O team buildingových aktivitách

PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D. 2006

1. Jaký efekt tyto "nepovinné společenské" akce vlastně mají? Skutečně pomáhají vytvářet, posilovat tým, nebo je to spíše odpočinková aktivita bez většího efektu, která zasahuje zaměstnanci do soukromí?

Existují dvě zřetelně odlišné otázky: Vyplatí se tyto akce z ekonomického hlediska? Mají tyto akce rádi zaměstnanci či samo vedeni firmy? Jestli tyto akce jsou oblíbené zaměstnanci či vedením firmy se zjišťuje snadno. Na to stačí obyčejný dotazník. Ale odpověď na první otázku ověřuje složitě. Vedení firmy by mělo zkusit naplánovat takovou akci, a pak pozorovat, jestli se tato akce pozitivně odrazila například na vnitropodnikové komunikaci. Například padly předsudky mezi dvěma odděleními, které díky prastaré tradici spolu odjakživa špatně vycházely? Pociťují pracovníci menší ostych zvednout telefon a zavolat do sousedního oddělení? ap. Taková akce tedy musí být promyšleně naplánována, protože rozhádaná oddělení se i na takových akcích sobě vyhybají.

2. Do jaké míry jsou akce, kdy zaměstnanci nad rámec pracovní doby tráví například společný sportovní víkend, užitečné pro ně samotné i pro kolektiv a kdy už můžeme hovořit o tom, že firma tím vlastně zaměstnance obtěžuje v jeho volném čase?

Přínos pro jednotlivce a firmu je velmi proměnlivý, proto je nutno jej posuzovat individuálně a po každé akci. Existuje například velký rozdíl mezi zaměstnancem s rodinou a bez rodiny. Pokud zaměstnanec má i přes týden pocit, že firma mu bere čas na rodinu, pak firemní víkend může zaměstnanec, nebo i jeho rodina vnímat vysloveně úkorně. Pokud jsou tyto akce otevřené pro rodinné příslušníky, může to být naopak bonus, který firma svým zaměstnancům nabízí.

3. V čem podle Vás spočívají největší pozitiva i negativa takových akcí?

Hlavní výhoda je, že teambuildingové aktivity boří například komunikační předsudky rychleji a účinněji než přednáška sebelepšího odborníka na komunikaci. Zážitkové aktivity však musí být dobře připravené s ohledem například na věk, vzdělání, pohlaví ap. Ne každý bude rád tlačit před sebou traktorovou pneumatiku či sedat si do bláta. Vedení firmy by mělo s agenturami pečlivě zkonzultovat, čeho chtějí podobnými akcemi dosáhnout, jaké problémy vyřešit a podle toho akci naplánovat. Ne, si říci: "Tak něco zkusíme a uvidíme, třeba se to bude líbit."

4. Jsou lidmi tyto akce oblíbené nebo spíše naopak? Nevystavují se lidé, kteří se odmítají tímto způsobem "družit", určité izolaci, obecnému náhledu/názoru na ně, že jsou "divní" apod.?

V každé firmě se najdou lidi, kteří je mají rádi, i ti, kteří je nesnáší. Pokud nejsou "dobrovolně povinné", nenastává větší problém. Firma by měla zvážit míru nátlaku. Zvyšující nátlak totiž funguje jako filtr, který vytváří homogenní firemní prostředí. Ne vždy je to výhoda. Někteří zaměstnanci získávají pocit, že tam do firmy nepatří, spontánně odcházejí či naopak vzniká zákopová válka s vedením, prohlubuje se vyhoření ap.

5. Je vůbec normální a v pořádku trávit s lidmi "z práce" i víkendy nebo večery?

Bohužel neustále klesá angažovanost lidí v obci, kde žijí, a v jiných spolcích či organizacích (hasiči, baráčníci, turisté, zahrádkáři ap.). Jinými slovy rostou firemní monokultury a pasivní "televizní" zábava na úkor občanské společnosti. Tento proces je ze sociálního hlediska degenerativní, ale zatím těžko zastavitelný. Nevytvořila se ještě přirozená rovnováha, která známe například z Rakouska-Uherska či První republiky. Z hlediska duševního zdraví by si měl člověk hlídat, zda jeho sociální život je opravdu zdravě vyvážený - mezi rodinu, firmu, obec či jiná společenství. Tím se nesmírně zvyšuje psychická odolnost při případných krizích (rozchody, výpovědi, úmrtí ap.) Tyto mimopracovní aktivity jsou též nejlepší dlouhodobou prevencí před vyhořením. Každopádně není zdravé žádné práci věnovat více než zákonných 42,5 hodin týdně.

Martin Hyška

Lidové noviny