Mgr. Jeroným Klimeš 1999
Poznámka: Tento článek vznikl ad hoc. Zavolala mi jedna kamarádka, která psala do Elle článek o snech, protože jsem její dvorní psycholog - kamarád, tak mi zavolala, abych jí s tím vypomohl radou. Tak jsem tam u ní seděl a sypal z hlavy nápady. Pak jsem si zamyšlen sedl k počítači a vznikla k jejímu článku tato paralelní varianta.
Bez snů bychom snad ani nebyli lidmi. Sny provází celý náš život i dějiny celého lidstva. Jsou záhadou pro vědce, inspirací pro básníky, únikem z reality pro trpící atd. Každá civilizace se snažila se sny se vypořádat po svém. Skrze sny promlouvala božstva, věštila se budoucnost, podle výkladu snů se dělala závažná státnická rozhodnutí. Například divoši některých afrických kmenů jsou přesvědčeni, že ve spánku se oddělí jejich duše od těla a ta pak putuje po vzdálených zemích, proto se rovněž brání tomu, aby je někdo ve spánku pozoroval.
Sny a věda
Po pravdě řečeno, věda si se sny podobně jako i s hypnózou dlouho nevěděla rady. Hypnóza i snáře byly součástí jarmareční zábavy mas, od které doboví vědci s kyselým úsměvem odvraceli tvář. Sny jako relevantní a smysluplnou výpověď o prožívání člověka vzal vážně až Sigmund Freud a téměř do dokonalosti rozvedl jeho žák - Carl Gustav Jung. Z jiného pohledu se sny zabývaly i jiné psychologické školy, které objevily se fáze či stupně hloubky spánku, mezi které patří i známé REM a NREM fáze.
Z pohledu současné vědy, sny představují jiný způsob zpracování psychického materiálu, než na jaký jsme zvyklí z bdělého stavu. Jiný - proto ne neomylný, ne vševědoucí, ne lepší, ne horší. Psychologie si uvědomuje, že bolestný či radostný zážitek můžeme zpracovávat různě: racionálně, citově, aktivně, pasivně, v bdělém stavu či ve spánku ap. Podobně jako do Bratislavy se můžeme z Prahy dostat pěšky, na kole či na koni, autem, letadlem, dokonce i lodí.
Sen jako psychický teploměr
Tento vyrovnaný přístup je velkým pokrokem, protože opravdu od nepaměti se význam snů buď přeceňoval nebo naopak podceňoval či zlehčoval, což je typické pro všechny jevy, se kterými si lidé nevědí rady. Díky tomuto střízlivému přístupu dokáží kliničtí psychologové používat analýzu snů jako jednu z mnoha metod při práci s klientem, pochopitelně pokud mu tato metoda vyhovuje. Zkušený psycholog pak používá sny jako teploměr, kterým měří psychický stav člověka. O pár zásadách, jak to dělá, budou následující odstavce.
Symbolika a mýty
Mluva snů je podobná mluvě mýtů a pohádek. Proto kdo rozumí mýtům, bude pravděpodobně rozumět i snům. Mluva snů je totiž doslova prošpikovaná konkrétními symboly, kterým často rozumí jen dotyčný člověk. A zde je zakopán pes. Bohužel ani zkušený psycholog nikdy nemůže úplně přesně vědět, co pro druhého člověka ve snu symbolizuje například cikánka.
Na akademické úrovni můžeme vést spory, zda existují či neexistují obecně platné symboly. Nicméně je každému jasné, že skutečnost leží někde mezi. Snad každý člověk kterékoliv kultury se musel na nějakém rozcestí rozhodovat, zda jít doprava či doleva, proto rozcestí je téměř universálním symbolem pro rozhodování. Každý člověk je v něčem stejný jako ostatní lidé, a v něčem jiný. Totéž platí i o univerzálnosti symbolů. Existují symboly s téměř universální platností, které Jung nazýval archetypy, a rovněž i individuální symboly, které se váží na konkrétní vzpomínku či zážitek jednotlivého člověka. Pochopení symbolů se pochopitelně během života mění a vyvíjí.
Z těchto důvodů můžete s lehkým srdcem vyhodit všechny snáře, které ke snové symbolice přistupují stylem: “Koně ve snu viděti ...” Kůň totiž znamenal něco jiného pro zemědělce minulého století a něco jiného znamená pro současného internetovského závisláka. Chceme-li tedy rozumět symbolům snu, musíme se pozorně naslouchat druhému, co pro něj znamená kůň, cikánka, tramvaj či matematický graf, který se mu objevil ve snu.
Pro výklad snů si můžeme vzít poučení z výkladu mýtů: Není důležité jaké předměty či osoby se ve snu objeví, ale spíše, jak se s nimi dále pracuje, jak se sen vyvine.
Nezapomínat na převládající pocit!
Staré snáře přeceňovaly význam universálních symbolů na úkor jiných důležitých vlastností snů. Jedním z nich je převládající pocit, který dominoval celým snem. Není tedy důležité, zda “koně ve snu viděti či neviděti”, ale spíše, jaký míti z něho pocit. Měli jste z toho koně strach nebo naopak byli jste uchváceni jeho krásou a grácií? Toho si snáře bohužel už nevšímali.
Sny mnohdy vyvažují to, co člověku chybí v reálném životě. Například hluší mívají velmi pestrobarevné sny. Jsou známy případy, kdy řádová sestra odešla z kláštera, protože se nemohla zbavit snů se silně sexuálním obsahem. Sny tedy v takových případech kompenzují reálné nedostatky.
Míra a množství násilností
Míra násilností ve snu je ukazatelem míry psychické pohody či nepohody. Čím více vražd, krve, poprav ap., tím větší můžeme mít jistotu, že dotyčný je v těžkém období svého života. Násilnické sny mívají zpravidla jeden dominantní pocit, bývají velmi silné, ale málo pestré. Věnujme pozornost i tomu, kdo koho pronásleduje, či naopak kdo se s kým kamarádí a stýká.
Klidné sny mohou být naopak velice zajímavé na zážitky a pestrost dojmů. Klidné a pestré sny bývají znamením pohody.
Varovným znamením je dlouhodobá nepřítomnost snů. Jinými slovy případy, kdy si člověk sny nepamatuje, nebo má pocit, že žádné nemá. To může být někdy příznak dlouhodobé vleklé krize, nevyvážených životních hodnot ap.
Opakující se sny
Důležitým znamením jsou i opakující se sny. Jsou výpovědí o tom, že určitý problém je ještě nezvládnutý, nevyřešený. K opakujícím snům přistupujme s obzvláštní pozorností, protože ty téměř najisto vypovídají o něčem, co je pro nás bytostně důležité, a nejsou jen výpovědí o okamžitém stavu člověka.
Sny totiž zpravidla nemají žádnou věšteckou či jasnovideckou hodnotu. Nevypovídají ani o minulosti, ani o budoucnosti, ale spíše o tom, co se v daném člověku odehrávalo tu noc, co se mu daný sen zdál. Někdy je to problém, který řeší již delší dobu, někdy je to stará ještě nezahojená jizva, ale sen nás zpravidla informuje o tom, že daný člověk tuto otázku stále ještě nemá vyřešenou a soudě podle snu ji v podvědomí řešil asi celou noc. Proto sen nám většinou neřekne, co máme dělat. Sen nám říká: “Člověče, tvé podvědomí na tom problému stále intensivně pracuje a nezahálí.”
Sny jsou jako teploměr, který měří a monitoruje to, co se děje v naší hlavě, v našem podvědomí, aniž bychom si toho často byli vědomi. To je hlavním přínosem snů.
Okamžik probuzení
K probuzení z divokých snů dochází zpravidla v okamžiku, kdy drama snu vrcholí. Proto často se ptáme na to, co probuzení ve snu bezprostředně předcházelo. To pak je opravdovým jádrem konfliktu, který dotyčný aktuálně řeší.
Důležitým ukazatelem je také naplnění či nenaplnění hrozeb či nadějí ve snu. Jestliže se tužby ve snu vyplňují, je to lepším znamením, než když zůstávají neukojeny. Podobně jestliže nás ve snu honí nějaká bestie, je pozitivním znamením, když se nám ve snu podaří jí utéci, nebo alespoň když naše fantazie nedopřeje té kreatuře, aby si na nás smlsla. Pokud nás nechává naše fantazie napospas naším snovým nepřátelům, svědčí to o problémech v životě, konkrétně o sebenenávisti.
Je to dobrý guláš
Výklad snů komplikuje řada okolností, které vyplývají ze zákonitostí lidské mysli. Mezi ně patří především to, že celý sen je produkt našeho mozku. Všechny postavy, i když představují naše blízké či jiné nám známé lidi, do snu angažovala naše fantazie. Ta rovněž celý sen režíruje, udává, kdo se má objevit, kdo má být zabit, co se má ztratit, co se v co přemění ap.
Proto každá postava ve snu je klubko reálných i fantazijních vlastností, které nikdo nerozmotá. Ale je dobré si vždy uvědomit, že věci ve snu nejsou dané, jako věci, které vidíme ve skutečném světě. Ty všechny jsou naaranžované naší fantazií, a proto se u snů můžeme tázat, proč je to tak a ne jinak.
Jestliže někdo ve snu vraždí bráchu, je na místě se zeptat, proč nevraždí sestru a naopak. Jestliže ve snu něco nemůžeme najít, můžeme se ptát, proč nám fantazie tuto věc jednoduše nepřičarovala. Zřejmě nechtěla, proč nechtěla? atd.
“Mé jméno je pluk, protože je nás mnoho”
Tento citát jednoho pomatence z Bible asi nejlépe vystihuje to, co se děje s naším já ve snu. Z reálného světa jsme zvyklí na to, že co člověk to jiné individuum. To ve snu neplatí. Ve snu může být jeden člověk jaksi ve vícero vydáních. To samé platí o naší maličkosti. Jestliže se ve snu díváme, že nějaká tlupa se chystá zmlátit nějakého ubožáka. Je dost pravděpodobné, že v tomto snu jsme zároveň divákem i tím ubožákem, kterého se chystají ztlouci. Dokonce ani postavy, které představují naše já, nemusí být stejného pohlaví jako jsme my. Mohou mít jinou podobu než naši a přesto jsme to my.
Problém je však někdy odhalit, zda druhé postavy ve snu představují jiné, možná odvrácené, možná vzájemně soupeřící stránky našeho já. Pokud se pokusíme byť ve snu nějakou tuto část našeho já násilím potlačit, stává se, že se objeví znova v jiné podobě. Možná znáte píseň od Jarka Nohavici Darmoděj. Autor se v písni pokusí zabít Darmoděje, toho pobudu, který se mu hnusí, a najednou zjišťuje, že on sám se nechtíc stává Darmodějem. Podobně i Dorian v povídce Obraz Doriana Graye (Oskar Wilde) se pokusí zabít a zničit svůj stárnoucí portrét, ale tak vlastně zabijí sám sebe.
Naše sny pracují s podobnou symbolikou. Ten koho se snažíme ve snu zničit, ponížit, zašlapat do země a přesto to nejde, je možná jen jinou snovou instancí, jiným vydáním nás samých. Je dobré se těchto postav, které nás ve snu tak nenáviděli, po probuzení ve fantazii zeptat, proč jsou na nás takoví, proč nás chtějí zlikvidovat. Stejně naopak se můžeme po probuzení optat fantazie, proč se nám někdo ve snu tak hnusil, že jsme ho chtěli umlčet navždy. Možná, že dozvíme moc zajímavé věci o nás samých.
Neznámé fantazijní mechanismy
Kromě těchto vyjmenovaných zásad existuje řada jiných psychických mechanismů, které zkušený psycholog zná a umí je briskně odhalit. Patří mezi ně především sebenenávist a projekce.
Osoby ve snu jsou směsice skutečných, reálných vlastností a vlastních smyšlenek. Protože vše, co tyto postavy říkají a dělají je vytvořeno naší fantazií, je třeba k tomu i takto přistupovat. Jestliže nějaká postava nám ve snu praví: “Já tě nenávidím!” Tak je sice možné, že si to reálný protějšek této postavy myslí ve skutečnosti taky, ale především to byla naše fantazie, podvědomí, a tedy byli jsme to my sami, kteří si to sami sobě zopakovali, kteří sami sobě pravili: “Já tě nenávidím!”
Proto zpravidla sny, kde někdo někoho nebo nás samotné pronásleduje, jsou pokusem podvědomí snově se vypořádat se sebenenávistí.
Co s nočními můrami a děsy
Někdy se nad ránem probudíme propoceni s tak šíleným snem, že kdyby nám ho někdo nabídl v bdělém stavu, tak jej rezolutně odmítneme s velikánským díky. Ale co naplat, takové sny přicházejí, jsme z nich často špatní ještě několik dní. Najdou se i opačné případy: Míváme tak krásné sny, které se s tou šedou realitou, která nás trapně obklopuje, ani nedají srovnávat. Je nám líto vstávat, nejraději bychom zase usnuli a žili takový sen třeba do konce života.
Zde pomáhá předsevzetí a projevení přání. Například řekneme si: “Fuj, to byl ale hnusný sen. Rozhodně bych nechtěl(a), aby se mi někdy opakoval, ale hlavně si nepřeji, aby se lidi mezi sebou tak hnusně k sobě chovali jako v tomto snu. Budu se snažit a udělám vše proto, aby tento den, který začíná, byl hezký a vydařený.” Podobně v případě hezkého snu si řekneme, že i když realita taková není, že chceme to krásné z tohoto snu protáhnout a dát všem, které ten den potkáme.” Možná budete překvapeni, jak taková primitivní metoda má kouzelnou moc.
Opatrnosti při výkladu není nikdy nazbyt
Při výkladu snů je třeba být velice opatrný, a pokud se odvážíme dávat nějakou výpověď, tak je dobré do každé věty propašovat alespoň jedno slovo “asi” nebo “možná”. Každý závěr o významu snu by měl zapadat do souvislostí s jinými skutečnostmi. Jinak můžeme snadno dospět k úplným absurditám. Nicméně podobné pravidlo platí i opačně. Pokud ve snu narazíme a něco podivného, něco, čemu ještě plně nerozumíme, pak je dobré si tuto myšlenku dobře uložit do hlavy s velkým otazníkem, který nám připomíná: “Co kdyby na tom něco bylo? Uvidíme později.” Pravda sice někdy bolí, ale raději krutou pravdu než žít v klamu.
Fantazie je velkohubá mluvka a jak na ni
Německý kancléř Bismarck kdysi řekl, že nikdy se nelže tolik jako před volbami, během války a po honu. To samé platí i o fantazii, i ta si dělá s naší myslí, co chce. I malá bělice v mysli rybáře naroste do nepředstavitelných rozměrů. Fantazie holt přehání, proto ji musíme brát s rezervou.
Nedělejme si tedy výčitky, že se nám v hlavě ve snu rojí různé násilnosti, spíše si ty různé “manželkovraždy” ap. převádějme do střízlivé a věcné mluvy. Například manželku nám ve snu schlamstla Godzilla. Abychom se vyhnuly amatérismu snářů, zeptejme se nejprve, jaký jsme při tom měli pocit. Cítili jsme bolest, zoufalství, strach či naopak jsme pobaveně přihlíželi? Předpokládejme, že jsme jakoby necítili vůbec nic, prostě jsme jen přihlíželi té politováníhodné události. To je to zřejmě známka, že na ni asi máme potlačený vztek. Vztek máme pochopitelně na manželku, ne na Godzillu. Godzilla je jen snový vykonavatel našeho vzteku. Protože my jsme ho potlačili, musí ho za nás vykonat ve snu tento jurský ještěr. Ona Godzilla je možná tedy jen jiné potlačené vydání nás samých.
Nyní si však musíme ověřit, zda cítíme nějaký důvod, proč bychom mohli mít na manželku vztek. Co se událo v posledních dnech? No, naše drahá polovička nám zalila novou ergonomickou klávesnici, když zalévala své proklaté kytičky nad naším počítačem. Už tisíckrát jsme jí říkali, že kytky nad počítač ne a ne a nepatří! Tenkrát jsme se ještě docela ovládli, ale zdá se, že naše fantazie si to prostě přebrala a přetvořila do této obrazné řeči. Takový sen nás pak nevybíravě informuje o tom, že jsme se se ztrátou drahé klávesnice ještě plně nesmířili. Všimněme si, že sen nám neříká, jestli jsme se zachovali dobře nebo ne, ani nám neradí, co máme udělat, nic neprozrazuje o osudu členů naší domácnosti, jen nás informuje o tom, co naše hlava aktuálně zpracovává a co může bezděky již po několik dnů nějak ovlivňovat naše chování, myšlení, city ap. Mysleli jsme si bláhově, že jsme tu událost s klávesnicí už dávno hodili za hlavu, ale ouha, chyba lávky, najednou lépe chápeme, proč se nám včera tak nechtělo s ní jít do kina, proč máme pocit, že by to chtělo změnu, proč se nám tak nějak více než jindy líbila sousedka.
Nakonec si všimneme míry násilností ve snu. Godzillu si vymyslela naše fantazie. Je pravda, že se mohla smířit s jemnějšími prostředky. Možná, že by stačilo, kdyby ve snu manželce na hlavu spadl kbelík s vápnem, jako tomu bývá v groteskách. Na druhou stranu je pravda, že ji slupla jako malinu, nebyla vidět žádná krev. Toto zjištění porovnáme s naší mluvou. Používáme silné výrazy a ironii: “drahá polovička”, “proklaté kytičky”, “... ne a ne a nepatří” ap. Oba jevy zapadají do sebe a zdá se tedy, že ve vztahu je znatelné tření, ale nezdá se, že by byl vztah v krizi.
Život se sny? Proč ne?!
Existují lidé, kteří systematicky se vyhybají snům a zakazují si na ně myslet. Proč? Možná se jich bojí, možná, že u nich převažují nepříjemné sny, před kterými chtějí utéci. Škoda. Ve snech není nic, co by nebylo již před tím v nás. Není tedy na nich nic magického, nadpřirozeného či dokonce uhrančivého. Sny jsou jednou z mnoha krás, které nám příroda nabízí, a záleží na nás, na našem umu, kolik bohatství si dokážeme z tohoto zdroje načerpat. Kdo umí, umí.
Analýzou snů tedy možná uvidíme dále ne do budoucnosti či minulosti, ale do přítomnosti a to je mnohdy cennější.
Proč sny končívají v nejlepším a nedocházejí toužebně očekávaného vrcholu?