PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D. 2009

Jednoho krásného rána, přesněji 12.10.2009 v 10:23, jsem nastavoval rozeštelované dálkové ovládání tchánovy televize. Nějakým nedopatřením jsem zapnul stanici NOVA a nic zlého netuše jsem ji nechal běžet. Když tu zírám na scénu, jak jeden chlap chladnokrevně utopil druhého. Opravdu bylo vidět, jak ho zatlačil pod vodu, jak ten se zmítal a vypouštěl bublinky, až zůstal bezvládně ležet na hladině. Trochu fascinovaně jsem na to zůstal koukat, když jsem zjistil, že nejsem sám, kdo na to fascinovaně kouká. Tuto brutální scénu sledovala skrz prsty i má pětiletá dcera. Samozřejmě nevím, co té scéně předcházelo a co následovalo, protože jsem to hned přepnul na jiný kanál.

Potom jsem si ale vzpomněl, jak často rodiče řeší otázku, zda mají nebo nemají vzít dítě na pohřeb dědečka, nebo zda mohou dítěti ukázat otevřenou rakev s dědečkem. Přitom jsou to často ti samí rodiče, kteří považují za normální, když jim doma běží televize celé dny jako kulisa. Vznikají tedy paradoxy, kdy to dítě, které se nesmělo rozloučit s dědou, místo účasti na pohřbu shlédne pár brutálních vražd v televizi. A všichni se tváří, jako by televize byla pro dítě méně traumatizující než pohřeb dědy. To dosvědčuje i odpověď Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, které jsem se svěřil s tímto zážitkem. Ti mi napsali, že ten film je jakási scifi, že to nebyla vražda, ale prý dobrovolná eutanázie stoletého dědy a že na to nebudou reagovat. Takže podle RRTV je v pořádku, když děti v pondělí ráno, kromě Kouzelné školky, občas shlédnou i nějakou tu eutanazii...

Jak vidíme, televizi dnes již není možno považovat za neškodnou bednu. Znám ženu, která si ve třech letech místo Krtečka pouštěla tvrdé porno. Dnes je profesionální prostitutka a její dcera si podobně pouštěla pornokazety, které k nim nosili zákazníci. Dobrá, toto jsou extrémy, ale ani pohádky v “legálních” televizích nejsou neškodné. Jednou jsem viděl disneyovskou pohádku, kde skupina hrdinů hledala telefonní číslo v seznamu, co visíval v budkách. Očekával jsem, že si nalezené číslo opíší a poběží dále. K mému překvapení tito goodmani jednoduše vytrhli ze seznamu celý list. Přímo pohádkový návod, jak naučit děti vandalismu. Nevím jak vy, ale já jsem nikdy z veřejného telefonního seznamu listy netrhal, konec konců člověk si může napsat číslo na ruku. Nechápu proto, proč by se moje děti měly učit vandalismu právě při sledování pohádek.

Blíží se vánoce a televize budou bojovat o diváka. Ví se však, že modální divák není člověk s průměrným IQ. Televize jsou dimenzovány na lidi s podprůměrným IQ. Nic proti obecním blbům ala Pepku-vyskoč, ale proč s nimi díky televizi trávit celé vánoční svátky? Když už za každou cenu chcete dělat charitu přiblblému Pepovi, tak ho asi nevytrhne, když na něj budete hledět, jak se ztrapňuje v televizi. Uděláte lépe, když nějakého takového modálního diváka NOVY pozvete ke štědrovečerní večeři, jak bývalo dobrým zvykem našich předků. Každopádně před vánoci je nasnadě si zopakovat pár elementárních pravidel zdravého sledování televize.

1. Žádná televize do dětského pokojíčku.
2. Televizi nepouštíme jako kulisu, ale jen když podle programu víme předem, na co se budeme koukat. (Tuto zásadu jsem u Juditky porušil a vidíte, jak to dopadlo.)
3. Díváme se maximálně na jeden pořad denně. (Ostatní hodnotné pořady si můžeme nahrát na video a pustit jindy.)
4. Scéna, která je nevhodná pro děti v realitě, zůstává pro ně nevhodná, i když ji přenáší televize. (Televize je něco jako okno do dvora - může škodlivost viděné scény oslabit, ale nemůže ze škodlivé scény udělat scénu prospěšnou. Jestliže se shodneme na tom, že pětileté děti by neměly pozorovat “euthanasii utopením” v realitě, neměly by ji sledovat ani v dopoledním vysílání televize. To je tzv. princip korespondence)
5. Hovoříme s dětmi o tom, co jsme viděli. (Výzkumy potvrzují, že rodičovské okomentování nevhodné scény dokáže eliminovat její emocionální působení.)

Žena 47 let žijící v rodině spíš na venkově než v Praze. Má základní maximálně střední vzdělání. Má ráda jednodušší sdělení a není z poměrů, které jí dovolují hodně utrácet.