Nevím, jak vážně byla míněna tato definice, ale faktem je, že jsem ji slýchával na přednáškách. Bohužel kromě této definici jsme se moc o fenoménu zamilovanosti neučili. Sem tam se zmínila její přítomnost či spíše nepřítomnost u určitých poruch osobnosti, ale na teorii, která by mě uspokojila, jsem si musel počkat až do Texasu. Tam se těmito lechtivými otázkami zabýval Dr. David Buss z pozic evoluční psychologie.
Zamilovanost je evolučně formovaný mechanismus, který ulehčuje odpoutání se od vazeb k primární rodině, abychom byli schopni přilnout k někomu, kdo s námi sdílí asi tolik genů jako poslední bezdomovec na ulici. Zkrátka maminčini mazánci, kteří nejsou schopni opustit bezpečné teplo domova, postavit se na své nohy, mají menší pravděpodobnost, že založí rodinu, než ti, kteří se urvou ze řetězu, bláznivě se zamilují a už už radostně dávají za pravdu evoluční poučce: "Kdo se nerozmnoží, bude vyselektován!" Je též evolučně pochopitelné, že schopnost zamilovat se bude klesat s věkem - přeci jenom je třeba, aby se o ty zplozené děti taky někdo staral.
Zdroj: Median, 254 respondentů
Se zamilovaností má však mnoho lidí problém. Nejsou schopni ji prožít. Například ukazoval jsem jednomu klientovi, že tak v průběhu čtrnácti dní prochází krátkodobými "poruchami pozornosti", kdy jeho mysl vždy okupuje jedna holka. Na tu si převážně myslí a představuje si, jaké by to bylo, kdyby s ní založil rodinu. Za čtrnáct ní ji vymění za jinou ze svého harému a kolotoč se opakuje. O tomto sklonu se však klient zdráhal se použít slovo zamilovanost. Čekal něco jiného, silnějšího, něco o čem se píše v romantických knihách, prostě něco co hýbe vnitřnostmi. Bohužel, toto je subklinický obraz zamilovanosti. Ano, podobně mohu myslet i na svého dvorního dodavatele křížových šroubováků, ale je tam malý rozdíl - nevím jak vy, ale já osobně u svého dodavatele šroubováků nezkouším, jestli mi zapadá do mých představ o rodinném životě, společném stáří a o erotických fantaziích ani nemluvě, jak se dělo u mého klienta.
Tato pozornost k fantazijní práci nám totiž pomůže odhalit zamilovanost i v množství menším než malém. Velmi užitečné především pro narcise. Ti mívají často pocit, že nikdy nežárlí ("Pane doktore, já nevím, co je to žárlivost. Prostě řekněte mi, co je to žárlivost, a já vám řeknu, jestli jsem někdy žárlil!"), a pokud se zamilují, tak rozhodně jen to někoho, kdo o ně nestojí. Při citlivém odborném vedení jsou schopni si uvědomit city, které jinak jsou zcela popřeny nebo projikovány do partnera.
Je tak trochu kuriózní, že zmíněná evoluční výhoda zamilovanosti zřejmě vynesla sv. Valentýna - patrona zamilovaných - i do církevního kalendáře. Pravda, asi to nebylo takto přímočaré, ale bez pochyby to byl hold tomuto užitečnému jevu. Katoličtí svatí vždy byli nositeli určitých vlastností, pro které byli obdivováni. Jejich obraz byl často tak schematizován, že běžní lidi o nich v podstatě nic víc neznali než tuto vlastnost. Sv. Valentýn - patron zamilovaných, Sv. Kryštof - patron řidičů atd. Svým způsobem geniální pedagogická metoda. Mnohem lépe si totiž uvědomíme hodnotu určité vlastnosti, když si ji prožijeme v nějakém životním příběhu, než když jen abstraktně řekneme: opatrnost při jízdě či zamilovanost představují evoluční výhodu. O sv. Valentýnovi koluje hned několik různých legend. Tím, že si církev připomínala světce určitých vlastností, dávala těmto vlastnostem svou morální podporu, a tak i zamilovanost měla nepopíratelné místo v hodnotovém žebříčku křesťanů.
Komerce má na svátky církevního roku neblahý vliv - vyškubala z něj nevyrovnaně jen ty, které se jí ekonomicky vyplácejí. Tedy potlačeny jsou výzvy ke zklidnění, uskromnění, reflexi vlastního života, vztahu k starým lidem a již zemřelým ap. Naopak přehnaný důraz je "utrácecí svátky" - sv. Mikuláš, vánoce, sv. Valentýn, velikonoce atd.
Tato nevyrovnanost má však dva neblahé důsledky. Za tyto svátky obchody vykazují stále větší celkový obrat, ale co hůř, postupně narůstá procento lidí, kteří tyto svátky přestává slavit úplně. Zvyšující se tržní obrat vytváří stále menší procento populace. Tedy jsme svědky degenerace původních myšlenek a ideálů. Narůstá nám procento lidí, kteří mají ke sv. Valentýnovi averzi právě proto, že se stal komerčním businessem. Možná právě ti, kterým dříve rituály okolo sv. Valentýna pomáhaly překonat problémy se slabou zamilovaností, mají největší odpor k celé této šarádě okolo. Bohužel je to zákonitý proces. Ne, rituál vytváří ideologie, ale ideologie vytváří rituály. Když hnijí ideologie, degenerují spolu s nimi i rituály.
Největší nebezpečí však pro naši kulturu nepředstavuje import cizáckých symbolů - jako je Santa Klaus či sv. Valentýn, ale prostý fakt, že s propadem porodnosti jsme schopni dorovnávat populaci jen díky masivní imigraci, tedy lidí jiných kultur, a řekněme si na rovinu, že v budoucnu bude ještě hůř. Roste nám před očima velká otázka: Co přiměje Čechy vážněji brát ono evolučně-biblické: "Milujte se a množte se."? Můžeme hádat! Bude evoluční psychologie nebo sv. Valentýn?
http://svatyvalentyn.23r.eu/o-svatem-valentynovi
http://www.dovolenasdetmi.cz/clanky.php?ID=97