky. Na dévéťárně je zavřeli do přijímací místnosti a rozsadili je každého zvlášť ke stolu. Položili před ně čistý list papíru a tužku. "Pište všechno, jak a kudy jste chtěli utéct, na co jste měli tu trubku. Víme všechno!" Dany na arch papíru napsal pár vět. Nerozumím tomu je to všechno nějaký omyl. Náhodou jsme se sešli na cigáro. Pozoroval, že ani Petr toho moc nenapsal. Zato Stárek s Haškem se snažili a psali jako o závod. Dany měl potvrzeno to co už tušil, ty dva to jsou udavači. Bachaři, když viděli, že ani přes výhružky Dany s Petrem toho ví nenapíší, odtáhli je na oddělení kázeňských trestů a za Danym zapadly dveře samotky. Malá cela s rozbitým zamřížovaným oknem a betonovou podlahou. Jediné zařízení je záchod v rohu a radiátor ústředního topení . Teprve teď si Dany uvědomil jaká je mu hrozná zima. Mokré ponožky a pyžamo ho moc neohřejí. Snažil se chodit a cvičit, trochu rozproudit krev v těle. Do čeho se to zase zapletl, že nedal na varování Rokyho. Stárek s Haškem jsou určitě nastrčení konfidenti. Co si má myslet o Petrovi, který ho do všeho navezl, zatím nevěděl, ale za pár minut se to měl dozvědět. Na chodbě se rozlehly hlasité kroky a hlasy bachařů. Zarachotil zámek otevýraných dveří cely. Dany měl možnost to vše celé slyšet. Dozorci vtrhli do Petrovi cely, ozývaly se rány, křik, prosby a nadávky. Úplně cítil, jak se backomando zastavilo před dveřmi jeho cely. Žaludek se mu sevřel úzkostí a strachem, v ústech cítil hořkou žlučovitou pachuť. V otevřených dveřích zatím spatřil jen dozorce, kterému na lágru říkali Frigo, pro jeho přihlouplý výraz připomínající amerického komika z éry němé grotesky Bustera Keatona. Frigo ve dveřích cely začal nepříčetně řvát "Koutský, vy vrahu plánoval jste si vraždu příslušníka nápravného sboru". Dany věděl, že nemá co ztratit. Za Frigem viděl nedočkavé postavy bachařů s obušky v rukou. "Víš co Frigo, polib mi prdel". Dozorci Danyho systematicky s naučenou profesionalitou mlátili a kopali po celém těle. Snažil si rukama chránit alespoň obličej a rozkrok. "Mluv ty hajzle, chtěl jsi zabíjet ty zvíře z kriminálu do smrti nevylezeš. Takové jako ty by měli věšet pro výstrahu". Dany mlčel a bachaři to považovali za vzdor a jenom zesilovali příval ran. Nemohl říct jediné slovo, v krku měl dusivý knedlík. Promluvit, rozbrečel by se bolestí a ponížením. Kopanec do hlavy ho poslal do milostivého bezvědomí, kdy už rány necítil. Probral se zimou, stočený do klubíčka v rohu cely. Těžce se zvedl, kabátek od pyžama měl na zádech přilepený zaschlou krví. Kdo ví jak dlouho tady ležel, za oknem už bylo vidět světlo. Narovnal se a bolestivě vyjekl. Pěkně mě ty svině nakopali ledviny, cukavě mu v nich pulsovala bolest, také nadechnout se z plných plic mu dělalo problém. Nakopaná žebra bolela. Pokusil se vymočit, moč byla zbarvená do růžova. Hlavně mu byla strašná zima. Na chodbě byl slyšet cinkot ešusů a várnic s jídlem. Ano, něco teplého, to mu udělá dobře. Okénko ve dveřích určené k výdeji jídla se otevřelo a objevila se jízlivá tvář Friga. "Kuchaři můžete pokračovat dál, Koutský drží protestní hladovku". Marně bušil zoufale pěstmi do dveří a křičel "já žádnou hladovku nedržím". Dva dny byl ponechán svému osudu, vodu pil ze záchodu, snažil se chodit, většinou se ale vyčerpaně svalil na chladný beton cely a krátce usnul. Vzápětí ho probudila zima, hlad a bolest celého zmláceného těla. Po dvou dnech se otevřely dveře cely, kterou už pomalu začal považovat za svůj mrazivý betonový hrob. "Vystupte" ozval se z chodby strohý hlas "budete předveden před náčelníka ústavu. V koupelně se dejte trochu do pořádku ". Dany šouravým, potácivým krokem opilce došel do koupelny. Zde pod horkou vodou cítil, jak zimou chvějící se tělo opět nabírá ztracených sil. Blaženě si vychutnával proud horké vody, v poloslepém zrcadle si pohlížel svůj rozbitý obličej a tělo plné modřin a stop po obušcích a kanadách bachařů. S přívalem tepla se mu vracel i vzdor a vztek. "Žádám o jídlo a lékařskou prohlídku, dva dny jsem nedostal nic k jídlu, nemáte právo mě týrat hladem, odporuje to vězeňskému řádu". "Držte hubu Koutský, ona vás přejde chuť si stěžovat vrahoune vyjebaná". Přesto dal pokyn chodbaři "Přineste mu z kuchyně něco k jídlu". Dany s chutí spořádal několik obložených krajíců se salámem a zapil to ešusem silného čaje. "Pohyb, oblečte se tady máte mundůr" a chodbař vlekl z příručního skladu do deky zabalené jeho osobní i vyfasované věci. Než opustil prostor kázeňských trestů, byl mu navlečen opasek se zabudovaným železným kruhem, kterým se řetězem provléknou spoutané ruce, takzvaný medvěd. V kanceláři náčelníka popíjeli kávu i dva vyšetřovatelé z vnitřní ochrany věznice. Dany dostal pokyn, aby usedl na židli, dozorci mu uvolnili z pout jednu ruku a připoutali mu ji k opěradlu židle. Za okamžik přivedli i Petra, který byl pro změnu připoután k trubce ústředního topení. Jeden z bezpečáků se ujal slova "na základě zjištěných skutečností a svědeckých výpovědí vás obviňuji z přípravy k vraždě dle § 219 a přípravy k maření úředního rozhodnutí dle§ 171 trestního zákona. Případ bude postoupen okresní správě SNB v Mostě. Chcete se vyjádřit k obvinění?Upozorňuji vás, že kajícné, upřímné doznání může mít vliv na vynesený rozsudek". "Hovno se máme k čemu doznat"vybuchnul vztekle Dany "všechno je to provokace Stárka a Haška, nemůžete popřít, že vám od začátku donášeli, nikdo neměl být poraněn, jenom jsme se teoreticky bavili o možnostech útěku a to se baví většina vězňů, tohle není trestné. Vše jste měli pod kontrolou a řídili a naváděli jste ty dva hajzly. " Petr sípavě přizvukoval "ano, tak to bylo". Dany si všiml, že se mu špatně mluví, mezi oteklými rozbitými rty mu scházely dva přední zuby. "Dobře, chcete zapírat, zde máte svědky. " Do místnosti vstoupili Stárek s Haškem. Stárek jako zkušený udavač mostecké kriminálky neměl žádné zábrany. Naopak iniciativně popisoval, jak se snažili rozmluvit a zabránit útěku obou spoluvězňů. "Ty dva, soudruhu náčelníku, byli ochotní i vraždit jen aby se dostali na svobodu, kde chtěli pokračovat v trestné činnosti. Měli jsme z nich strach a tak jsme vše oznámili, aby nedošlo k nejhoršímu". Hašek přizvukoval "má pravdu, ty dva byli ochotní jít přes mrtvoly. Víme co je naše povinnost, chceme se po propuštění řádně zapojit a skoncovat s trestnou činností". Danymu připomínal s vypoulenýma očima a roztaženou širokou hubou kvákajícího žabáka. Už se neudržel, bachaři dobře věděli, proč ho připoutali k židli. S chutí by jim rozkopal ty jejich bonzácké ksychty. "Vy dvě bukvice, tohle vám nevyjde, doufám, že budu mít v životě tu radost a nachčiju vám do vaší rakve". Náčelník jim uložil i kázeňské tresty. Petr dostal dvacet dní samovazby, Danyho obdaroval dvěma měsíci pobytu na zvláštním oddělení, mezi vězni známém spíš pod názvem trestňák. Ještě před odvedením na uzavřené oddělení si Dany pod pohrůžkou, že si podřeže žíly, vynutil návštěvu ošetřovny. Na vězeňské marodce lékař lhostejně přejel očima jeho tělo plné modřin a při stížnosti, že močí krev mu otráveně předepsal urologický čaj . Nad nakopanými žebry, která při každém nadechnutí ošklivě zabolí jenom mávnul rukou.

9.

Vězeňská správa měla širokou paletu kázeňských trestů. Od lehčích forem jako bylo snížení, nebo úplného odebrání kapesného, zákazu přijetí balíčku od rodiny až po ty které se vykonávají na uzavřeném oddělení kázeňských trestů. Celodenní uzavření znamenalo pobyt vězňů ve dvou i více podle velikosti cely. Další forma byla samovazba. Již název říká, že kázeňský trest vykonával vězeň sám. V obou případech byla snížená dávka jídla na minimum a vydán zákaz kouření. celodenní uzavření ani samovazba nesmí být delší než dvacet dní. Kázeňský trest, který dostal Dany se používá u odsouzených, kde vězeňská správa chce docílit co nejdelší izolace od ostatních vězňů. Dany vyfásl nejvyšší dvouměsíční sazbu. Na trestňáku je zákaz kouření, odejmuto kapesné, zákaz balíčků. Povinností je pracovat, práce byla přidělována na celu, kde odsouzený mimo třiceti minut vycházky tráví celý den. Podle výše splnění denní normy 'byl určován příděl jídla. Trest byl vykonáván ve dvou. Na cele trestňáku přivítal Danyho Jirka. Zvláštní oddělení měl až do konce svého trestu, což byl necelý měsíc. Správa věznice si moc nepřála, aby se o jeho případu mezi vězni moc mluvilo. Jirka byl po převozu na převýchovu zařazen do truhlářské dílny, na cirkulárce si ošklivě poranil pravou ruku a v mostecké nemocnici mu amputovali dva prsty . Pár dní si poležel na ošetřovně. Při vyšetřování pracovního úrazu si bachaři i civilní mistr uvědomili, že byla porušena spousta vyhlášek ze sbírky zákona o práci mladistvých. Správa věznice by tak musela vyplatit odškodné za úraz s trvalými následky. Vyřešili to jednoduše, obvinili Jirku ze sebe poškozování, úraz si prostě způsobil sám úmyslně, vlastní vinou, aby se vyhnul práci na dílně. Nic nepomohlo, že patřil mezi nejlepší pracovníky. Vězeňský lékař ho po pár dnech vyhodil z lůžkové části ošetřovny a vychovatel mu vypsal kázeňský lístek za sebepoškozování a ten mu zajistil rehabilitaci poraněné ruky na trestňáku. Měl jedinou výhodu, nemusel plnit normu, vlastně ani nemohl. Režimáci, co sloužili na kázeňských trestech využívali Jirku jako pomocného chodbaře. Dany měl o čem přemýšlet, pěkně nalítl těm dvěma bonzákům. Jak jsem starej, tak jsem blbej. Za přípravu vraždy jako plnoletý může dostat od soudu osm i deset let v té nejtvrdší věznici. Využívání vězňů na práci zajištuje na trestňáku pracoviště Kovoškot. Dvakrát denně přinášeli odsouzení kusy nasekaných hliníkových kabelů. Hliníkové dráty obalují uvnitř ocelový drát, ten je potřeba ručně vymotat a vytřídit. Na Kovošrotu se vše váží lisuje a podle odvedených kilogramů se určuje i denní příděl stravy. Danymu zvedlo náladu, když ráno spatřil s hliníkovými pruty Rokyho a ještě další tři kluky z party. Dozorce pozorně sledoval, aby nedošlo k nějakému bližšímu kontaktu s potrestaným vězněm. Hlavně k předání zakázaných věcí, jako je třeba kuřivo. Proti vězňům ale neměl žádnou šanci. Ve dveřích bylo sehráno předem připravené divadlo, plné strkání, nadávek jeden z vězňů schválně zakopla rozsypal kabely po chodbě. Začal hlasitě naříkat "pane veliteli já se zranil, potřebuju na ošetřovnu". Roky využil organizovaného zmatku, vyndal z pod montérky karton cigaret s několika masovými a mléčnými konzervami. "Máš tam i dopis. Drž se! Čau ty vole". Z dopisu vyčetl samé špatné zprávy . Nepotěšilo ho, že uprchlý vězeň Klimeš byl dopaden pražskou kriminálkou. Dany to slyšel už při výslechu od bezpečáků, považoval to ale za zbožné přání bachařů. Roky tuto informaci potvrdil. Přijeli s tím přibylci z Pankráce, je tam na vazbě a má na svědomí i nějaké vyloupené obchody. Co se týče Stárka a Haška, dostali před celým nastoupeným lágrem pochvalu od náčelníka věznice a poděkovali za záchranu lidského života. Odměna pro konfidenty byl jeden den volné návštěvy mimo zdi věznice a prakticky jisté podmínečné propuštění. Díky Rokymu a jeho lidem snášel Dany trestňák celkem v pohodě. S prací se také moc nepřetrhnul, při vážení a lisování už Roky dohlédne, aby normu splnil. Měl klid od ustavičné buzerace i parademaršů na buzeráku i od výchovných keců vychovatelů. Na trestňáku bylo povoleno číst, takže měl možnost konečně něco přečíst. Režimák byl překvapen jeho zájmem o knihy a dovolil mu v kamrlíku určeném jako sklad knih se v nich přehrabovat. Jednalo se o salátová vydání, někde scházeli i listy, které někteří vězni využívali místo cigaretového papíru pro ubalení cigarety. Po značné námaze se mu podařilo dát dohromady Jiráskovi sebrané spisy a s chutí se začetl do husitských válek. Roky zajišťoval cigára, čaj i něco navíc k jídlu. Jen nemít na triku o trestní stíhání, to jediné mu kazilo celkem dobrou náladu. Zvedl mu ji další moták od Rokyho. Stárek s Haškem dostali tvrdou deku. Zmlácený a dokopaný skončili na marodce. Dany uměl číst mezi řádky. SS komando zúčtovalo s bonzáky. Škoda, že ty svině nezabili, pomyslel si Dany, beze svědků by nebyl ani žádný soud. Vedení věznice nechalo oba práskače převést, pro jejich bezpečnost, do věznice v Litoměřicích. Nechali je pracovat v režii ve vězeňské prádelně, než si odpykají polovinu svého trestu, aby mohli být propuštěni na podmínku. Při hovorech s Jirkou o okolnostech jeho úrazu Dany zbystřil pozornost, když slyšel, jak při převozech na lékařské kontroly do civilní nemocnice v Mostě, zdravotnický personál nekompromisně vykáže určenou ostrahu ze sterilního prostředí operačního sálu. Dostat se do nemocnice a pokusit se o útěk je možná jeho poslední příležitost. Každým dnem může očekávat převoz mezi dospělé vězně. Tím nezdařeným pokusem o útěk má pevnou na plzeňských Borech víc než tutovou. Dany si k tomu vybral sobotní večer po rozvozu večeře. Službu měl bachař, kterému pro jeho plíživou kočičí chůzi říkali vězni lev. Jak bylo zvykem, režimák vypustil Jirku z cely, aby měl čas uklidit chodbu a vytřít koupelnu. Sám si zašel na jedno pivko a večeři do bachařské kantýny. Po návratu vybral chodbař prázdné ešusy, s vedoucím směny provedl večerní sčíták odsouzených. a doufal, že bude mít do rána klid. V tom se hluboce mýlil. Dany se chtěl dostat do nemocnice za každou cenu. Za Lvem zabouchl mřížový katr a Dany vyndal z holícího strojku žiletku. Jeho plánem bylo, než se Lev vrátí z večeře v kantýně šikovně si podříznout žíly, tak aby se moc nezranil, ale musí to stát za převoz do civilky. Jirka hned při vybírání ešusů vyvolá poplach, když spatří Danyho ležet v krvi na podlaze. Dál už všechno záleželo jenom na něm, jak si poradí v mostecké nemocnici. Dany sevřel žiletku a opatrně se řízl do levého zápěstí. Vzápětí zbaběle ucukl, na kůži se objevil jenom drobně krvácivý pálivý řez. Tak s tímhle mě neodvezou ani na ošetřovnu. Zavřel oči a prudce sekl žiletkou. Celou rukou až k rameni mu projela ostrá bolest a z čerstvě se šklebící rány se začala valit krev. Doprdele, snad jsem to kurva nepřehnal a nevzal nějakou tepnu. Prstem zmáčknul řez a snažil se zmírnit proud krve, trochu se mu to podařilo. Ve dveřích okna jeho cely se objevil Jirka. "Tak co jak to jde?" Uviděl kaluž krve "dobrý máš to za sebou" "jo dobrý, teče ze mě krve jak z vola, kde je ten zkurvenej bachař? Já tady snad vykrvácím." "Klid Dany, lehni si na postel, ruku stáhni ručníkem, Lev se musí objevit každou chvíli". Dany poslechl jeho rady a se staženou rukou ležel na kavalci a pozoroval jak se krvavá skvrna neustále zvětšuje. Krev se začínala pomalu srážet a vytvářela rosolovitou hmotu podobnou jahodové zavařenině. Dany ani neslyšel hluk otevíraných mříží, probralo ho až Jirkovo volání o pomoc "Koutský se podřezal". Lev sprosté řval a nadával na celou chodbu "kokot jeden, ani v sobotu není klid". Z ošetřovny přiběhli s nosítky dva lapiduši a odnesli Danyho na marodku. Zde mu pořezané zápěstí odborně stáhli a zavázali. Dany dobře vybral sobotu, doktor na ošetřovně nebyl, pouze dva zdravoťáci z řad dospělých muklů. Dévéťák, velitel směny rozhodl "vypadá to na šití a ztratil i dost krve. Musíte ho převést na chirurgii. Takového magora jsme tu už dlouho neměli, napřed chce utíkat a zabíjet a teď se nám podřeže. " Dany se ozval z nosítek "můžete mě nechat chcípnout o nic se vás neprosím, zažil jsem tady jenom samé intriky a falešná obvinění, jsem nevině odsouzen " a divadelně dodal "chci zemřít nikam mě nevozte". Bachař trochu zmírnil tón "sklapni mladej na umírání máš času dost, napřed si všechno odsedíš a potom si třeba klidné umři". Sanitka vyjela z brány lágru, Dany ležel přikurtován k lehátku, doprovod mu dělali dva eskorťáci a řidič sanitky. Cítil se celkem dobře, akorát měl žízeň a cítil jak se mu jazyk v ústech lepil na vysušené patro. Před bachaři předstíral mdlobu a jen občas opatrně pootevřel přivřené oči. Řidič sanitky předvedl divokou jízdu mosteckými ulicemi doprovázenou kvílící sirénou. Po pár minutách zaparkoval před pavilonem osvětleným červeným nápisem chirurgie. Ze dveří okamžitě vyběhli saniťáci a přeložili Danyho na pojízdný vozík. Na chodbě před operačním sálem vykoukla plnoštíhlá vrchní sestra s výrazem generála, který prohrál rozhodující bitvu. Spatřila uniformy bachařů a ostře vyjela "to jste zase vy, co tam s těma klukama děláte? Není týden, aby jste někoho od vás nepřivezli. Buď je tosebepoškozování, nebo úraz". Bachaři jenom omluvně krčili rameny, před nasupenou vrchní sestrou je jejich přirozená vžitá arogance přeš]a. Vykoktali "tohle je pokus o sebevraždu za tohle my nemůžeme". Lapiduši zavezli Danyho do předsálí operačního sálu. Zatím vše vycházelo, jak Jirka říkal. Seřvaní eskorťáci zůstali v předsálí za dveřmi. Vrchní dala pokyn zdravoťákům "sundej z něj ty hadry". Dany seděl jen v ústavních spodkách s ovázanou rukou na židli. Sanitáři odešli, opět nějaký příjem. Vrchní sestra krátce pohlédla na Danyho "to je to tam tak hrozný, že se musíte řezat?" Dany jenom pokrčil rameny. "Jste nějaký bledý, není vám špatně? Nechce se vám zvracet? Pan doktor dokončí operaci a půjdete na řadu a mějte rozum, řezat si žíly, máte život před sebou. Pustím na vás trochu čerstvého vzduchu". Už při příchodu si Dany všimnul, že chirurgie se nachází ve zvýšeném přízemí Otevřené okno, víc si nemohl přát. Teď nebo nikdy. Řezná rána se snad nějak stáhne, tepnu si přece nepřeřízl. Vedle skříně s léky vyselo několik bílých lékařských plášťů. Jeden hodím přes sebe, doufám, že venku neumrznu. Vyskočit z okna, ukrást na parkovišti auto bude otázka minuty a pryč, rychle pryč! Postavil se. Zamotala se mu hlava a před očima mu začli tančit barevná kola. Probudilo ho světlo svítící nad operačním stolem a hlas lékaře "už se probral, máte tam šest štychů a dostal jste od nás litr a půl krve. Přestaňte dělat kraviny, máme vážnější případy k ošetření". Se zafačovanou rukou zavěšenou na krku v dřevěné dlaze skončil neslavně jeho pokus o útěk na vězeňské marodce. Velitel směny se neodvažoval ho dát zpátky na celu na zvláštní oddělení. Lapiduši dostali příkaz nespustit z něj oči, aby se třeba nepokusil vytrhat stehy z čerstvě zašité rány. Na ošetřovně se moc neohřál, v pondělí ráno ho doktor při vizitě vyhodil na přímý příkaz náčelníka věznice. Se zraněnou rukou nemohl pracovat. Zavřen na izolaci měl dost času přemýšlet, jak to vše pro něj dopadne. Z přemítání, které stejně nikam nevedlo jej vyrušila návštěva psychiatra. Chtěl s ním rozebrat jeho pokus o sebevraždu a předstírat, jak mu chce pomoci. Dany měl k psychiatrům averzi, po jejich posudku, kdy neúspěšně hrál v Bohnicích magora. Tenhle tlustý, olezlý dědek v něm nebudil ani trochu důvěry. Po jeho otázkách jestli viděl v dětství souložit otce s matkou a jaká je nejvyšší hora v Čechách, mu stručně řekl "seru na vás doktore jděte s těma kecama do hajzlu, nikdy nepochopím, jak poznáte, když vám řeknu, že Sněžka je nejvyšší hora v Čechách zda jsem blázen nebo ne". Psychiatr se ještě chvíli snažil obnovit ztracený dialog, marně, Dany se mu otevřeně smál do tváře. Doktor viditelně rozladěn z nezdaru navázat s pacientem kontakt ukončil pohovor "dobře, nemáte zájem si promluvit o svých problémech, napíšu vám něco na uklidnění. Na cele si Dany přečetl název i složení předepsaného léku. Plegomazin. Pěkná sračka, tohle žrát, tak by z něj bylo za chvilku opravdu pěkný mačo co si sám nevyndá ani ptáka z kalhot. To si můžeš polykat sám ta starej slimáku.

10.

Za tři dny po návštěvě duševního spasitele byl Dany předveden režimákem do budovy velitelství. V jedné z kanceláří s prošlapaným zeleným kobercem a otřískaným sektorovým nábytkem seděl za stolem asi třicetiletý chlápek, široká ramena napasovaná do černé kožené bundy. Dany pochopil, že tohle je vyšetřovatel mostecké prokuratury. Uhodl, fízl se představil jako nadporučík Hronek. Strčil prstem hnědým od nikotinu do spisu ležícího na stole. "Co mi k tomu řeknete Koutský?" "Co vám mám říkat, stejně jste jedna banda fízlů o mé vině jste už dopředu přesvědčený. Nemáte náhodou s sebou rozsudek, ať to nezdržujem". Nadporučík se zasmál "to jste mě pobavil Koutský, hubu máte hezky prořízlou. Náhodou já o vaší vině vině alespoň ne ve všem tak pevně přesvědčen nejsem. Mluvte a nechte toho divadýlka. " Dany spustil svoji výpověď. Mluvil celkem pravdu jenom to příliš nerozebíral do podrobností, jak se chtěli dostat do parovodu. Hlavně popíral přípravu k nějaké vraždě. Celé to schrnul "nezávazné řeči vyprovokované Stárkem a Hoškem pod patronátem místních bezpečáků". Vyšetřovatel ještě chvíli mlčel "nemám rád tyhle vězeňský případy založený na výpovědích spoluvězňů. Na okrese máme svý práce dost a je mi jasné co dokážou někteří vězni udělat, aby se dostali dřív na svobodu. Stárka na oddělení známe a i přes svůj věk je to pěkný dacan a vůbec nemáme radost, že za pár dní ho máme zase v rajonu. Nepopírám co už ví stejně celej kriminál, párkrát nám pomohl, vždy jenom účelově neváhal položit i svého bratra a usvědčit jej z vloupaček do bytů, jen aby se vyhnul vlastnímu zatčení. Zdejší vyšetřovatelé by rádi měli případ pro výstrahu, mají máslo na hlavě. I když je Klimeš v Praze na vazbě dosud neví jak utekl. „Co vy, nevíte něco bližšího o jeho útěku?" Zkusil to na něj Hronek, fízla v sobě prostě nezapřel. "Ne to nevím" "Chápu, vězeňská solidarita. Vrátíme se k vašemu případu. Můžu vás uklidnit, než jsem za váma jel hovořil jsem s prokurátorem, obvinění z přípravy k vraždě nepřichází v úvahu. V pochybnostech ve prospěch obviněného a těch pochybností je zde opravdu dost, zase ale tak snadno z toho nevyběhnete. Přípravu k § 171 vám přišijeme, sedí to i na výpověď vašeho společníka v těch řečech, jak říkáte, jste se do toho oba dost zapletli. Skutková podstata trestného činu přípravy je naplněná". Dany nevěděl jestli má mít radost, jasně obvinění z vraždy je pryč, ale stejně mu hrozí soud. "Dobře, necítím se vůbec vinen, ale jinak dík za dobrou zprávu, kolik můžu za ty kecy dostat?"Vyšetřovatel pokrčil rameny. "Nejsem soudce, vaše minulost to není taky žádná sláva, rok možná víc možná míň, třeba vás i zprostí obžaloby, nevím je to věc soudu. Týden byl Dany na cele sám. Jirka se dočkal civilu, výstup měl trochu zakalen, že jde na svobodu o dva prsty chudší. Dany mu na rozloučenou radil "hlavně jim nic nepodepisuj a venku se poraď s advokátem a snaž se z těch kurev vyrazit nějaké prachy. Řez na zápěstí se mu již zacelil, stehy mu vyndal vězeňský lékař. Nezdržel se u toho proslovu, jak Dany poškodil socialistické zdravotnictví. Docela byl rád, že je na cele sám, jídla i kuřiva měl dost. Roky mu propašoval i pár časopisů Svět v obrazech a i nějaké starší noviny. Dneska měl službu ten kretén Frigo. Snad nebude moc otravovat. Už je to tady "pošta Koutský"zakrákal Frigo v otevřeném okénku a podal Danymu obálku s razítkem okresního soudu v Mostě. Nedočkavě se začetl do usnesení. Psalo se v něm, že návrh vedení věznice NVU Libkovice se mu mění zbytek výkonu trestu v l. nápravné skupině na 11. Důvod kázeňské přestupky proti vězeňskému řádu. Danyho přeřazení do dvojky moc nevzruší. Spíš ho zajímalo, kam ho převezou. Bral by nejraději nějakou šachtu v úvahu přichází Vinaříce u Kladna. Ve Vinárně se těží uhlí, nebo Bylíz poslední uranový důl u Příbrami, kde fárají muklové. Na šachtách se dělí s civilama a možnost útěku bude taky větší. Dany to nechtěl vzdát, zvlášť když měl na krku další soud. Dnes je úterý, to znamená, že ve čtvrtek ho bude čekat eskorta do Prahy na Pankrác. Mohl by zůstat i tam Pankrácká věznice je taky druhá nápravná. Nejvíce se jezdí na stavby budovat pražská sídliště. Ve čtvrtek v podvečer odevzdal nafasované věci a nakrátko si zase oblékl svůj civil. Bachař mu nasadil medvěda a spoutaného ho vyvede před sklad. Měl štěstí na buzeráku se zrovna řadil Kovošrot před jídelnou na večeři. Vězni při spatření Danyho křičeli a mávali "Nazdar Dany, dej jim to sežrat, smrt bonzákům. Dany s údivem zjistil, že no zdraví nejen Roky a jeho parta, ale mává mu a křičí i Šarkézy se svýma lidma. Bachařům se to moc nelíbilo "držte hubu, odchod! Nástup na večeři. To máte hezký vzor vy grázlové". Sbohem Libkovice, moc dobré vzpomínky na vás mít nebudu.

11.

Na eskortní cele na pankráci se setkal s asi padesátiletým týpkem. Představil se jako Karel a vesele dodal "to jsem rád, že tady nebudu přes víkend sám, jedu z nemocnice zpátky na lágr. Vězenští řezníci mi vzali žlučník. "Danyho zaujalo, že místo zelených kopřiváků, je má obarvené na černo. Dostalo se mu vysvětlení "Neznáš, takhle si bachaři označují útěkáře na Mírově". Dany jenom zděšeně vydechl Mírov, to mám hroznou radost. Dany o Mírově moc nevěděl, jedno ale věděl určitě, měl pověst nejhorší věznice v republice. Trochu si pamatoval, že při pražském jaru, kdy noviny vycházeli krátce bez cenzury byla častým tématem novinářů právě mírovská věznice. Psali o mučení a vraždách politických vězňů, hlavně pilotů, kteří létali za druhé světové války v anglických RAR. Měl by to být nějaký hrad někde v lesích na Šumpersku. Snažil se vytáhnout z Karla co nejvíce informací. Ten byl rád, že může mladistvého poučit a s chutí vyprávěl Danymu svůj příběh. "V civilu jsem měl docela dobrý flek, jenže člověk chce stále víc, jako provozák na hotelu jsem se zapletl do rozkrádaček a vekslu. Nepomohlo ani, že nám šly na ruku dvě šajby z hlavní správy. U soudu mi to hodilo devět let. Nechtělo se mi to sedět, poslali mě do vinárny. Doktor nepotvrdil, že můžu fárat, mám prý šelest na srdci, to mám asi z těch stresů, při těch zlodějinách. Zařadili mě na stavbu, stavět bytovky na Kladně. Podařilo se mi zavěsit se pod náklaďák a vyjet za bránu. Nějaké známé v pražské galerce mám, nebyl žádný problém sehnat solidní falešné papíry. Zašil jsem se v jednom zastrčeném penzionu na Šumavě, nastoupil jsem tam jako číšník, žádný problém, kšeft vesele běžel, dal jsem to dohromady s rozvedenou vedoucí. Jenže neštěstí nechodí po horách, ale po lidech. Těsně před Silvestrem vylezu z kuchyně, hospoda narvaná po střechu, v ruce plno jídel a hned jsme se poznali. Pod oknem seděl u stolu můj vězeňský vychovatel s celou rodinkou, vystřižený jako ze žurnálu. Za každý rok svobody mi napařili rok navíc. Konečný účet zněl tři roky navíc a převoz na Mírov, hrad na skále dvanáct metrů vysoké zubaté hradby, po nich korzujou benga se samopalama, na každém rohu strážní věže. V hradním příkopu puštěný vlčáci s dobrmanama, speciálně cvičení na pronásledování a trhání vězňů. Pod hradbama jsou do skály zalitý v betonu skleněný a ocelový střepy doplněný o roztažená kola ostnatého drátu. Z Mírova se ještě nikomu nepodařilo utéct. Bylo pár pokusů udělat podkop, tunel ale vždy narazil na skálu. Beznadějné! V roce 68 se uvažovalo, , že Mírov zruší, jako věznici, přispěli k tomu hlavně aféry zvěrstev bachařů, které se dostaly do zdělovacích prostředků. Zůstalo nás ve věznici jenom stopadesát. Největší srandu jsme zažili, když se na Mírov vrátil bývalý politický vězen Rambousek v doprovodu štábu české televize s pořadem Ostravské vteřiny, vysílali to potom pod názvem pravda o Mírově. Tos měl vidět benga, strachy srali hovna v kostkách. Všem nám lezli do prdele. Na Rambouska do smrti nezapomenou. Kapitán Smrčka, známý vrahoun, utloukl nejmíň tři politický vězně, se do objektivu televizní kamery třásl před Rambouskem jako drahý pes a jenom koktal já nic nevím, jsem nevinný. Pak přišli Rusáci a jim spadl kámen ze srdce. Můžu ti říct bachaři v krimu to jsou svině všude, ale na Mírově je to opravdu elita vypitých, primitivních saďourů. Poznáš sám. Rambousek měl štěstí, jako bývalý agent CIA se dostal do Států. Vrátit se zpátky na Mírov, živý by ven nevylez. To ponížení jak koktají, zapírají, svádějí vinu jeden na druhého, které mohl sledovat v televizi celý národ, tohle mu nikdy nezapomenou. Dneska je nás na hradě už dobrá tisícovka. Verbeš k pohledání svezená ze všech lágrů, útěkáři, těžký agresivní psychopati a notoričtí sebepoškozovači. Takže vítej do našich řad za kterými tahle vykurvená společnost udělal jednu velkou tečku.

12.

Dany ucítil ve spánku horkou zpocenou ruku, která mu hladila zadek a snažila se mu dostat do rozkroku. Chvíli mu trvalo, než mu to došlo. "Karle, ty buzno dej ty pazoury pryč, nebo zapomenu, že jsi po operaci a rozkopu ti bachor". Karel se stáhl a začal Danyho zasypávat větama "neblázni, nic na tom není, jenom si navzájem vypomůžem, neříkej, že jsi nikdy neměl chuť zkusit to s chlapem. Ve starém Řecku a Římě to bylo naprosto normální". "Zavři hubu Karle já nejsem žádnej teplej bratr, rozumíš? Vyhoň si ptáka a máš klid. 'Ráno při snídani seděl Karel za stolem jako zařezaný a nevěděl kam s očima. Danymu to bylo spíš k smíchu. Vypadá to na hrad plnej teploušů. Nejvíc ho štvalo, když viděl zase tu pankráckou snídani. Černá melta a kus blátivého chleba z vězeňské pekárny. Pryč jsou Libkovické snídaně s kakaem a rohlíky s máslem a salámem. "Ser na to Karle"prolomil Dany mlčení. Ten byl viditelně rád a ještě chvilku se omlouval. "To víš sedím už devátý rok, tak ještě jednou promiň, že jsem tě v noci obtěžoval".

13.

Za pár hodin mají ale hned jiné téma. Celá věznice byla vzhůru nohama na jedné z cel vyhrazených pro čekatele na smrt využil jeden z odsouzených porušení bezpečnostních předpisů službu konajícího dozorce, který se neopatrně zvědavě přiblížil příliš blízko, ke špehýrce ve dveřích, kterou je možno pozorovat vězně na cele. Zaplatil za to ztrátou jednoho oka. Na smrt odsouzený vězeň mu ho bleskově vypíchl zbroušenou násadou smetáku určenému k úklidu cely. Danyho a Karla ta příhoda docela pobavila a rozveselila. Alespoň teď benga víza co berou rizikové příplatky a má jistou přezdívku Jan Žižka z Trocnova. Mukl co mu to udělal nemá co ztratit. Oběsit ho můžou stejně jenom jednou.

14.

Dany v prvním trestu, kdy dělal pár týdnů chodbaře ze zvědavosti nakoukl při rozvozu jídla do cel smrti. Trochu ho to zklamalo, od ostatních cel se lišila pouze v tom, že postel, stůl i stolička byli napevno přidělány k podlaze a ústřední topení mělo dřevěný kryt, aby si odsouzený v návalu vzteku a deprese zčekání, kdy pro něj přijde kat, nerozmlátil hlavu. Karel to komentoval slovy"maj teď na Pankráci koukám samou mimořádnou událost, když jsem ležel v nemocnici tři muklové využili, že na celu vedle nich dali odsouzené ženy. Lžící si k nim ve zdi vydlabali díru, šikovně ji zamaskovali papírovým kartonem z balíku a nočním stolkem přiraženým ke zdi. Pět dní se navzájem šukali jako stádo nadržených králíků. Jenže potom k ženským dali na celu starou vymletou cikánskou šlapku ještě s podezřením na tuberu. Tu samozřejmně nikdo z kluků píchat nechtěl a tak ta závistivá kurva to ze vzteku práskla, ale stejně to musela bejt paráda"zasnil se Karel. Pondělí den eskorty Dany s Karlem se postavili před dveře cely a čekali na filcunk . Bachaři po pátečním útoku byli viditelně nervózní. Zakrývali to hlasitými povely a zesílenými strážemi rozmístěnými na ochozech eskortního bloku. Dany se rozhlédl po ostatních nastoupených vězních připravených k eskortě. Z jejich propadlých obličejů, chorobné bledosti a kalného strnulého pohledu viděl, že tito vězni dlouho nepocítili hřejivou lázeň slunečních paprsků. Ani vězeňský nebo civilní oděv nemohl zakrýt potetované hřbety rukou vystupující kérku na krku. Někteří z nich měli i tetované obličeje doplněné jizvami z vězeňských rvaček na nože nebo udělané účelově dobrovolně za pomoci kyseliny nebo louhu, aby tak dali najevo své pohrdání bolestí. Někteří byli vyholení do hola, znak valdických vězňů, kde bylo povinné stříhání každých čtrnáct dní. Dany dostal již známého medvěda, popadl svoji krabici od margarínu, kde měl pár krabiček cigaret, hygienické potřeby a svazek dopisů a fotografií.

15.

Dostali pokyn po trojicích sejít na vězeňský dvůr, do vyhrazeného autobusu. Jede se nejdelší eskorta, která má konec až v bratislavském justičním paláci. Zde už si vězně přebírali slovenští bachaři, směr Leopoldov, Jihlava a dál na východ až do vojenské garnizony Sabinov. Pro nejtěžší vězně měl autobus zamřížovaná okna, zatřená bílou barvou. Mezi eskorťáky je ocelová stěna s dvířky a dvěma vyřezanými průzory pro kontrolu odsouzených. Vězni byli rozesazeni, každý se snažil zaujmout místo u okna, kde se dalo při převozu v místy oškrábané barvě zahlédnout kousek svobody. Eskorťáci stále ještě na něco čekali. "Už ho vedou" neslo se polohlasně autobusem. Byl to Franta Netoličák. Nebylo snad vězně, který by tohle jméno neznal, byl to jeden z valdických kingů. V doprovodu dvou bachařů šel pomalu urostlý svalnatý odhadem asi třicátník. Mohl dělat jenom krátké kroky, měl spoutané ne jen ruce ale i nohy řetězy, které při každém pohybu hlasitě cinkali. Bachaři dobře znali jeho pověst a snažili se nasadit kamarádský tón "tak co Franto jak bylo v Bohnicích?" Usadili ho dopředu "máš co kouřit?Zapal si" a velitel eskorty nabídl Netoličákovi tvrdou spartu. Netoličák poděkoval, usmál se a zapálil si nabídnutou cigaretu. Na rozšířených zorničkách bylo vidět, že je ještě nadopován z bohnického cvokhauzu. Svoji životní historii začal začátkem šedesátých let v necelých sedmnácti letech, kdy od soudu dostal rok a půl za napadení veřejného činitele. Brzy získal pověst tvrdého rváče, který se nebojí napadnout i dozorce. V kriminále neustále cvičil a zdokonaloval se v bojových uměních. Jeho kopy a skoky z místa se stali legendou. S dalšími roky navíc se dostal do věznice v Leopoldově. Většinu trestu trávil v korekci za rvačky a napadání dozorců. Ve válce s cikánskými gangy zabil v souboji na nože jednoho z cikánských vůdců . Stálo ho to třináct let navíc a převoz do Valdic. Zde potvrdil, že pověst o něm nelhala. Neznal snad bolest, s radostí se pouštěl do předem prohraných rvaček s vězeňskou pohotovostí. Nutno přiznat, že bachaři z těchto potyček vycházeli vždy řádně pošramoceni. Náčelník rozhodl o jeho umístění na speciální celu, kde stěny byly vystuženy železobetonem, dvoje mříže v okně, které bylo ještě zvenčí zaletované plechem. Samotka, domov Již několik let celu opouští jenom na krátké vycházky, vždy v řetězech. Ve výkonu trestu je už dvanáctý rok. Dostat se na svobodu u něj přichází v úvahu jedině za pomoci psychiatrů, přes pavilon uzavřeného oddělení. Kolona vězeňských autobusů doprovázených na začátku i na konci černou služební volhou vyzbrojenou bachaři se samopaly Škorpion a doplněnou lehkým kulometem udělala krátkou přestávku u ženské věznice v Pardubicích. Eskorťáci z Hradce králové si zde přebírali své vězně, hlavně mukly z Valdic u Jičína. Pražská ostraha se s viditelným pocitem úlevy zbavila stále řetězy spoutaného problémového Netoličáka. Další zastávka byla Olomoucká věznice. Zde se Dany s Karlem a ještě dalšími pěti vězni odpojili od pražské eskorty.

16.

Dozorci s typickým protáhlým hanáckým přízvukem, je nahnali do plechového antonu s nápisem na zelených bocích NVU -Mírov. Dany si vzpomněl na vtip vyprávěný o pohostinosti a štědrosti hanáků "u nás se nabócháte co hrdlo ráčí, ale na vrata" Mírov, hrad postavený v šestnáctém století patřil šlechtickému rodu Lichnštejnů, byl natřený na červeno. Dával tak na vědomí, že hradní pán má hrdelní právo. Už od svého dokončení sloužil převážně jako věznice. Napřed pro vzpurné kněze, vzpírající se dogmatům katolické církve. Hojně byl využíván inkvizicí k vězněm a mučení při čarodějnických procesech známých jako kladivo na čarodějnice. Po rozsudcích inkvizitora Bolbiga vzplanuly na Šumpersku desítky hranic s přisluhovači ďábla na základě přiznání vynucených mučivou torturou. Za rakouského CK mocnářství a první republiky sloužil jako trestnice pro ty nejtěžší galejníky, využívalo ho i za protektorátu německé gestapo. Svoji největší pochybnou slávu zažil po uchopení moci komunisty. Za hradbami středověkého hradu ve společnosti válečných zločinců končili vojáci zahraničních armád bojujících proti okupantům za druhé světové války na všech vojenských frontách. Později je doplnili i ti, kteří nesli vinu, že bolševická hniloba zasáhla celou zem. Vězeňskou pryčnu měl možnost poznat i dnešní generální tajemník KSČ Husák. V šedesátých lotech skončil na Mírově i druhý nejmocnější muž země ministr vnitra Rudolf Barák. Osobně ho zatkl prezident republiky Antonín Novotný. Obvinil jej z rozsáhlého rozkrádání socialistického majetku. Rudí krkavci se v boji o moc neúprosně rvali. Trestnice byla vždy známá surovým zacházením s vězni a tvrdým režimem. V padesátých letech teror a zvěrstva bachařů vůči politickým vězňům dosáhla vrcholu. S pocitem neomezené moci, kterou jim svěřila vládnoucí strana měli podíl na četných úmrtích a zmrzačeních odsouzených. Od spravedlivého trestu je zachránila invaze spojeneckých vojsk. V sedmdesátých letech začala být mírovská věznicí využívaná hlavně pro útěkáře a těžko přispůsobivé vězně.

17.

Zvláštní skupině vězňů oddělených od ostatních přísnými bezpečnostními předpisy se říkalo političtí. Komouši to neradi slyšeli, protože do celého světa křičeli, že v ČSSR žádní političtí vězni nejsou. Z nich nejznámější byl redaktor a spisovatel Vladimír Škutina. Svojí sžíravou ironií v tisku a vystupováním v televizi společně s Janem Werichem v pořadu Co na to říkáte pane Werichu, si udělal z Husáka, Bilaka a Jakeše nebezpečné a nesmiřitelné nepřátele. Na přímý pokyn UV KSČ byl zatčen a odsouzen za pobuřování do káznice na Mírově. Svoboda tisku a slova, k smíchu, tohle parta rudého myšáka nezná. Dany při spatření mírovského hradu s vysokou červenou věží pyšně se vypínající na skále obtočený zubatým hadem hradeb, si s depresí a trpkostí pomyslel odtud by neutekl ani legendární útěkář z francouzských Ďábelských ostrovů Motýlek. Tohle je konec s útěkem a ještě další soud na krku. Vypadá to, že tady chcípnu. Anton vjel na první hradební nádvoří, odsouzení dostali pokyn seřadit se do řady před bachařskou kantýnou a čekat. Na začátek dubna byla docela pořádná kosa. V dálce byly vidět zasněžené čepice vrcholků jesenického horského masivu. U hradební kaple se válely hromady špinavého, tajícího sněhu. V kapli se již nekonají nedělní bohoslužby ani muklové nemají možnost se ve zpovědnici vyzpovídat farářovi ze svých hříchů. Kapli zabral závod Karosa i vchod byl téměř zarovnán drátěnými koši s hliníkovými odlitky, kterým musí muklové pilníky strhávat hrany. Karel upozornil Danyho na patrovou budovu těsně u hradby s malými zamřížovanými okénky. "Jednička, blok kázeňských trestů, nechtěj se tam dostat, hlavně dolů na samotky. "Z velitelské budovy vyšel vysoký čtyřicátník. Držením těla nezapřel bývalého vojáka. Karel šeptem pronesl: “major Hagara, náčelník výchovy, pozor na něj. Jedna z největších sviní na lágru. Na vojně sloužil u pohraniční stráže v hodnosti kapitána. Na hranicich měl trochu malér, nechal na drátech zastřelit dva kopečkáře. Za odměnu mu dali frčku navíc a přeřadili ho k bachařům. “Hagora se zastavil před řadou nastoupených vězňů. Mlčky si je prohlížel, jeho chladný hadí pohled se protnul s Danym. Pohrdavě ohrnul masité rty a procedil od kdy zde máme mateřskou školku, že nám posílají takové výrostky ". Nebude to trvat moc dlouho a změní na Danyho názor slovy "takového gaunera jsme tady už dlouho neměli". Bachaři vyštěkli povel a vězni prošli dvojitou železnou branou tunelem v budově velitelství, kterému muklové neřeknou jinak než Pentagon. Dostali se na druhé největší nádvoří. Z jedné strany v bývalých konírnách mají své pobočky civilní provozy závody Armatura a radiátory. Za pražského jara, kdy pronikly na veřejnost zvěrstva zdejších dozorců odmítli spolupracovat s věznicí. Dnes je už vše při starém, normalizační smyčka se pevně utáhla a firmy rádi zaměstnají levnou pracovní sílu, která jim pomáhá plnit plán pětiletky stanovený na sjezdu rudých bratrů. Z druhé strany nádvoří byla v prvním patře vězeňská marodka odkud vykukovaly vystříhané hlavy nemocných muklů. V přízemí podle linoucích se výparů byla kuchyně, sklady a prádelna. Tam nahnali dozorci celou skupinu. Neodpustili si tradiční uvítací filcunk.

Dany měl hned možnost seznámit se s bodrým hanáckým strýcem, tlouštík s páchnoucím dechem mu roztrhal dopisy od rodiny. Povolen je jen poslední dopis. Nad fotografiemi Stáni pronesl "zabavuje se, foto povoleno za odměnu". Dany zatnul zuby, ty bachařská vyžraná filcko s jakou chutí bych tě praštil pěstí do toho tvého nařvaného ksichtu. Přestože nebyl ještě pravomocně odsouzen za přípravu k útěku měl již ve své kartě označení zvlášť nebezpečného vězně. Karta měla v rohu výrazný fialový pruh s černými písmeny 2N, vyfasoval proto stejně jako Karel černé hadry útěkáře. Klenutým průjezdem se dvěma mřížovými katry se procházek na poslední, třetí, nejmenší hradní nádvoří. S obytnými bloky zde měly své dílny pracoviště Kovohutě Břidličná a navijárna motorů MEZ Mohylnice.

18.

Mírovské cely nezapřou, že mírovská káznice je středověký hrad. Kobky se zdmi tlustými více jak dva metry. Klenby vysokých stropů s místy zabílenými barevnými freskami. V celách byli vězni namačkáni po třiceti, aby se všichni vešli na tak malou plochu, byly vojenské postele sestaveny ve trojáky. Uprostřed cimry byl dlouhý stůl a dvě lavice, vše z hrubě tesaných fošen natřených šedivou barvou. V koutě cely obezděná kadibudka a jedno umyvadlo pro všechny vězně na cele, ale pozor marně by jste čekali že z kohoutku poteče voda. Vodovod se buduje už ale pátý rok. Ještě do roku 1945 měl hrad funkční studnu s pitnou vodou na druhém hradním nádvoří. Základní věc středověku při obléhání hradu v nesčetných válkách. V květnových dnech osvobození, sešli z hor partizáni, ke kterým se hojně přidávali další, dosud tajní odbojáři, formující se v revolučních gardách, známé spíše jako rabovací gardy. Začal hon na kolaboranty, příslušníky SS a gestapa. Úlovky sváželi na Mírov. Popravy se prováděly rychle a bez soudu, převážně na druhém nádvoří. Jednu vypitou revoluční hlavunapadlo, že pro větší efekt budou zajatce střílet a házet je rovnou do studny. Vešlo se jich tam dost. Pro mrtvolný hnilobný puch, který zamořil celé nádvoří museli brzy skončit a zalít je betonem. Tak se hrad připravil o jediný zdroj pitné vody. Pro věznici jí teď zajišťuje cisterna, přijíždějící do mírovské pevnosti dvakrát denně.

Bachař do mikrofonu ústavního rozhlasu zařve "nástup na vodu". Pokyn pro mukly vybíhající s vyřazenými mlékařskými konve mi, vědry, nebo jenom ešusy a nastával boj. Starší a slabší vězni museli čekat, jestli na ně zbyde nějaká ta kapka vody z vyždímané cisterny. Že se to s nějakou hygienou moc nepřehánělo, ni toho nepřekvapí. Jednou týdně bylo koupání celého ústavu, jestli se to dá tak nazvat. Bachaři nacpali do betonové kobky i v létě studené tolik vězňů, kolik se jich tam vešlo. Ze stropů vyselo pár funkčních růžic sprch. Celá místnost nápadně připomínala záběry z týdeníků válečných zpravodajů o plynových komorách v Osvětimi. Kotelník v prádelně na několik minut pustil proud vlažné vody. Pouze budova Pentagonu , ošetřovny a kuchyně byla napojena na centrální vodovod. I rozvod ústředního topení. Jen pár jedincům se podařilo využít bachařské průpovídky namydlit a spláchnout. Dost muklů koupel předem vzdává, což dávalo zelenou různým ekzémům, hnisavým bolákům a vředům. Je třeba přiznat, že někteří odsouzení si své kožní problémy pěstovali, ve snaze se dostat na marodku. Nebylo to nijak snadné, nezáleželo ani tak na rozhodnutí lékaře. Hlavní slovo měla vrchní sestra, známá jako Mata Hari. Ten kdo jí vymyslel tuhle přezdívku vysloveně urazil krásnou německou špionku popravenou francouzi během první světové války. Hodila by se na ní spíš přezdívka Dlouhé bydlo, kočičí pracka z Foglarových Rychlých šípů. Říká se že každá žena je svým způsobem krásná, to neviděli Matu Hari. Vyhublá, ošklivá jako čert, čapí nohy, prsa po tátovi, sexuálně neukojená, neustále ječící hysterka s hodností praporčice neomezeně vládla na mírovské ošetřovně. Dany byl zařazen na šesté oddělení v posledním patře hradní věže se speciálním režimem a zvýšenou ostrahou. Odsouzení zde měli nárok na návštěvu ne jednou za půl roku, ale jednou za osm měsíců. Balíček o váze 2 kg byl povolen pouze ve výjimečných případech. Přeloženo buď někoho prásknout nebo soustavně bláznivě překračovat normy. Kapesné bylo sníženo o polovinu.

19.

Dany jako pražák s četnými známostmi v pražské galerce měl štěstí, že v každém kriminále najde známé. Na šestce se sešel s Hanzem, pravou rukou Aliho, šéfa party veksláků od které bral baky a mařeny. Hans točil sedmičku za těžké ublížení na zdraví v takzvané jogurtové válce. Sejmul ve rvačce jednoho Jugoše, rozpáral mu čůrem břicho přímo pod Staroměstským orlojem. Cizinci zapomněli fotit pražské památky , někteří se rozutekli a v koutě náměstí zvraceli, jiní ti otrlejší cvakali spouštěmi foťáků na jogurta, který se marně snažil nacpat krvavá střeva zpátky do bachoru. Vyvrcholil tak dlouhý boj o vliv na území pro veksl v centru Prahy. Jugoslávcům už nestačil kšeft s pašovanými auťáky a textilem. Snažili se dostat do výnosného kšeftu s valutami. Jogurti začli přepadat pěšáky prodávající bony před tuzexem. Snažili se vnutit i do přízně fízlů úplatky ať už penězi nebo nabídkou kvalitních hotelových kurev, které Ali pomocí úplatků a drobných dárků držel pevně na uzdě. Navíc jogurti kazili obchod, nabízeli cizincům lepší, výhodnější kurz na směnu valut. Vše vyvrcholilo krvavou řeží na staromáku. Jugoše převezli do nemocnice Na Františku. Tři dny byl jeho stav kritický. Umřít, měl by Hans na krku vraždu. Měl ale tvrdý kořínek. Přežil a na památku mu zůstala třicet centimetrů dlouhá, rudá jizva. Hanze zatkla kriminálka v bytě jeho přítelkyně, která se neopatrně pochlubila své kámošce, kdo stojí za těma krvavýma jatkama pod orlojem. Přítelkyně, ťapina z hotelu Alcron chtěla dostat svého pasáka z vazby a Hanze položila. Moc si nepolepšila, kuplíře dostala na svobodu, ale on o ní neměl zájem, ztratila pro něj cenu. Krátce po jeho propuštění jí neznámý pachatel stříkl do obličeje kyselinu solnou. Byla ráda, že ve znetvořeném obličeji viděla alespoň na jedno oko. Hans se pokusil ještě o útěk z fízlárny. Při výslechu hodil na vyšetřovatele psací stroj a proskočil zavřeným oknem, nešťastně dopadl z druhého patra na chodník a zlomil si nohu v kotníku. Seznámil Danyho se svým kolchozníkem Lysounem, liberečákem, odborníkem na otevírání zámků planžetou. Vzali Danyho do kolchozu. Povinnosti kolchozníka byly jednoduché, schánět žrádlo, tabák a fet do společné kasy. Všichni tři pracovali na pracovišti Kovohutě Břidličná. Honza s Lysounem, staří mazáci, už měli svůj šolich, kde se dala lépe splnit pracovní norma. Vysekávali na mašině tácky z alobalu pro rychlé stánkové občerstvení. Danyho jako nováčka zařadili na ruční výrobu plašítek na ptáky a motání vánočních střapců. Vysoká norma, stěží se dá splnit a pro těch pár halířů kapesného to stejně nemá cenu. Dany cítil, že se v kolchozu jenom veze na úkor Hanze a Lysouna. "Chlapi, chce to najít kontakt na civila. Venku mám dobrej zdroj přísunu všeho co potřebujem, aby sme si tu pakárnu tady trochu vylepšili" Hans se netvářil moc povzbudivě "už jsme to zkoušeli, Ali by mě taky nenechal ve štychu. Tohle je Mírov, k civilistovi se prakticky nedostaneš. Všichni jsou těžce prokádrovaný a ještě musíš dávat pozor na bonzáky. Uvidíme mám rozpracovanýho jednoho mukla. Jezdí s ještěrkou vyváží palety s cívkama na druhé nádvoří. Sem tím průjezdem žádný náklaďák neprojede. Jasně to zní dobře, slib mu hromadu fetu a všechno co bude chtít".

20.

Dany se seznámil i s tolik obávaným oddělením kázeňských trestů. Za soustavné neplnění normy skončil dvakrát po dvaceti dnech v mírovské samovazbě. Holá betonová kobka měla hned dvoje dveře a v malém okně troje mříže. I ted', začátkem léta se na vlhkých zdech sráželi a tekli kapky vody. V rohu cely špinavý záchod napůl ucpaný starými páchnoucími fekáliemi a konev vody, sloužící na umytí i na splachování. Jídelníček na samotce, tohle by si ty kurvy měli nechat patentovat. Spousta lidí venku trpí nadváhou a neúspěšně drží různé diety. Stačí pár dní samotky v mírovském hradu a Dudou štíhlí jako proutek. Menu mírovské samovazby. K snídani několik hltů studené vodové melty a k tomu krajíček chleba. Dany podezíral bachaře, že ho řezal žiletkou. Oběd, pod dozorem bachaře nalil kuchtík do ešusu polévku. Jedna naběračka litá přes síto, aby náhodou neměl vězeň v polévce kus shnilé mrkve nebo zelí. Hlavní chod dva knedlíky polité kávovou lžičkou omáčky. Večere dvě tři lžíce rozvařených těstovin nebo rýže. Na noc se musel vězeň vysléknout do spodního prádla, ústavní hadry složit do komínku a položit před dveře cely. Z chodby si donést dřevěnou pryčnu a jednu deku. Dlouhý den v betonové kleci začínal v pět hodin runo a končil v devět večer. Může se strávit pochoďákem po cele, nebo cvičením, pokud k tomu je dost sil a hlavně v sobě budovat stále větší nenávist.

21.

Povolání bachaře patří na společenském žebříčku k jednomu z nejnižších. Ve středověku uznávali lidé potřebu kata vykonávajícího krvavou práci soudců, nebo pohodného, který sbíral v ulicích měst mršiny uhynulých zvířat. K jednomu stolu v hospodě by si s nimi nesedli ani ruku by jim nepodali. Nějak podobně se na dozorce ve věznicích dívá i dnešní společnost. Celkem právem. Velká část bachařů trpí komplexy méněcenosti, alkoholismem, duševními poruchami, které by žádali pobyt na uzavřených odděleních psychiatrie. Snad se to s nimi táhne už od útlého dětství, kdy nemohou zapomenout, jak jim sousedovic Pepíček boural bábovičky na pískovišti. Ani na školní docházku nemají moc dobré vzpomínky, o školních přestávkách býval často terčem dětské šikany. U učitelů pro své užalované chování a pomalé myšlení nejsou příliš oblíbení. S odřenýma ušima končí školní docházku a nastoupí do učení na nějaké nepříliš náročné povolání. Zde se jim dostane poprvé pomocné ruky, nabídka do vstupu ČSM, později SSM, kde nachází stejně postižené jedince, kteří věří, že slepou oddaností vládnoucí straně přeskočí v budování své kariéry ty chytřejší a oblíbenější a úspěšnější. Velká příležitost pro budoucí bachaře čeká na vojně. Vojenští politruci mají už dávno v evidenci podobné brance. Na jejich popud brzy získají povýšení. Dočkal se, může teď vrátit všem co ho celá léta přehlíželi a ponižovali. Má hodnost, má moc. Může poroučet a buzerovat. Od toho je krůček podepsat vstup do řad vězeňské služby . Nenáročná práce dle hesla otvor zatvor. V přípravných kurzech se naučí zacházet s velkým katrákem a otvírat a zavírat dveře cel. Důležilou součástí školení je používání obušku. Je to paráda, konečně se dočkal, někdo z něj má strach. Bezstarostně bije, kope ponižuje a ještě je za to od státu placen. Žije jenom pro službu ve věznici a chlast. Pokud má náhodou rodinu vyžaduje hlášení o rodinném rozpočtu, kontroluje manželce i dětem složené komínky ve skříních. Rád se poslouchá a zdůrazňuje důležitost své funkce pro společnost. Věkem se prohlubuje jeho sadismus a závislost na alkoholu. Do důchodu odchází ve věku kdy velká část národa šroubuje aby udržela potápějící se loď socialismu. V důchodu spokojeně pochlastává, má své koníčky, nejraději se hrabe v hlíně na zahradě, kde pěstuje květiny nebo králíky, to jsou jeho chlupatí mazlíčci a vzpomíná na ty zlaté časy, kdy byl pánem nad osudy stovek lidí. Ano jsou i světlé výjimky, najdou se i dobří bachaři, většinou se jedná o bývalé sportovce, kteří berou službu v kriminále i vztah k vězňům s nadhledem. Nechali se nalákat na peníze, byt a spoustu dalších výhod, jako je dodatková dovolená a lázně. To vše nabízelo ministerstvo spravedlnosti jen aby posílilo své útvary. Tohle neplatí pro mírovskou věznici. Zde je hradní smečka sadistů, primitivů, úchyláků a alkoholiků. Snad by se ani nic nezměnilo, kdyby si vězni s dozorci občas vyměnili úlohy. Představa, že tahle sbírka hradních idiotů má někoho převychovávat, zní jak špatný vtip ze socialistického týdeníku Dikobraz.

22.

Jeden z nejodpornějších mírovských bachařů sloužil často na kázeňských trestech. Odpudivé, přes metrák tlusté prase s oteklou zlou tváří zalitou tukem, občanským jménem praporčík Jáně. Mírovští muklové mu neřeknou jinak než Bandalír nebo Bandaska. Využíval každé příležitosti, kdy může odsouzeného zkopat svými naleštěnými kanadami nebo zmlátit obuškem. Na samotkách se dosyta vyřádil ve své perverzitě. Odsouzený se musí před nástupem do kázeňského trestu podrobit osobní prohlídce zda nepasuje nějaké zakázané předměty hlavně tabák. Nahý musel dělat dřepy a roztahoval půlky a bachař mu zvědavě zavrtal obuškem v konečníku jestli nevykukuje z řitního otvoru zakázaný předmět. Bandaska měl svůj zlepšovák, za který dostal i od náčelníka Hagory zvýšené prémie a pochvalu. "Jsem rád, že takového příslušníka máme v našich řadách". Jáně s viditelným vzrušením pohlédl na nahého vězně a požitkářsky mu zasunul svůj prst co nejhlouběji do konečníku. Slastně u toho přihmuřoval prasečí očka, tlumil zrychlený dech. V rozkroku uniformy měl viditelnou erekci. Ještě chvíli prodloužil svou rozkoš a kopanci zahnal mukla na celu. Spokojeně se vrátil do kanceláře, zapil těžkou službu jedním lahváčem a hladově se pustil do prorostlého bůčku.

23.

V polovině roku vstoupila v platnost dlouho očekávaná novelizace Trestního zákona a vězeňského řádu. Zpřísnili se sazby u většiny majetkových a násilných trestních činů. Hranice patnácti let odnětí svobody se posunula na dvacetpět let. Trest smrti zůstal jako výjimečným zachován. Husák měl na sjezdu soudců a prokurátorů plamenný projev z tribuny "soudruzi soudci se snad bojí dávat přísné tresty rozkradačům socialistického majetku a recidivistům". Obžalovaní brzy poznali, že se nebojí. Úprava vězeňského řádu nepřinesla pro odsouzené nic pozitivního. Kázeňské tresty byly zvýšeny, například samovazba až na dva měsíce. Sebepoškozování, odmítání práce, neplnění výkonných norem se staly trestnými činy maření úředního rozhodnutí se sazbou do pěti let Dalším bičem na propuštěného vězně bylo ustanovení ochranného dohledu. Zákon povoloval policii vstup do bytu v kteroukoliv denní i noční dobu a provádět domovní prohlídky bez souhlasu od prokurátora. Opuštění místa trvalého bydliště bez povolení zacházelo i do takových absurdit jako vy nezení teritoria do zaměstnání. Povinnost být do 22 hodiny na určené adrese. Zákaz návštěv restaurací, kde se údajně schází závadná společnost, předkládat výplatní pásky od zaměstnavatele, nejméně jednou týdně, ale také každý den se hlásit na místním oddělení VB. Tahle soudem povolená buzerace trvá od jednoho roku do tří let. Její porušení je trestný čin a okamžitě se trestá vězením. Hodně propuštěných vězňů to předem vzdává a nejde si vyzvednout občanský průkaz do kterého dostanou na přivítanou razítko na celou stránku Ochranný dohled, aby i při náhodné kontrole poznal každý fízl koho má před sebou. Dost často dohnala kriminálka svojí buzerací a šikanou propuštěného vězně, který jde na svobodu s dobrými úmysly, zpátky k trestné činnosti. Někdy to skončí pro obě strany tragicky.

Z mírovské věznice odchází po odpykání tří let za krádeže Richtr, drobný, hubený blonďák. Nedávno oslavil za mřížemi své narozeniny. Vracel se do své rodné Chrastavy na liberecku. Ani na něj soud nezapomněl s ochranným dohledem. Se zpětnou platností mu okresní soud v Šumperku šoupnul dva roky. Policajta, který nad ním vykonává ochranný dohled znal od dětských let, když jej honil v chatových oblastech při jeho útěcích z pasťáku. Richtr chtěl udělat za minulostí tlustou čáru, zpátky na Mírov se mu nechtělo. Našel si práci na místní pile a dal se dohromady se svojí bývalou láskou a poctivě se snažil dodržovat nepříjemné podmínky ochranného dohledu. Kapitán Goldstejn, který ho měl na starost mu nevěřil. Přeci jej zná, notorický zloděj, nebezpečný recidivista, kterého musí uklidit co nejrychleji za katr, nikam jinam nepatří. Společně se svým týmem z kriminálky po Richterovi tvrdě šel. Noční kontroly, prohlídky, výslechy byly na denním pořádku. Předvolání na oddělení bezpečnosti dostávají spolupracovníci z pily i rodina jeho přítelkyně. Netrvalo dlouho a Richtra vyhodili z práce, na nátlak rodičů se s ním rozešla jeho láska. Neměl nic všechno ztratil. Dobře věděl, kdo za to může nejvíc, ta fízlácká krysa Goldstein. Hodil všechno za hlavu a zmizel v okolních lesích. Vykrádal a přespával v chatách. Goldstein slavil vítězství "soudruzi, zde máte jasný příklad kam patří takový recidivista je nenapravitelný, znám ho přece od dětství". V jedné z vykradených chat našel Richtr loveckou kulovnici s krabicí nábojů. Po nahlášení krádeže majitelem vyhlásil Goldstein pohotovost. Pozval na pomoc vojáky z místní posádky. Ozbrojený bandita se mu nebude potulovat po rajonu. Nasadí psovoda a pes je dovedl k opuštěnému mlýnu. Richtr byl obklíčen. Goldstein křičel do megafonu "vzdej to, nemá to cenu, děláš si to jenom horší" jeho odpověď "jděte do hajzlu fízlové zasraný" doprovází několik výstřelů do vzduchu "nábojů mám dost pro vás i pro sebe". Goldstein si nešťastně zahrál na psychologa a hrdinu podle vzoru z amerických akčních filmů. Vstal ze svého úkrytu za polorozbořenou zídkou a vydal se po zarostlé mýtině ke zbořeništi. "Neblázni, odhoď zbraň a vyjdi z rukama nad hlavou, promluvíme si jako chlapi, tak to přece zahoď". Richtr zařval "Stůj, nepřibližuj se fízle, stejně je to všechno tvoje vina. Budu střílet!" Goldstein neposlechl. První kulku dostal do plic, druhou do krku. Rozpoutala se zuřivá střelba. Richtra zasáhla dávka ze samopalu, rozdrtila mu pánev a stehenní kost. Přivolané sanitky odváželi dva těžce zraněné pacienty do liberecké nemocnice. Na operačních sálech bojovali o jejich životy. Přežil pouze jeden, ten, který o to vůbec nestál, Richtr. Dobře věděl co ho čeká za vraždu policisty. Z kapitána Goldsteina se stal národní hrdina. Obyčejný, průměrný policista se stal díky sdělovacím prostředkům špičkovým specialistou na boj se zločinem. Ministr vnitra ho povýšil in memoriál na majora. Normalizační zpěvák sbírající oceněn jedině z festivalu politické písně v Sokolově nebo vojenského palcátu v Táboře složil pohotově protest song "Tys hrdina byl zákeřnou rukou vraha jsi zhynul". Richtr byl převezen do vojenské nemocnice na Pankráci. Lékaři mu zachránili život, aby mohl vyslechnout rozsudek předem napsaný a schválený - Trest smrti provazem. Nechtěl se ani odvolat, věděl, že by to bylo zbytečné. Chtěl mít tu soudní frašku co nejrychleji za sebou. Odvolání k nejvyššímu soudu podal obhájce společně s matkou. Rozsudek byl potvrzen. Když měl být odveden ze společné cely na samotku, kde bude čekat na příchod kata, s klidem se zeptal bachařů "mám zde rozehranou partii šachu, mohu ji dohrát?"Nemohl, dohrál i partii o svém životě. Matka s obhájcem zkusili poslední možnost, milost prezidenta republiky. Senilní kašpárek Svoboda hrající si na prezidenta, poslušná loutka v rukách Husákova režimu milost vrahům policistů nedává. Den po vánočních svátcích zveřejnil tisk zprávu "Vrah majora Goldsteina Richtr byl popraven". Dle svědectví pankráckých chodbařů šel na smrt statečně. V den zveřejnění jeho popravy pouštěli mírovští bachaři z ústavního rozhlasu neustále píseň tys hrdina byl zákeřnou rukou vraha jsi zahynul.

24.

Hansemu se podařilo přes ještěrkáře navázat spojení s řidičem vozícím palety navilých elektromotorů do blízké Mohelnice s Alim a Danyho strýcem. Mukl jezdící s ještěrkou nakonec neodolal lákavé nabídce fetu. Drogy a tabák, nejlepší platidla výměnného obchodu v kriminále. Na Mírově fetoval skoro každý trestanec. Prášky ve vězeňském hantesu klepky měli svůj stupeň kvality. Nejcenější a nejžádanější byly léky na astma yastil, felzol, nebo kapky solutan i různá analgetika meprobamat, dynil, neuralgen, byla vysoce ceněna. Nejnižší hodnotu měly spavky. prášky na spaní. Používali se do různých zaručených koktejlů a povzbuzováků. Někteří zoufalci pojídali i čípky proti bolesti a s chutí si na chleba rozetřeli i čípek proti hemoroidům. Nejotrlejší feťáci byli čichači toulenu a trichloru, který se používal na pracovišti Armaturka k odmontování součástek. Poznali se podle rozežraných nosních dírek. Hrad byl plný šikovných zlodějů, kteří si v civilu dovedli poradit s každým zámkem. Dost často se stávalo, že Mata Hari měla důvod k hysterickému záchvatu, když stála před vyloupenou lékárnou na ošetřovně. Cena drogy prudce klesla, jak akcie na londýnské burze a hrad zahlcený fetem žil pár hodin v blaženém rauši zapomnění. Z první várky propašovaného zboží podplatil Dany brigadýra, aby mu přidělili nějakou lepší práci. Dostal se ke stroji na navíjení alobalu používaného v domáctnostech k balení potravin, nebo grilování. Dany s Hansem i Lysounem se schodli, že by to chtělo rozjet ve věznici nějaký pořádný kšeft. Pořádali turnaje v hazardu buď v kostkách, nebo kartách. Slušně jim vynášel i obchod s lihem se kterým šmelili pod názvem fafrštok. Na pracovišti břidličná se přidával při míchání barev utrejch, který by porazil i sibiřského mužika. Líh se škodlivých příměsí zbavil jednoduchou cestou. Zapálil se a pak se čekalo. Plameny šlehaly všemi barvami, až se objeví pouze modrá barva, lihovina se uhasí a tím je připravená ke konzumaci. Nejlépe chutná s troškou malinové šťávy.

25.

Dany přišel s nápadem "hele, je to tady samej buzerant, chtělo by to nějak podchytit, zorganizovat, dělat jim pasáka, něco jako venku. Mít prostě svoje šlapky, který nám budou vydělávat. Spousta chlapů si ráda zapíchá do análu, nebo se nechá vykouřit, stydí se to přiznat, neví jak buznu oslovit, dohodnout se. Budeme fungovat něco jako seznamovací kancelář". Ve věznicích panuje podivný zvrácený názor nad kterým by se jistě s údivem pozastavil každý sexuolog. Teplouš je ten co kouří péro a nechá se klátit do zadku kdo mu to dělá je v normě, prostě kohout a slepice. Uznali, že jim budou stačit tři ústavní holky, aby v tom neměli chaos. Po dlouhém přemýšlení a výběru oslovili Pavlínu, modrookého cherubína s ženskou tváří i pohyby, to bude jejich zlatá a nejdražší karta. Pavlína se i v civilu živil prostitucí. Vybíral si bohaté západní klienty, kterým nezapomněl při odchodu vybílit hotelový pokoj. Začátek trestu nastoupil do Vinaříc kde byl po několika měsících příčinou několika žárlivých rvaček na nože. Vězeňská správa se ho raději zbavila převozem na Mírov. Michalka, brýlatý hubený pingl z Teplic nebyl žádný krasavec, seděl za zpronevěru. V posteli měl pověst vášnivého draka a miloval skupinový sex, ten ho dostal i na Mírov. Seděl původně na Bytízu, kde fáral v uranových dolech. Neměl problémy s plněním norem, patřil mezi nejlepší pracovníky, než si civilní štajgr všimnul fronty muklů. Nestačil se divit, o důlní vozík v předklonu stál Michaela s vystrčeným nahým zadkem, do kterého se postupně ukájeli vězni spořádaně stojící v řadě. Náčelník věznice se snažil protestovat proti nátlaku civilního vedení šachty, aby Michala Bylíz opusti . Nepomohla mu ani jeho oblíbená věta "soudruzi, ať se mrdaj, hlavně když dělaj". Třetí, nejlacinější děvkou byl Beran, snad ani nebyl homosexuál. Vyrůstal po pasťácích. V osmi letech ho zneužil ředitel dětského domova, uznávaný pedagog a autor několika knih o výchově problematické mládeže. Následovali chovanci, kterým sloužil k vybití sexuálního přetlaku. Přišly kriminály, už si zvykl, že je kusem špinavého hadru, který musí ostatním posloužit. Prostituti moc neprotestovali. Stačilo jim naznačit, že by nemuseli ve zdraví opustit brány věznice. Budou prostě kouřit a píchat organizovaně a na své si taky přijdou. Obchody se rozběhli nad očekávání dobře. Museli dokonce zavést pořadník, aby své ovečky úplně nestrhli. Dany to doprovodil upraveným citátem z bible "Bůh stvořil ovce, aby dávali vlnu a my jsme pastýři, aby jsme tu vlnu stříhali". Potíže měli akorát s kurvičkou Beranem. Sexuální nabídky chtěl využít mukl Mrak, byl tu ale problém, který Mraka dostal i do kriminálu. Jeho péro ve ztopořeném stavu má velikost poníka. Mrak pochlastával v nuselském pivovaru a koukal jestli se mu nepodaří sbalit nějakou dorotu. Nebyla to žádná sláva s tím jeho oérem, jak by si někdo mohl myslet. Šukat mohl jenom opatrně a na krajíček a ještě u toho každá řvala, samozřejmně ne rozkoší. Mrakovi se k večeru podařilo ulovit jednu nadrženou rozvedenou paničku. Dokrmil jí opičku několika panáky rumu a odtáhl jí do své nory nedaleko michelské pekárny. V poste i se ženská trochu zmátořila a šáhla Mrakoví mezi nohy, aby se přesvědčila, že nebude zklamaná z nějakého neduživého koženého trpaslíka. Tohle trpaslík opravdu nebyl. Okamžitě vystřízlivěla a ze strachu, že by jí tenhle obřík měl obrátit vnitřnosti v tile vyskočila z okna. Zapoměla při tom, že šlapala po schodech do druhého patra. Skončila polámaná na střeše parkujícího trabanta. Neukojený Mrak vše ještě zkomplikoval, když zkopal zasahující hlídku VB, a aby toho nebylo málo, když přivolané policejní posily Mraka spoutali a naložili do antonu, našli v jeho bytě skladiště elektroniky z prodejny elektra naproti přes ulici. Panička určitě po dobré radě vyšetřovatele obvinila Mraka z pokusu o znásilnění. Celkem si zadělal na devět let v útulném mírovském hradu. Mrak měl chuť na Pavlínu, dostalo se mu ale rezolutního odmítnutí "na to zapomeň, nenecháme si tím tvým vocasem natrhnout nejlepší děvku". Mrak to nakonec ukecal a spokojil se s Beranem. K obvyklé ceně musel přihodit ještě půl kartonu startek a jednu vepřovou konzervu. "Kluci nebojte, pěkně si ho promažu indulonou, bude se mu to líbit. Mrak asi mazal málo, Beran sotva lezl a bolesti v natrženém konečníku jej přinutily nahlásit se na ošetřovnu. Své zranění zdůvodnil, že šlápl na násadu od koštěte. Uřadující Mata Hari ho přivítala svým typickým slovníkem "vy buzerante zase jste se nechal prcat do prdele. Nemůžete dělat, deset dní samovazby vám musí na zotavenou stačit".

26.

Uplynul víc než rok od Danyho pokusu o útěk z Libkovic. Dany se už pomalu začal domnívat, že snad bude mít trochu toho štěstí a prokurátor celý případ odloží do odpadkového koše. Z omylu ho vyvedla návštěva šumperského vyšetřovatele, kam spis doputoval z archivu mostecké prokuratury. Měl za úkol Danyho seznámit s výsledky vyšetřování a případ uzavřít. Dany si zběžně přečetl výpovědi udavačů Stárka a Hoška. Znal je nazpamněť, stále stejná nebezpečná pohádka. Před svůj podpis napsal - necítím se vinen. Do měsíce mu přišla obžaloba s návrhem a datem soudního přelíčení. Čekala ho eskorta do Litoměřické vazební věznice. Smutně si pomyslel, pojede se nejdřív na Pankrác, uvidím Prahu, ale za jakou cenu. V mírovském skladu si svlékl černé hadry útěkáře, které vězeňská správa rušila a vyfasoval kopřiváky, které měli na rameni blůzy a přes koleno kalhot našitý široký světlezelený pruh. Nové celorepublikové označení zvlášť nebezpečných vězňů. Budova mosteckého soudu osamoceně trčela jako maják mezi hromadami sutin. Starý Most se boural, našla se pod ním ložiska hnědého uhlí. O pár kilomtrů dál rostl nový, panelákový Most. Budova okresního soudu ještě nebyla dokončena a tak soudci soudili, jako za války a vynášeli rozsudky doprovázené detonacemi střelmistrů demoličních čet. V antonu vezoucí obžalované k soudnímu přelíčení seděla šestice cikánů, kteří byli nejčestějšími zákazníky mosteckého trestního soudu. Danyho komplic Petr, kterého přivezli z plzeňských Borů, a podívejme se kdo zamračeně seděl u okna Jidáš Stárek, moc si svobody neužil. Hošek tady nebyl, je chytřejší, bylo vidět že si užívá svobody a k soudu přijde v civilu jako svědek obžaloby. Stárek neměl po propuštění kde bydlet, rodina s ním již dávno přerušila veškerý kontakt. Pomoc našel u kamaráda, vedoucího hospody. Nabídl mu práci pomocného pingla, i to že u nej může pár dní přespat, než si něco sežene. Stárek mu místo vděčnosti vykradl byt a na rozloučenou mu sebral kasírtašku s tržbou. Kriminálka neměla moc co vyšetřovat, za pár dní zatkla hlídka bezpečnosti při náhodné kontrole ožralého Stárka v pajzlu v Duchcově. U soudu dostal i nedodrženou podmínku čtyři a půl roku. Převozu se dočkal do fajnového nově postaveného kriminálu v Rynovicích, který vznikl úplně náhodně a neplánovaně. Automobilka Liaz Jablonec rozšiřovala výrobu a postavila novou halu a hned vedle ubytovnu hotelového typu. Přes všechny sliby náborářů ale nemohli sehnat dostatek pracovníků na zajištění třísměnního provozu. Ředitel závodu dostal spásný nápad, jak neohrozit výrobu a stanovený plán z pražského ministerstva průmyslu. Obrátil se o pomoc na ministerstvo spravedlnosti. Dobře udělal, ubytovna se oplotila korydory ostnatého drátu, postavily se strážní věže, do oken se daly mříže, na chodby katry a bylo zase o jeden kriminál víc. o dělníky už nebyla nouze, vězeňská správa jich měla víc než dost. Danyho a Petra v doprovodu eskorťáků (oslovila na chodbě před dveřmi jednací síně drobná, mladě vyhlížející černovláska s velkou látkovou kabelou přehozenou přes rameno. Představila se jako jejich společná obhájkyně určená soudem ex offo. No tě pic, s tebou to holka vyhrajem, pomyslel si Dany. "Obhajobu máte doktorko jednoduchou, oba jsme nevinný, ty dva hajzlové společně s bachařem to na nás nahráli". Senát složený jako obyčejně ze dvou ospalých důchodců. Dva tučňáci v taláru s třemi bradami to brali jako slušný přivýdělek k důchodu. Soudu předsedala soudkyně jen o něco málo starší než jejich advokátka. Mužskou část zastupoval prokurátor. Musel dost chlastat, vrásčité ruce i obličej měl samou hnědou jaterní skvrnu. Po přečtení obžaloby dostali možnost se vyjádřit Dany s Petrem. Oba popřeli svoji vinu kladenou jim prokurátorem. Svědci se četli ze spisu, jednalo se o výpovědi vychovatelů a dozorců z pohotovosti. Soudkyně chtěla přečíst i výpověď Hoška. Dany s Petrem oba svorně protestovali "žádám konfrontaci". Předsedkyně zalistovala v papírech a začala číst "bohužel se musíme spokojit pouze s výpovědí učiněnou svědkem v NYU Libkovice.

27.

Jaroslav Hošek krátce po podmínečném propuštění odcizil motorové vozidlo značky škoda a pod vlivem alkoholu havaroval do stromu. Z hořícího automobilu se ho přivolaným hasičům nepodařilo zachránit. Dany po vyslechnutí zprávy začal věřit, že existuje bůh na nebesích, něco jako prst boží spravedlnosti. Doufám, že ta svině se pekla a umírala pěkně dlouho a teď se smaží v pekle. Koruním svědkem obžaloby byl Stárek a svoji naučenou roli zvládl za oba. Snažil se přesvědčivě líčit že jen díky jejich včasnému oznámení nedošlo k mnohem závažnějšímu trestnému činu. Pro kurátor ve své závěrečné řeči žádal o nepodmínečný trest. Spokojí se z dolní hranicí trestní sazby vzhledem k tomu, že se jedná pouze o přípravu k maření úředního rozhodnutí. Obhájkyně požadovala zproštění a překvapivě se pustila do pozadí celého případu od začátku monitorovaného ochrankou věznice. Poslední slovo měli obžalovaní. Nebylo o čem mluvit, vše se řeklo během procesu. Oba krátce pronesli "necítím se vinnen, žádám zproštění viny". Stačilo patnáct minut porady a byl vynesen rozsudek. Petr čtrnáct, Dany deset měsíců nepodmíněně. Další skoro rok navíc, bez dvou měsíců sedm let, tři roky má odsezené, před sebou ještě další čtyři. Oba se odvolali ke krajskému soudu v Ústí nad Labem. Zbytečně, během pěti minut jednání byl rozsudek potvrzen.

28.

Zvláštní skupinou odsouzených byli sebepoškozovači. Přestože po novelizaci trestního zákona bylo poškozování vlastního zdraví trestním činem, vězně to neodradilo, spíše ve svém jednání přitvrdili. Obyčejné polykání lžíce to byl slabý čajíček, takový se na Mírově nepil. Polykali se až třicet centimetrů dlouhé svařovací dráty, kusy olova z vytrhaných vodovodních trubek, do kterého někteří vtipálci před polykáním vyryli "Doktore vrátit do NVU Mírov, státní majetek. "Podle vzoru japonských samurajů páchali harakiri. Dýkou si rozřízli břicho a s namotanými střevy na rukou a rukojetí nože klesali na hradním nádvoří. Oblíbeným mírovským nápojem se stal louh. S rozežraným jícnem a vnitřnostmi byli převáženi na vězeňské oddělení nemocnice U svaté Anny v Brně, kde mnozí v krutých bolestech umírali. Otrlý personál ošetřovny překvapil mukl, který se dožadoval přijetí na marodku. V krku měl zabodnuté nůžky a při mluvení se mu rukojeti rozevíraly. Další trestanec při pokusu vyhodit ho z ordinace doktora a nedat mu žádný fet si před užaslým lékařem zarazil pěstí stovku hřebík do plic až po hlavičku. Vyplivl krvavý hlen na svoji zdravotní kartu a oslovil doktora "tak co dáte mi něco proti bolesti hlavy. "

Danymu se do paměti vrylo jedno obzvlášť drsné sebepoškození. U řezačky alobalu makal mukl proslavený neustálými nadávkami na režim "já na ty svině rudý celý život dělat nebudu". Nikdo ho nebral moc vážně. Nakonec jak řekl tak udělal. O polední pauze zapnul řezačku a místo role alobalu tam vrazil obě svoje ruce. Chvíli stál s useknutými zápěstími, rány ani moc nekrvácely. Na druhé straně místo nařezaného alobalu vyjely jeho dvě krvavé dlaně, lehce se cukali, jak čerstvě zabitý vánoční kapr. Co říkal to splnil, na komunisty již dělat nemusel. Přitom mírovská ošetřovna nebyla žádná havaj. Náčelník věznice vydal nařízení pro snížení stavu nemocných, že na posteli se nikdo přes den válet nebude. Vězeň mohl být v deliriu těžké horečky, po bíle povlečené posteli mohl jenom pokukovat. Za porušení nemocničního řádu byl pacient přeřazen na doléčení do samovazby. Zoufalé činy vězňů si vynutil ne jen jejich duševní stav, ale hlavně podmínky výkonu trestu v mírovské věznici. Přeplněné cely, nulová hygiena, otupující, špatně placená práce v kombinaci s tupými dozorci pro které byla jedinou zábavou šikana, buzerace a skupinové mlácení vězňů. S oblibou si vybírali za cíl sebepoškozovače, duševně zaostalé nebo staré a nemocné vězně. Intelekt většiny bachařů se pohyboval na úrovni cvičené opice. Hlavní vinu v tom měl alkohol. Určitě už jako batolata, aby nezlobili dostávali od rodičů k pití odvar z makovic s kapkou něčeho ostřejšího.

29.

Mírovští bachaři, to byla jedna velká familie. Nebylo žádnou vyjímkou, že na hradě pracovala celá rodina. Manželka v kanceláři, otec se synem jako dozorci a jejich vnouček užnetrpělivě čekal až bude velký, aby mohl podle vzoru dědečka a tatínka mlátit pendrekem ty vzpupné vězně. Zatím alespoň řezal kozu klackem na pastvě. Ideální stav jak všechny problémy a maléry držet pod pokličkou. Někteří příslušníci by se uživili i jako komici. Jedním z nich byl major Pepa Vodorovný. Rád používal cizí slova. Význam a správnost mu pokaždé utekl. Jeho nejoblíbenější ví ta byla "Člověče jak to stojíte, postavte se vodorovně". Utrpením bylo, když tenhle trotl měl službu velitele směny. Při sčítáku se nikdy nemohl dopočítat. Vděčnou postavičkou mírovského kabaretu byl bachař Astil. Bylo zábavné, jak si tento notorik mluvil sám se sebou, nebo s vypnutou vysílačkou. Astil byl již úplně mimo nejen zásluhou alkoholu, ale ještě rád fetoval a nebyl sám. Mezi bachaři bylo dost těch, kteří si do piva hodili klepku. S Astilerm zažil humornou zkušenost Honza. Ten jej chytil při šmelině na jiném oddělení. Za to byl kázeňský lístek. "Jméno"zakoulel Astil krví podlitýma očima. Honza to na toho blba zkusil "Vladimír Iljič Lenin" Astil se zhrozil a div nespolkl propisovačku, kterou s oblibou ohryzával. "Vidíte, takového významného a slušného otce máte a vy tady, tak běžte ať vás tu už nevidím. "Bachaři se dělili do těchto kategoriím nejnižší režimák, otvor-zatvor zároveň dohlíželi na výkonost odsouzených. Druhou skupinou byli vychovatelé, museli projít důkladným politickým školením a před zasedající komisí vyjmenovat nejméně tři sovětská města. Když uspěli, získali titul vychvatele, který se zaměřoval na převýchovu odsouzených. Spočívala hlavně v rozdávání cenzurované pošty a udělování kázeňských trestů. Na šestém oddělení dělal vychouše bachař, kterému muklové pro jeho lenost říkali Lenochod. Hodila by se na něj spíš přezdívka Tchoř. Lenochod věčně umaštěný tlouštík, vysloveně smrděl jeho pach připomínal starou myšinu. Dobře by zapadl i do vězeňského kolektivu teplých bratrů. To že je homosexuál se vědělo i mezi ostatními bachaři a nebylo žádné tajemství, že si do kanceláře zve mladé vybrané vězně se kterými má pohlavní styk. Odměnou těm co nastavili konečník byla třeba mimořádná návštěva snoubenky nebo zýšené kapesné. Nejvyšší kastou byli mírovští náčelníci. Na Mírově jich bylo jak na indiínském potlachu. Náčelník ostrahy, výchovy, skladu proviantu, vnitřní bezpečnosti. I psy měli svého náčelníka psince. Psům spousta odsouzených záviděla, když je pozorovali jak se v hradním příkopu rvou o čerstvou krvavou flákotu masa. Čoklové měli i své hodnosti, mnohdy vyšší než jejich pánové psovodi. Možná se i do služby museli hlásit "soudruhu nadporučíku Bojare rotný Tydlitát hlásí příchod. "

30.

I mezi pravověrnými zaměstnanci věznice se občas našla shnilá brambora. Jedna taková brambora se postarala o veselí v celém kriminále a jeho širokém okolí. Zdravotní sestra, čerstvá novomanželka bachaře s výstižným jménem Kašpar. Dcera jednoho z dévéťáků krpatého rumunského cikána. Po válce přijel s jedním koníkem a formanským vozíkem hledat štěstí v pohraničí. Práce těmhle kočovníkům nikdy moc nevoněla. Než orat, syt a sklízet, raději řezal obuchem a kopal politické odpůrce režimu. Dotáhl to až na nadporučíka, přestože se stěží podepsal. Dcera v sobě nezapřela divokou krev, když v krátké sukýnce, která víc ukazovala než skrývala, vyzívavě cvakajících podpatcích lodiček si vykračovala každé ráno po hradním nádvoří k ošetřovně. Stala se určitě příčinou mnoha erotických tužeb a snů řady vězňů. Lola, šéf ostravského podsvětí odpykávající si svůj desetiletý trest za vyloupené klenotnictví na ni měl svůj recept. Potřebuje vyšukat mozek z hlavy potom dostat pořádně pře s držku, tohle opakovat nejmíň pětkrát denně a bude šlapat jak dobře seřízené Švýcary.

31.

Všechno začalo přijetím mukla Chodba na ošetřovnu. Nebyl to žádný Alan Delon, ve vytahaných špinavých muklovských hadrech, vystříhanou hlavou a nezdravou barvou obličeje z nedostatku s unce a špatné stravy, by i tento slavný francouzský herec připomínal spíš pařížského, hlochura. Měl jeden vzácný dar, uměl mluvit. Zatloukat někomu klíny do hlavy nato byl odborník. Dostalo ho to i několikrát za mříže s označením recidivista za podvody. Brzy se obratně vnutil do přízně zdravotních sester, získal si i důvěru obávané Mata Hari, bylo mu povoleno se volně pohybovat po ošetřovně a být na výpomoc s úklidem a výdejem stravy lapiduchovi. Každý týden měla některá ze sester prodlouženou službu do šesti hodin večer pro možnost nějaké mimořádné zdravotní události a o ty nebyla na Mírově nikdy nouze. Chob využil osamocené nudící se Kašparky a zaujal její pozornost vyprávěním o životě na vysoké noze v nočních ulicích hlavního města. Nezapoměl zdůraznit, jaká je škoda, že tak krásná žena trčí takové vesnické díře, kde nikdo nemůže ocenit její krásu a jak rád by jí po svém propuštění takový život nabídl. Jen tak okrajově se jí svěřil, kolik si ulil valut a korun. Kašpárka nebyla žádná vědátorka. Svátkem pro ni bylo když se dostala na nákupy do Olomouce. Prahu viděla jednou jako třináctiletá holka na školním výletu. Manžel se o její lačnou vlhkou brázdu moc nestaral, větší starost a péči věnoval pašíkovi v chlívku, aby mu chutnalo a hezky přibíral na váze. Chob jí nemusel ani moc přemlouvat a skončili v milostném objeti na vyšetřovacím lůžku v ordinaci. Vztah nabíral na intenzitě a vězeňští milenci přestali dbát na opatrnost. Lapiduch, pověřený konfident bezpečáků začal něco tušit. Neváhal a vědom si své povinnosti donašeče upozornil na podezdřelý vztah vězně a zdravotní sestry. Bezpečáci Vomáčka a Stejskal v doprovodu Mata Hari se po předstíraném odchodu personálu pustili na lov. Úlovek je šokoval. Na stole ležela nahá Kašparka nohy do praku, Chob s vystrčeným bílím zadkem do toho bušil jak hluchý do vrat. Kašparka sténala a křičela. Nebylo to strachy ani hrůzou, že je znásilňována chlípným vilným vězněm, ale blahem z prožívané rozkoše. Chob byl odvlečen na samotku, kde ho dozorci zmlátili do bezvědomí. Paroháč Kašpar ho chtěl pověsit na mříže a předstírat sebevraždu. Zabránili mu v tom ostatní dozorci. Bohužel nebyla padesátá léta a mohly by z toho být i nějaké kázeňské tresty, třeba snížené prémie. Chob s pořádným bubeníkem na rozloučenou byl urychleně převezen do třetí nápravné skupiny ve Valdicích. Kašparka na nic nečekala a ještě v noci odjela do vysněné Prahy. Nastoupiia do vojenské nemocnice ve Střešovicích. S manželem se rozvedla určitě se jí podařilo během nočních služeb svést celou řádku lékařů. Kašpar získal pověst jednoho z nejhorších bachařů. Běhal po hradě jako vzteklý jelen bez samice a mlátil vězně na potkání. Dokonce musel zasáhnout náčelník a přeřadil ho do strážní služby na hradby, kde si mohl v klidu na špačkáně hrát s ústavním i svým obuškem.

32.

S velkou slávou byl konečně na Mírově uveden do provozu vodovod. Ne že by se tím nějak zvlášť zlepšila hygiena ve věznici, voda stejně ve vyších patrech tekla z kohoutku jenom občas, ale odpadlo to věčné tahání konví z nádvoří do pater. Bylo to už nutné, hrad byl přecpán vězni na doraz a přesto se na cely přidávali další trojáky. Mezi odsouzenými byly rvačky na denním pořádku pro sebemenší maličkost. Na desátém oddělení utloukl mukl druhého spoluvězně jen pro to, že mu při výdeji chleba odepřel dát čerstvou křupavou patku. Chuť na patku ho přišla na sedm let navíc za zabití. Krátce po jejich příjezdu na Mírov našli jednoho mukla mrtvého v šachtě schodiště. Mrtvola měla viditelné znaky, že jí někdo ke skoku pomohl. Pachatele nikdy nezjistili. Oběť měla snad před léty položit útěk v Leopoldově, žádná škoda ho proto nebyla. Dany Honí a a Lysoun zažili nejeden výslech bezpečáků v kanceláři pentagonu. Konfidenti neustále upozorňovali na jejich kšefty. Nic se jim nepodařilo dokázat i přes četné nečekané fílcunky. Mírovský hrad byl plný vhodných skrýší, kde i při sebevětší snaze režimáků toho moc nenajdou. Museli chránit své zájmy i před ostatními mukly. Dany neváhal přibodnout neplatiči dluhů dlaň k desce stolu a Hans klidně jednoho dlužníka připíchl čůrem vraženým do stehna ke slamníku postele. Být chytřejší, tvrdší, bezohlednější než ostatní, tím jediným je možné si udržet v kriminále autoritu.

33.

Bezpečákům brzy přibyly mnohem závažnější starosti s bezpečností hradu než nějaká rvačky a kšefty mezi mukly. Západoněmecký Stern otiskl na titulní straně politického vězně Škutinu. Stál před kuchyní v muklovském oblečku a s ešusem vězeňské šlichty v ruce. Vyvolalo to poprask v celé věznici. Že by nějaký vězeň vlastnil foťák s teleobjektivem a měl spojení se západním tiskem, vyloučili i ti největší idioti. . Kdo tedy, neradi si to přiznávali, byl to jeden z nich, který soudruh, pravověrný komunista se nechal zlákat špinavými markami prohnilých západních novinářů. Nikdy svoji kukačku v hnízdě neodhalili. Přitom Škutinu všichni bachaři upřímně nenáviděli. Strach z tištěného slova byl pro tyto primitivy v uniformách obrovský Škutina, byl znám svojí knihou Prezidentův vězeň, kdy popisoval jak seděl ve Valdicích za urážky hlavy státu, když prohlásil v hospodě "prezident Tonda Novotný je korunovaný vůl". To byla ale hotová procházka rajskou zahradou oproti tomu co zažíval na Mírově. Být to o dvacet let dříve dávno by už Škutinu dozorci umlátili a rodině zaslali zprávu, že zemřel na srdeční slabost. Komunisté se chtěli prezentovat před světem jako stát, kde se dodržují lidská práva. Nemohli si dovolit, aby jim západ uzavřel trhy a skončili v obchodní isolaci. To by znamenalo konec už tak skomírajícího normalizačního hospodářství. Jejich manželkám a milenkám se už nestačilo válet se na Krymu a chlastat vodku, žrát kaviár a nechat se šukat příslušníky sovětské NKVD. Toužili po Paříži, Londýnu navštěvovat módní přehlídky, nakupovat v buticích to nejluxusnější zboží a procházet se ve společnosti opáleného černovlasého gigola po Riviéře, proto Škutina stále žil, mlácen, ponižován na samotkách. Na celu mu dali údajně politické vězně, odsouzené za pokus o únos civilního letadla na trase Praha-Ostrava. Havelku a spol. Všichni tři okamžitě podepsali spolupráci s vnitřní ochranou věznice. Na Škutinu intrikovali, donášeli smyšlené historky ve snaze se zalíbit a Škutinovi zajistit nějaký ten rok navíc. Škutina se nakonec dočkal svobody. S podlomeným zdravím ho STB přinutila k emigraci do Švýcarska.

34.

Jen trochu utuchla aféra Škutina, která způsobila žlučovitou hořkost soudruhům na ÚV KSČ, zasáhla Mírov další aféra, která ukázala bachařům, že může nastat doba odplaty. Mukl vycení zuby a má je hezky ostré. Dany stál v pozoru v přísně seřazených pěticích na ranním sčítáku. Druhé hradní nádvoří bylo plné muklů a režimáků. To to trvalo bengo honácký, valibuk sečetl nastoupené mukly a setřel pot z oroseného čela. Je to záhul, hned takhle po ránu, hlava pěkně bolí z domací pálenice. Hotovo! Rozchod na pracoviště! Ohlušující výbuch otřásl celým hradem. Danyho tlaková vlna odmrštila do průjezdu na třetí nádvoří. Pro výřící prach téměř nebylo vidět vzduchem létající kusy plechu a zdiva. Na pracovišti radiátory, kde se používaly ke svařování kyslíkové bomby neznámý pachatel otevřel ventily tlakových lahví. Stačilo po sčítáku vejít se zapálenou cigaretou. Bylo dojemné vidět svorně vedle sebe ležet ve špíně dlažby dozorce a trestance chránící si rukama hlavu před padajícími kusy radiátorů cihel a kamení. Výbuch roztrhl až pětimetrové hradební zdi a naprosto zdemoloval pracoviště radiátory, Jen zázrakem nedošlo k žádnému úmrtí. Pět vězňů bylo vážněji zraněno, převažovaly úrazy hlavy. I dozorci si vybrali svůj díl , tři z nich skončili na chirurgii šumperské nemocnice. Sabotáž, tohle slovo šlo celou věznicí. Kdo za ní stojí? Bezpečáci lítali po hradě jako splašené fretky konfidenti měli pohotovost. Během dvou hodin přistál na nádvoří vrtulník. Vystoupila z něj pražská vyšetřovací komise s jediným úkolem, zjistit pachatele tohoto drzého, záškodnického činu. Po dvou dnech odlétli s nepořízenou, pachatele se nepodařilo nikdy odhalit. Zjistili něco daleko závažnějšího, výbuch na pracovišti radiátory, to byla pouhá generální zkouška. Hlavní akcí mělo být vyhození budovy pentagonu s celým velitelstvím mírovské věznice. Experti z komise objevili navrtaný přívod, do ústředního topení místo páry měl jít výbušný plyn. Tohle se podařit mohli si pozůstalí zažádat o rozšíření mírovského hřbitova a Husák rozdávat na Hradčanech medaile za statečnost.

35.

Mírovská pevnost pro svoji pověst nejlépe střežená věznice v republice byla plná útěkářů z jiných věznic. Jeden z posledních z příbramského Bytízu zesměšnil celou lágrovou ostrahu. Odsouzený Kuzmič dostal dopis od rodičů, že manželka, kterou opustil v jiném stavu má problémy před porodem a leží v nemocnici na rizikovém těhotenství. Kuzmič požádal o předvedení k náčelníkovi. Žádal o jednodenní přerušení trestu z rodinných důvodů. Zamítnuto! Odchod! Kuzmič se příliš dlouho nerozmýšlel a přímo z kanceláře náčelníka se rozběhl proti koridoru ostnatého pletiva a strážních věží. Hrál vabank hru o svůj život. Překvapení strážní stříleli jak při honu na zajíce. Snad anděl strážný držel nad Kuzmičem svá ochranná křídla. Nezraněn během několika vteřin překonal drátěné zátarasy a zmizel. Za dva dny byl zatčen v areálu nemocnice. Viděl svoji ženu, chce vydržet do porodu, chce vidět svého potomka, určitě to bude syn. Kuzmiče převezli zpátky na Bytíz, uložili mu kázeňský trest dvacet dní samovazby. Po odpykání kázeňáku čekal převoz na Mírov. Kuzmič vyšel ze samotky, dostal zadržené dopisy od manželky. Dozvěděl se že má syna. Chtěl ho vidět a neměl moc času, zítra ráno převoz na Pankrác a potom dál na Mírov. Dlouho nad tím nepřemýšlel, věřil ve svoji šťastnou hvězdu a rozběhl se proti drátům dělícím jej od svobod . Zuřící bachaři ho zasypali dávkou střel s jediným cílem zabít tu kurvu útěkářskou. Zázrak se opakoval, Kuzmičův anděl strážný nespal a znovu kryl jeho útěk. Bez jediného škrábnutí byl na svobodě. Viděl a pochoval si v náruči svého syna, dobrovolně v doprovodu manželky se přihlásil na místním oddělení VB. Předseda okresního soudu v Příbrami řekl Kuzmičovi při vynášení rozsudku "tohle kdyby jste udělal za války na frontě dostal by jste vyznamenání za hrdinství, takhie vám musím bohužel dát osmnáct měsíců nepodmíněně". Byl celkem výjmečně lidský Kuzmič mohl dostat až pět let. Režimáci na Mírově ve strachu, že mu snad narostou křídla kontrolovali Kuzmiče třikrátza noc, jestli jim ptáček neuletěl z hradní klece.

36.

Dany se zakousl do pátého roku svého trestu v čím dál větších depresích, které ještě zvýšil odchod Lysouna do civilu. Přestával pomalu věřit, že se někdy dostane na svobodu. Role namotaného alobalu ho pronásledovaly i ve snu. Přestávalo ho bavit vidět kolem sebe stále stejné ksichty, poslouchat většinou vymyšlené historky, kdy každý žil jako král, spal v nejdražších hotelech a souložil se známými popovými zpěvačkami. Pravda byla daleko tvrdší, po propuštění s pár stokorunami v kapse, které prolili hrdlem v nádražním bufetu zjistili, že jsou společnosti na obtíž se svými problémy. Rodina už s nimi dávno nepočítá, spali někde pod mostem nebo ve vykradené chatě a se zpěvačkami mohli šukat tak ve své fantazii nad vytrženými fotkami z časáku. Makat někde jako pomocný dělník s cejchem kriminálníka s razítkem ochranného dohledu v občance, hromadou nesplacených dluhů a jedinou jistotou - exekuce na plats přiznaným životním minimem pětset padesát korun za měsíc. Tohle vydržely opravdu jenom silné nátury. Z depky ho trochu vytrhnul Hans. Sehnal mu ke čtení tajně kolující salátové vydáni Motýlka. Příběhy slavného útěkáře mu vlily novou chuť do života. Co je to nějaký zasraný hrad Mírov proti Ďábelským ostrovům. Po propuštění Lysouna přijali do kolchozu nového člena. Hrušouna eskortovali z věznice Horní Slavkov z trestu za nedovolený styk s civilní osobou. Jezdil v komandu na stavbu do Karlových Varů a benga u něj při filcunku našli zakázaný fet. Dobře se znal i s Danyho komplicem Pepinem. Bydleli spolu na jednom baráku. Pepino už stříhal metr měl to za pár. V Praze na Těšnově došlo k ozbrojenému přepadení pošty. Loupež zamíchala i Danyho dalším vězeňským osudem. Lupič vtrhl vpravé poledne do haly pošty, pod pohrůžkou namíření zbraně si odnesl necelých padesát tisíc. Spuštěného alarmu poplašného zařízení a prchajícího lupiče si všiml nedaleko hlídkující strážník. Projevil nevšední odvahu a pustil se sám dc pronásledování. V ulici se rozpoutala honička a přestřelka jak z Chikága třicátých let za vlády AI Capona. Prchající bandita kryt popelnicí vyměnil zásobník a opětoval střelbu zasahujícího příslušníka. Jedna z kulek zasáhla policistu do srdce. Na místě zůstal ležet mrtev na chodníku. Pachateli se podařilo ztratit v pražských ulicích. Mordparta nasadila všechny síly k objasnění případu. Vražda kolegy nebo dítěte to jsou trestné činy na kterých se pracuje s největším nasazením. Prověřili a vyslechli stovky podezdřelých. Případ se ale dostal do slepé uličky. Pachatel stále unikal. Kriminálka z evidence zločinců vytipovala známé firmy z pražské galérky, kteří byli ve výkonu trestu a mohli by mít k pachateli přepadení a vraždy nějaké informace, které by mohly pomoci k jeho dopadení. Požádali o spolupráci bezpečáky ve věznicích, neměli šetřit sliby za pomoc v pátrání. Na Mírově přivedli k výslechu Danyho i Hanse. Stejskal a Vomáčka dva bezpečáci z vnitřní ochrany věznice, vypasení pavouci spřádali své sítě intrik. Vládli široké pavučině mírovských udavačů. Při výslechu nabídli Danymu kávu a cigarety "prosím, jen si poslužte". Brzy vychladli. Na jejich otázky ohledně přepadem a vraždy mohl dát jedině pravdivou odpověď "nic o tom nevím". Podobně dopadl i Hans. Na cele se vše Danymu rozleželo v hlavě. Kdo tohle udělal nebyl žádný jeliman, musel vědět co ho čeká. Za vraždu policajta byl jediný trest - oprátka. Není to tak dlouho cc skončil v popravčí komoře Richtr. Snad nebude tak hloupý, aby se svěřil ve slabé chvilce nějaké šlapce, nebo se začal chlubit kámošům po hospodách a nápadně utrácet. Tenhle křapík bude z jiného těsta. Jde mu o krk, nebude strkat fízlům hlavu do smyčky. Dany překvapil Hanse a Hrušouna "chlapi pudete mě prásknout bezpečákům" "cože?Jebe ti v hlavě?Proč by sme tě měli chodit udávat?"Dany je seznámil se svým plánem "ty dva čuráci se celý třesou, aby něco vyšetřili a mohli se v Praze blýsknout, jak jsou chytrý. Využijem toho, získáme růzré výhody a já si potom přihřeju svojí polívčičku". Hrušoun s Hansem se nahlásili bezpečákům a začli jim vyprávět Danym vymyšlenou pohádku. "Víme co je naše povinnost a chceme oznámit, že Koutský se nám svěřil, že zná pachatele vraždy na Těšnově. Má to být nějaký frajer, říká si Achmedjeho parta se specializuje hlavně na krádeže starožitností. Přepadení pošty na Těšnově plánovali dlouho. Chodí hlavně do podniků na Václaváku 5P, Astra, Coricca. " Stejskal s Vomáčkou jásali, ukážou těm namyšleným pražákům, že tady na Hané nejsou žádní volové. Pověřili Hanse s Hrušounem, aby se snažili z Koutského dostat co nejvíce podrobností. Všechny tři přeřadili do režie ve skladu výdejny materiálu. Nemohou se přece zatěžovat nějakou pracovní normou, potřebují čas a prostor dostat z Koutského potřebné informace. Za odměnu spolupráce si odnášeli kartony cigaret, balíčky čaje i pikslu na Mírově zakázané kávy. Deset dní doplňovali Hans s Hrušounem pohádku o stále nové podrobnosti. Bezpečáci vše předávali do Prahy. Z federální ústředny přichází stále stejné odpovědi - Veškeré skutečnosti prověřeny, zatím nevedou k objasnění případu, žádáme o upřesnění. Stejskal s Vomáčkou se rozhodli dle svých úvah o tah králem na šachovnici případu. Předvedli Danyho na Pentagon. "Podívejte Koutský, odkryjem karty, nejsme žádní hlupáci, máme mezi vámi dost svých informátorů. Dobře víme, že o případu Těšnov víte víc, než jste nám řekl naposledy. Mluvte. Dohodneme se". Dany dělal ještě chvíli drahoty "dobrý vzdávám to, ale mám svoje podmínky. Cítím se odsouzen na základě zmanipulovaných rozsudků, žádám o obnovu soudního řízení a přerušení výkonu trestu do soudu. Na svobodě se zavazuji ke spolupráci a na základě svých kontaktů pomůžu kriminálce dostat pachatele vraždy ". Stejskal s Vomáčkou koukali jak vyorané myši "Dobře, uznáte, že tohle nemůžeme rozhodnout sami. Předáme všechno do Prahy. Záleží na jejich rozhodnutí ". Dany rozehrál velkou hru. Doufal, že fízlové sploknou návnadu ve snaze objasnit vraždu jednoho z nich. Dany neměl obavy, že by se jim na svobodě nedokázal ztratit, vybrat skrýš na hřbitově a za pomoci Svoboďáka zmizet za čáru. Sebelepší plán může mít své trhliny a zhatit jej může hlavně lidská blbost. Blbcem jedním z největších se projevil Hrušák. Trojici už dlouho pozoroval cikánský konfident Kotlár, bylo mu divné jak si lebedili v režii, ustavičně chlastaj trojáky čajky a pokuřujou kulatý. Nabídl Hrušákovi kvalitní fet a začal z něj tahat rozumy. "Řekni mi jak v) bílí to děláte, my černý hákujem, jak blbý, vy se válíte v režii a báníte spartičky. Poraď chci se taky stát chytrým gadžou. " Zfetovaný Hrušák neudržel jazyk za zuby a vyklopil Kotlářovi, jak tahají bezpečáky za fusekli a dělají z nich kokoty. Kotlár hned běžel všechno za tepla vyklopit na Pentagon. Stejskal s Vomáčkou byli pro smích celému kriminálu. Pražské ústředí si jenom potvrdilo, že ty hanáčtí vyžraný debilové sežerou muklům každou píčovinu. Dany sice trval na svém, že má informace, které by mohly, kdyby byl propuštěn véct k pachateli Těšnovské vraždy, ale u bezpečáků ztratil všechnu důvěru a získal v nich mstivé nepřátele. Případ vraždy policisty a vyloupení pošty na Těšnově nebyl nikdy objasněn.

Následky celé provokace na sebe nenechali dlouho čekat. Z režie celou trojici pochopitelně vyhodili a Danymu se bezpečáci navíc postarali, že brigadýr na Břidličné měl příkaz ho přeřadit tam, kde začínal, na ruční výrobu plašítek na ptáky do ovocných sadů. Hrušák se ustavičně omlouval "kluci vím, že jsem debil a tý černý svini jsem to sežral i s navijákem". Dany mu nic nevyčítal, bylo to zbytečné, jenom si znovu potvrdil, že nejlepší je spoléhat se pouze na sebe. Kotlářovi nezůstali nic dlužní. Před filcunkem mu do slamníku podstrčili pilník a kus lana s kotvou. Bonzák strávil měsíc v samovazbě s obviněním z pokusu o útěk, než se mu podařilo přesvědčit vyšetřovatele, že to byla msta ze strany spoluvězňů. Dany přemýšlel jak dál, musel něco vymyslet. Nemůže přeci denně roky navlíkat kousky alobalu na plašení špačků.

36.

Rozhodl se pro krajní řešení, vyhlášení hladovky . Nejtěžší a nejzoufalejší vězeňská forma protestu. Hans s Hrušákem se ho snažili přesvědčit, aby to nedělal "víš kolik chlapů na to doplatilo, ochrnuly, ledviny jim vypověděli službu, někteří i na následky hladovky zemřeli . Dany věřil, že tak daleko to snad nedojde "budu žádat vyšetřovatele z Prahy, nabídnu spolupráci při vyšetřování' toho mordu a povolení obnovy soudního řízení ". Ráno po sčítáku před nástupem do zaměstnání odevzdal pracovnímu režimákovi stravenku "nebudu jí potřebovat, vyhlašuji hladovku". Bachař otrávený z práce navíc přivedl Danyho k Lenochodovi, který s ním sepsal protokol o důvodech hladovky a Dany skončil v cele samovazby na pivním oddělení. Na chodbě měl na dveřích cely zavěšenou ceduli Koutský 7670 hladovka zahájena 23/7. Při obědě mu dal bachař ešus s obzvlášť velkou porcí, kterou položil na betonovou podlahu. Dozorce Čára se smál "až vám vyhládne, pusťte se do toho, ať vám to nevystydne. Tipuju vás na dva dny, dýl nevydržíte. Nejhorší jsou právě tyhle dva dny. Dany se vyprázdnil a žaludek mu zpíval hladovou píseň. Snažil se co nejvíc pít po rzi páchnoucí vodu z konve. Našli se mezi mukli i takový tvrďáci co dokázali držet suchou hladovku a přestali i pít. Po pár dnech nastala ledvinová kolika a pokud nepřišla rychlá lékařská pomoc hladovkář v bolestech umíral. Po týdnu hladovění se Dany necítil zase tak nejhůř , trochu malátný, hlady by sežral mříže na oknech, v moči se mu určitě tvoří páchnoucí, nebezpečný aceton, kterým bylo nasáklé celé jeho tělo. Po deseti dnech viděli bachaři, že to myslí s hladovkou vážně předvedou ho na ošetřovnu. Vyslechl kecy Mata Hary o sebepoškozování a že když chce chcípnout tak ať chcípne. "O nic se neprosím, žádám jenom spravedlnost". Podrobil se odběru krve, moče nechal se zvážit. Doktor se díval na výsledky rozboru, moc se mu nelíbily křížky acetonu, které nebezpečně stoupaly. Snažil se Danyho přesvědči, aby začal jíst a hladovku zrušil "nic tím nedokážete, jenom si zničíte zdraví". Dany ale trval na svých požadavcích. "Musíme vás v zájmu vašeho zdraví nakrmit, třeba i násilím".

Danyho připoutali k pojízdnému invalidnímu vozíku. Bachař mu přidržel hlavu a doktor mu zavedl do krku dlouhou gumovou hadici. Danymu se zvedal žaludek, ale neměl co zvracet. Lapiduch na konec hadice nasadil trychtýř a pomalu lil litr rozmixovaného mléka s tvarohem a vajíčkem Dany už věděl, že vyhlášení hladovky byla chyba, vězeňské správě byl jeho osud lhostejný, klidně by ho odtud mohli vynést nohama napřed. Myšlenky se mu zúžily pouze na jídlo. V představách měl barevné vidiny pečených kuřat, nebo do zlatova vypečených škvarků. U dveří leželo pokušení, ešus vězeňského žrádla. Nikdy by nevěříl, že muklovská šlichta může tak lahodně lákavě vonět. Nejraději by hladovku ukončiljenom vztek z porážky a hrdost mu v tom zabránili. Cesta ze slepé uličky do které se svojí hloupostí vehnal se přece jenom našla. Bezpečáci nechtěli nic nechat náhodě, co kdyby ten Koutský něco o té vraždě věděl a podali hlášení do Prahy. Po patnácti dnech hladovky předvedli Danyho rovnou z díry k vyšetřovateli z Hlavní správy. "Vy teda vypadáte" když spatřil hubeného, páchnoucího, špinavého vězně. Zaprotokoloval Danyho výpověď i návrh na spolupráci. "nebojte se, hlavně zrušte tu hladovku. Do vánoc jste doma" Dany mu nevěřil ani slovo. Jo na vánoce, ale na které. Dostal možnost neztratit tvář a vycouvat z hladovky. Přijel ho vyslechnout vyšetřovatel z Prahy, to si přál. Na samotkách měl službu, to úchylné prase Bandaska. "Ukončuji hladovku" oznámil Dany "mé podmínky byly splněny". Už se těšil jak se na baráku nadlábne, kolchozníci určitě seženou něco na zub. Bandaska nafoukl svoji vepřovou tlamu "Koutský já seru na to, že jste ukončil hladovku, máte tady dva kázeňské lístky jeden za vyhlášení hladovky a druhý za odmítnutí práce. Dohromady šedesát dní samovazby s nástupem ihned. Máme začátek srpna do října máte o byt postaráno". Tohle nemůžu přežít, po patnácti dnech hladovky dva měsíce o minimálních dávkách, možná bude lepší tohle všechno skončit, podříznout si kouskem skleněného střepu z rozbitého okna žíly, nebo si z roztrhaných hadrů uplést oprátku a pověsit se na mříže. Vydrž, na tohle ty kurvy čekají. Vzpomněl si co museli vydržet vězni v německých koncentračních táborech, političtí v bunkrech Jáchymova i jeho oblíbený hrdina Motýlek. Chodit šestnáct hodin denně, čekat na tu trochu jídla a říkat si jednou přijde den a já vám to vrátím i s úroky.

Blok kázeňských trestů byl přeplněn, dozorci porušili pravidla samovazby a dali k Danymu dalšího potrestaného vězně. Pumprle byl olomoučák, seděl za rozkrádání při rozvozu mléka a měl deset dní za naplnění normy. Moc nemluvil, celý den stál v koutě cely a vejral do zdi, prostě mírovské máčo, dylina. Proti Danymu měl jednu velkou výhodu, byl dietář, měl snad něco se slinivkou. Musel i v kázeňském trestu dostávat na kriminál kvalitní jídlo. Maso, vajíčka, máslo, rohlíky. Na Mírově bylo vězněno dost muklů, kteří měli nějakou dietu, ať už byli cukrovkáři, srdcaři, nebo žlučníkáři. Vězeňská správa si nemohla dovolit krmit je stejnou šlichtou nebo jim snižovat dávky jídla, jako ostatním vězňům. To by funebráci s pohřebákem zajížděli do věznice jako pravidelná linka autobusu. Dany zhltnul u snídaně ten ubohý skrojek chleba a hladově pozoroval Pumprleho jak si prstem mazal máslo na rohlík. "Rohlík by nezbyl?"Pumprle sevřel misku "sám mám málo". Tohle bylo i na Danyho moc. "Já ti dám málo, ty kurvo hladová, máš posraných deset dní a já tady chcípám druhý měsíc. Teď budeš mít dietu, tu ti naordinuju já, redukční. " Jedna rána pěstí a už se cpal Pumprleho přídělem. Neměl žádné výčitky, musel nabrat sílu, přežít. Co je mi do toho hladového zmrda, těch pár dní o hladupřežije. Pumprle vydržel nucenou hladovku dva dny. Při výdeji oběda vyběhl z cely a ječel na celou chodbu "pane veliteli, mlátí mě, bere mi jídlo, já tam zpátky nejdu". Režimák ho přetáhl pro zklidnění párkrát obuchem přes záda. Dany do toho v obraně řval "musel jsem se bránit, dejte toho teplouše pryč, chtěl mě prcat do prdele". Bachař, aby celou situaci zklidni přeřadil Pumprleho na vedlejší samotku.

38

Jen jednou se Dany během samotky dosyta najedl z nudy, aby na chvíli opustil celu samotky se nahlásil k lékaři. Čekárna byla prázdná, režimák zapadl do ordinace odkud byl slyšet pištivý smích zdravotních sester. Dany zaregistroval u dveří vyrovnané várnice po rozvozu oběda na marodce. Neváhal a jednu otevřel. Balada, várnice byla do třetiny plná zbytkem rizota. Jak nepříčetný si rukama cpal mazlavou rýži do úst. Nádhera. Nemohl se udržet a přestat i když mu rozum říkal, že mu bude určitě zle po tak dlouhé době hladovění. Ještě jednu hrst, naposledy. Z nezřízené žranice ho vyrušily hlasy na schodišti, jinak by snad snědl rizoto i s tou várnicí. Následky se brzy dostavily, břicho se mu nafouklo jako balon, měl ho těžké, jako by se místo rýží cpal kameny. Dva dny strávil v průjmech a křečích na záchodové míse. To si teda pomohl, nemůže bez bolesti sníst ani tu mininální dávku, jenom pil a seděl na hajzlu a proklínal svoji žravost. Vše má svůj konec, po sedmdesátipěti dnech skončil i Danyho pobyt na samotce. Nastupoval na hladovku koncem horkého červěnce a vylezl začátkem října. V Jeseníkách prý už napadl první sníh. Hladovka dala Danymu pořádně zabrat, celkově zhubl o 18 kilogramů. Jednu pozitivní věc to ale přeci jen mělo. Odnaučil se kouřit a neměl ani chuť se k tomuto zlozvyku vracet. Zajímalo ho hlavně jídlo, aby nabral zpátky ztracenou váhu.

39.

Musí se z toho prokletého hradu nějak alespoň na chvíli dostat. Pomalu začínal chápat sebepoškozovače, kteří pro pár dní klidu v čistě povlečené posteli riskují vlastní zdraví a další roky kriminálu navíc. Svůj plán postavil na tom, že měl v kartě zaevidovaný pokus o sebevraždu a pobyt v Bohnicích. Zkusím to zahrát na pakárnu, ve cvokhausu to by byl nádherný odpočinek. V civilu se jezdí na dovolenou na Sázavu nebo do Bulharska k moři, tak on si taky zajistí svoji dovču. Na pracovišti MEZ Mohylnice sehnal půllitr letovací kyseliny. Na cele o jeho plánu věděl pouze Hans. Udělal silného magoráka a čajem zapil hrst vajglů. Po pár minutách cítil, jak mu srdce tluče jako zvon, ještě okamžik a bude zvracet. Tohle byla ta správná chvíle. Celý bledý a zpocený zapadl s lahvičkou kyseliny na záchod, přelil ji do ešusu, nadechl se a vypláchl si odporně pálící tekutinou ústa. Dál už nemusel nic předstírat, začal zvracet vypadl ze dveří kadibudky. Smrad z rozlité kyseliny zasáhl celu. Hans hned běžel k ležícímu Danymu a křičel "vypil kyselinu, volejte režimáka, rychle doktora". Danyho odtáhli na Pentagon, kde ho nechali ležet. Vedle něj položili ešus se zbytkem kyseliny, pro případný rozbor. Dany čekal na převoz do Šumperské nemocnice. Bachaři s jeho převozem nijak nespěchali, nevšímavě se dívali na ležícího mukla. Jeden z nich zvedl ešus a čichnul k němu. "Ten má dost, škoda cesty, podívejt jak to svinstvo rozežralo dno. Franta, co má dneska službu na záchrance, kdo ví kdy přijede, prý' mu jde dole v hospodě docela slušná karta". Bachař, řidič sanitky byl viditelně nalitej a nasranej, že teď v noci musí jet s nějakým kriplem, kterej stejně chcípne do nemocnice. Konečně dorazil na bránu. Bachaři Danyho postavili, nasadil medvěda a naložili ho do sanitky.

40.

Na pohotovosti nařídil doktor výplach žaludku. S černým lékařským humorem se díval na zvracejícího Danyho "vida hrách, typické vězeňské jídlo", když si prohlížel jeho zvratky v přistaveném kýblu. Sestra mu změřila tlak a lékař prohlédl ústní dutinu. Konstatoval viditelné spáleniny rtů a patra, jícen se nezdál zasažen, tlak zvýšený. Doporučuji umístění na ošetřovnu v případě zhoršení zdravotního stavu převoz do vaší vězeňské nemocnice. Ráno se Dany probudil na Mírovské marodce. Mata Hari přivítala noční přírustek svým ječákem, vězeňský lékař mu udělal základní vyšetření. Dany se snažil simulovat ze všech sil, stěžoval si na bolesti žaludku, zmateně odpovídal na otázky . Na dotaz proč to vypil "Černý mefisto mi to nařídil". Jeho snaha vyšla naprázdno, ještě před obědem stál v kanceláři náčelníka výchovy Hagory. "Dvacet dní samovazby Koutský, aby vás přešly ty vaše bludy a pokusy o sebevraždu. Na samotce si polil celé tělo studenou vodou, aby se zbavil noční kocoviny. Hlavně měl ale po problité noci hrozný hlad. Zase dvacet dní nucené diety , opravdu perfektní dovolená. Jediné zdravotní následky jeho fingované sebevraždy byly, že se mu sloupla popálená kůže na rtech vypadla mu jedna zubní plomba.

41.

Při listování v časopisu Květy zaujal Danyho článek o používám fridexu, kapaliny, která se v zimně přidává do chladiče aut. Pisatel varoval před nebezpečím záměny třeba s limonádou hlavně u dětí. Vyvolává trvalé následky, hlavně v játrech podobných infekční žloutence. Sehnat fridex od známého ještěrkáře nebyl žádný velký problém. Jako svého pokusného králíka vybral Dany spoluvězně Soukupa, zoufalce známého polykače s břichem plným jizev. Viděl jenom na jedno oko, druhé měl potažené blankou zákalu, následek nasypané inkoustové tužky do očí, což byl oblíbený druh sebepoškozování mezi vězni. Soukup se moc nerozmýšlel, žloutenka je vysněná nemoc, na některé těžší formy se pouštělo i na přerušení trestu. Když nic jiného, tác lékařem doporučena lehká práce a dietní strava. Na Mírově a ve Valdicích se jeden čas rozmohla móda chytat krysy a jíst jejich syrová játra. Krysí nemoc přežil ale málokdo. Tohle zatím byla nevyzkoušená novinka. Soukup si dal napřed na rozjezd ráno po snídani polévkovou lžíci fridexu. Dany pozoroval svého králíka "tak co, bolí tě něco? Když chčiješ jakou má barvu tvoje moč?" Při žloutence má pacient výrazně tmavou moč. Soukup byl v pohodě "nic, dobrý" . Večer se rozhodl, že si dá ještě dvě dávky. Ani ne za hodinu zvracel zhroucený bolestí si svíral břicho a moč měl tmavou jako inkoust. Dany přivolal dozorce "máme tady asi žloutenku". Soukupa přes noc izolovali na infekčním pokoji na ošetřovně. Na tohle Dany čekal, snažil se vyvolat mezi vězni paniku "je to jasný, nakažený můžem bejt všichni, jsou to následky ze žrádla a té špíny všude kolem. Chtějte lékařské prohlídky, očkování vitamíny, lepší jídlo, zlepšit ubytování. Nemáme co ztratit, musíme bránit svoje práva". Ráno po sčítáku vystoupil Dany jako mluvčí odsouzených. "Odmítáme nastoupit do zaměstnání, na oddělení vypukla infekční žloutenka, chceme do karantény. Hodně z nás dělá pro potravinářský průmysl, hlavně na Břidličné. Chráníme tím i vás, ale hlavně civilní obyvatelstvo". Bachaři byli zaskočení, nevěděli, co mají dělat. Vyhrožovali "tohle je vzpoura" "žádná vzpoura, to je ochrana zdraví naše i vaše. " Režimáci mlčky zavřeli katr a během dopoledne na něj zavěsili kus kartonu s nápisem Karanténa. Celý Mírov byl nakažen odporem. Šestka odmítla nastoupit do práce. Bachaři vzali karanténu vážně. Nepustili vězně ani k výdeji oběda. Kuchaři přinesly várnice s jídlem na oddělení, každý mukl musel napřed opláchnout ešus v dezinfekčním roztoku, než dostal plnou porci bez rozdílu stravenek. Vedení věznice mělo poradu, muklům nevěřili, zvlášť když žloutenka vypukla na treštňáku u notorického sebepoškozovače a kde má na oddělení hlavní slovo Koutský, který jim už pěkně začínal pít krev. Bezpečák Vomáčka zašel za Soukupem na marodku, vyzvídal co kde snědl, aby dostal žloutenku. Soukup odmítavě vrtěl hlavou, že nic. "Dobře si to rozmyslete, pokud nevíme co jste snědl, nemůže vám lékař pomoci a se vší pravděpodobností zemřete. Mluvte, je to vaše jediná spása, aby jste si zachránil život". Soukup ten tlak nevydržel a ze strach přiznal, že mu dal Dany fridex. Karanténa byla okamžitě zrušena a muklové nahnáni do práce. Dany byl předveden k výslechu, kterému byl přítomen i nadporučík Hagora. Dany všechno zapřel "mluví z horečky, o žádném fridexu nic nevím". Hagora řval na celou kancelář "tohle vás bude Koutský stát nejméně pět let navíc za těžký ublížení na zdraví . Nepotřebujeme žádné vaše doznání, vzorky krve a moče jsme poslali do soudní laboratoře v Olomouci, to vás usvědčí!". Danyho izolovali na samotce. Po třech dnech bez jediného slova vysvětlení byl nečekaně propuštěn na oddělení. Až tam se dozvěděl, že výsledky z laboratoře přišly negativní. Asi byly vzorky příliš staré a tělo fridex před odběrem vyloučilo. Soukup odvolal svoji výpověď. Učinil jí prý pod nátlakem, že mu bylo odpíráno lékařské ošetření. Dany slavil své malé vítězství. Soukupa se podařilo vyléčit, měl i předepsanou svoji vysněnou dietu. Dlouho si ji ale neužil. Píchl si do plíce zbroušeným hrotem propisovačky směs louhu zředěného slinami. Umřel ve vězeňské nemocnici na Pankráci na hnilobnou flegmonu.

42.

Mírovská trestnice byla prošpikována konfidenty. Mezi jedny z nejhorších patřil mukl Karel Maslák. Jeho zásluhou skončily desítky odsouzených v korekci, nebo u Šumperského soudu, kde pravidelně vystupoval jako svědek obžaloby. Přitom měl Maslák ze začátku velkou šanci zařadit se mezi vězeňskou šlechtu. Dostal deset let. V hádce zabil jedinou ranou pěstí policajta, ještě před rozsudkem srazil dva dozorce a pokusil se utéct z vězeňské nemocnice v Brně. Po dvou hodinách byl sice zatčen, ale s tímhle kádrovým posudkem měl Mírov zajištěn. Zde si ho vzali do práce bezpečáci. Sliboval i přeřazení do 1 nápravné skupiny, snížení trestu, dobrou práci. Výsledkem byli sami překvapeni. Maslák se stal jejich nejvýkonnějším konfidentem. V touze po svobodě se neštítil ničeho. Zároveň se u něj plně rozvinula jeho potlačovaná homosexualita. Mezi mukly měl přezdívku práskač Karlička. Tuhle hradní veš nasadili bezpečáci na Danyho. Pod záminkou nového velitele světnice měli tu kurvu na cele. Dany starý provokatér, si neodpustil před Maslákem vést hovory na téma těžké a nebezpečné služby dozorců, vzorné lékařské péče a ta strava!"Na dnešním gulášku jsem si opravdu pochutnal, takový nevařili ani u Banketů". Maslák se zatím moc neprojevoval, na celu si přivedl svého paďocha, se kterým se po nocích ukájel. Karlička hrál ve vztahu mamku a na svého zajíce pěkně žárlil, pral mu fusekle a ze všech sil se snažil, aby svého milence uspokojil.

43.

Dany věděl, že potřebuje zmněnu. Bezpečáci po něm šli jak myslivci po posledním vlkovi v revíru. Chtěl docílit převozu na jiný lágr, třeba na Pankrác, to by byla nádhera nevidět ty hanácký držky. Pevná věznice, ale v Praze. Spojil se se Švábíkem, pražákem z Letné, bývalým boxerem Uhelných skladů. Dany mu dal adresu rodičů, bydleli teď někde na sídlišti. Měl předat ústní vzkaz, aby se otec se svými známostmi pokusil docílit přeložení do jiné věznice. Švábík měl také jeden problém, před nástupem do samovazby se odmít podrobit ponižující proceduře strkání prstu do konečníku od prasečí hlavy Jáněho. Přivolaná posila Švábíka zmlátila do zadku se mu ale Bandaska nepodíval. Na cele si Švábík nevšiml Masláka a komentoval celou příhodu slovy "úchylný prase, buzerant Bandaska", nic co by nebylo pravda, jen by u toho nesměl být tenhle práskač. Švábík měl jít za týden do civilu, ale Maslák se mu postaral, že šel do civilu na základě jeho udání s návrhem zahájit trestní stíhání za urážku veřejného činitele. Dany mu slíbil pomoc udavače zastrašit. Beze svědků řekl Maslákovi "ty buzerantska kurvo, dlouho si koleduješ, aby tě někdo sejmul. Odvoláš výpověď proti Švábíkovi jinak se ve zdraví civilu nedožiješ". Maslák se nenechal zastrašit "jen si něco zkus, rozbiju ti držku, já se tě nebojím a nezapomeň, že za mnou stojí bezpečáci, jestli chceš nášup, budeš ho mít". Bylo vidět, že udavačská kurva potřebuje lekci. Dany ubalil válec z alobalu, který naplnil krémem na boty promíchaným s fafrštokem. Na konec téhle podomácku vytvořené zápalné bomby zasunul v krému namočený kus provazu. Počkal až na cele všichni usnou a potichu se připlížil k Maslákově posteli. Ležel dole na trojáku, spokojeně pochrupoval. Počkej ty svině, trochu tě připeču. Zapálil konec zápalné šňůry a rychle do pelechu. Směs měla účinky podobné napalmu, plameny se rozutekly po celém lůžku. Maslák řval bolestí a snažil se vymotat z hořící deky. Vězni na cele vyrušení ze spánku se snažili uhasit požár ešusy vody. Začínala hořet dřevěná podlaha. Někteří muklové propadli panice a křičeli "uhoříme zaživa" . V dusivém kouři se podařilo procpat mezi mřížemi hořící deku, hlavní zdroj požáru. Padala z hradní věže, jak plápolající pochodeň na nádvoří. Zburcovalo to strážné na špačkárnách i pohotovost na bráně. Požár byl uhašen, cela vyvětrána, Masláka převezli na ošetření do nemocnice. Měl popáleniny v obličeji a po celém těle. Zase nic tak vážného. Celý ofačovaný si poležel tři týdny na ošetřovně. Za pachatele útoku označil Danyho. Důkazy na to neměl žádné. Bezpečák Vomáčka při výslechu Danyho div nechytl tropický amok. Na otázku příčiny požáru dostal odpověď "možná mu došla indulona, když se nechal píchat od toho svého zajocha, použili krém na boty a to víte třením vzniká teplo".

44.

Kruh se okolo Danyho se nenápadně stahoval. Vešel na celu s obědem, měl společně s Hansem a Hrušounem zabrané místo u malého stolku v mezeře ve zdi u okna. Spoluvězni to respektovali a nikdo jim do jejich kouta nelezl. Dany si myslel, že má vidiny, u jejich stolu se cpal Hampachr, hnusák se špičatou hlavou a výrazem idiota. Dostal sedm let za znásilnění devítileté školačky. "Vystřel ty filcko". Hampacher se zakřenil. "Můžu snad v klidu dojíst". Těch pár muklů co bylo už na cek s obědem ztichlo a čekali co Dany udělá. Taková drzost prcačkáře musí být potrestána. Dany popadl ten opiči ksicht a odvlekl Hampachera na záchod. "Tady je tvoje místo, ty máš jediné právo, žrát hovna a pít chcanky". Ponořil Hampacherovi hlavu do toaletní mísy. Poloutopený prcačkář chlemtal vodu smíchanou s močí. "to snad stačí" odhodil Hampachera jak hadrovou loutku na stěnu. Na druhý den seděl Dany ve sklepní dílně a motal svoji denní dávku vánočních střapců. Vešli dva režimáci s pouty v rukou,přistoupili k Danymu a oznámili mu "Koutský jste zatčen"."To si děláte prdel,zatčený jsem už pět let".Přes jeho protesty ho spoutali a odvlekli na Pentagon.Bezpečáci mu přečetli obvinění. Sehnali co sedalo. Obžalovali ho zvydírání,že bral Pumprlemu jídlo,topil Hampachera,z nebezpečného vyhrožování Maslákovi. Zatím bude umístěn do ochranné vazby, aby nemohl ovlivňovat a zastrašovat svědky. Zítra bude zasedat komise, která rozhodne o jeho přeložení do 3 NVU ve Valdicích. Přeřazení do Valdic bylo víc než jasné. Nemožnost převýchovy, páchání trestné činnosti během výkonu trestu i s obviněním se spěchalo. Vyšetřovatel Šumperské prokuratury zahájil vyšetřování trestného činu § 235 vydírání a § 197 nebezpečné vyhrožování. Na svědectvích Masláka, Hampachera a Pomprleho se přiživili i další udavači, hlavně z vězeňské samosprávy. Vypovídali do protokolu, jak Koutský terorizoval celé šesté oddělení a zesměšňoval jejich snahu o výchovné působení na ostatní odsouzené. Odjížděl z Mírova, ale cena byla vysoká. Další trestní stíhání, vypadá to že z kriminálu už nevyleze.

45.

Na převoz do Kartouz čekal v cele samotky. Za dva dny se vrací pražská eskorta ze Slovenska v Olomouci si ho přeberou a v Pardubicích předají do Valdického transportu. Danyho z polospánku na tvrdé dřevěné pryčně probudily výstřely na hradbách a záře z reflektorů. Napřed si myslel, že ožrali strážní ve špačkárnách si krátili dlouhou chvíli služby pytlačením. Jejich oblíbeným sportem bylo oslepit světlomety stádo pasoucích se srnek na stráni a potom je rozstřílet dávkami ze samopalu Tuhle noc se ale lovila jiná než vysoká. Lovili se útěkáři z mírovského hradu. O odvaze a promyšlené přípravě útěku psal dokonce zahraniční tisk a hovořilo rádio svobodná Evropa. Byla prolomena pověst, že z nejlépe střežené věznice v republice nelze uprchnout. Až mnohem později ve Valdicích se dozvěděl všechny podrobnosti odvážného útěku.

Olda žil v malém městě nedaleko polských hranic, nijak nevybočoval z průměru, jako většina národa ukradl co viděl a nebylo to přibité. Měl rád ženský a ony měly rády jeho. To mu nepřineslo moc štěstí, svým ocasem zabrousil do hájeného území manžela, náčelníka kriminálky a předsedy místní partaje. Oba paroháči mu přísahali pomstu. Nasadili na něj místní dorotu, fízl jí slíbil" zahladit její škraloupy a partaják dekret na byt. Olda měl něco upito, přestal být vybíravý a skončil z vlezlou kurvou na hotelu. Šlápota si roztrhala spodní prádlo, trochu se podrápala a Olda šel k soudu za znásilnění. Odcházel s pěti lety na tvrdo. Svůj trest si měl odpykat na uranové šachtě na Bytýzu. Olda se rozhodnul vyrovnat si svůj účet se všema fízlama a komoušema.

Začal hned na šachtě. Ani pro mukla nebyl velký problém dostat se ke střelivu používanému na odstřel horniny. Olda několik měsíců prováděl dokonalé sabotáže a vyhazoval do povětří důlní chodby. Ochromil provoz celé šachty. Civilisté i muklové se báli fárat, nikdo nevěděl kdy a kde dojde k výbuchu. O pachateli se hovořilo na nejvyšších místech. Soudruzi z Moskvy měli starost co se děje, zda bude dodržená stanovená kvóta těžby. Sabotér musel být odhalen za každou cenu v nejkratší možné době. STB sáhla k nestandardnímu způsobu vyšetřování. Z vězeňského autobusu na Bytýzu v nové várce nováčků vystoupili tři mladí, vystříhaní muklové. Snažili se nijak nevybočit, společně s ostatními nadávali na režim, žrádío a bachaře. Balili si cigarety z hrubě řezaného tabáku Taras bulba, popíjeli černý magorák a vyprávěli na cimře historky ze zlodějského života. Po třech dnech báňského školení sfárali s ostatními vězni do šachty. Jednalo se o jedny z nejlepších speciálně vyškolených agentů STB. Po měsíci slídění slavili úspěch. Chytili Oldu přímo při činu, když se chystal odpálit šachetní kolejiště. Prokurátor ho obvinil ze záškodnictví a terorizmu s trestní sazbou do patnácti let.

46.

Jirka pár let v kriminálu již strávil jeho velkým vzorem byl starší bratr. Nedávno se vrátil po osmi letech z Valdic. Ve svých čtyřiceti má za sebou jednadvacet let po kriminálech. Společně naplánovali ozbrojenou loupež pošty. V maskách mikuláše a čerta vtrhli na poštu. V rukou svírali anglický samopal Sten gum a německou pistol parabelu. Zákazníkům a personálu poručili lehnout si na zem, jen vedoucí pošty dostala pokyn naházet do pytle obsah trezoru. Skočili do předem ukradeného fiata a snažili se co nejrychleji ujet z místa činu. Personál pošty našel odvahu a zapnul poplašné zařízení. Kvičící siréna upozornila projíždějící hlídkový vůz bezpečnosti na ujíždějící fiat. Do honičky se zapojili ještě další tři vysílačkou přivolané policejní žigulíky. Jirkův brácha nezvládl s prostřelenou pneumatikou řízení a auťák skončil převrácený v příkopu. Ten vytáhl samopal, strčil si hlaveň do úst "sbohem brácho, promiň posrali jsme to. Zpátky se nevrátím ". Zazněla krátká dávka a Jirka se díval na kusy krvavé kaše roztříklé na kapotě auta, které zbyly z bráchovy hlavy. V ruce křečovitě svíral spoušť paraboly, nenašel ale odvahu jí zmáčknout.

47.

U krajského soudu mu přitížilo, že jeden ze zákazníků se z podlahy pošty nikdy nezvednul. Zemřel strachy na selháni srdce. Velká škoda to nebyla, našlo tady uplatnění přísloví na každé prase se vaří voda. V padesátých letech to byl aktivní komunista, dělal předsedu zemědělské komise zakládající po vesnicích násilně JZD. Měl na svědomí nešťastné rodiny sedláků, označené za kulaky. Zabavoval majetky, nařizoval nucené vystěhování, na podkladech jeho udání posílalo STB nepohodlné a vzpurné sedláky na převýchovu do Jáchymovského lágru. Za ozbrojenou loupež a ublížení na zdraví s následkem smrti byl vynesen rozsudek třináct a půl roku.

48.

Honza měl před sebou skvělou kariéru u kriminálky. Ve třiceti letech hodnost kapitána, byl uznávaným odborníkem při odhalování pachatelů vykrádaných hradů, kostelů a zámků. Trestná činnost, která se v posledních letech rozmohla v nebývalém množství. Dlouho nikdo netušil, že Honza má dvě tváře. Tou druhou bylo organizování milovaných loupeží starožitností. Jeho skvěle organizovaná banda za sebou nechávala vyloupené historické objekty z těch nejznámějších hrad Bítov, Orlík, zámky Kačina, Vranov. Honza zajišťoval razítko, že přes hranice šly národní památky jako starožitné suvenýry. Když spadla klec soud vystavil Honzovi účet na dvanáct let. Tahle povedená trojka se sešla na nástupním oddělení na Mírově. kde Honza díky své minulosti kriminalisty získal důvěru vedení věznice a dělal brigadýra. Nikdo z nich neměl chuť sedět dlouhá léta svých trestů. Honza už měl svůj plán útěku, který společně s Jirkou a Oldou ještě řádně vybrousili. Od kuchaře sehnali pěkný kus vepřové krkovice. Sehnat klepky špačky nepředstavovalo žádný problém. Honza jako brigadýr mě samostatnou celu i volný pohyb po chodbě přibyláku. Už přepilovanou mříž a pod podlahou. ukryté z prostěradel upletené lano s kotvou, kterou mu za krabičku cigaret vyrobil mukl na Armaturce.

49.

V určený den obalili maso ve směsi strouhanky a rozdrcených prášků na spaní. Tohle by porazilo i vola a ne ty dva vlčáky co běhali v určené části korydoru. Po půlnoci vylomil i mříž a seskočili do hradního příkopu. Psiska ležela natažená u boudy a nechávali si zdát sladké psí sny. Roztočenou kotvu s lanem zasekli o zábradlí. Všichni tři leželi na ochozu hradby, připraveni spustit se dolů na svobodu. Snad cinkot kotvy, nebo vrozená podezíravost přinutily jednoho z dozorců ve strážní věži zapnout světlomet. Tři ležící postavy nemohl přehlédnout. Okamžitě začal střílet ze samopalu. V zápětí se k němu přidal i bachař z protější věže. Po hradbách začali přibíhat další benga. Všichni tři byli v křížové palbě. Jedna z prvních dávek přeřízla Honzu prakticky vejpůl. Jirka s Oldou měli jen dvě možnosti. Nechat se zastřelit, nebo skočit do černé hloubky pod nimi. Volili druhou možnost. Volným pádem se vrhli do patnácti metrové hloubky. Olda měl víc štěstí než Jirka. Jeho pád ztlumila kupka shrabaného listí. Jirka na tom byl hůř, dopadl na holou skálu. "Utíkej Oldo já nemůžu, necítím nohy". Olda se řítil po svahu zarostlém smrky a borovicemi. Bachaři stříleli v dlouhých dávkách. Kulky lámaly větve a ze zasažených kmenů odletovaly obrovské třísky. Jedna z nich se mu zarazila do předloktí jako rozžhavený nůž. Vytrhl ten kus dřeva. Ruka příšerně bolela a z rány se valil proud krve. Vběhl do potoka Mírováček, aby setřásl ze stop;' nasazené štěkající psy. Chtěl se držet původního plánu, dostat se lesem na hlavní silnici, předstírat oběť dopravní nehody a zmocnit se auťáku. Ztráta krve byla příliš veliká, na okamžik omdlel. Probrali ho kopance a rány pažbami samopalů. "No tak utíkej, máš možnost, ať tě můžem na místě odprásknout". Olda s Jirkou skončili v nemocnici u Svaté Anny. Jirka na tom byl dost špatně, měl zlomené obě nohy a přeraženou páteř. Naštěstí nebyla poškozená mícha. Bude to chvíli trvat, ale bude chodit. Jako příčinu Honzovi smrti označili dozorci pád z hradby, stříleli prý jenom pro výstrahu. Soudní znalci kvalifikovali pokus o útěk jako sebevraždu ve stavu nepříčetnosti. Normální člověk nemůže přeci skočit z patnáctimetrové výšky. Přes protesty náčelníka Mírova se soud s útěkáři nekonal. Při jejich trestech to zase tikový význam nemělo. Po vyléčení je čekal převoz na uzavřené oddělení do Valdic.

50.

Rakouská monarchie ze vlády císaře Josefa 11 snižovala moc a vliv církve. Rušila svými dekrety majetky farností, zřizovali z nich vojenská kasárna, memocnice a věznice. Jednou z nejznámějších se stává kartouziánský klášter žebravých mnichů nedaleko Jičína v obci Valdice. Po svých původních obyvatelých získala název káznice Kartouzy. Z celého mocnářství byli přiváženi 1i nejtěžší vězni s nejdelšími tresty. Jedním z prvních se stal legendární lupič Babinský, po pokusu o útěk z kasemat brněnského hradu Špilberk. Za první republiky si zde odpykával svůj trest vrah ministra Rašína Soukup. Během protektorátu část věznice využívala služebna jičínského gestapa. Po roce 1948 se do cel vrátili zpátky kněží, ne jako c uchovní, ale jako vězni komunistického režimu. V sedmdesátých letech se trestnice s označením 111 nápravná skupina stala izolací pro vrahy, mebezpečné recidivisty a nepřizpůsobivé vězně, odmítající v jiných lágrech soustavně práci, chronické útěkáře a odsouzené ohrožující svým chováním dozorce i spoluvězně. Zde se nemluvilo o převýchově, bylo by to zbytečné, zde se odsouzení pouze izolují od společnosti. Valdice na Danyho nezapůsobili tak impozantně jako Mírovská pevnost.

51.

Jistě, nebylo to žádné rekreační zařízení ROH. Celému kriminálu dominovala hned u brány vysoká strážní věž se zabudovaným kulometným hnízdem, odkud bylo možné pokrýt střelbou celou plochu věznice, pětimetrová zeď, korydory ostnatého drátu, špačkárny, dobrmani, vlčáci, vše co patří k ostře střeženému vězení. Celkově působila valdická káznice jako jedna velká továrna. Řady výrobních hal, kde měla své pobočky jablonecká bižuterie, elektropraga, agro Jičínmačkárna skla, brusírna Bohemia. Unikátním pracovištěm byla mechanika, kam měli zakázaný přístup i řadoví dozorci. Pod dohledem STE tu muklové vyráběli špionážní techniku pro potřeby agentů nasazených v nepřátelském kapitalistickém světě. Provozy jely na tři směny. Říkalo se že valdická věznice má větší finanční obrat než bývalá škodovka dnes Leninovy závody v Plzni. Dany vyfasoval štruksáky s nezbytným našitým zeleným pruhem a bylo mu přiděleno číslo 47123. Byl si vědom, že je to jeho poslední evidenční číslo. Z Valdic vedou jen dvě cesty. Nějak přežít a dočkat se svobody, nebo ustavičnými přídavky k současným trestům skončit nakonec na vězeňském hřbitově. Čtrnáct dní nástupního oddělení. Čekají ho pohovory s psychologem a psychiatrem. Snažil se zapůsobit co nejlépe, protože na jeho přístupu záleželo, na jaké pracoviště bude zařazen. Na přibyláku vyráběli vězňové skleněné vánoční ozdoby. Pracoviště skleňenka zaměstnávalo i staré a invalidní vězně. Jejich cela byla na stejné chodbě.

52.

Danyho nejvíc udivil mukl, bez nohou na invalidním vozíku. Co mohl udělat, že skončil až tady. Dostalo se mu vysvětlení, seděl patnáctku za bestiální vraždu sedmileté školačky. Zajížděl do parku, pozoroval malé holčičky, pod přehozenou dekou onanoval. Když byla vhodná příležitost oslovil dítě "děvenko, buď tak hodná, nezatlačila bys mi vozík kousek do stínu?". Děvčátko vychované školou pomáhat starým a nemocným ochotně pomohlo. Perverzní invalidní stařík toho využil k osahávání. Jednou už neudržel svůj zvrácený chtíč a rozkousal děvčeti pohlavní orgány . Na následky četných vnitřních zranění školačka zemřela. A potom pomáhej starým a nemocným.

53.

Po zvážení Danyho schopností a díky trestu byl zařazen na pracoviště elektropraga - opracovna druhé oddělení. Bývalá klášterní cela překvapila Danyho hlavně svými vysokým: stropy. Ani z trojáku postele se nedalo dostat k oknu. V kobkách bylo neustále šero, z důvodu navařeného plátu plechu před oknem. Mezi třiceti mukly na cele seděla víc než polovina podle § 219, pokus, nebo dokonaného trestního činu vraždy. Jednal o se převážně o pachatele domácích zabijaček, vrahů ze žárlivosti.

Našlo se tam i pár vrahounů, kteří svými případy vzrušily veřejnost. Stránský, jediný z trojice vrahů, kterým byl trest smrti změněn na patnáct let, společně se svými komplici přepadl na Slovensku nedaleko Senice dodávku vezoucí výplaty. Zmocnili se půl milionu a na místě loupeže zastřelili řidiče i pokladní, která byla v pátém měsíci těhotenství. Černík se svým komplicem vyslechl třikrát od krajského soudu rozsudek smrti. Než je s konečnou platností Nejvyšší soud poslal na patnáct let do Valdic. Rozřezali na kusy prostitutku Gitu, která jim vyhrožovala, že práskne jejich zlodějiny.

Mukl přezdívaný Prdel podle svého trestného činu dostal dvanáct let. Ze žárlivosti utloukl kladivem svého homosexuálního milence. Nevěděl co s mrtvolou, nakonec jí rozřezal pilkou na železo. Porce masa hodil do batohu a házel je z Bránického mostu do Vltavy. Největší problém měl s kusem pánve. Nosil jí po Praze dva dny v tlumoku, než se mu podařilo najít klidné místo u řeky beze svědků.

54.

Pracoviště opracovna byla moderní nedávno postavená tovární hala. V přízemí lisovna plastových elektrosoučástek. V prvním patře se výlisky brousily a prováděla se celková kompletace. Dany měl tři dny na zaučení na úseku venkovních zásuvek. Práce na vězeňské poměry celkem slušná se mu zamlouvala. Nebýt trestního stíhání z Mírova celkově si převozem do Valdic polepšil. Strava v kartouzích se nedala s Mírovem vůbec srovnat. V ešusu měl jídlo a ne žrádlo pro prasata. Důvod byl prostý, vysoké tresty a větší produktivita práce. Ve Valdicích bylo vše podřízeno plnění a překračování pracovních norem, které byly nejméně o 100% zvýšeny proti normám civilním. Neplnění po dobu víc jak šest měsíců bylo trestným činem maření úředního rozhodnutí. I bachaři na Danyho jako celek působili lépe. Určitě se našlo pár magorů, kteří si rádi praštili obuškem a věčně buzerovali, na tu rodinnou partu vypitých úchyláků na Mírově měli ale co dohánět. Možná na to měl vliv režim ve třetí nápravné skupině. Po práci dozorci mukly zamkli na cely. Dveře se otevřely na krátkou vycházku spojenou s rozcvičkou, nástup na výdej stravy a povinné sledování televizních zpráv. Jinak byli vězni ponecháni svému osudu. Dozorci si byli vědomi, že cely jsou plné magorů a psychopatů, kterým na nějakém roku za napadení benga vůbec nezáleží, ale hlavně přehnanou buzerací by klesla pracovní výkonnost vězňů a tím i jejich prémie. Dany věděl co zde sedí za pakáž. Základní pravidlo, nikomu nevěřit, když vám někdo nabídne přátelství buď vás chce ojet do zadku nebo udělat tunel, ale nejspíš obojí. Již z Mírova s ním šla pověst agresivního psychopata, přesto jeho věk lákal teplouše k navázání kontaktu. Napřed našel pod polštářem několik dopisů plných sladkého milostného vyznání, to ho spíš pobavilo, když mu ale jeden z mordů začal ráno při snídani pod stolem jezdit rukou po stehně, vylil teplému mordýři horký kafe do ksichtu a omlátil mu ešus o hlavu. Tím dal jasně najevo teplýmu bratrstvu, že se netouží stát jeho členem.

55.

Přišlo to čeho se bál a na co se snažil nemyslet. Obžaloba Šumperského soudu. Podepsán prokurátor Jiří Dosoudil a soudkyně Alena Nováková Známá dvojka sekerníků zpracovávající žaloby mírovských bezpečáků s rychlostí německého stanného soudu. V Olomoucké věznici čekal na převoz k šumperskému soudu na vazebním oddělení vyhrazeném pro zvlášť nebezpečné vězně. Na cele se setkal s obviněným Tapťuchem se kterým se znal už z Mírova. Tomu po propuštění našli doktoři otevřené TBC. Poslali ho na Prosečnici, sanatoria pro tuberáky, kde mu tuberu zaléčili. Tapťuch věděl, že mu zbývá pár let života. Nebude je trávit prací v továrně nebo na stavbě. Pořádně si život vychutná!Kradl, loupil, přepadal. V Uničovských strojírnách se v laboratoři zmocnil dózy s ciankáli. Teď měl možnost se po vloupání do vodojemu, kam chtěl vysypat celou dávku uloupeného ciankáli. Do protokolu prohlásil "vy svině bolševický, zničili jste mi zdraví, jediné čeho lituji, že se mi to nepovedlo dotáhnout do konce".

Dany se od Tapťucha dozvěděl i čerstvou novinku z mírovské věznice, kam byl převezen jeho známý, práskač Stárek, který se mu poslaral o deset měsíců navíc. Stárek figuroval, jako provokatér při hromadné protestní hladovce v Rýnovicích, kterou dozorci kvalifikovali jako vzpouru. Stárka v zájmu ochrany jeho osoby převezli na Mírov. Ani zde nezůstal v klidu, potřeboval na sebe upozornit, vypracovat se mezi špičky bonzáků. Na pracovišti armaturka našel stejného blbce jako byl Dany a Petr. Nabídl mu pomoc při útěku. Mukl se ukryl v sudu, ve kterém se vyvážel železný odpad do Kovošrotu. Stárek víko jen lehce přivařil, aby se dalo vyrazit.

Útěk by měl možná šanci na úspěch, nebýt od začátku pod kontrolou mírovské ostrahy, která na bráně uprchlého vytáhla ze sudu, jak králíka z klobouku. Stárek většinu produktivního života strávil po kriminálech, tuctový zoděj s nálepkou recidivisty. Dvakrát ho v krimu nakrmili nožem, kurvy mají štěstí, přežil to. Na vězení si zvykl a bylo mu tam lépe než na svobodě. Vždycky si našel nějakého milence kterému mohl vykouřit ptáka a nabínout k ukojení svůj análně otvor. U bezpečáků byl zapsaný jako vzorný udavač a čerpal z toho plynoucí výhody.

56.

Olomoucká eskorta neponechala při převozu Danyho k trestnímu soudu nic náhodě. Šestice dozorců doprovázela Danyho do jednací síně. Ponechali mu pouta s medvědem. Dva se posadili společně s ním na lavici obžalovaných. Zbytek se rozestavil podél stěn. Vedení mírovské věznice upozomilo, že je nebezpečí, že obžalovaný může fyzicky napadnout svědky. Předsedkyně soudu Nováková byla i v taláru soudce hezká ženská. Byla si toho vědoma a milence střídala jako kalhotky. Již na studiích bylo známo, že se prošukala až k červenému diplomu. S mírovskými dozorci byla ve velmi přátelském vztahu. Ráda zajížděla na pitky a žranice pořádané na hradě společně s důstojníky z blízké ruské posádky. Po pár sklenkách vodky neváhala vyskočit na stůl a za doprovodu garmošky zatancovat a ukázat svoji chlupatici, za nadšeného řevu "Anči tobě ta píča krásně tančí ". Prokurátor Dosoudil připomínal starou vrásčitou želvu. Svoje si už vypil, zbyla mu jediná líbůstka. Před rodinou hlásil časté služební cesty do Prahy, kde byl štědrým hostem v T klubu a smíchovské vinárně U Petra Voka, , známé útočiště lepší bohatší sorty pražských buzíků. Nováková držela proces pevně v rukou. Svědci obhajoby se nepřipouští, jedná se o zprostředkované svědectví. Důvěru měli pouze svědci obžaloby. Danymu se chtělo smát, když vypovídal šéf vězeňské samosprávy Drtina. Potetovaný grázl sedící už desátý rok za loupež, se marně snažil zakrýt upnutým knoflíkem košile vytetovanou nacistickou orlici. Dojemně popisoval svoji snahu o převýchovu odsouzených, kterou Koutský svým násilným postojem bojkotoval a zesměšňoval.

Trochu oživení vneslo svědectví od Masláka. Popřel, že by mu Dany vyhrožoval. Tohle prokurátora probralo z polospánku a uraženě zavolal "ale pane Maslák, copak nám to děláte?", Maslák trval na své výpovědi. Vypadalo to že má strach aby někdo nedokončil pečení jeho kůžičky. Proces rychle běžel do finále. Obhájce, kterého Dany spatřil poprvé u soudu zamumlal něco v tom smyslu, že vina není prokázána. Dosoudil požadoval trest v horní hranici trestní sazby. Soud si neodpustil oběd po kterém byl vynesen rozsudek. Nováková zprostila Danyho paragrafu nebezpečného vyhrožování, založeného na výpovědi Masláka. Rozsudek zněl za trestný čin vydírání. Dvacet jedna měsíců z toho šest měsíců v zostřené izolaci. Za dva měsíce rozsudek potvrdil krajský soud v Ostravě.

57.

Konfídenty vystupující v Danyho procesu nepotkal žádný dobrý osud. Maslák se dočkal převozu do jiné věznice. Dostal se do Minkovic s reklamou bonzáka a buzeranta. Nevydržel a vězeňská mlýnice ho semlela. Oběsil se na umývárně. Hampacher po svém propuštění spáchal sérii znásilnění dětí, pohlaví si nevybíral. Psychiatři u něj doporučili po odpykání devítiletého trestu kastraci a léčbu na uzavřeném oddělení. O kastraci se mu postarali muklové ve Valdicích, když mu při procházce na vězeňském dvoře koule ukopli. Pumprle se po propuštění stal aktivním konfidentem bezpečnosti. Jednoho rána ho našel náhodný chodec ležet mrtvého ve slepém rameni potoka. Kriminálka konstatovala smrt utopením v důsledku požitého alkoholu. Zajímavé bylo, že v potoce bylo vody po kotníky a při pitvě senezjistilo žádné promile alkoholu.

58.

Třetí oddělení, kriminál v kriminále. Nejobávanější blok ve Valdicích. Dvoupatrová budova ohraničená zdí za železnou bránou jiný svět. Suterén a přízemí cely kázeňských trestů. První patro nejnebezpečnější vězni v zemi, říkalo se mu za plechy. Muklové měli pro kobky název konzervy. Železným plechem bylo okno naprosto zavařeno, narozdíl od ostatních cel, kde byl plech navařen na držácích a jenom ztěžoval výhled z okna. V konzervě se proto muselo neustále svítit. Vězeň má povoleno pracovat celý den, mohl navlékat korále, aby si vydělal na pár paklíků tabáku. Celu ať na krátkou vycházku, nebo k lékaři opuští jedině v poutech. O umístění a délce pobytu rozhodoval náčelník věznice. Zde, odděleni od spoluvězňů seděli muklové, vůdcové vězeňských vzpour, přepadení eskort, organizátoři násilných útěků s pokusem brát rukojmí, psychopati napadající spoluvězně i dozorce. Mnozí z nich měli na svědomí vraždu spoluvězně. Už roky seděli za mřížemi a další jim přibývaly neustálým trestním stíháním za útoky na dozorce a vyřizování si účtů mezi sebou na vycházkovém dvoře. Těmto šelmám vypuštěným z klece nezabránila v útoku ani nasazená pouta. Byli v dobré fyzické kondici, což byla nutnost pro přežití. . Na celách neustále cvičili a posilovali. Nohy byly jejich nebezpečná zbraň. Horší to bylo s duševním zdravím. Umístění na uzavřené oddělení civilního blázince nepřipadalo v úvahu. Detenční ústavy, mezičlánek mezi kriminálem a ústavem pro duševně choré, například podle vzoru USA neexistovaly. Izolace v konzervě mohla trvat rok, pět, deset let nebo i zbytek života. Druhé patro třetího oddělení, zde byly cely určené pro výkon trestu zostřené izolace. Narozdíl od konzerv do nich mohl být umístěn odsouzený pouze rozsudkem soudu. Tento výjmečný trest udělovaly soudy hlavně pachatelům vraždy, kdy se trest pohyboval mezi patnácti a odnětí svobody. Dalšími kandidáty byli odsouzení, kteří svým chováním narušovali výkon trestu a kázeňské tresty nesplňovaly svůj výchovný účinek. Výše trestu je od šesti měsíců do dvou let. Danymu v přízemí v kanceláři dozorců na třetím oddělení znovu přečetli rozsudek šumperského soudu. "Jste odsouzen na šest měsíců zostřené izolace. Dnes je 15. října 1976, trest vám skončí v dubnu roku 1977. Ve výkonu trestu zostřené izolace je zakázáno pracovat, kouřit, číst a vyvolávat hluk. Porušení řádu se trestá samovazbou s tvrdým lůžkem a sníženým přídělem stravy . Trest se vykonává odděleně, případně ve dvou. " Režimák vedoucí ho na patro izolace jej cestou povzbuzoval"šest měsíců, to vám uteče jako voda. Máte pěknou celu, nechali jsme jí čerstvě vymalovat. Jsou to tři dny co se tam podřezala jedna 219, měl dvacítku. Zabil tchýni i s manželkou. Když ho vynášeli, vypadalo to tam jak na jatkách".

59.

Cela zostřené izolace se nijak zvlášť nelišila od vazby. Dany si stoupl na stoličku a mezerou mezi zdí a plechem viděl kopec Zebín a střechy valdické vesnice. Na prkené podlaze byla velká tmavá skvrna, asi zaschlá krev, kterou byli chodbaři líní vydrhnout. Půl roku musí nějak vydržet. Byl rád že se v mírovských samotkách odnaučil kouřit. Zákaz kouření byl pro vězně v izolaci největší trest. Měl čas zpytovat svědomí, kdyby nebyl vůl a nešel hlavou proti zdi mohl být dva měsíce na svobodě. Teď má před sebou ještě skoro dva a půl roku a z toho šest metra v téhle díře. Snažil si udělat denní program. Hodně cvičit, chodit a myslet pozitivně, co je to těch pár měsíců na Valdice. Na vycházkovém dvoře neměl nikdo z trestanců trest pod patnáct let. Zákaz práce i té jednotvárné jako je navlékání korálků nebo přišívání knoflíků na karton byl trest který pochopí jen ten kdo to prožil. Můžete chodit, sedět na stoličce, koukat do zdi nebo cvičit. Denně dělal stovky dřepů a kliků. Lehnout si přes den na postel se kázeňsky trestalo. Hodně odsouzených to nevydrželo a pokusy o sebevraždu a sebepoškozování nejsou ničím neobvyklým. Hodně jela kotvička, jednoduchý recept na převoz do nemocnice. Ohnul se zavírací špendlík do tvaru kotvy, hroty se svázaly a obalily chlebem a polknou. Žaludeční šťávy rozleptají nit a kotva v žaludku vystřelí. Někteří borci pro větší účinost polykali kotvu i s kusem nitě, který jim kouká z úst nechají ji zavěšenou v jícnu a potom zaseknou jak rybář kapra na udici. Jeden z muklů dostal sáček hypermanganu, aby si dezinfekcí omýval plíseň z nohou. Místo toho si nasypal krystalky do očí. Zbyla mu z nich rosolka, kterou už mohl oční lékař pouze vydlabat lžičkou. Při výdeji oběda Danyho potěšil režimák "těstě se Koutský na společnost. Z Prahy nám posílají větší várku vrahů, tak vás některé dáme po dvou". Ivan měl potvrzený rozsudek na 23 let a 18 měsíců zostřené izolace. Na patře měl i komplice, ten vyfásl plnou sazbu 25 let a dva roky izolace. Oba byli prostituti a v Praze Podolí bestiálně ubili a oloupili společného milence inžinýra projektanta v jeho bytě. Od kata je zachránil jejich věk, necelých devatenáct let v době spáchání vraždy. Oba vyzáží připomínali nedospělé školáky. Dany mu říkal "ty vole vzít si školní brašnu na záda a pytlík se cvičkami na přezutí tak vás nikdy nechytli a né prodávat zlodějinu na Hlaváku!" Příchod obou děvčat s koulemi vyvolal na třetím oddělení pozdvižení, jaké by snad mohla vyvolat americká filmová sexbomba mezi vojáky ve Vietnamu. Milostné dopisy vyzdobené srdíčky, přenášené chodbaři, různé dárečky. Dany se po dvou měsících dostal k novinám, nic nového. Ten kokot Husák byl stále u vesla. Obyvatelé z okolních bytovek si museli myslet, že na třetím oddělení vězní nějakou ženu. Večer se z oken ozývaly výkřiky a vzkazy "Ivanko miluju tě!Líbám tě na dobrou noc tam kam to máš nejradši, spinkám s tebou, myslím na tvoji prcinu!" Spousta muklů Danymu záviděla, mysleli si, že s Ivanou prožívá líbánky plné rozkoše. Ten z toho měl akorát srandu. Propašovanou propiskou pomáhal Ivaně v odpovědích na milostná vyznání. "Hlavně koukej z těch nadržených blbců vytáhnout co se dá. Žrádlo, něco ke čtení a pro tebe nějaká cigára". To by ale nesměl být mezi největšími magory v Kartouzích.

60.

Jedině kdy vězni opouštěli izolaci bez pout byl den koupání. Nosili jen ručníky s kusem mýdla s jelenem a po třech celách šli do sprch. Dany přivřel oči pod proudem vody a štiplavého mýdla tekoucího mu z oholené hlavy. Bolest v rameni ho přinutila otevřít oči. Vrahoun ze sousední cely se ho snažil bodnout zbroušeným drátem z držadla ešusu do krku. Jen mokré kluzké podlážky zachránili Danyho, že první rána nešla přímo do krku. "Ivanu miluju, bude jenom moje!". Bachař sledující špehýrkou vězně měl osvědčený způsob na zklidnění podobných situací. Vypnul studenou vodu. Ze sprch se valil vařící proud vody a pára . Všichni ze strachu před opařením se cpali ke stěnám koupelny. Přivolaná pohotovost vytáhla útočníka z koupelny. Nešetřili při tom ránami s obušky ani kopanci. Nahého milovníka odvlekli pro zklidnění do samovazby. Bezpečáci vyslíchali Danyho i ostatní spoluvězně po příčinách útoku. "Je to uchyl zamiloval se do toho buzíka. Dejte ho pryč, nechci aby mě tady nějaký cvok ze žárlivosti nakrmil. " Bezpečáci případ uzavřeli kázeňským trestem třiceti dnů samovazby.

Ivanu vyměnili dozorci za Romana. Dostal dvacet pět let. Ne že by si je nezasloužil, ale dostal je hlavně díky své blbosti. Ožraly přepadnul v pražských Modřanech dělnici vracející se z Orionky. Zatáhl jí pod most a snažil se jí znásilnit. Ptáka nepostavil a tak holku ze vzeku nad svou neschopností rozbodal čtyřiceti ranami loveckého nože. Roman byl vášnivý sázkař na koníčky a pravidelný návštěvník koňských dostihů v Chuchli. Na své sázky sháněl peníze vylupováním bytů. Po odhalení ho kriminálka poslala do ruzyňské vazby. Roman se nudil a tak napsal vyšetřovateli, že zná pachatele modřanské vraždy. Ze začátku mu moc nevěřili a tak přidává další podrobnosti. Mordparta ho brala na výlety po Praze, na celu se vracel s cigaretami, šiškou salámu a zážitky. "dneska jsme byli na pivu U Fleků". Zkušení muklove si říkali, že to bude drahé pivko. Měli pravdu. Roman se jen tak mezi řečí doznal novým káraošům k vraždě, která už vypadala na nehezký pomníček.

61.

S novým mordem byla docela nuda Neustále otravoval Danyho historkami o koních a jaké jsou kurzy sázek. "Drž hubu, výstup máš v roce 2000, před sebou 24 járů, ty koně, co budou běhat závody, se ještě nenarodili a mám vážné pochybnosti, že se toho dožiješ. Když to odsedíš bude ti šedesát osm let. " Roman se uraženě stáhl do kouta, půjčil si propisovačku, která zůstala na cele po Ivaně a celý večer něco smolil na proužky toaleťáku.

Ráno probudilo Danyho bušení bachaře na dveře a křik "vstávejte Koutský, zvedněte mu nohy!" Přiběhl velitel směny, který měl jako jediný přes noc klíče od cel. Romanovi již nic nepomohlo. Z prostěradla a ručníku si upletl smyčku a pověsil se na mříže. Vypadal dost nechutně, fialový obličej, hlavu na stranu, vyplazeny jazyk a pěkně smrděl. Vypadalo to že se i posral. Tak dneska mi snídaně asi moc chutnat nebude. "Tohle včera psal, nejspíš závěť" a Dany podal jednomu z bachařů, kteří odvážili tělo, popsané svitky hajzlpapíru.

Zbytek trestu zostřené izolace strávil sám. Někdy si připadal, že se mu napětím rozskočí hlava. Z nudy dokonce počítal i štětiny na smetáčku, kterým zíametal celu. Zajímavé bylo, že se nikdy nedopočítal stejného výsledku. Patnáctý duben, konec jeho izolace mu připadal pomalu jako výstup do civilu. Krátce po jeho propuštění ze samotky si ho předvolal vychovatel do kanceláře. Měl dotaz koho z rodiny napsat na povolenku k návštěvě. Ve lll. nápravné byla jednou za rok společně s kilovým balíkem. Nemusel se dlouho rozmýšlet. Z dopisů věděl, že otec je na montáži v Indii, brácha tankista poslední rok na vojně, tak se mohl těšit na návštěvu matky.

62.

Vychovatel listoval v jeho papírech "Koutský, měl bych pro vás návrh" Dany ho přerušil "jestli chcete abych dělal konfidenta, tak s tím nepočítejte. Normu plním a těch 22 měsíců co mi zbývají chci v klidu dosedět". "Donašeče nepotřebuju, těch mám dost. Čtu tady vaše posudky, organizační, silový typ s velkým vlivem na kolektiv. Potřebujem takové odsouzené. Nechcete dělat brigadýra na té lince, kde teď pracujete? Závod má požadavek na zýšení výroby. Škodný by jste nebyl".

Při návštěvě matka nemohla pro slzy vůbec mluvit "vždyť jsi měl být dávno doma". "Neboj mami" snažil se ji uklidnit "trochu se to zamotalo, ale tohle datum výstupu se již nezmění. " Celá rodina ti pomůžem, máš se kam vrátit, když nás zbourali dostali jseme dva byty. Dekret na 2+1 je psaný na tebe. A představ si ta holka co jste spolu chodili a psala ti do vazby se vdala a má už i dítě. Nebudeš věřit koho si vzala. Tvého slavného nejlepšího kamaráda Vyskočila. Bydlí teď na Vinohradech. Stejně jen díky jemu jsi takhle skončil".

Svatba Pepina a Stáni ho opravdu překvapila. Nemohl říct, že by nějak žárlil. Po sedmi letech v lapáku zůstali jenom vybledlé vzpomínky. Hlavně nevěděl, jak dva tak rozdílné typy se mohly vzít. Stáňa krásná vzdělaná holka se zájmy o literaturu, fílm a divadlo. Pepino četl snad jen sportovní rubriku novin, chlastal první ligu a bavilo jej hrát voko a plátýnko. Asi jí dobře píchal, postelí se dá hodně srovnat, ukončil Dany neplodné myšlenky.

Jednou z nejvýraznějších postav druhého oddělení byl jeho nekorunovaný král Uhelka. Dvoumetrový zkérovaný macek s postavou kulturisty, jenom jeho biceps měřil 65 cm, Ve svých pětatřiceti letech měl za sebou sedmnáct let kriminálu. Převažovaly trestné činný těžkého ublížení na zdraví a napadení veřejného činitele. Místo trvalého pobytu měl Liberec, zdejší policajti nemají na jeho zatýkám dobré vzpomínky. Převržená hlídková auta, zlomené sanice, žebra, klíční kosti, rozkopané hlavy, přetržená pouta, umlácená těla policejních psů. Na dvojce dělal hlavní kápo. Do výstupu měl pár týdnů. Kurátor mu v Liberci sehnal ubytování a místo závozníka na rozvozu zeleniny. Uhelka prohlašoval "už mě tady neuvidíte".

Dva měsíce po jeho propuštění uveřejnil severočeský deník článek recidivista zabil nožem mladého člověka. Na studentském večírku mu vrazil nůž přímo do srdce. Při zatčení nekladl odpor. Nikdo nemohl moc pochopit proč použil nůž, když mohl v klidu celý mejdan vymlátit. Mluvilo se o vraždě ze žárlivosti. nejspíš nemohl pochopit že už není uznávaný valdický king a může dostat od holky kopačky. Uhelka o sobě dal ještě vědět. Byl převezen na pozorování do bohnické sedmnáctky. Na vycházce se za pomoci spoluvězně a využití mezer ve ve vydrolené zdi a z pavilonu uprchl. Hned na parkovišti srazil pěstí řidiče zamykajícího si svoji škodovku. Než se stačila bezpečnost vzpamatovat a postavit na silnicích zátarasy, po Uhelkovi ani ukradené škodovce se nenašla nejmenší stopa. Po nebezpečném vraždícím recidivistovi bylo vyhlášeno celostátní pátrání, zesílila se ostraha státní hranice. Po dvou dnech nabralo pátrání jiný spád. Na opuštěné lesní cestě nedaleko Liberce byla nalezena ukradená škodovka. Liberec zachvátil strach. Vrah se vrátil, může být ozbrojený, chce se mstít. Svědci dostali policejní ochranu. Nad okolními lesy létal vrtulník s termovizí. Do města byla povolárna speciální jednotka MV červených baretů.

Uhelka byl již pátý den na útěkář až dvojice důchodců na procházce se psem v jinak opuštěné sněhem zaváté zahrádkářské kolonii si všimli slabého proužku dýmu stoupajícího z jedné chatičky. Bezpečnost neponechala nic náhodě. Prostor byl neprodyšně uzavřen. Do útoku nastoupily červené barety, použily oslepující granáty se slzným plynem. Uhelka byl zneškodněn. Veřejnost se uklidni a, strach vystřídala touha po pomstě. Podepisovali se petice, které žádali vrahovu smrt. Oko za oko zub za zub!Uhelka byl držen na samotce v řetězech, které mu dozorci nesundali ani na noc. Krajský soud pod tlakem veřejnosti vynesl rozsudek trestu smrti provazem. Nejvyšší soud změnil výrok o trestu smrti na 25 let. Uhelka skončil ve valdické konzervě na 111 oddělení.

63.

Dany byl návrhem vychovatele překvapený. Vlastně proč ne? Určitě bude lepší být tím kocourem co organizuje a honí myši do práce než být tou honěnou myší. Celou linku výroby přeorganizoval, odstranil veškeré prostoje a výpadky při pásové výrobě. Vybral si základní sestavu muklů, kterým přidělil nejlépe placenou práci. To byla jeho základní pracovní opora. Výsledky na sebe nenechaly dlouho čekat. Již takhle našponovaná vězeňská norma byla překračována o sto i více procent. Dany používal metodu biče a cukru.

Nebyl problém sehnat od pracovního režimáka nebo civilních mistrů čaj, tabák a tolik žádaný fet pro zvýšení výkonu vězňů. Kdo z muklů protestoval, že mu stačí plnit normu na sto procent tvrdě narazil. Dany věděl co se od něj čeká. "Zavři tlamu buzno a makej, jestli se ti to nelíbí můžeš dostat na umývárně nakládačku gumovou hadicí, nebo tě přeřadím na práci kde nikdy nesplníš. Skončíš v samovazbě s nášupem od soudu":Pracovní i mistři byli spokojeni, za korunové investice se jim vracely tisícové prémie. Za překročený plán výroby se Dany také dočkal nejvyšší příděly jídla, povolenky na balíčky, možnost si objednat časopisy, dostal se do výběru na sledování televize, ale hlavně měl klid od bachařu. Věděli, že je jejich koník. K většině muklů ve Valdicích cítil pohrdání, banda teploušů a vrahounů, když to nebudu já budete vy šlapat I po mých zádech. Seru na vás za podobné kretény jsem vyfás skoro trojku navíc.

64.

Dany se přes výměnu knih sblížil s postarším muklem, který podobně jako on se stranil ostatních spoluvězňů. Pro svá tetování měl přezdívku Legionář. Pravé rameno mu zdobil už dost vybledlý znak francouzské legie. Zato na zádech měl kérku, kterou mu závidělo celé oddělení. V barvách přes celá záda legionář v jedné ruce držel pušku ve druhé za cop uřízlou hlavu vietnamce. V pozadí hoří kulaté bambusové chýše. Vše dokresloval nápis Raději být mrtvý než být rudý. Jeho životní příběh by vydal na tlustou dobrodružnou knihu. Za okupace mu nacisté v kobyliské střelnici popravili otce, četnického nadstrážmistra, člena národní obrody, ilegální organizace bojující proti okupantům a podporovaná exilovou vládou v Londýně. Matka se po válce vrátila z koncetračního tábora, krátce na to ele zemřela na následky nelidského vězení. Legionář se přihlásil na vysoké učení technické, jeho snem bylo stavět mosty. Po únoru 1948 byl kádrovou komisí svazáků vyloučen. Nelíbil se jim otcův odboj, uznáván byl pouze ten podporovaný Moskvou. Legionáře v čechách nic nedrželo, hravě přešel ještě děravou hranicí do západního Německa. Pokračoval vlakem dál do Francie, města Lyonu, kde vyhledal náborové středisko francouzské cizinecké legie. Francie měla problém s osvobozeneckým hnutím v koloniích. Vítá v legii každého, kdo byl ochoten bojovat za její zájmy . Na minulost se nikdo neptal a tak byla legie útočištěm bývalých vojáků německé armády, ustašovců, vlasovců, hlinkovců, srbských četníků, všech kterým hořela doma půda pod nohama. Legionář byl nasazen do Vietnamu, kde probíhal v tropické džungli nelítostný vražedný boj s Hoči minovými partyzány . Zařadili ho do jednotky Kurta Bauera, bývalého majora SS, měl zkušenosti z bojů s partyzány na Ukrajině i Titovými vojáky v horách Jugoslávie. Francouzi Němci pohrdali, nasazovali je do těch nejhorších akcí. Dobře ale věděli, že Němci jsou nejlepší a nejtvrdší vojáci legie, neznající slitováni s nepřítelem. Neschopností francouzských politiků došlo k obklíčení a masakru legie u Dien Phu.

65.

Poručík Bauer jako jeden z mála se probil se svou jednotkou z obklíčení. Ironií osudu bylo, že bývalý esesák zachránil Legionáři život. Zraněného ho nesl na zádech džunglí, pronásledovám malými žlutými ďábly. Prostříleli se do Thajska a odtud pokračovali francouzskou válečnou fregatou na Korsiku. Po krátkém odpočinku se vylodili v Alžíru. Africký kontinent bublal jak přetopený parní kotel. Všechny národy Afriky toužily zbavit se nadvlády bílých kolonizátorů. Ve své snaze byli podporováni rudými komisaři a zbraněmi z Moskvy. To ještě nevěděli že po získání nezávislosti je čeká bratrovražedná válce v boji o moc fanatických kmenových náčelníků, kteří se prohlašovali za spasitelského národa. V Alžírsku to bylo mnohem složitější, stal se domovem tisíců francouzských osadníků, kteří považovali Alžírsko za svoji vlast. Legionář byl zařazen do speciální protiteroristické jednotky. O válce v Alžírsku se mu nechtělo moc mluvit. Byla to zlá, hnusná válka. Věřit si nemohl nikomu. Hodil jsi ušmudlanému arabskému klukovi hrst bonbonů ani oplátku ti on hodil do teréního vozidla odjištěný granát. Uhranula tě krásná, přátelsky se usmívající arabka, ráno tě našli vykuchanýho s uřízlým pérem v hubě. Musel jsi uznávat jediné pravidlo. Zabij dřív než zabijou tebe a nepřemýšlej jestli je to dítě nebo ženská.

Pod nátlakem světové veřejnosti podepsal francouzský prezident De Goull pro mnohé francouze potupný mír. Hlavně pro francouzské kolonisty, kteří museli Alžír opustit. Legionář šel do výsluhy, vzal si za manželku buclatou černookou francouzsku a za léta služby ušetřil franky a koupil si malý bar v marsilském přístavu, získal francouzské občanství, bar prosperoval, manželka čekala již druhého potomka. Minulost však nespí a klepe na dveře baru. Z bývalých francouzských osadníků a legionářů se vytvořila teroristická organizace, jejíž hlavním cílem byl atentát na prezidenta De Goulla, kterého vinili ze ztráty cti na válečném poli, ale hlavně majetku, který museli v kolonii zanechat. Jedním z útočišť teroristů se stal Legionářův bar.

Na přípravu atentátu byly potřeba peníze. Po Francii začala ozbrojená komanda přepadat banky. V Toullose se zúčastnil i Legionář. Lupiči se dostali do přestřelky s francouzskou policií. Na schodech banky zůstal ležet zastřelený policista. Surité i tajná služba byly Legienářovi na stopě. Za ozbrojenou loupež a vraždu policajta mu hrozila gilotina, nebo léta na galejích. Prchal přes půl Evropy zpátky do socialistického Českosvovenska. Využil udělené amnestie pro kopečkáře. STB ho dvakrát pozvala k výslechu, měla jej pod dohledem Jinak si navrátilce nevšímala. Legionář si našel místo řidiče na stavbě přehrady. Půl roku byl klid, než Francouzi zjistili, kde se hledaný terorista skrývá. Požádali o jeho vydání. Bylo zamítnuto!Francouzi to vyřešili jinak, předali České straně dokumenty o jeho činnosti v legii, kterou před STB zatajil. Okamžitě byl zatčen a odsouzen za genocidu, zločiny proti lidskosti a službu v cizí armádě k patnácti letům vězení. Legionář trpce povzdechnul, měl jsem zůstat ve Francii. Sekyře by se snad vyhnul i kdyby stále lepší než zaživa umírat tady. Všichni zatčení a odsouzení teroristi dostali dávno milost, odseděli si jen pár let. Mohl jsem ve svém baru popíjet preso, chroupat croisant a zapíjet to calvadosem. Snad se dočkám, ještě tři roky a potom jako francouzský občan pryč z téhle komunistické blešárny. Nějaký soudní čekatel oprášil staré soudní spisy v archivu a mezi pavučinami našel založenou Danyho a Pepinovu žádost o obnovu soudního řízení.

66.

Soudní moloch se pustil do práce a Dany dostal obsílku k soudu. Naděje na otevření případu nulová. Trest si stejně odpykal a soudce se nebude vrtat v uzavřeném případu a dokonce přiznávat nové okolnosti, které by obnovu soudního řízení připustily. Jediné k čemu to bude dobré, že se podívá s eskortou do Prahy. U soudu uvidí Pepina, možná se přijde podívat i jeho manželka Stáňa. Za osm měsíců bude i on na svobodě a společně oslaví propuštění . Na chodbě obvodního soudu se dočkal prvního překvapení, prázdné lavice, nikde žádná známá tvář a v soudní síni druhého, mnohem tvrdšího. Předseda senátu přečetl krátké usnesení, obnova řízení se zamítá, odůvodnění-spoluobžalovaný Josef Vyskočil odvolal svoji žádost. Celou výpověď učinil pod nátlakem Daniela Koutského. Svoji vinu nepopírá a s původním rozsudkem souhlasí. Proč to udělal? Vždyť o nic nešlo. Žádné riziko, soudce by žádost stejně zamítl. Hajzl jeden, pociťoval to jako plivanec na dávné kamarádství. Vzpomínal na jeho útěky z pasťáku, kdy ho schovával před bezpečností. Svým mlčením před vyšetřovatelem ho zachránil před ústavní výchovoudo zletilosti. Jestli dosud v sobě měl kousek výry v nějakou solidaritu, přátelství mezi zločinci tak ho dnešním výrokem soudce ztratil. Ten kterého od dětství považoval za svého nejlepšího přítele jej naprosto hloupě zradil.

67.

Důvody Pepinovy zrady se daly označit za vším hledej ženu. Po svém propuštění získal složitými výměnami velký byt na Vinohradech kousek pod vinárnou Demínka. Byl to rozdíl po dvou místnostech ve statku, kde podlahu tvořila udusaná hlína. Z naloupených pěněz, které stačil před kriminálkou schovat si koupil poslední model renaulta. Nezapomněl vyhledat Stáňu a na první pohled se do ní šíleně zamiloval. Pozval jí na večeři, vyprávěl historky o Danym a jak mu pomůže na svobodu. Skončili v posteli. Stáňa to považovala za jednorázový úlet, Pepino opravdu nebyl její typ. Ten na to měl ale jiný názor a Stáňu neustále pronásledoval. Nahrálo mu když Stáňa řekla "nedostala jsem to, jdu na potrat. " "to nedovolím, u komise prohlásím, že si tě chci vzít". Stáňa byla zahnaná do kouta interupční komise by jí prohlásila za krkavčí matku a potrat by nepovolila, když otec dítěte byl ochoten vytvořit rodinu. Svatba ani narození dcery nic nevyřešilo. Projevila se pravá Pepinova povaha - hysterický, žárlivý alkoholik. Žárlil snad i na svůj vlastní stín. Nejvíc se obával Danyho návratu. Trhal na kousky Stáňou schované dopisy a fotografie. K soudu poslal své vyjádření o zrušení žádosti obnovy soudního řízení. Stáňa hrozila rozvodem. Pepini hrál divadlo, vyhrožoval sebevraždou, strkal hlavu do plynové trouby, vázal oprátku na lustr. Hrál na city "nemůžeš mě opustit, doktor mi našel rakovinu ". Měl záchvaty dělení majetku a zuřivě řezal koberec v obýváku na půlku.

Nacucaný chlastem jak mořská houba se ho pokoušela při dopravní kontrole zastavit hlídka dopraváků. Ze strachu, že přijde o papíry najel na jednoho z nich a snažil se ujet. Podařilo se mu ještě dojet domů a zabarikádovat se v koupelně. Fízlové vyrazili dveře. Pepino si stačil demonstrativně podřezat žíly a na skle zrcadla nechat krví napsaný vzkaz Miluju tě Stáňo. U soudu dostal tři roky a mohl se vrátit mezi staré známé na Bytýz.

Stáňa za pomoci advokátky a sociální pracovnice se s Pepinem rozvedla. Šikovně ho připravila o byt i celý majetek. Zbylo mu akorát placení výživného. Krátce po rozvodu se opět vdala za známého rokového kytaristu. Pepina se po odpykání trestu ujal kurátor. Na Smíchově v baráku na spadnutí plném cikánů mu našel jednu místnost čtvrté kategorie se společným záchodem na pavlači. Z jeho dcery se stala narkomanka, která fotra znali jen když potřebovala prachy na dávku pervitinu.

Na pankrácké eskortní cele byl s Danym valdičák Erik. Měl za sebou také neúspěšnou obnovu soudního řízení. Pokusil se zvrátit výrok soudu, který jej označil za jednoho z iniciátorů minkovické vzpoury a nadělil mu podle § 172 pět let navíc. Minkovická věznice patřila mezi ty lágry, kdy zrovna vězni nejásali, když je ta vězeňský anton vysadil. Zaměřená na výrobu šatonů, kamínků do pouťové bižuterie. Export směřoval hlavně do Afriky. Od dob cestovatele Holuba se moc nezměnilo, černoušci milovali stále lesklá sklíčka. Vysoké pracovní normy, vypatlaní dozorci a prasečí žrádlo to byly Minkovice. Vzpoury, odmítání práce, protestní hladovky byly dost častým jevem v minkovické věznici. Z největších vzpour začala zmlácením vězně na samotce. Posilnění chlastem se bachaři na celu vrátil, aby si ještě s muklíkem užili. Zjistili, že to přehnali, mukl byl mrtev. Snažili se ho oživit pálením zapalovače do chodidel. Nakonec z ručníku upletli oprátku a odsouzeného pověsili na mříže. Sebevražda to se přece stává!

Nálada mezi vězni ten večer byla dost napjatá, tento týden již podruhé byly k večeři nudle s mákem maštěné vodou. Signal ke vzpouře vyvolal příjezd pohřebního furgonu do lágru. "Vrazi, svině bachařský" na buzerák létaly první ešusy a zapálené slamníky. Bachaři ve strachu z odplaty prchali s hnědou čárkou na trenýrkách. Část muklů vyrazila primitivními beranidly z postelí mřížové katry a vyrabovali kantýnu a ošetřovnu. Některé baráky začaly hořet. Trestanci se bránili a útočili železnými tyčemi a zápalnými bombami. Snaha vzít rukojmí z řad dozorců ztroskotala, všem se podařilo utéct.

68.

Po šesti hodinách bojů s přivolanou posilou armády, bezpečnosti a požárníků byla vzpoura potlačena. Soudy vynášely tvrdé tresty pro výstrahu. Hlavní organizátoři byli převezeni na Mírov a do Valdic. Třetího do mariáše dělal Danymu a Erikovi bývalý ředitel potravinářského závodu. Na svobodě určitě patřil mezi ty spořádané občany, kteří se při čtení černé kroniky v Rudém právu třásli rozhořčením a odporem a nejradši by zločincům i za drobnou krádež sekali ruce na náměstí. Teď seděl na Pankráci a čekal na převoz do Kartouz, jež budou jeho domovem po třináct let, které dostal za vraždu.

K úspěšnému řediteli patří milenka. Pohledná sekretářka nijak neprotestovala, za pár měsíců ale začla toužit sdílet s říďou nejen postel. Chtěla se ujmout i rodinné kasy, tlačila na rozvod. Po jedné hádce v hostivařském lesoparku, kam si zajeli původně zasouložit, vrazil milence pořádnou facku. Jenom hekla a vzala druhou o zmrzlou zem a neměla se k tomu aby vstala. S hrůzou zjistil, že je mrtvá. Pozdější pitevní zpráva uvedla jako příčinu smrti krvácení do mozku způsobené pádem, nebo úderem. Zavolat doktora, přiznat milenecký poměr, mohl z toho s pomocí šikovného obhájce vybruslit a uhrát to na neúmyslné ublížení na zdraví. Zazmatkoval, viděl ohroženou kariéru, nevěra, rozvod, alimenty, dělení majetku. Odtáhl sekretářku do křoví a naházel na tělo pár ulomených smrkových větví. Po dvou dnech přivolal štěkot psa hajného k mrtvole. Zjistit totožnost oběti a obvinit podezřelého pachatele bylo otázkou několika hodin. O mileneckém poměru si stejně šuškal celý závod. Ředitel se doznal po prvním zvýšeném tónu hlasu vyšetřovatele, který ho obratně dotlačil k § 219, vražda.

Dany s Erikem z něj měli legraci a nešetřili vyprávěním historek o mordech mez vězni a agresivních buzerantech, kteří mu vojedou zadek dřív než si stačí ustlal postel. Nebyli moc daleko od pravdy. Hned na přibyláku si vězni všimli jeho strach a hodili mu do čaje pár spaček a celá cimra se vystřídala v jeho konečníku. Zachránilo ho jen jeho vzdělání. Na výběrové pracovišti mechanika potřebovali zdatného účetního a ekonoma. Netrvalo dlouho a zamiloval se do mladého spoluvězně, který jeho lásku opětoval. Věděl, že se může těšit na výhody, které mu z titulu své funkce zajistí.

Násilí, vraždy a pokusy o ně nebyly ve Valdicích zase tak ničím neobvyklým. Vina byla hlavně v prostitutech. Valdická košťata svými intrikami nevěrami a žárlivostí vyvolávali násilné útoky mezi vězni. Zvláštní kapitolou byli agresivní teplouši. V krimu šli za sexem s nožem v ruce. Znásilnili mladého zajíce i starého důchodce nad hrobem. Buzeranty z nich udělala léta kriminálu, svoboda pro ně neměli žádnou cenu. V hospodě u piva je víc vzrušila chlupatá hruď výčepáka, než ceckatá servírka. Někdy se to však nevyplatí.

Jedna taková partička si vzala násilím na grupáč mladého vězně Bojsáka. Do Valdic se dostal za pokus vraždy manželky. Ten nemínil nechat své znásilněni bez pomsty. Při obědě řekl tomu největšímu praseti, které se v jeho zadku ukájelo za noc třikrát, "Nažer se ať nemáš v pekle hlad". "neboj puso večer si to rozdáme". Nic si již nerozdal. Polkl poslední sousto oběda a Bojsák mu kusem železa rozmlátil hlavu na kaši. Soud mu zarovnal trest na patnáct let a Bojsák získal jednu jistotu, bez jeho svolení se mu nikdo do zadku nepodívá.

69.

Koncem sedmdesátých let se ve Valdicích neúměrně zvýšil počet sebevražd. Stala za nimi skupina muklů. Vyhlédli si nějaké snadno ovlivnitelné vězeňské máčo, které nevynikalo příliš velkou inteligencí. To nebyl žádný problém a začli ho zpracovávat růžovými vidinami blázince, snížení nebo snad dokonce přerušení trestu. Chtělo to jenom najít trochu odvahy a šikovně se podříznout nebo pověsit. Oni včas přivolají dozorce. Bude tak zachráněn, evidovaný pokus o sebevraždu a dovolená v pakárně je zajištěná. Opak byl pravdou. Oběť si sama strčila hlavu do oprátky, nebo otevřela žíly. Žádná pomoc nepřišla. Zachránci se spokojeně přikryli dekou a ponechali magora svému osudu. Ráno měli bachaři o jednoho sebevraha víc a muklové se podělí o jeho majetek. Žádná velká kořist to nebyla. Pár balíčků tabáku a krabiček čaje. Tělo šlo na pitvu, kde soudní lékař nenašel žádní cizí zavinění. Vyšetřování se vleklo několik let, než se podařilo shromáždit dost důkazů a usvědčit jednoho z hlavních pachatelů z vraždy a poslat jej do popravčí komory na Pankrác.

Jedna z nejotřesnějších vražd i na valdické poměry vešla ve známost jako upíři z Valdic. Hlavní aktér Jiří Bartoníček se dostal do věznice pro mladistvé na šest let za vraždu taxikáře. Dalších pět let si vysloužil za pokus nacpat brigadýra do hořící pece. Nejen celé tělo, ale i obličej měl potetovaný. Nejvýraznější kérka ještěra, zdobila jeho tvář i bradu. To byla i jeho přezdívka mezi spoluvězni. Na čele měl výstižný nápis inventura. Ve Valdicích si odpykával kázeňský trest šest měsíců trestňaku na třetím oddělení, společně s cikánem Cirokem.

Na cele byla volná ještě jedna postel a tak k nim dozorci ještě přidali jednoho mukla. Nebylo to šťastné řešení. Příchozí patřil mezi vězeňský povl, tlustý páchnoucí recidivista prcačkář. Na cele se nedožil rána. Bartoníček s Cirokem jej bestiálně zavraždili, do řezných ran na těle se ukájeli a z bodné rány na krku mu pili krev. Nakonec zmučeného vězně oběsili. I na něco zvyklí bachaři na třetím oddělení pohled na dva trestance s ústy ještě od krve a rozřezaný pověšený mukl, byl drsný pohled. Vrazi byli převezeni do vyšetřovací označil za hlavního pachatele Bartoníčka, vše prý dělal ze strachu z jeho osoby. Ten nic nezapíral, naopak přidával další hrůzné podrobnosti. Hrál to na magora, domníval se, že čím větší hrůzu svýmčinem vzbudí, dostane od soudních znalců rozhřešení. Duševně nemocný, . nezpůsobily pro výkon trestu. Možná to i byla pravda.

Rozsudek nemohl znít jinak než trest smrti. Uznat Bartoníčka právně neschopným výkonu trestu a poslat ho na psychiatrii, vyvolalo by to ve Valdicích další sérii ještě hrůznějších vražd. Upír po dvou letech vyšetřování byl justicí vydán do rukou kata. Cirok dostal patnáct let a zavřeli se za ním dveře valdické konzervy pro zvlášť nebezpečné vězně. Valdice nebyly jenom trestnice plná vrahů, úchyláků a lupičů. Našlo se zde i dost ubožáků, kteří svůj život s malými přestávkami strávili za mřížemi. Oběti socialistického zřízení pod hrozbou trestního stíhání za příživnictví posílalo za dráty každého kdo neměl chuť budovat pětiletku. Příživníci, alkoholici, drobní zloději, kteří nedokázali, nebo se nechtěli začlenit do té správné, slušné společnosti. Na ty pamatoval zákon o recidivistech, podle § 41 § 42 trestního zákona mohl recidivista za § 247 soukromá krádež dostat trest od třiceti měsíců do šesti let a dvou měsíců. U rozkrádání socialistického majetku to bylo ještě horší tři roky a sedm měsíců až sedm let čtyři měsíce.

Pokud se snad někdo divil při čtení Bídníků od Victora Huga nad tresty, kdy galejníci končili za pouhou krádež chleba na dlouhá léta na galejích, některé rozsudky socialistické justice se od nich moc nelišili. Vilda měl dohromady odkrouceno šestnáct let snad po všech kriminálech republiky. Jeho největší hříchy, vyloupené chaty, kde majiteli vyjedl zásoby a nechuť na svobodě pracovat. Na jedné ze svých potulek zabrousil do chatové osady. Do jeho pozornosti se dostala terasa výstavní haciendy. Všiml si prostřeného stolu, otevřená vepřová konzerva, bochník chleba a lahvička piva. Majitel nikde. Vilda neváhal a přeskočil nízký plůtek a usedl k nečekané snídani. Majitel, který si odběhl k sousedovi pro cigáro zahlédl hodujícího tuláka a přivolal hlídku bezpečnosti. Vilda byl zatčen a prokurátor na něj uvalil vazbu. Čekal na soud dle zákona o recidivistech.

U soudního přelíčení se nezhroutil Vilda, ale majitel vepřovky, který vystupoval jako svědek. Když slyšel rozsudek pět let nepodmíněně. Vilda ho uklidňoval "klídek šéfíčku, bůra to se dá sedět, nemáte u sebe nějaký cigára?"

Evžen dopadl ještě mnohem hůř. Po propuštění z Kartouz se ohřál na svobodě pouhé čtyři dny. Na svobodu se dostal před vánočními svátky. Chladnou noc proklimbal na tvrdé nádražní lavičce. Ráno celý zkřehlý a hladový vyrazil z Hlaváku na somr do centra města. Dostal se na Havelské tržiště. Hladově sáhl do hromady vystavených kubánských pomerančů. Prodavači se to pochopitelně nelíbilo "stůj vrať to zpátky ty vágusáku". Evžen neměl moc zlodějského štěstí. U vedlejšího stánku nakupoval fízl v civilu z blízkého Barťáku. Evžena zadržel a legitimoval. Velké razítko ochranný dohled mu hned řekne, s kým jedná. Normální občan by za krádež pomeranče dostal pokutu nebo pár facek od prodavače. Evžen byl ale propuštěný recidivista a pomeranč je majetkem státního podniku ovoce zelenina. Naplnil skutkovou podstatu rozkrádání socialistického majetku. Za krádež jednoho pomeranče se Evžen vracel do Valdic na šest let.

Vysoké tresty nutily mnohé vězně přemýšlet o útěku. Některé pokusy byly dost originální. Na pracovišti mechanika si odsouzení ušili balón, kterým chtěli odletět na svobodu. Při noční směně balón napouštěli teplým vzduchem. Od úspěchu je zradila pozornost hlídkujícího bachaře na strážní věži, který si všiml nezvyklého předmětu vznášejícího se nad věznicí a balón rozstřílel dávkou za škorpiona. Další dva muklové vyzbrojeni noži přepadli ošetřovnu a chtěli vzít zdravotní sestry jako rukojmí. Žádal i přistavení auta a volný průjezd z Valdic na západní hranici. Útěk od začátku neměl šanci na úspěch. Skončil zásahem přepadového komanda na nádvoří věznice.

70.

Další šikula na pracovišti agro vyrobil dokonce funkční samopal. Měl v plánu se s sním dostat přes bránu. Všímavý práskač ho udal dřív, než mohl něco podniknout. Jedna z možností útěku byla cesta podkopem. Odborná zdlouhavá práce vykopat několik desítek metrů dlouhý tunel. Při trestech, které ve Valdicích jsou zase na nějakém měsíci nezáleželo. Za Danyho pobytu došlo ke dvěma na sobě nezávislých podkopech. První vedl z pracoviště mačkárna skla na něm pracovali vězni přes rok. Tunel se již blížil k vězeňské zdi, ale pod příjezdovou asfaltovou silnicí se do něj probořil plně naložený náklaďák. Na druhém podkopu pracovali tři údržbáři z pracoviště brusírna skla. Dělali na něm dvacet měsíců. Tunel byl opravdu vymakaný. Stojky a výdřeva z rozebraných palet. Čerpadlo na vodu, které vytěženou zeminu odvádělo do kanalizace. Vše měli přesně vyměřeno a spočítáno. Měřil 41 metrů a ústi tři metry za zdí. V den útěku měli naplánováno, aby nevzbudili pozornost, vždy po půlhodině zmizet z pracoviště a vylézt už na svobodě. Stalo se něco nepochopitelného.

První z nich zmizel v tunelu a svým dvěma spolupracovníkům znemožnil útěk, když celý tunel zatopil. Na svobodě byl tři měsíce, pohyboval se v chatových oblastech Krkonoš a Jizerek. Policie mu byla na stopě podle otisků prstů, které nechával ve vyloupených chatách. Při jednom zátahu na něj nasadili psy. Aby je setřásl brodil se hodiny ledovým potokem. S omrzlinami v horečkách ho našel majitel chaty, který přijel na kontrolu, jestli mu mráz neroztrhal vodovodní trubky.

Po návratu do Valdic nemohl čekat žádné slitování. Komplicové mu za zradu při útěku přesekli obě achylovky. S přeřezanými šlachami na obou nohách skončil na invalidním vozíku. Dlouho to nevydržel a ukončil to sám si žiletkou přeřízl tepnu na krku.

71.

Danymu běžel trest do závěrečného finále. Nedočkavě trhal na svém papírovém metru každý den. Za léta vězení pochopil jednu holou pravdu. Není žádný nepolapitelný Arsen Lupin. Dobře to viděl okolo sebe. Vypatlané, zkérované mukly, kteří na sklonku života měli za sebou třicet i více let kriminálu. Ke štěstí jim stačilo mít dost tabáku, stále plnou sklenici čaje magoráku. Vrchol blaha pro ně bylo když mohli mladému paďochovi vykouřit ptáka. Chce to pěkně v klidu, nic nepřehánět. Pokud bude opravdu nejhůř má přechod přes čáru u Svoboďáka zajištěný. Snad za ty roky za zdí se mohla spousta věcí změnit. S potěšením zjistil, že venku kurz marky a dolaru na černém trhu šel pěkně nahoru. Naloupené valuty a zlato dobře ukryté v rodinné hrobce na olšanských hřbitovech, bude dobrá investice do budoucnosti. Rodina také slíbila, že se postará. Vlastní byt, paráda! Už se konečně nebude muset dívat na ty vězeňské tlamy. Dýchat s nimi na cele stejný, vydýchaný, páchnoucí vzduch. A snad se zbaví lety zažraného pod kůži pachu vězení. Ve společných sprchách se přestane vyhýbat chtivým slídivým očím teploušů. Před bachaři se nebude muset přetvařovat a hrát vzorného, pracovitého vězně. Vlastně ani nevěděl ke komu cítí větší nenávist a odpor. Jestli k dozorcům, nebo spoluvězňům.

Nebudou to lehké začátky. Od okresního jičínského soudu dostal dárek, dva roky ochranného dohledu. Kriminálka mu určitě půjde pěkně po krku. Dva roky se denně v určenou hodinu hlásit na fízlárně, nesmět bez povolení opustit místo trvalého bydliště, strpět bez protestů návštěvu fízlů spojenou s domácí prohlídkou. Dozorující bezpečak jej bude mít pevně v rukách, nevydržet provokace, jde zpátky do lochu za maření úředního rozhodnutí. Věřil si! Nenechá se zahnat do kouta, v posledních letech se dobře naučil hrát falešnou hru s cinknutými kartami. Co by to bylo za fízly, kteří by se nedali podplatit, aby zbytečně nekalili vodu. Tento stát je přece založený na úplatcích a vzájemných protislužbách. Kritikem je pouze ten, který úplatky musí dávat a sám bohužel žádné nedostává.

Měl by se také po propuštění hlásit na vojenské správě. Jít k odvodu a rukovat na vojnu. Z toho mraku ale pršet nebude. Žádná odvodní komise si nedovolí s posudky co má od psychiatrů poslat jej někam k vojenskému útvaru. Modrou knížku s papíry na hlavu měl víc než jistou. Stejně si hned jak za ním zapadne brána Valdic zajde si k psychoušovi. Určitě pro něj bude tučné sousto.

Pár týdnů na neschopence mu jenom prospěje. Musí mít také čas sehnat si nějakou dobrou práci. Nejlíp nějaký stánek se zeleninou nebo občerstvením. To jsou zlaté doly. Lopala a krumpáč, koncovka většiny propuštěných muklů ho moc neláká. Strýc je sice v důchodu, ale určitě mu pomůže sehnat nějaký slušný šolich. Zvyknout si bude muset na spoustu nových věcí. Prý už po Praze jezdí metro. Seznámit se s nějakou holkou snad nebude tak těžké.

Kriticky si v poloslepém zrcadle na umývárně prohlížel svoji vyzáž. Žádná sláva. Kouká na něj mrtvolně bledá vyhublá tvář s výrazným přeraženým nosem a chladnýma modrýma očima. Ještě že poslední dva měsíce před výstupem má povoleno nechat si růst vlasy. S vyholenou hlavou by hned každý věděl odkud přišel. Horší bude o čem se s holkama bude vůbec bavit. Venku letí úplně jiná móda, hudební skupiny, filmy. Nic nezná! Bude prostě vypadat jako úplný vesnický balík.

Dany ve skrytu duše doufal, že se ve svém životě dočká i té opravdové svobody. Hodně odsouzených má toto přání vytetované i na vlastním těle. Latinská věta dum spiro spero, dokud dýchám doufám, to plně vystihuje. Zmizí ty nekonečné kilometry ostnatého drátu, podél státní hranice a vláda rudochů bude jenom krátká stránka v učebnicích dějepisu? Rád by vyrovnal nesplacené účty. Bylo jich dost! Se všemi fízly, soudci, prokurátory, práskači a úchylnými vězeňskými dozorci . Neškodila by v Praze například druhá Budapešť roku 1956. Pouliční lucerny byly moc hezky vyzdobeny těly pověšených konfidentů a bolševiků. Samozřejmně bez toho tragického konce, kdy bylo protikomunistické povstání maďarů rozježděno krvavými pásy sovětských tanků.

Komunistická rudá kobyla měla však zatím ještě dost sil. Dokazovala to zoufalým vzteklým kopáním okolo sebe. Okresním soudem pro Prahu západ byla odsouzena a poslána na převýchovu za dráty hudební skupina Plastici. Za údajné protistátní texty ve svých písních. Na protest se odpůrci režimu organizovali v Chartě 77. STB měla na pilno. Kriminály se plnili vězni svědomí. Všichni se ptali, kdy praskne to násilně slepené hliněné vejce, které si říkalo Sovětský svaz a dá svobodu svým satelitům.

Poslední tři dny před propuštěním nebyl Dany schopen se už plně věnovat organizaci práce na výrobní lince. Myšlenkami už byl na svobodě. Požádal vychovatele "dejte mě na samotku", potřeboval si to všechno srovnat v hlavě. S nikým se neloučil. Legionáře před měsícem přeřadila komise do druhé nápravné skupiny. Snad mu to pomůže a dostane se o pár měsíců dřív zpátky do sladké vysněné Francie. Pracovní režimák, který odváděl Danyho na samovazbu třetího oddělení se s ním loučil slovy "Koutský, jste schopný organizátor, nebojte se , když se" vrátíte, máte u mě flek zajištěný. Hlavně neproveďte nějakou hloupost. Ne aby jste někoho třeba zamordoval, ať mi vás nepověsí! To by byla škoda, jste celkem šikovný chlap."

Dany mu nic nevyvracel. Měl celkem pravdu. Devadesát procent muklů propuštěných z Kartouz se do roka vrací s novým fáborem. Půjde ven s cejchem propuštěného valdického galejníka. Nebezpečného recidivisty, který má u soudu nárok na základní trest deset let. Na samotce nic nejedl, jenom pil vodu. Nejspíš se asi zbláznil. Měl utkvělou představu, že by jídlo mohlo být otrávené. Přemýšlel o prvních okamžicích na svobodě, na co se nejvíc těší? Sen většiny trestanců Orosená plzeňská dvanáctka, řízek přes celý talíř, pořádná kozatá ženská a vana plná horké vody a voňavé pěny. Ano, určitě to všechno . Nejvíc se ale těšil na soukromí. Přestane mít pořád bachaře za prdelí, dveře budou mít kliku z obou stran, nebudou mít špehýrku s věčně pátravým okem dozorce.

Poslední noc na cele celou prochodil. Co když na mě zapomenou? Tak otevřou se ty zkurvený dveře? Otevřou! Naposled šel věznicí v doprovodu bachaře. Sklad civilu. Ještě že džíny a kožená bunda nevyjdou nikdy z módy. Účtárna, kde mu tlamatý tlusťoch vyplatil peníze z jeho konta. Za ty odsezené roky dostal na ruku 960 korun. Pěkná almužna! Venku to byl průměrný měsíční plat uklízečky . Měl chuť říct, to je dobrý vy zmrdi zelený, to si nechte na kafe. Přinutil se držet hubu. Musí se naučit zvykat si neříkat vše co si myslí.

Naposledy kontrola propouštěcích papírů dévéťákem majícím službu na bráně. Postarší lehce pajdající dozorce odstranil poslední překážku před svobodou. Otevřel malá šedá dvířka v pancéřové bráně. "Hodně štěstí mladej a už se nevracej ". "Díky budu ho potřebovat". Hluboce se nadechl. Trochu se mu točila hlava. Nejspíš hlady. U červeného žigulíka čekali na jeho propuštění otec, matka a bratr. Ti jediní na něj nezapomněli, podali pomocnou ruku a nepřestali na něj celé ty roky myslet. Rodina. Trvalo mu dlouho než to pochopil. Za pár týdnů mu bude dvacet osm let. Ve vězení strávil téměř devět let.

Indické přísloví: "Kdo jede na tygru, těžko z něj může někdy slézt!"