Já bych se spíše ptal, jestli má budoucnost naše společnost. Dnes velká část vědců potvrzuje, že euroamerická společnost je dočasný útvar, který tak do 200 let zmizí. Když se tedy rozpadají manželství a další útvary, které společnost drží pohromadě, je otázka, kdy se to celé zhroutí. Úhrnná plodnost je 30 % v mínusu, tedy každou generaci žen nám ubývá třicet procent populace. Když to bude takto pokračovat, jak dlouho bude trvat, než z Evropy nezbude nic? A když nebude Evropa, nebude ani manželství. Přijdou společnosti, které ho budou mít funkčnější než my.
Pokud bychom porovnali trvanlivost vztahů lidí, kteří spolu žijí na hromádce, a těch, co se vzali, kdo vyhraje?
Vztahy, které systematicky odmítají sňatek, mívají horší trvání, než ty, které si řeknou: jdeme to toho. Když se dva kamarádi domluví, že pojedou do Himalájí, začnou plánovat. Pokud by si místo toho řekli: budeme to dělat tak dlouho, dokud nás to bude bavit, tak tam nikdy nedojedou. Stejně tak lidé, kteří stojí před sňatkem a řeknou si: jdeme do rodiny, postavíme dům, a zůstaneme spolu i při nemoci, ti spíš spolu dojdou k cíli.
Je výdrž dnešních vztahů kratší než v minulosti?
Samozřejmě. Za komunistů, když se lidé rozvedli, nemohli se od sebe odstěhovat, protože nedostali dekret na byt. Takže dalších 15 let bydleli spolu. Když se dneska lidé v pátek rozhádají, tak je v pondělí jeden z nich v bytě po babičce. Nenechají si zchladnout hlavu. Navíc si dávají předsevzetí, že jejich výchova dětí bude mnohem lepší než u rodičů. Jdou do toho ale s tím, že se budou chovat, jak to cítí, a říkat, co je napadne. Jenže pak ráno muž vstane a řekne ženě, že vypadá jako opice a smrdí jí z pusy, a pak se diví, že ona si to ještě večer pamatuje. Tak se vztahy rozpadají. Dřív byl tlak na to, aby se muži chovali galantně k ženám. Dneska ženy říkají, že jsou rovnocenné a všechno zvládnou samy. Pak je ale některé před porodem zle, ale muž jí řekne: jsi rovnocenná, to zvládneš, já jdu hrát squash. Rezignuje se na výchovu mužů, ale zapomíná se, že to mělo smysl.
Máte nějakou radu, jak vztah udržet?
Chovat se k partnerům lépe, než k někomu cizímu. Dám příklad: přijde manžel ke mně do poradny na schůzku domluvenou na devátou, a je tu přesně. Pak přijde jeho žena a já se ptám, kde je problém. A ona říká: Slíbí, že přijde v pět, a dorazí v půl osmé bez omluvy. Jak je možné, že ke Klimešovi přijde včas, ale domluva s vlastní ženou neplatí?
Mají tedy lidé alespoň větší tendenci problémy řešit? Třeba právě chozením do poradny.
Ano. Jenže každý má tendenci nejdřív se léčit svépomocí. Je mi špatně, vezmu si prášek. Až když kašlu krev, dojdu si k doktorovi, a ten mi řekne: vy jste se zbláznil, měl jste tu být před čtvrt rokem. Tady je to podobné – přijde člověk a přiveze tři měsíce uleželou mrtvolu svého manželství a říká: doktore, oživit.
A co nejčastější důvody, proč se dneska vztahy rozpadají?
Je to tisíc a jeden prohřešek. Když chcete udržet vztah, je třeba držet se mnoha zásad partnerského soužití. vedle už zmíněných věcí jsou třeba v každém vztahu situace, kdy jeden z partnerů má potřebu, kterou může uspokojit jen skrze toho druhého, ale má to háček – druhý s ním potřebu nesdílí. Žena chce jít tancovat, muže to nebaví. Muž chce sex, žena ne. Dnešní generace je vychována stylem: dělej, co cítíš, následuj svou žízeň, nevaž se, odvaž se, máš právo na své tělo... No takže to skončí tak: pojďme tancovat – ty ses zbláznila. Jdeme do postele – uvaž si na něm uzel. Mělo by to být tak, že nespokojenost mého partnera je moje nespokojenost. Další absurdní představa je, že čím větší láska, tím delší trvání. To je ale jako říkat, čím větší hlad, tím déle ho budu mít. Žena si myslí: on mě miluje, tak to bude na dlouho. Pak je z toho bláznivý rozchod těch, co před pár lety přísahali na extrémní lásku. Do toho si někteří do vztahů bez dětí a bez svatby pořizují společné domy, když je dnes poločas rozpadu takového vztahu na psí knížku čtyři roky. Neposichrují se svatbou a když se rozejdou, často jeden z nich přijde nejen o iluze, ale i o peníze.
Michaela
Koubová