Šťastný smrtelně nemocný

PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D. 2006

Na onkologické nemoci je zajímavé, jak posouvá horizont životních událostí. Když jsme mladí a zdraví, tak odhadujete délku svého života pohledem na svého dědu a babičku, podle toho kolik ještě žije našich spolužáků ap. Když vidíme, že není problém se dožít 80 let, tak si svůj život taky naplánujeme tak na těch 70 let plus mínus autobus, abychom měli rezervu. Tato hranice pak definuje horizont životních událostí. Prostě do 70 let bychom rádi nacpali jeden smysluplný život plus deset centimetrů na záložku. Toto plánování života se odehrává větší měrou v pubertě a adolescenci, takže vzniká takzvané adolescentní nastavení - základní plán, který je později velmi bolestivé měnit.

Jenže život je pes, my jsme patníky, a jak známo, psi mají pro patníky jistou slabost. Najednou si náhodou nahmátneme nějakou tu bulku zvíci pomeranče, začnou se dít věci, které s tímto horizontem nehezky zacvičí. Objektivně jsme na tom stejně jako včera, ale subjektivně se děje velká změna. Musíme přebudovat plán z nějakých čtyřiceti let, které před námi už leží, na řekněme dva. Všichni známe to trauma, když před cestou musíme vyházet tři čtvrtiny věcí, protože se nám jednoduše nevejdou do kufru, nebo by nám ho nevzali do letadla pro nadváhu. Toto vyhazování věcí z života je však velmi bolestivé - všechno je jinak, všechny priority se začnou hýbat. Mění se též identita. Z identity zdravého člověka si vytváříme identitu nemocného.

Ale všimněme si, že existuje část lidí, která při vyhazování věcí z bytu nepociťuje žádné trauma, ale naopak úlevu. Jakoby měla radost, že konečně se těch starých krámů může zbavit. Stejně tak najdeme část nemocných lidí, kterým nemoc paradoxně zjednodušuje život, kteří navzdory očekávání pociťují úlevu, že konečně se nemusí trápit tím, aby například si "našli partnera", prakticky na všechno mají "objektivní" výmluvu "víte, já mám rakovinu", prostě nemoc jim ulehčila od všeho, co je před tím tížilo.

Takových lidí není mnoho, ale přesto existují. Ke své nemoci mají složitý a začmodrchaný (odborně ambivalentní) vztah. Na jedné straně by se samozřejmě rádi uzdravili, ale na druhé straně "být nemocný je tak příjemné..."