Superstar = super volby!!!

Jeroným Klimeš 2004

Nedávno jsem měl zapnuté rádio, když jsem se zaposlouchal a řekl si: „Hmm, dobře zpívá…“ Písnička dohrála a hlasatel oznámil jméno jedné z finalistek Superstar. Překvapeně jsem ještě dodal: „Hmm, dobrá soutěž…“ Ano, máme na naší scéně pár dobrých zpěváků navíc. Ale to není jediný zisk.

Dalším byl fakt, že na výběru se podílely tisíce lidí. Zvolili si svého zpěváka a bojovali za něj, jak mohli a jak uznali za vhodné. Takových akcí, které spojují národ je velice málo: MS v hokeji a Superstar. Sport je snad jediný důvod, kdy běžný občan vyvěsí vlajku, od plic si zazpívá svou hymnu a nestydí se za to. Koho by taky napadlo vyvěsit vlajku 28.10., že? Období totalit nás odnaučilo přátelství a důvěře v lidi. Necítíme skoro žádnou sounáležitost se svými spoluobčany. Proto byl krásný pohled na rozjásané Říčany, když zvítězila jejich holka. Mohli jsme obyvatelům Říčan jen závidět. Takových lidových akcí by myslím mělo být více.

G. K. Chesterton ve svých románech (Anarchista čtvrtek, Létající hospoda) vždy obhajoval, že běžný člověk má přirozeně čich pro to, co je správné. To se naplno projevilo i ve volbě Superstar. Většina hlasujících nemá žádné hudební vzdělání, neumí hrát na žádný hudební nástroj, stydí se zpívat před lidmi, protože si možná myslí, že nemá hudební sluch. Jak je možné, že tito hudební amatéři vcelku neomylně vybrali nejlepší hlasy a nejpříjemnější tváře? Ukázalo se, že je vcelku jedno, kdo to nakonec vyhrál, zkrátka deset nejlepších hlasů dostalo šanci najít své místo v popmusic.

Možná ta soutěž měla špatný název. Neměla se jmenovat Česko hledá Superstar, ale spíše První skutečné volby v Česku. Když totiž pomineme porevoluční nadšení, tak tato soutěž byly opravdu poslední nadšené a všelidové volby, které Čechy pamatují. Ve srovnání se Superstar jsou volby do zastupitelských orgánů jen trapnou a nudnou šaškárnou, kdy člověk jde volit, protože by jako měl, nebo je to prý jakási občanská povinnost... Při Superstar měli hlasující pocit, že se jejich hlas projeví na výsledku soutěže, a měli pravdu. U politických voleb mají pocit, že jsou k ničemu. Mají též pravdu?

V čem se lišila Superstar od politických voleb? V řadě věcí, ale především v tom, že se jednalo o přímou volbu. Víte, koho volíte. Když volíte jednoho dobrého zpěváka, tak nevolíte spolu s ním na stranické kandidátce dalších padesát anonymních jmen, o kterých nevíte zhola nic. O pořadí vítězů v soutěži rozhoduje schopnost presentovat se na veřejnosti a ne to, jak ostré máte lokty ve vnitrostranické kabinetní politice, kdy se rvete o přední místa na kandidátce.

Všimněte si ale jednoho rozdílu. Superstar nepořádala ani Špinarová, ani Černoch, ani jiný zasloužilý umělec ze show businessu, ale televize Nova. Zpěváci si přece dobrovolně nevyrobí konkurenci. Už dost na tom, že babička Vondráčková "vostrouhala" při Zlatém Slavíkovi kvůli tomu pískleti z Říčan. Dá se rozumně předpokládat, že průměrný poslanec je asi tak chytrý jako Karel Gott, tedy od poslanců nemůžeme rozumně očekávat, že si dobrovolně nastaví volební systém tak, aby je noví schopnější a chytřejší kandidáti připravili o doživotní koryto. Rozumné očekávání to sice není, ale řekněme si na rovinu, že má-li se zlepšit postoj voličů k volbám, tak se volební systém změnit musí.

Rozjíždí se druhé kolo Superstar. Možná, že až lidi omrzí volit nové zpěváky, tak by se mohla udělat Superstar pro komiky. Rád bych totiž čas od času utrousil: "Hmm, dobrý ftip..." Nebo – já vím, že jsem neskromný – televize Novo, dodej nám prosím pár nových politiků, o kterých by mohla Gábina Osvaldová říci: "Když Bůh rozdával moudrost do hlav, vám ji tam hodil lopatou.