Pár chaotických postřehů k problematice týraných žen

PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D. 2014-07-22

Největší problém profesionála vzhledem k oblasti domácího násilí je obtížná diagnostika, tedy zejména potřeba rozlišit skutečné domácí násilí od falešných nařknutí. Bohužel s tím, jak boj proti domácímu násilí získává na mediální popularitě, tak ruku v ruce s tím narůstá i procento falešně obviněných. Procento falešných obvinění samozřejmě prudce narůstá v prostředí, kde je válka mezi rodiči o dítě.

Zde je bohužel problém nedůsledné praxe soudů. Například soudce vůbec nereaguje na fakt, že otec dítě odtrhává od matky násilím a nese ho zmítající a kopající od matky. To je bez pochyby též domácí násilí, vyvolává to separační reakci dítěte, ale na tento druh domácího násilí soudy nereagují, protože to je prý na rodičích, aby se v zájmu dítěte domluvili. Ti ale takové domluvy ignorují. Soudy naprosto ignorují fakt, že tomuto druhu traumatu dítěte můžeme předejít, když rodiče udělají tzv. předávání s překryvem. Více viz:

http://klimes.mysteria.cz/clanky/psychologie/predavani_deti_a_exklusivita_vztahu.htm

Soudy nenutí rodiče, aby se při předávání nahrávali, aby se předešlo týrání dítěte, což jim umožňuje §88 nového OSŘ. Většinou je to tak, že jeden by nahrával a druhý nenahrává, jenže i tak soudy k tomu nepřihlíží, což by měli, protože dnes je to legálně získaná nahrávka.

Jinými slovy jsou traumata s případným domácím násilím, které jsou dopředu předvídatelná, v těch případech pomáhá, aby soudy měli možnost nařídit rodičům povinné nahrávání nejen v rámci trestního řízení, ale i v opatrovnických soudech, kde to dnes nejde. Důležité je, aby to bylo na vizuálně nenápadná zařízení, aby to děti nerušilo. Dále by měli mít rodiče pevné vedení, jak mají předávat děti, aby k těmto bojům nedocházelo, viz například to předávání s překryvem ap.

U trestního řízení musí svědci mluvit pravdu, obvinění mohou lhát. U opatrovnického soudu není povinnost říkat pravdu, rodiče - i když se jedná o blaho jejich dítěte - mohou soudu lhát, jak chtějí. Soud je za to nemůže sankcionovat, nic nevyvozuje z faktu, že dítě vychovává lhář, čili člověk pochybných morálních kvalit. Tedy když jeden rodič vznese obvinění - z domácího násilí či zneužívání dítěte - tak soudce je na pochybách, co má udělat, buď spustí šílenou mašinérii trestního stíhání nebo tyto výkřiky do tmy ignoruje, neboť předpokládá, že je to blábol. To není dobré ani tak, ani onak. Kdyby byli rodiče při opatrovnickém soudu nuceni mluvit pravdu jako při svědecké výpovědi, pak by je za lži a výmysly mohl opatrovnický soudce trestat. Oni by to ani nezkoušeli, ubylo by falešných obvinění a komedií při předávání, které jsou dnes beztrestné. Tedy rodiči se vyplácí to vyzkoušet - nic za to nedám, co kdyby to vyšlo?

Falešná obvinění se málo trestají, protože se považují za špatně dokazatelná a tedy soudy jedou podle pravidla in dubio pro reo, takže je lidé ani nepodávájí. Zákonodárce je tedy v schizofrenní pozici - na jedné straně chce snížit práh prokazování domácího násilí, aby k násilí na nevinných ženách nedocházelo, ale tím mu narůstá množství falešných obvinění ze stran psychopatických či morálně narušených žen.

http://www.novinky.cz/krimi/342904-zenu-obvinili-ze-si-vymyslela-domaci-nasili-tyrala-nejspis-ona-manzela.html

Hlavní slabinou stávajícího systému je zdlouhavá mašinérie policejního vyšetřování. V případech domácího násilí a především zneužívání dětí by mělo být vyšetřování uzavřeno do tří dnů od podání. Když tedy žena dá obvinění, že otec pohlavně zneužívá děti. Měli by ji i s dětmi okamžitě odvést do specializované místnosti, kde vyškolený policista, psycholog či právním udělají jedno delší vyšetření, které je nahráváno, kde se používají anatomické panenky Jája Pája, viz příloha. Tedy do večera je buď obviněn otec a vzat do vazby, aby neovlivňoval svědky (psychický nátlak na děti, aby odvolaly výpověď), popřípadě je na ženu vzneseno obvinění z falešného obvinění. Soudce pak nepotřebuje vyslýchat děti, ale má vyčerpávající nahrávku. Průběh vyšetřování zneužití dítěte by se měl podobat rychlé záchranné službě u lékařů, neboť to skutečně je rychlá záchranná služba - jen v oblasti psychologie a ne medicíny.

Dnešní praxe. Žena dá třeba falešné obvinění, za měsíc si pozvou otce, za tři měsíce začnou vyšetřovat děti. Otec má zákaz styku s dětmi, probíhá odcizení od nich. Jinými slovy stát se stává spolupachatelem zneužití dítěte v boji proti otci - ublíží jemu i dětem. Všichni se na něj dívají jako na násilníka, který pravda nebyl odsouzen, ale na každém šprochu pravdy jest trochu.

Skutečné domácí násilí

Skutečné domácí násilí a zneužívání děti i žen je psychologicky složité, protože týraná žena je rvána dvojím zájmem - zájmem chránit svou tělesnou a osobnostní integritu versus chránit svůj partnerský vztah. Tedy právnicky řečeno - aby žena našla sílu obvinit muže z domácího násilí, musí ho napřed přestat považovat za osobu blízkou. Toto dilema vysvětluje nelogické chování žen při zneužívání jich či jejich dítí i při domácím násilí. Součástí chronického domácího násilí je zpravidla tlačení viny na oběť. Vyjímkou jsou případy jako je přiložené video z filmu Čas sluhů, kde na verbální agresi ženy muž reaguje fyzickou agresí, protože jí ve verbální argumentaci zkrátka nestačí. Je třeba naokraj poznamenat, že co věta Chýlkové, to svatá pravda - až na jednu - „nemůžeme psíka takhle trápit“.

Hlavní je zde osvěta, aby ženy k tomuto kroku našly sílu. Tady tady je místo neziskových organizací. Pak ovšem z právních kroků mít možnosti, jak ženu chránit a izolovat ji od násilného muže. Tedy možnost azylových domů s utajenou adresou - versus právo rodiče vědět, kde je jejich dítě, a postihovat stalking.

Jája a Pája - anatomické panenky, na kterých může dítě ukázat, to, co se s ním dělo, i když mu chybí verbální aparát, pomocí kterého by tyto pro něj nepochopitelné aktivity komunikovalo. Více viz přiložený soubor.


Násilí na seniorech, psychicky nemocných či jinak nezpůsobilých

Okolo 20 % populace má nějakou psychiatrickou diagnosu, okolo padesáti procent populace například neumí vyjít s měsíční výplatou. Ani vysokoškoláci-neprávníci nerozumějí právním smlouvám. Navzdory tomu všichni se považují za plně svéprávné a způsobilí k právním úkonům a předpokládá se, že „neznalost zákona neomlouvá“, i když jej neznají ani sami právníci (kromě své specializace samozřejmě).

Zapomíná se, že omezení na způsobilosti chrání mimo jiné i omezeného. Když lidé neumějí zacházet s penězi, tak mají na krku pět exekucí a do smrti se nevyhrabou z dluhů. Pokud by byli omezeni na způsobilosti, pak jim zůstane barák nad hlavou a stát je nemusí do smrti živit na sociálních dávkách a oni nemusejí do smrti fungovat jen v černé ekonomice, o případném bezdomovectví ani nemluvě. Zde by mělo být pravidlo, jakmile má člověk druhou exekuci, tak ipso facto dostává zákaz udělat jakoukoli další půjčku pět let po splacení všech dluhů souvisejících s danými exekucemi.

Když má někdo schizofrenii, která se vrací v různě intenzivních vlnách, tak zpravidla má plně zachovanou způsobilost. Jenže když podepíše nějakou smlouvu - například prodej pozemků developerům - tak je extrémně těžké dokazovat tři roky zpět, že právě v tu dobu byl pod vlivem manické či schizofrenické ataky. Do tzv. dobrá víra developerů?Tyto všechny lidi by chránilo, kdyby byli omezeni na způsobilosti udělat velké finanční transakce bez přivolení poručníka, opatrovníka či soudu například dva roky po poslední hospitalizaci na psychiatrii či ambulantní léčbě těžkých diagnos (schizofrenie), maniodepresivita s bludy, Alzheimer ap.

Dementní lidé (Alzheimer ap.) naprosto běžně „dobrovolně“ převádějí majetek pár týdnů před smrtí a při tom je jasné, že k tomu nejsou způsobilí již řadu let. I zde by automatické omezení způsobilosti k velkým finančním transakcím vyplývající z diagnosy určité tíže by bylo zcela na místě. Jak na ochranu jich samotných před vystěhováním z bytu, který si prodali nad hlavou, aniž by věděli, v jakém je městě, tak na ochranu před soudy mezi příbuznými.

Jinak pro násilí na seniorech platí totéž co o násilí na ženách, jen s tím, že zde jen zcela vzácně jsou falešná obvinění dětí. Viděl jsem pravda případ matky, která obvinila děti z sexuálního zneužívání vnučky, protože s ní chtěla být více (Münchhausenův syndrom by proxy), ale to byla opravdu kuriosita.

Možná mě ještě něco napadne, každopádně jsem na těchto adresách: