Text TINA
Perex: S rozpolceným a zamilovaným nevěrníkem zacházejte jako s nemocným.
Ve svatební den by vás ani ve snu nenapadlo, že vás jednou bude manžel podvádět. Ale stalo se. V takové situaci má většina žen pocit, že se jim zhroutil svět; mají chuť sbalit manželovi kufry a poslat ho za jeho milenkou – nechtějí ho už nikdy vidět. Zradil a reakce podváděné ženy mu to musí ‚osladit‘. Opravdu? Je tu ještě jedna možnost, kterou navrhuje psycholog a psychoterapeut Jeroným Klimeš, který má s nevěrou a jejím řešením ze své praxe bohaté zkušenosti. Je inspirací jen pro ty podváděné ženy, které jsou přesvědčené, že má cenu zkusit vztah zachránit a nechtějí situaci vyhrotit.
Jak se tedy chovat k nevěrníkovi?
Především si žena musí zvážit, jestli ten muž stojí za to, aby o něj bojovala. To, že se momentálně zamiloval do jiné, ještě neznamená, že musíme ten vztah odepsat. Hlavním kritériem je, jak fungoval řekněme před pěti lety. Pokud by žena toto období ráda obnovila, bych byl opatrný v okázalém výkopu muže z bytu. Připomínám podváděným partnerům, že když zvažovali svatbu a rodinu, tak rozmýšleli a váhali celé roky. Není dobré tedy vztah zdemolovat za čtrnáct dní jen kvůli momentální krizi. Dobrý dům, auto či vztah je rozumné se pokusit nejprve opravit, a teprve když se přesvědčíme, že to nejde, tak vyhazujeme a vyměňujeme. Tato bilance nechť je tedy prvním krokem. Buď chceme o vztah bojovat, nebo běžíme do kostela tam padneme na kolena a řekne: "Jo, Bože, sice to strašně bolí, ale díky DÍKY, že už je konečně v..."
Dobrá, rozhodneme se o vztah bojovat, co dál?
Nejlepší doporučení, které znám, je převádět narušený vztah na situaci, když by váš nevěrný partner ležel na JIP nebo na ARO. Jednoduše řečeno, když zvažujete, jak se k němu chovat, a když je ve vztahu nepoužitelný – nekomunikuje, nestará se o rodinu, nespí s vámi apod. – vzpomeňte si, co byste dělala, kdyby byl těžce nemocný. A zacházejte s ním přibližně stejně.
Co tím přesně myslíte?
Na ARO neřeknete: "Buď budeš do pátku chodit, nebo je mezi námi konec." Nedávejte mu tedy ultimáta, ani když je zoufale zamilovaný. Vždyť je to pro něj stejně neovladatelný proces. Na ARO či JIP se také dlouho čeká, než se pacient uzdraví. Vy taky ozdravný proces svého partnera nemáte pod kontrolou, ani ho neřídíte. Když chlap začne blbnout, když je ve vztahové havárii, nemáte moc nástrojů, jak vztah křísit. Žena, která zjištěnou nevěru nechce řešit rozchodem, je často zoufalá z toho, že vlastně nemůže nic dělat. V té době si tedy musí říct: „Zlepšit to nemohu, ale nebudu to já, kdo bude situaci ještě zhoršovat. Odříznu se od věcí, které nemůžu ovládnout. Nebudu útočit, ani do něj rýt, protože by to situaci ještě zhoršilo.“ Většina spontánních reakcí podváděné ženy je totiž v její neprospěch.
To si má nechat všechno líbit? A co její rozbouřené emoce?
Na JIPce by taky dělala nemocnému muži scény? Ženy většinou dokáží ovládat své emoce, když jsou přesvědčeny, že je to smysluplné a že by svými rozbouřenými emocemi ublížily. Ale rozhodně není pravda, že by si měla nechat všechno líbit.
Konkrétně?
Měla by muži jasně dát najevo, že by měl svět nevěry striktně oddělit od jejich světa - nebrat si milenku na chatu, kterou společně postavili, nebrat ji společného domu, nenosit si dárky a oblečení, které dostal od ní domů, nemluvit o ní a pozor - nepsat jí sms a netelefonovat s ní, když ona je doma.
Když to bude muž ignorovat?
Zvážit, jak moc jí porušování těchto pravidel vadí. Pokud ji to ničí, tak nevidím problém, když bude dělat scény tak dlouho, až prostě se muž zhnuseně zvedne a půjde si korespondovat do sklepa nebo na ulici. Když se Vám bude topit partner, tak taky není dobré skočit do vody, abyste se utopili oba. Proto i v takto vážných situacích je třeba si hlídat hranici mezi sebou a partnerem.
Co když ji definitivně opustí?
Na JIPce přeci také lidé umírají. Tak by si měla říci - jsem vdova a budu se podle toho i chovat. Dát si rok pauzu od vztahů a pokud možno i od sexu. Dřív se tomu říkalo vdovský čas a je to bezpečný způsob, jak se připravit na nový partnerský vztah.
Rok čekat – jenže dneska si chce každý užít.
Slovo „užít si“ říká pouze, že chceme mít příjemné zážitky. Problém najust akcí je to, že si při nich stejně sexu neužijeme. Říkal jsem tuhle jednomu podváděnému muži, že mu naprosto věřím, že je schopen ženu vyhodit vysokým obloukem a do týdne mít v posteli jinou. Jenže je tu jedno velké jenže: Když to takto udělá, tak ke každé této rychle získané ženě bude pociťovat asi tolik citu jako ke švédské nafukovací panně. Co s nafukovací pannou? Svou ženu miluje, ale všechny ostatní bude jen "nafukovat a vypouštět".
Proto i když před smrtí či rozpadem vztahu dělá parter jakkoli nechutné věci, je třeba se k němu chovat s úctou. S úctou myslím opravdu vážně, protože on představuje mnoho let našeho života a mnoho snů, které pravda možná skončí. Když si vážíme tohoto svého života, který je uložený do partnera, pak jsme schopni oplakat tuto ztrátu a za čas se stejnou úctou přistupovat k novému partnerovi a dokonce se do něj i zamilovat.
A co když muž kolísá a neví
To je bohužel velmi častý případ. Žena by měla mít jistotu, že udělala pro ten vztah vše, co bylo v jejích silách. Musí se přesvědčit, že to opravdu dál nejde. Vylámat si zuby. To trvá nějaký čas. Když je na začátku jen ženino uražené obrgesto, tak ji vztek za pár týdnů pustí, a ona bude mít neustálé pochyby, jestli pro to náhodou neměla udělat víc. Bude se neustále přesvědčovat, že ne, že vina je na něm, že on byl nevěrný atd. U kolísavých mužů je tedy dobré si dát nějakou lhůtu - ne kratší než půl roku a říci: "Za rok udělám bilanci. Když se to nehne, tak se s ním rozejdu..." A příští rok na Tři krále bude o krok dále. Bude dělat trvalejší rozhodnutí s mnohem klidnější hlavou. Pak až do smrti má jistotu - desítky vzpomínek, že o muže nepřišla svým laxním přístupem či zbytečnou hrdostí.
A pak ji ještě čeká vdovský čas? Dva roky bez sexu?
Ne, to obvykle není třeba. Záleží jak moc je ten vztah rozbitý. Když hodně, tak ta žena je vcelku praktická vdova, a proto čas této lhůty se obvykle dá započítat do vdovského času. Ale ne vždy je třeba se s nevěrným partnerem rozejít. Když jsme na moři a máme jen mizernou kocábku, ze které furt musíme vylívat vodu, je to taky prekérní situace. Skočíme ale kvůli tomu do rozbouřených vln? Toť otázka, kterou si ale musí rozhodnout žena sama.
Je podle vašich zkušeností každý muž nevěrný?
Mám spoustu klientů, kde chlapi jsou naprosto věrní. Bohužel určité ženy si chronicky vybírají nevěrné muže, protože ten typ se jim prostě líbí. To je ovšem jiná kapitola...
Rámeček: Co dělat, když se na nevěru přijde - rady MUDr. Plzáka
* Nepřipustit jakékoli vyšetřování nevěry. Prostě ji uzavřít a nevracet se k ní.
* Pokud je to možné, pokračovat v pohlavním soužití. Kdyby to byl pro jednoho z partnerů problém, je vhodné dát přestávku na určitou, předem dohodnutou dobu.
* Nesledovat nevěrníka, neslídit v jeho soukromí, nezavádět nesmyslnou kontrolu toho, kam jde a co tam bude dělat.
Knižní tip: Rozejít se není snadné Partneři a rozchody obálka Portál
Knížku Partneři a rozchody je určená
pro ty, kdo procházejí rozchodem a chtějí rozumět psychologickým mechanismům,
které při rozchodech hrají roli. Obvykle si přejí, aby měli rozchod rychle za sebou,
ale mnohé obranné reakce, k nimž mezi partnery často v dobré víře dochází, dobu
rozchodu prodlužují. Díky knize si partneři spíše uvědomí všechny komplikace a
psychologickou logiku rozchodu. Vydal Portál.
DOTAZY
„Jak mohu pomoci kamarádce?“
Moje nejlepší kamarádka prožívá v manželství krizi. Často všechno spolu probíráme a mě by zajímalo, jak jí mohu pomoci, co jí mám poradit.
Denisa, Zábřeh
„Přátelé nebývají nejlepšími rádci. Zpravidla se opírají jen o svůj osud, o své zkušenosti a zásady, a jejich pohled nereflektuje aktuální fázi toho, kdo má manželský problém. Velkým nebezpečím jsou přátelé, kteří pouze přikyvují, nebo kamarádce (kamarádovi) doporučí – vykašli se na něj, vždyť máš na víc. Většinou přátelé škodí tím, že doporučují hru na hrdého a urychlit rozchod. Doporučil bych samostudium, popřípadě návštěvu odborníka,“ říká Jeroným Klimeš.
číslo týdne: 64 %
ženatých mužů a 42 % vdaných žen řeší problémy v manželství nevěrou. Více než polovina párů se rozvede, asi dvacet procent udává jako důvod rozchodu nevěru.
Dá se rozejít i rozumně, po dobrém?
Moji známí se narychlo rozvádějí, přišlo to dost nečekaně, a vypadá to, že se ani nehádají. Myslím si, že když se snaží, je opravdu možné se rozejít po dobrém – nebo ne?
„Ono každému i rozumnému rozvodu předchází poměrně dlouhé období nespokojenosti. Minimálně rok dva se to řeší, ale i to bývá těžké. Já svým klientům radím, aby tomu dali čas; aby všechny rychlé emoce odezněly, aby věděli, že se chtějí rozejít a že už to zpátky nejde. Důležité je, aby ten druhý v srdci umřel nebo odezněl, abychom zlhostejněli. Není dobré odcházet s horkými emocemi, je třeba nechat je dozrát, aby odezněly všechny zášti. Nejlepší rozchod je konsensuální,“ radí doktor Klimeš.