PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D. 2009

jeronym.klimes@seznam.cz
http://www.klimes.us

Profesor Kratochvíl ve své knize o manželské terapii popsal rozdílná očekávání žen a mužů od vztahu. U ženy vyzdvihl očekávání, aby muž uměl vycítit, co žena potřebuje. Zde nejde ani tak o encyklopedické vědomosti, aby věděl, jaká nebezpečí čekají na těhotnou ženu v případě preemklampsie. Ty jsou určitě užitečné, ale nejdůležitější je umět citlivě reagovat na potřeby ženy v tomto náročném období.

Když se zamilováváme jsme pod diktátem genů, které si prosazují své sobecké zájmy, a neurotických potřeb, které si neseme z dětství. Ten kluk, který vypadá tak sexy za bubny na podiu, má možná absolutní hudební sluch, ale málo žen si tou dobou klade otázku, zda náhodou nebude absolutně hluchý k jejich potřebám, až jim bude v těhotenství zle: "Když něco chceš, tak mi jasně řekni. Když nejsi schopna definovat, co ti mám dát, tak neotravuj."

Kromě této schopnosti vcítit se do potřeb ženy, která je tou dobou svými stavy hodně handicapovaná, je důležitější než teoretické znalosti ještě mužova připravenost na těhotenství či obecněji připravenost na fakt, že ve vztahu přijdou hodně zátěžová období. To bývá případ slavné věty: "Nevím, k čemu se brát, když stejně nejsi těhotná. Vezmeme se, až budeme čekat dítě." Klasická ukázka přímočaré chlapské naivity. Především časem se vztah přechodí, takže okolo šestého roku trvání prakticky ztrácí nosnost. Tato doba je poznamenaná tzv. subjektivní nejistotou, tj. úvahami, zda tato žena je ta pravá a zda se v budoucnu neobjeví nějaká jiná, lepší. Do toho přichází sem tam nějaká ta situační nevěra, když tu najednou přichází partnerka s oznámením, že je těhotná, takže se jako vezmeme... Tak a teď teprve začíná to správné čoromoro. První trimestr je opravdu zátěžový. Ženě je zle. Od koho jiného by měla očekávat pomoc než od člověka sobě nejbližšího... Ale první reakce muže je: "To nee!!! Vždyť jsme chtěli jet v létě do Indie! A vůbec ty nejsi zralá na to být matkou... Prosím tě jdi napotrat. Já ti to zaplatím."

Tento muž nejen, že nemá o ženitných stavech žádné teoretické znalosti, ale navíc nemá žádnou chuť se s nimi jakkoli blížeji seznamovat. Dítě je vetřelec, který mu udělal čáru přes rozpočet a pokouší se mu zničit život. Do toho jsou začínají přípravy na svatbu, hádky koho pozvat a koho ne, nekonečné debaty, jak se bude jmenovat, pak odchod z práce na rizikové těhotenství, půjčky, stěhování do většího bytu, hádky o to, jak má vypadat kuchyňská linka, to vše korunuje nastávající tchýně, která synovi říká: "To dítě si s tebou upekla, aby si tě pojistila. Mně se od začátku nelíbila..." Takto se na naprosto nepřipraveného muže sesype tolik stresorů, které se marně snaží nachmoustat se do půl roku. Takový muž, i kdyby měl v hlavě tři kompedia o těhotenství, tak mu nejsou nic platná. Protože celá jeho bytost se otřásá vědomím: "Tohle jsem přeci nikdy nechtěl! Mamí, já chci pryč!"

Takže pokud bychom měli v jedné větě říci, co by měl muž vědět o těhotné ženě. Tak můžeme říci, že by měl vědět, že chce tuto a žádnou jinou a že jeho cílem je udělat ji šťastnou. To stačí. Ostatní přijde samo. Omnia vincit amor.