PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D. 2017-12-28
Lidé to často dělají naopak než, jak je to pro ně samotné výhodné. Například ženy, dříve než si muže vezmou, nechtějí o jeho úletech nic vědět a strkají hlavu do písku. Naopak když jsou patnáct let v manželství, tak mu šmírují SMS a hroutí se z toho, co nacházejí. Pro ně by byl lepší opak - v době chození nestrkat hlavu do písku a včas se s ním rozejít, než si s ním pořídí děti. Sklony k nevěře bývají dost stabilní osobnostní vlastnost, tedy pokud je má muž v době chození, tak bude ještě na smrtelné posteli plácat po zadku sestřičky.
Z důvodu pohlavních chorob bychom měli mít rámcovou představu, s kým je nám partner nevěrný. Pokud je to s nějakou lehkou ženštinou, tak je třeba tvrdě trvat na preservativu, pokud s vámi chce spát, protože ženy se snadněji nakazí než muži. Na druhou stranu zbytečně se ničíme, když se snažíme nevěrníkovo chování ovládnout tím, že se podvolíme puzení znát každý detail jeho nevěry. Rámcová představa stačí - po detailech nepátrat. A naopak abychom se z toho úplně nezbláznili, je třeba žádat po nevěrném, aby nám o té druhé nic neříkal, nesmskoval si s ní v našem obýváku ap. Prostě ta druhá je pro nás "mrtvý muž".
Více k tématu nevěry, viz http://nevera.klimes.us